Tak jsem tak přemýšlela, co by asi říkal otec vlasti, kdyby se ocitl v dnešní době. A on se jaksi ocitl u mě v obýváku a teď se jen diví, co jsme mu s jeho královstvím provedli.

Není křivka jako křivka

Téma: Akta banánového háje

Se zájmem si prohlížel předmět ve své ruce. Přičichl a zkoumavě do něho rýpnul nehtem.

„Co je to?“

„To je banán, pane. Ovoce z jižních krajů. Myslela jsem, že jste se s ním mohl setkat třeba při svých cestách po Itálii nebo Francii. Pravda, ve svých spisech jste se nezmínil.“

Zasnil se.

„Ano, vzpomínám si. Zářivé slunce, modrá obloha, banánový háj, já a…“

Pozvedla jsem obočí.

„Háj? Banánový? V Itálii? Nešlo spíše o háj olivovníků?“

Nepatrně se zarděl a znovu se zahleděl na zaoblené ovoce ve svých rukou.

„Přiznávám, že jsem tenkrát měl zájem o trochu jiné křivky…“ utrousil suše.

To nám toho zůstalo…

Téma: Ještě tam budem

Seděli jsme nad mapou a Karel s nelibostí přejížděl prstem po hranicích Česka.

„Moc toho tedy není. Taková mrňavá zemička zbyla z mé říše.“

Trochu jsem se urazila.

„Už tvůj synek se moc nevyznamenal. A pak přišli jiní.“

Smutně se pousmál: „Braniborsko, Dolní Lužice, Horní Falc… všechno je pryč.“

„Mě tedy více mrzí italské državy. Vím, že patřily spíše k Lucembursku, ale stejně, Lucca je krásná dodnes.“

Pokrčil rameny. „V Itálii to bylo složité. Ale tady, kolem srdce mé země, toho mohlo zůstat více. Dokonce ani Slezsko!“

„Ze Slezska nám kousek zůstal,“ bránila jsem se. „Tam snad ještě chvilku pobudem.“

Král na Jágra

Téma: Zběsilý mullet

Naučila jsem Karla vyhledávat na internetu. Velká chyba!!!

„Tohle by se mi líbilo,“ ukázal mi obrázek šíleně vypadajícího muže s dvoubarevnými vlasy, nahoře na ježka, vzadu do půl zad.

Polkla jsem.

„Opravdu?“

„Dobře by se to schovávalo pod přilbici,“ ujistil mě.

„Ty barvy ti nevadí, pane?“

„Ne, jsou jedinečné. S tím se narodil?“ zeptal se zájmem.

„Nabarvil mu je kadeřník.“

Oči mu zazářily.

„Zelenou by uměl také? Ladila by se smaragdy na koruně.“

Zatočila se mi hlava. Co teď? Přece nenechám otce vlasti ostříhat na Jágra. Barevného Jágra! Pak mě osvítila zázračná myšlenka.

„Kadeřnictví jsou zavřená, pane,“ oznámila jsem nekompromisně.

Užitečný vynález? Ehm…

Téma: Rozkaz zněl jasně

„Vrzuuum, vrzuuum,“ zaslechla jsem, když jsem přijížděla z nákupu.

V předtuše krvácejících údů jsem vtrhla na zahradu. Krev sice netekla, ale…

Můj úhledný habrový živý plot měl asi deset centimetrů. Keře zabraňující cizím pohledům koukat se, jak se opaluju, prostě zmizely. A věkovitá jabloň byla proměněna na hromadu špalků.

Zaúpěla jsem. Přece jsem mu říkala, ať na to nesahá!

Karel si hrdě otřel zpocené čelo.

„Skvělý vynález, tohle bych potřeboval doma. To by Nové Město pražské rostlo daleko rychleji.“

To určitě. Kdyby tušil…

Nakonec jsem ale byla ráda, že nevyrazil za plot. Poražení stoletých obecních lip bych úřadům vysvětlovala těžko.

Soumarům odzvonilo

Téma: Soumrak soumarů

Karel se zamyšleně podíval na hromadu tašek nacpaných nákupem.
„Můžeš mě pustit do vašich stájí? Projel bych se na koni. Doufám, že nemáte jen soumary.“
„Nemám koně,“ zavrčela jsem a zápolila s koláčem, který jsem zkoušela nacpat do přeplněné skříňky.
„To ses zapřáhla sama, vzácná dámo?“ vyděsil se.
Uvědomila jsem si, že s automobily se Karel ještě neseznámil. To bylo potřeba napravit.
„Auta už dávno nahradila soumary,“ oznámila jsem mu a vzala ho na výlet.
První kilometry seděl strnule. A to jsem jela pomaloučku. Pak se mu to zalíbilo a začal zjišťovat, zda se v jeho říši nachází zásoby ropy.

