Dřív jsem hodně pekla, i 3-4 krát týdně, ale jak děti odešly z domu, úplně jsem přestala. Občas se ale hodí mít doma něco upečeného, hlavně, aby příprava pokud možno moc dlouho netrvala. Takže jsem začala hledat recepty, loudit všude možně, mj. i tady a na Hadopasech, a nakonec jsem se dopracovala k takové jakési univerzální jednoduché buchtě, která přišla hodně vhod hlavně minulý rok, kdy jsme tu měli babičku (ona sladké ráda).
Když si vše předem nachystáte, buchta je do 10 minut v troubě a výsledek je víc než uspokojivý. Základem je staré známé olejové hrnkové těsto, olej jsem ale nahradila máslem (máme ho radši). Všem vám, které jste mi poskytly rady a inspiraci tímto moc děkuju.
Suroviny:
½ hrnku cukru
1 a ½ hrnku polohrubé mouky
1 lžička kypřicího prášku do pečiva
50-75 g másla
¾ hrnku mléka
2 celá vajíčka
1 lžička vanilkového extraktu nebo 1 vanilkový cukr
špetka soli
větší špetka strouhané citronové kůry (já používám kupovanou sušenou – Vitana nebo Kotányi)
Postup:
Předehřejeme si troubu na 180 °C (horní a dolní ohřev). Připravíme si dvě mísy – jednu na suché ingredience, druhou na tekuté. V první míse si smícháme suché, tj. mouku, cukr (případně i vanilkový cukr, pokud ho používáme), kypřicí prášek do pečiva, sůl a citronovou kůru. V mikrovlnné troubě si rozpustíme máslo. Rozpuštěné máslo vlijeme do odměřeného mléka, které máme v té druhé míse, přidáme vanilkový extrakt (pokud ho používáme) a celá vejce, vše rozšleháme a vlijeme k suchým ingrediencím. Důkladně promícháme a vlijeme na malý plech, vyložený pečicím papírem (já používám plech o rozměru 20 x 26 cm, je to takový ten malinký, co se dřív prodával v IKEA, už ho asi neprodávají). Pečeme cca 25-30 minut při výše uvedených 180 °C.
Varianty:
- nahoru na těsto poklademe libovolné ovoce, např. hrušky jsou moc dobré, můžeme dát i drobenku – máme něco jako bublaninu;
- ½ hrnku mouky nahradíme nemletým mákem – máme něco jako makovec (a neděste se, ten nemletý mák je opravdu dobrý, křupavý);
- ½ hrnku mouky nahradíme strouhaným kokosem (v tom případě ale místo citronové kůry použijeme pomerančovou, líp se k tomu kokosu hodí) – máme kokosovou buchtu. Někdo radí polít upečenou buchtu kelímkem šlehačky (povrch buchty se má předem trochu propíchat např. vidličkou), prý je to dobré, ale to jsem nezkoušela;
- přidáme 3 lžíce kvalitního kakaa a 2-3 nahrubo nastrouhaná jablka + pečeme o cca 5-10 minut déle – máme moc dobrou a vláčnou čokoládovou buchtu – tahle varianta je u nás doma asi nejoblíbenější, na druhém místě je makovec.
Tak to zkuste a uvidíte, třeba vám to bude chutnat, nám celkem jo.
Děkuju Aidě i jejím rádkyním za mlsavé recepty, které člověka nepřipoutají ke kuchyni. Pro mě je pohodlné to malé množství – u běžných receptů si to musím dělit sama, co jsou děti z domu:)) A zrovna se ptám – co budete o víkendu mlsat vy?
Hm, já asi radši nic, protože týdny nucené skoro-nehybnosti se už na mě neblaze podepisují! Takže si asi schroupám mrkev a u toho si přečtu, co budou mlsat ostatní 😛
A ještě jedna zvláštní – jak dodáváte do jídla vanilku? Používáte opravdovou, máte cukr navoněný opravdovými vanilkovými lusky, používáte extrakt nebo vanilkový či vanilinový cukr? 🙂 Poťouchlá poznámka: předpokládám, že Matylda s Vanilkou nepeče 😀
Mám takovou zajímavou lingvistickou otázku 🙂
Na salát už dnes dáváme běžně dresink. To je ale vlastně anglicky, ne? Oni si ochucují salát – to dress salad jsem četla jako frázi ve významu ochutit si salát.
V češtině máme na saláty buď nálev (což významem neodpovídá dresinku) nebo… co? Když ne dresink? Ochucení? 😛
Já vím, je to v podstatě blbost, ale zajímavá, ne? 🙂
Já myslela, že se dresinku u vás říká „zálivka“, nebo už ne? Nálev bych použila třeba na zavaření okurek či jiné zeleniny. A nebo bylinný.
