Fotograf má oproti houbaři výhodu, že nemusí umět rozpoznat houby jedlé, nejedlé a hlavně jedovaté. Může sbírat všechno.
V mém případě by sbírání hub bez konzultace se znalci bylo značně riskantní. Troufnu si s klidem na duši sebrat a zkonzumovat jen několik málo druhů. Přesto mám jeden zážitek, kdy jsem mohl být pokládán za houbařského velmistra.
01
Bylo to nejméně před 20 lety, přesný letopočet už nedokážu určit. Tehdy vyrostlo neobvyklé množství hub a známí nás pozvali na svoji houbařskou lokalitu v jižních Čechách. Předem instruováni jsme si vzali velké košíky, spíše koše.
02
Brzy jsme však zjistili, že nám nebudou stačit. Hřibů zde bylo tolik, že jsme koše měli plné během několika minut. Nezbylo nám, než je vyprazdňovat do kufru auta. Když už ten byl přeplněný, skončily koše s na obdiv vystavenými největšími kusy za zadními sedadly nad zavazadlovým prostorem.
03
Cestou domů vzbuzovaly obrovský údiv všech, kdo je stihli zaznamenat. Posádku vozu s německou poznávací značkou dokonce vyvedly natolik z míry, že moc nechybělo a skončilo to karambolem.
04
A jaké zážitky přineslo houbaření vám? Třeba vás při vzpomínání inspirují ukázky z mého posledního houbařského fotosběru.
05
Jaroslav Winter
Dede: Děkuju Jaroslavovi za nádhernou pozvánku do lesa! Nádherné fotky jsem očíslovala a zrovna vás vyzývám – kolik hub dokážete určit? 🙂
A ještě něco, rostou u vás letos houby? U nás v podstatě ne… je sucho. Takže se letos těším jen těmi fotkami:))
06
07
08
09
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
Pár houbových úlovků jsme letos měli, ale většina se spotřebovala hned. Naposledy před 14 dny přinesla snacha s dětmi z hledání kešek i náruč kozáků a několik parádních bedel. Udělali jsme je usmažené na sádle a kmíně a taky obalené jako řízek.
Jinak bedla jedlá se spolehlivě identifikuje mimo jiné podle prstence, který není pevně přirostlý, ale dá se po noze posouvat.
Hančo, to je zvláštní, s tím prstencem 🙂 U nás bedly moc nerostou, takže je vlastně pořádně neznám – naposledy jsem jednu velikou našla předloni v Beskydech. Ale nechala jsem ji být, takže mi pojízdný prstenec ušel:))
Žijem na rovine rovinatej.Tu hriby nerastu.Len raz v živote som bola na hubách na Donovaloch nad B.Bystricou.Bolo to úžasné,dodnes na to spomínam.ukázali mi ako vyzerá dubák a ostatné mi zakázali zbierať A kamoška mi povedala,že ostatné sú /pre mňa/ plávky a muchotrávky a tie sú jedovaté.
A vedeli ste,že bedla jedlá je jedlá,ale bedlička/ktorá vypadá ako dieťa od bedly/ je po amanite phaloides najjedovatejšia huba?/mali sme pacienta po otrave bedličkou,neskončilo to dobre,preto by som si ani rezeň z bedly nedala.
Verenko, o bedličce jsem neměla tušení! Právě pro tu nekonečnou rozmanitost hub i jejich účinků, hraju při sběru opravdu jen na jistotu. To riziko mi nestojí za to – až tak houby ráda nemám 🙂
To já jsem k bedle nezískala vztah. Nesbíráme ani růžovky i když si troufám říct, že je poznám. Ale když před lety jsem vezla do nemocnice holčinu od sousedů po záměně muchomůrky s růžovkou tak bych si je netroufla sbírat. Naštěstí to byla jen lehká otrava, Petra byla nadměrně veselá, celou cestu se bez příčiny chechtala. Jejího dědu s babičkou už odvezla před tím sanitka. Dostali se z toho dobře.
Z hub s radiátorem sbíráme jen lišky a ryzce. To se nedá splést. Ale mám kamarádku, u ní bych si smaženici nedala.
Růžovky se dají bezpečně rozeznat, ale kdybych si nebyla jistá, tak ji taky neseberu. Jsou jedlé i muchomůrky šedivky, ale ne tak dobré a proto je nechám lesu.
Jinak z růžovek je báječná falešná dršťkovka 🙂
Nádherné fotky ! My se v houbách docela vyznáme, sbíráme léta, tady je vyhlášený houbařský kraj, proto jsme si tady taky před 26 lety (ježišmarjá to to letí) pořizovali chalupu. Letos byly houby na začátku léta, potom tak cca před měsícem a teď ani náhodou, je strašné sucho. Sbíráme samozřejmě hřibovité, křemenáče, kozáky, klouzky, bedly, růžovky, z holubinek jenom holubinku zelenou, tu bezpečně poznám, jinak nevím, která z ostatních holubinek je jedlá a která ne. Sem tam najdeme ryzce, spoustu pavučinců, které nesbírám- viz holubinky, jo a asi jako jediní ve vsi sbíráme houbu, kterou si nikdo neodváží sebrat a přitom je to výborná jedlá houba – slizák mazlavý :-), Na louce za vsí nám rostou čirůvky dvoubarvé- naložené do octa nemají chybu.
Letos rostly dost kotrče a lišky.
