Někteří plazi sice pod vodou vydrží dlouho, jako třeba mořské želvy nebo velcí krokodýli, kteří vydrží na jeden nádech vydržet pod vodou až 2 hodiny. Na půvabné anolisy se ale „provalila“ naprosto nezvyklá technika. Pod vodou dokážou dýchat pomocí vydechovaných bublin.
Když se řekne anolis
Anolisové jsou elegantní ještěrky patřící mezi leguány. Doposud jsou jich popsány stovky druhů. V současnosti se odhaduje jejich druhová pestrost na 300 – 425 položek, přičemž obývají celou řadu různých biotopů, včetně břehů horských bystřin. Jde o americkou skupinu ještěrek, jejichž nejnápadnějším znakem je u samců široce roztažitelný barevný krční vak, kterým okolí signalizují, kdo je tady pánem.
Tým evolučních biologů z University of Toronto se zaměřil na semiakvatické (polovodní, na březích vod žijících) druhy. „Zjistili jsme, že semiakvatiční anolisové vydechují vzduch do bubliny, která ulpívá na jejich pokožce. Ještěrky z nich pak znovu nadechují vzduch. Tuhle techniku jsme pojmenovali reinhalace,“ říká Chris Boccia, absolvent katedry ekologie a evoluční biologie, jeden z autorů odborného článku, který na „podhladinové dýchání“ uveřejnil respektovaný odborný magazín Current Biology.
Vědci měřili obsah kyslíku ve vzduchu v bublinách a zjistili, že se časem snižoval, což potvrzuje, že se skutečně skutečně jsou bublinky do dýchání zapojené. Pro anolisy je šance zůstat ve skrytu pod vodní hladinou evolučně výhodná. Zmizí predátorovi z očí. Druh Anolis aquaticus, jež zatím nemá české jméno, dokáže vydržet pod vodou déle než čtvrt hodiny, což je dost na to, aby případný predátor došel k rozhodnutí, že o tuhle kořist přišel.
Anolis obrovský vyfotografovaný v ZOO Ústí nad Labem (foto autor)
Přesvědčte se na vlastní oči
Pokud se chcete a vlastní oči přesvědčit, že výše napsané je pravda, podívejte se na toto video pod vodou dýchajícího anolise. Jeho nehybná pozice i maskovací zbarvení kůře mu v záchraně života dost pomáhá. Toto evoluční přizpůsobení je doslova život zachraňující a pro vědce (a tedy následně i pro nás, kteří tu a tam vědecké články čteme) překvapením.
Mimo jiné se ukázalo, že se ve vodě z bubliny rozpouští vydechovaný oxid uhličitý, což znamená, že v bublině „roste“ procentuální zastoupení kyslíku, respektive nesnižuje se tak rychle.
Suchozemští tvorové mají díky dýchání dost velké omezení. Pod vodou se prostě bez nějaké technické vychytávky na dlouho neschováme. A dokonce i kytovci, kteří se dokonale vodnímu prostředí dokonale přizpůsobili, se musí čas od času vynořit nad hladinu, aby se nadechli. Na to čekají jak lovci velryb s harpunovými děly, tak turisté s foťáky. Bez vzdušného kyslíku to ani savci, ani plazi zkrátka nedají. I mořští hadi, vodnáři a vlnožilové, se musí vynořit a nadechnout, byť to díky tomu, že někteří vydrží pod hladinou i přes hodinu, tak nevypadá.
Otázka: Zas a znova mě překvapilo, že mě příroda dokáže ještě překvapit. O pavoukovi vodouchu stříbřitém jsem věděl, že si pod hladinu nosí na zadečku bubliny vzduchu z nichž si pak staví podvodní „kyslíkový zvon“. Ale u anolisů je pro mě jejich způsob podhladinové existence překvapením. Čím překvapila zvířata vás?
Ještě, že jsem se vrátila v čase! Páni, to je zajímavýý !Uvítala bych více takových odkazů,díky!
To patří dolů ke genům.
Třeba ještě dám dohromady njaký proodkazovaný článek 🙂
jedna z mých koček, rozbíjí teorii o tom, že kočky nemají rády vodu..ona za mnou leze do vany a vyžaduje mít v té teplé vodě kopečky pěny….
Ty jo, to jdem ráda, že ty naše to nenapadlo
Se třema kočkama bych se už moc nevyjoupala.
😀
Já se nechávám překvapovat ráda 🙂 a to na všech frontách. Vzdělávat se mě baví a pokud je to nenásilné, o to líp 🙂
Tak tyhle kouzelné ještěrky jsem ještě neviděla, natož pak vědět jak bravurně zvládají potápění. Kdybychom uměli také něco podobného! Raději ne, dokázali bychom zničit ještě víc podvodní přírody. Ty bubliny jsou legrační.