Taky bych řekla, že zálivka. My už občas řekneme dresink nebo tomu alespoň rozumím, co tím chtěl básník říci 🙂 , ale moji rodiče nebo babička s dědou, ti by ani nevěděli co chci. Byla citronová zálivka, octová zálivka, jogurtová zálivka….
No tedy! Slovo zálivka sice znám, ale úplně mi vypadlo, vůbec ho nepoužíváme 🙂
Ten nálev je u nás na všechno – babička vždycky velela: nastrouhej okurky a udělej nálev! Buď octovej nebo kefírovej 😛
Do „octového“ (sladkokyselého) se na salát přidávala i drobně nakrájená opečená slanina.
A do obojího se dal přidat česnek a/nebo kopr.
🙂
Přicházím pozdě, ale osobně bych se taky přiklonila k zálivce. Nálev je u nás tekutina používaná ke konzervaci zeleniny, někdo mu říká i lák.
Dresink je podle mě špatný, resp. pohodlný překlad – „nevím správný termín, tak ten původní počeštím a bude“.
P. S. Kvůli těm špatným překladům si v posledních pár letech radši kuchařky kupuju v originále, pokud to jde. Asi nejkatastrofálnější mi přijde překlad Klasické italské kuchařky od Marcelly Hazan, tam se fakt najdou perly, a navíc nemá rejstřík, což je u kuchařky věc docela praktická, že.
Co mám Kindle si kupuju všechny anglicky psané knihy v angličtině – je to snazší (a o hodně levnější).
Kuchařky by samozřejmě byly v kindlu k ničemu, ale ty já zase nekupuju (s výjimkou Hovorů s řezníkem, za posledních mnoho let).
Recepty obvykle hledám na netu…
Já to teda mám tak, že zálivka je řídká a dresink hustý. Hm.
Já Ti nevím, myslím, že ani ne. Každopádně anglicky je to dresink, resp. dressing všechno, namátkou French dressing (Vinaigrette), což je jasná zálivka, Blue Cheese Dressing, což je taky zálivka, Coleslaw Dressing, což je taky zálivka atd. (cituju z mé oblíbené kuchařky 1000 Recipe Cook Book, schválně jsem si ji přinesla k PC) – fakt si myslím, že je to těmi blbými překlady, kdy různé kuchařky překládali lidi, kteří o vaření moc nevěděli, časem se to nějak „zaužívalo“ a neštěstí bylo hotové, protože to nikomu už nepřijde divné.
Hodně proti takovému neumětelství bojuju, a myslím, že jeden „zářez“ se mi (ve spolupráci s mnoha dalšími lidmi) povedl, pomalu se přestává používat nesprávný termín „staření“ (který vznikl líným a neznalých překladem slova „ageing“) a rozšířenější začíná být správný termín „zrání“.
Ta kuchařka je tahle, mám ji snad 35 let a ráda podle ní vařím: https://www.amazon.co.uk/1000-RECIPE-COOKBOOK-Recipes-occasions/dp/0706405315 – už jsem o ní myslím několikrát psala.
Jasně, maso zraje a pak je vyzrálé… 🙂
Ono to „staření“ bylo před pár lety veliký hit, mně z toho „tekla voda ze zubů“, když jsem to někde četla nebo slyšela.
Máš pravdu – u nás doma to byl nálev a lák (nebo taky nálev:)) Asi jsme byli na zálivku moc pohodlní:))
Nálev se používá na kompoty, lák je na zeleninu, zejména okurky 🙂
Ono to může být i krajové. Já to mám od babičky, od které to měla i maminka 🙂
Tipuju tu krajovost. Jen by mě zajímalo, v kterém kraji babičky používaly ten dresink. 😀
(rofl)
Také si v reptech odděluji vlhké a suché přísady a pak smíchám dohromady. Tedy vejíčka rozkvrdlám do mléka+vanilkovou esenci, tu mám tekutou a přileji k mouce, sukru atd.
Letos mám hromadu sušené citronové kůry, jak jsem ji ostrouhávala desítek bio-citron.Vymačkanou šťávu mám zamraženou po 2-3 lžících v maličkých zazipovacích sáčcích a používám, jak je třeba. Zrovna teď si děláme skoro každý večer čaj s citronem ˇa šťáva přijde vhod.
Já si citronovou šťávu lisuju zhruba každý týden tak, abych měla minimálně jednu dvoudecovou skleničku. Spotřebuju ji bez problémů, dávám si citron do čaje i do vody. Pokud mám citrony dobře umyté (a vše ostatní taky), šťáva vydrží poměrně dlouho. Tedy… nevydrží… já bez citrónu nevydržím:))
Citronů mám nevelkou spotřebu, protože žiju na bylinkových čajích a do těch mi citron moc nechutná…
Já jsem zvlčilec, kterej dá citron prakticky do všeho – jen do kafe ne! 😀
Kdysi mi kdosi tvrdil, že i do kafe se dá přidat – prý proti kocovině. Ale nezkoušela jsem to.