Ano, lišek jsme našli taky dost, na kotrče jsem nenarazila
ŠIŠ!!! Já už snad houby ve svém životě nezažiju. U nás, i když chodily pršivé bouřky, pár holubinek, které nesbírám. Jinak je půda v lese mrtvá. Doslova. Tak se vyjádřil i náš bývalý pan hajný, dnes má 94 let a stále chodí se svým jezevčíkem do lesa, kde se potkáváme. Mrtvý les.
Ty fotky jsou přenádherné, také ráda fotím houby, tedy fotila jsem, ještě když jsem si mohla na focení lehnout. Raději je neurčuji, protože ty krasavice hřibovité ve mně vzbuzují krutou závist, tak už se na ně raději nedívám. Závist je totiž jeden ze smrtelných hříchů 🙂 .
U nás v okolí vesnice jsou lesy pořád ještě zdevastované tou červencovou vichřicí. Teprve začátkem září začali (evidentně najatí Slováci a Poláci) tu spoušť uklízet. Když připočtu letošní zářijové sucho, nestojí houbaření za moc. Z toho sucha mám radost z jediného důvodu – ta těžká lesní technika tak nezničí les a cesty) Naštěstí já houby v podstatě nepotřebuju, tak si vystačím (obrazně řečeno) s borůvčím a vřesem 🙂
Fotky jsou naprosto skvělé, kochám se i uměleckou stránkou a moc si to užívám. Díky.
Děkuji.
Děkuji.
Fotky jsou nádherné! S jistotou vím, že hříbky jsou různé druhy hřibů a muchomůrka červená je červená:))
Potěšila mě fotka č. 20, to je podle mě hřib dutonohý aneb duťásek:)) Ty rostly v lese nad královédvorským hřbitovem a kdysi jsme je s dědou pravidelně nacházeli. Teď je vidím jen výjimečně.
Půvabná je fotka 24, ten „ohrnutý“ klobouk:))
U nás letos houby vůbec nejsou. Hlavní sezóna je tady v září až v říjnu, ale tady je takové sucho, že nerostou ani ty červené muchomůrky!
U nás rostly asi týden a ne tak moc.
Bezpečně poznám muchomůrku, hnojník a holubinku – a ty hřibovité. Možná, že je tam i ryzec. Jinak obdivuju krásné fotky – kupodivu, ač se houby většinou nehýbají 🙂 , tak je pro mne problém je vyfotit!
Jinak houbová vzpomínka – to jednou vyrazil Jeník s kamarádem a švagrem Liborem za houbami kdesi na Vysočinu. Terezka byla ještě malá, zůstala se mnou doma a já Jendovi kladla na srdce „Nezapomeň, že dneska mám třídní sraz!“ Já doma uklidila, navařila, nachystala si módes róbes na večer a čekala. Ve dvě se dovalil Jeník se dvěma prádelňáky a „V autě mám ještě plný kufr – něco s tím udělej, já jedu s Terezkou do Lanžhota stavět máju!“ a byli fuč. Tak jsem ten metrák 😉 hub očistila, nakrájela, podusila, nasáčkovala a nakonec dala do mražáku… a ještě jsem ten sraz stihla.
Ygo, tak nevím. Myslím, že až tak houby nemiluju! Zažila jsem párkrát (tak třikrát:)) mimořádnou úrodu hub, ale to v mém případě znamenalo dva košíky ve dvou dnech 😛 Tohle obrovské množství by mě prostě odrovnalo:))
Ygo, tys Ironwoman kombinovaná s králíčkem Duracelem.
Že jo? Jiná by padla, ale Yga se dokázala jít ještě i bavit 😛
Inu mladost-radost! 😉 Včil už jen radost 😛
Zapomněly jste, že Yga je i svatá žena. Jak jinak vysvětlit, že to Jeník přežil? :O
😀 Tak na tom rozhodně něco je!
🙂
Tak poznala bych většinu, já jsem ten houbař, který sbírá i holubinky a muchomůrky. Bohužel Bimbo při pohledu do mého košíku omdlévá a jediné, co je ochoten pozřít, je masák nebo bedla jako řízek. A to se asi stejně bojí, že ho otrávím. On pouze houby s molitanem – i když i mezi nimi jsou traviči – nikoli s chladičem.
Já jsem se realizovala léta na chalupě ve Slavkovském lese, tam byly křemenáče dvacet centimetrů vysoké, hlava přes celý talíř. Na růžovky jsem vyslala ségru s lískou a počtem hlaviček, kolik je třeba k obědu, hodinku před konzumací…To bylo nádherné
Tohle uměla maminka. Naučila nás poznávat všechny druhy hub, leč její námaha aspoň u mě přišla vniveč. Růžovky poznám, ale nesbírám, totéž holubinky (tam jsem si nikdy nemohla zapamatovat, které barvy jsou jedlé a které ne:))
Jinak mě napadá, že tady u nás je teď holubinek hodně málo – nejen na počet, ale hlavně na množství druhů. Když jsme chodily s maminkou do lesa u nás na horách (v Krkonoších, v tom pásu pod hlavními hřebeny), bývalo tam holubinkami vymalováno – bílé, zelené aspoň ve dvou odstínech, červené, purpurové, fialové…
Ony ty holubinky vlastně mají teď největší sezonu. A právě ty barvy Bimbo zcela odmítal – fialová!!
A přitom ty fialové jsou skoro tak dobré jako ty trávově zelené. 😀
To chce na houby. Tedy mobilní aplikaci Na houby. 😀 Moje zkušenost je, že co nevěří lidé mně, o tom je přesvědčí mobil. 😀
(P.S.: Samozřejmě, nic není neomylné, ale s dobrou pravděpodobností poradí, co to před ním trčí z mechu.)
leda podpapírák … 🙂