S divokými zvířaty, takové zkušenosti nemám. Ale kdysi dávno mne překvapila domácí zvířata psi, koně, kočky, atd., jak se dokáží napojit na myšlení člověka, kterému důvěřují. To bylo v dobách, kdy se ještě o nich říkalo, že jsou „němá tvář“. A tak jsem byla nejenom u svých vrstevníků, ale i u dospělých za exota, když jsem tvrdila, že zvířata dokáží myslet a vyhodnotit situaci.
Díky za zajímavé povídání!
Je radost psát pro vnímavé čtenáře 🙂
Ještě mě napadla jedna věc (já vím, ale mě tohle téma baví:)) a to je takřka bezpachovost srnčích (a patrně i jiných) mláďat. Četla jsem o tom, ale tak nějak jsem tomu nevěřila – dokud jsem to neviděla na vlastní oči.
Šla jsem se psy po cestě na kraji lesa – byla to frekventovaná cesta poblíž královédvorské nemocnice, místo, kde chodí spousta lidí a psů. Holky běžely napřed (po cestě) a čuchaly si jako normálně. A že čuchat umějí! 🙂 Já šla za nimi a najednou jsem viděla, že za stromem, hned na kraji cesty, leží srnčátko. Malé, asi jako trpasličí pudl. Nehnulo ani uchem, jen jsem na okamžik zachytila jeho pohled. Psi proběhli tak maximálně metr od něj…
Samozřejmě jsem na něj nijak neupozornila, jen jsem si řekla, že jeho matka má v mozkovně ještě víc vymeteno, než je u srn obvyklé. A že život bez jiných predátorů, než jsou naši slavní myslivci, už srnám instinkty pořádně otupil…
Průběžně se přesvědčuji, kolik věcí mi uniká, co všechno nevím. Tak teď vím, že někteří, podle mne suchozemci, mohou dýchat pod vodou. Tss, tss! Zalíbil se mi na videu ten poslední anolísek, který si k dýchání rozsvěcuje. Nebo ne?
Jo a ještě k mým zajímavostem:))
Ono stačí si poslechnout v sobotu Meteor na Dvojce a jeden se nestačí divit. Popravdě takřka cokoliv ze světa hmyzu a mořských tvorů zní jak příběh z jiné planety. Bohužel slyším, žasnu… a za pár dní zapomenu. (wasntme) Pravda, mohu tak žasnout stále dál, ale radši bych si ty věci pamatovala:))
No a jedna z věcí, které si pamatuju už celá desetiletí, pochází k knížky Proč má bílý pudl černý nos. Je to povídání o to, jak se na bílou barvu u zvířat (musejí být celobílá, fleky nestačí:)) vážou všelijaké speciality – většinou tedy spíš nevýhody. Hlavně je to citlivost na některé látky, které barevným zvířatům nevadí. Takže třeba jsou koně na pastvě a bílý se otráví snědením rostliny, kterou jeho barevní druhové bez problému spasou. U psů se to pak projevuje přecitlivělostí na některé léky a odčervovadla. Vím to, mám bílého psa. Ovšem Ari by tyhle problémy mít neměla, protože šlechtěním se to prý dá ovlivnit a v její rodinné linii už to má být v pořádku (přesto neriskuju). Černý nos tedy nemá… 🙂
Jo zapomněla jsem – na bílou barvu je v některých případech navázána hluchota…
Velmi zajímavé čtení,zejména to dýchání pod vodou mne fascinuje. I když jsem ohnivé znamení tedy Střelec, můj život je od dětství spjat zejména s vodou. Dovedla jsem hodiny pozorovat rybky v řece,žáby a taky všeliký hmyz pohybující se na hladině,atp. Plavat ve vodě tekoucí a pod vodou bylo mé hoby v době, kdy byla moje řeka ještě čistá a ne otrávená. Zkoušela jsem dokonce i dýchat delší dobu pod vodou, doma ve vaně tím, že jsem spotřebovávala vdechnuty kyslík,který ovšem působil poté v jiném módu,takže jsem se pod vodou i smála a jsem dodnes ráda, že jsem se neutopila.Možná jsem se evolučně vyvinula z anolise. Díky za přiblížení tohoto fascinujícího živočicha, pravděpodobně se stal jedním z mých oblíbenců. Ještě jdu mrknout na video.
Jenny! Tedy tys ale měla nápady:)) Máš zajímavé evoluční základy 😀
ještě, že ne z vodoucha…to bys pořád měla u zadečku bubliny 😀
Díky za zajímavý článek – o ještěrky se aktivně nezajímám, určitě by mi tato znalost ušla. A že je to něco, co se zatraceně hodí! Hned jsem si vzpomněla na Old Shatterhanda, jak se schovával ve vodě a dýchal nějakým rákosem, či co to bylo:))
Jsem ráda, že ještě je pořád co objevovat a anolis, dýchající ve vodě, je úžasný. Jsem ráda za to video, nějak jsem si to neuměla představit.