Hody hody doprovody

Téma: Jako vejce vejci

Přišel čas namalovat velikonoční vajíčka, upéct mazanec, nádivku…
Karel se zájmem přihlížel: „Zajímavé, některé zvyky zachovaly svou podobu celá staletí.“
Přešel k oknu a začal se rozhlížet. Jeho zkoumavý pohled na sotva se klubající lístečky naší vrby se mi vůbec nelíbil.
„Zvyk omlazování se taky zachoval? Ten jsem v Čechách zavedl já.“
Zkusila jsem to zapřít, ale nevyšlo to. (Opravdu jsem ho neměla učit, jak se hledá na internetu.)
Pak jsem použila tvrdá data a ukázky kosmetických zázraků.
„Dneska se omlazujeme jinak!“
Vypadal tak zklamaně, že jsem mu nakonec pár švihnutí vrbovým proutkem povolila. Třeba to zafunguje líp než facelifting.

Závěrečná poznámka: 

Karel malinko přehání. Zvyk vzájemného šlehání vrbovými proutky je sice prvně zmíněn právě za jeho vlády, ale vážně nevěřím, že by ho zavedl osobně.

Mistryně dnešních dní

Téma: Staré mistryně

„Vidím, že i ženy ve vaší době dosahují značných úspěchů,“ konstatoval Karel při pohledu na slovenskou prezidentku.
„Určitě, spousta žen dosáhne mistrovství ve svém oboru. Třeba Dana Drábová, skvělá vědkyně. (S jadernou fyzikou jsem na něho nešla.) Nebo Hana Hegerová, zpívala mistrovsky. Nebo…“ potměšile jsem se usmála. „Ta poslední se ti bude obzvlášť líbit, pane. Ludmila Vaňková. Napsala řadu knih. Mistrovsky popsala život tvůj, život tvých předků i potomků.“
Poněkud strnul.
„Máš něco od této mistryně ve své knihovně?“
Zamyslela jsem se, zda je dobře, že zjistí, kolik toho o něm vím. Pak jsem rezignovala.
„Samozřejmě. Chceš si něco přečíst?“

Závěrečná poznámka: 

Nerada bych, aby se Dana Drábová, kterou opravdu nesmírně respektuji, urazila zařazením mezi staré mistryně. Samozřejmě NENÍ zdaleka ještě stará. V padesáti devíti letech je žena v plné síle. Ale prostě jsem ji nedokázala vynechat. U nedávno zesnulé, takřka devadesátileté Hany Hegerové a třiadevadesátileté Ludmily Vaňkové už mi to doufám projde.

Jak to bylo doopravdy

Téma: Čekatel optimista

Karel si v krátkém čase pročetl celý svůj život v podání Ludmily Vaňkové.
„Slušné,“ usoudil. „Fakta jsou v pořádku, ale tohle,“ poklepal prstem na inkriminovaný odstavec, „jsem si opravdu nemyslel. Žena se prostě nedokáže vžít do mužské duše. Někde jsem ovšem zahlédl zmínku o jiném autorovi, který se zabývá historickou literaturou. Jakýsi Vondruška, pamatuji si to správně?“
Protočila jsem panenky.
„Tohoto autora bych moc nedoporučovala, pane.“
Urputně trval na svém.
Má mít, co chtěl. Objednala jsem mu Vondrušku na internetu a Karel teď očekává, že si konečně přečte svůj život popsaný skutečně pravdivě.
Obávám se, že jeho optimismus bude zklamán.

Tak co Vondruška, pane?

Téma: Patová situace

„Jak se ti líbil tvůj příběh ztvárněný očima Vondrušky, pane?“ zeptala jsem se jízlivě. Několikrát jsem totiž ho viděla, jak práskl onou knihou o stůl a cosi si při tom mumlal. Jasná známka nelibosti, protože obvykle se ke knihám choval s úctou. Ještě jsem si pamatovala, jak byl ohromen mou knihovnou. Pochopitelně, za jeho doby byly knihy vzácností a v domech obyčejných smrtelníků se příliš nevyskytovaly, jeho vlastní knihovna byla jistě rozsáhlá dost.
„Ehm… No… všimla sis, má paní, že rozkvetly narcisy?“
Rozesmála jsem se. Bylo naprosto zřejmé, že připustit, že žena spisovatelka překonala muže, je pro něj neřešitelný problém.

Karel IV. vypráví

Téma: Cestopis

Miluji nade vše české království, zemi mé matky, srdce mé říše, mou duši… Někdy ale přece jen zatoužím po slunci žhavějším, než je to, které zkrápí zdejší luka.
Itálie je druhou mou láskou.
Cítím na jazyku chuť temně rudého vína, které laská půnebí. Olivový olej zkrápí čerstvě upečený chléb a sladkost fíků se mísí s ostrostí italského sýra.
Slunce ti rozpaluje krev. Kopyta koní tepou prohřátou zem a drtí tymián, šalvěj a rozmarýn. Jejich vůně až omamuje. O to víc, když do nich ulehneš, na svých rtech ucítíš něžná ústa a tvé tělo se po chvíli rozkoše poddá sladkému odpočinku.