To vypadá na dobrý a univerzální koláč.
Obrázek mi na první podívání připadal jako takový ti šneci zalití cukrovou polevou. Nemáte někdo recept?
Vanilín:https://www.monacoint.com/eshop/produkt/dul664
Mimochodem, co vaříte o víkendu? Já tohle: https://www.toprecepty.cz/recept/25097-pecena-hovezi-klizka-na-zpusob-jehneciho/ – už jsem to jednou dělala a mělo to velký úspěch.
Na mě je tam moc koření, ani opravdové jahněčí jsem s tím nedělala, jen česnek a špek a takhle nám to chutnalo. V mrazáku mám plát kližky i s morkovou kostí (něco jako ossobuco) a už se na to nějakou dobu chystám. Už jsem dokonce i špenát koupila, ale s bramborovým knedlíkem mě zbrzdila Sharka na Mlsotníku, tak nevím. Ještě mám na zítra porci jatýrka na slanině s rýží. Ale kližka bude! 🙂
Hele, nejlepší je, když si dá každý koření podle toho, jak mu to chutná, já koření pro změnu dávám i víc, protože i toho masa mívám víc. Co ale nedávám, je mouka, radši přidám víc cibule, my nemáme moc rádi zapražené omáčky, spíš zahušťujeme zeleninou, a to i svíčkovou (kořenové zeleniny dávám klidně i 2-3x víc, než je v receptu, jen trochu ubírám mrkve, aby to nebylo moc sladké).
Jo a ty Šárčiny knedlíky vypadají dobře, hned bych si dala!
Ten plát masa s kostí bych udělala jen tak na víně třeba? Před karanténou jsem to občas na různý způsob dělávala, mívají to v jednom řeznictví ve městě, ale už jsem se tam víc jak rok nedostala, tak nic, tady to nemají, tak vařím z toho, co je k dispozici.
Jj, souhlas, mouku néé, taky dávám víc té cibule, když se cokoli peče pomalu, tak se přímo rozpadá. Štávu nemixuju. Na víně neumím, klidně si to někde dám, ale moc mi nechutná to moje.
Já to taky vlastně moc neumím, vždycky tam přidám jen tak podle chuti a obvykle to tak nějak vyjde. Ale onehdy jsem cosi (resp. krůtí prsa) s vínem dělala a vůbec se to nepovedlo, měli jsme muškát, tak jsem ho tam dala a nebylo to vůbec dobré, to víno bylo moc aromatické a přerazilo chuť všech ostatních surovin (houby, pórek). No snědli jsme to, ale příště to už radši dělat nebudu (byl to nějaký nový recept, chtěla jsem ho vyzkoušet).
já taky zahušťuji zeleninou ani bramboračku nezahušťuji jíškou jen vezmu tyčkový mixer a trochu rozmixuji zeleninu a brambory, jen tak aby tam zůstaly kousky a ostatní bylo krémové.
Já dělám vepřovou panenku podle receptu Maričky, který měla na Zvířetníku. Maso se potře směsí majolky, hořčice a křenu, okoření dle libosti a dá se péct. Už jsem dala před chvílí pekáč do trouby a začíná to báječně vonět. K tomu budou brambory promícháné s polníčkem, pro zájemce navíc posypané anglickou slaninou. 😛
U nás budou pirohy 🙂 S opečenou cibulkou a zeleninovým salátem
Naše pražská kamarádka dělávala pirohy něco jako z nudlového těsta a plnila je šťouchanými bramborami smíchanými s osmaženou cibulkou. Z těsta vykrajovala kolečka, na půlku dala náplň, přeložila do půlměsíčku, zmáčkla okraje a hodila do vařící vody. K tomu kyselé mléko a vzpomínám, že nám to moc chutnalo.
Jo, taky dělám obdobu této buchty a je moc dobrá, nejraději máme s ovocem, jenže jsme taky sami dva, takže dělám raději v době, kdy jedu za dětmi a zabalím sebou, což má vždy úspěch. Malý plech nemám, musím se po něčem podívat,ten velký je už takový zvyk.Pak hudruju, jakože kdo to bude dojídat a najednou zbytek záhadně zmizí, zrovna když mám největší chuť. Za radu níže uvedenou dík neb co životnost prodlouží, toť dobré jest, jistě by pravila i Magdalena. 🙂
Nějaké malé plechy má tuším Tescoma, menší zapékací nádoby jsem viděla i z varného skla u Kavalieru, mrkni se po nich, až zas bude všechno otevřené. I dortovou formu jsem si koupila malou (22 cm), takovou tu víceúčelovou rozkládací (na koláč, na dort, na bábovku), ale před časem jsem ji věnovala dceři, přeci jenom peče častěji a mně doma zbytečně zabírala místo.