O tom, že kúň nemůže zvracet, vím (aby ne (rofl) ) a olíznout loket jsem samosebou taky zkoušela. Chlupaté oči muchničáků jsou fakt zajímavé.
Mne třebas překvapil ten strakapúd, mlátící do dřeva se zavřenýma očima – ale to je logické, nepotřebuje mít oči plné třísek.
Mě překvapí každou chvíli něco. Někdy to jsou maličkosti, jejichž znalost „k ničemu není“. Třeba, věděli jste, že samci muchnic se od samiček liší mimo jiné tím, že mají chlupaté oči? Zajímalo by mě proč. Jako zatvrzelý evolucionista si myslím, že když už se něco vyvinulo, tak to má nějaký význam, jinak by to evoluce „zrušila“.
Ale upřímně řečeno, koho zajímají muchnice. Věděli jste, že krokodýl nemůže vypláznout jazyk, žába, kůň nebo žirafa nedokáží zvracet a abychom se zařadili do říše zvířat, tak člověk si nedokáže olíznout loket (schválně, kdo se přizná, že to zkusil?).
Jinak přeji hezké počtení. Teď už víte, že anolisové (někteří) umí pod vodou dýchat pomocí bublin vypouštěných z nosu.
Jednou jsem v televizi viděl reportáž o mládenci s neobyčejně dlouhým jazykem a ten olíznutí lokte předváděl 😀
Samozřejmě, že jsem to zkusila:)) Marně! 😀
V čem jsem evoluci opravdu nepochopila, je systém shazování paroží a jejich opětovného růstu – zrovna v době, kdy jsou mláďata. Navíc takový růst paroží zvíře oslabuje – četla jsem, že v době maximální potřeby si tělo bere minerální látky z žeber – no pěkně děkuju.
Napadlo mě to, protože mám stádečko jelenů (pořád ještě) na poli před domem a jelen je z dálky poznatelný jen svojí velikostí. Normálně tu už v květnu nebývají (myslím, že se obvykle vracejí do hor), ale asi jak je letos všechno opožděné, jsou opoždění i jeleni 🙂
No tohle je taky zajímavé! V době mláďat,kdy mají laně jiné starosti než shánět jelena, se samci jelenů zbaví starých parohů a seberou sílu pro nový obrost, to je dobře zařízeno, páni, kdo tu přírodu pořád tak dobře řídí?! 🙂 A minerály z žebra?! Fascinující!
Ale tak to je logické, ty minerály z žebra. Však Eva taky byla z žebra a jaké jsme odolné pokolení… (rofl)
Ygo! Tušila jsem, že nezklameš (rofl)
Ještě mě napadlo, že příroda možná vychází z toho, že samečků holt zdaleka není potřeba tolik, tak je zatěžuje tímto každoročním zásahem do fungování organismu. Protože jeleni tak jsou na jaře opravdu hodně oslabení (no jo, i predátoři mají v té době mladé – možná je to vlastně zařízené dobře, byť ne pro toho konkrétního jelena:))
Taky jsem to chtěla původně zmínit ale měla jsem obavy abych nebyla za neuvědomělou gender fosiíli. 🙂
.. sem já jenny.
Žebro tuším neobsahuje kmenové buňky, takže kde vzaly ženy játra, oči nebo ústní sliznici. No nic, jen si tak přemýšlím ateisticky nahlas 🙂
tak jsem to taky zkusila – a tak mi zakřupalo v rameni, že jsem hned přestala. No, jak jsem stará tak jsem blbá, jazyk mi stejně nestačil. Ještěže jsem byla sama a nikdo mě neviděl 🙂 skončila bych u Chocholouška.
😀 Maruško, to je ten dobrodružný duch! 😀
Já myslím, že s tím „zrušením“ evolucí to nemusí být až tak jednoznačné. Kdysi jsem o tom četla (a připadá mi to celkem logické), že evoluce prostě zkouší. Nechává vzniknout různým formám – ta, která je užitečná, se prosadí, ta, která je škodlivá, vymizí, a ty, u kterých je to jedno, si prostě koexistují spolu. Jako příklad se uvádí, že někteří lidé dokáží stočit jazyk do ruličky a někteří ne (jako že povystrčí z pusy jazyk, který zepředu vypadá jako stočený do U nebo do O). Prý je tahle schopnost dědičná, akorát celkem nepodstatná. Až jednou bude potřeba skrz ten žlábek třeba něco nasávat nebo tak, zaúřaduje evoluce a ti neruličkoví vyhynou. Ale do té doby je to celkem jedno…
Kdo to čte, ten to zkusí, už to vidím v barvách! :-))
Když jsem to slyšel poprvé, taky jsem to zkusil. 🙂
Přesně tak. Je to otázka genů. Viz https://sites.google.com/site/lizalpal/vyzkum/znaky