Já si koupila zrovna nedávno malý plech na eshopu Od kulináře, kupuju u nich, jak pomaličku musím obměňovat staré kousky nádobí.
Moc nepeču i když sladké ráda, ale tentokrát mě to nemine. Norové mají národní svátek, což je příležitost pro rodinná setkání. Letos omezené, leč přesto. Hostitelé se postarají o jídlo, hosté o sladkosti. Nejoblíbenější je Pavlova, bílý spodek a krém, ozdoba jahody, maliny, borůvky, ostružiny. Bílá, červená, modrá – jako barvy vlajky.
Tu určitě někdo přinese, takže já přispěji Diplomat dortíkem. Ha, teď mi napadlo, je tmavší, budu multikulturní.
Spodek je z oříškového těsta, s navršeným čokoládovým krémem. 2 lžíce kafe, jedna tmavá čokoláda, 70 g másla se rozehřeje a po vychladnutí se smíchá s vejcem našlehaným s trochou cukru a našlehanou šlehačkou. Namaže se na korpus a já to projedu lehce vidličkou, abych zakryla nerovnosti které spáchám. Pak ozdobím hrozny obalelenými v cukru a mandarinkami z konzervy. A je to!
Tedy Jano, ty mi ale děláš chutě! Naštěstí doma nemám ani čokoládu ani šlehačku. Takže budu muset vystačit s tím kafem! 🙂
Jano, to vypadá krásně!
A ten svátek, to máte 17. 5, že? Nebo se pletu?
Nepleteš se. Ta sláva je v pondělí, už druhý rok bez dětského průvodu a mávající královské rodiny na balkoně zámku. Si představuji, že jsou za restrikce rádi, protože než přejdou všechny školy, umávají se k zemdlení. Bolesti v rameni, jak to tady nedávno proběhlo, se určitě nevyhnou. Ale s tou apanáží bych taky mávala. 🙂
😀
Já pro nás dva nepeču, protože MLP sladké rád, ale nesmí ho (diabetik) a já mám radši čabajku 😀 .
Ale recept je to dobrý, mohl by se hodit až přijedou mladí s dětmi, tam jí buchty a spol. Lucka i děti, Marek jako já radši tu čabajku 😀
A používám, přiznám se, co mi přijde pod ruku, vanilkový cukr mám ráda, když není tak vanilinový a i tu tresť občas do tvarohových mufinů.
Jsme stejná krevní skupina, já taky radši tu čabajku, řízek, nebo kus uzeného. Když jsem byla malá, tak jsem vždycky k svátku nebo k narozkám nožičku čabajky dostávala. Tenkrát nebyla běžně ke koupi, jako teď, a taky to byla docela drahá záležitost.
Já vždycky dostávala k Vánocům od Ježíška šišku lovečáku nebo podobného salámu případně i té čabajky, bylo to pověšený na stromečku a ozdobený velikánskou červenou mašlí. Jsme fakt stejná krevní skupina 🙂
Já můžu čabajku i buchtu 😀 A tahle buchta se mi moc líbí, nejvíc ta s mákem.
Jo a jednou, to se ještě stály fronty na banány, jsem k Vánocům dostala trs banánů od manžela. Věděl, že je mám ráda, ale když je seženu,nechávám je dětem. Dodnes na ten dárek vzpomínám (h)
Jo, a jako malá jsem taky měla ráda koňský salám, dneska už bych ho nejedla, neboť jak pravil pan František Nepil „je to jako bych jedl vlastního bratra“. U nás byla prodejna Ryby drůbež zvěřina, na tehdejší dobu dost slušně zásobená. A tam tenhle koňský mívali, v černém, jakoby papírovém obalu. No a jednou jsem byla jako doprovod s mamkou u zubaře, a navíc to bylo v květnu, čabajku zrovna nikde neměli, tak jsem si přála koninu. A z Počernic pochodovalo malé pivo s velkou černou štanglí v náručí a statečně se krmilo.
Já jsem ještě úspornější, všechno to míchám v jedné míse. Napřed suché, pak přidám mokré 🙂
Vanilku obvykle kupuji ve větším množství ze specializovaného e-shopu. Kupuji mletou a celé lusky. Lusky částečně rozdám jako dárky (zatavené ve fólii), částčně použiju semínka a lusky zapíchám do moučkového cukru. V posledních letech ale hodně zdražili, je celosvětový nedostatek.
Jo, ještě k vanilce.
Mám extrakt, kupuju vanilkové (ne vanilinové) cukry (dají se občas koupit i s třtinovým cukrem) a mám zbytek cukru, kde jsou vanilkové lusky.
Jinak k těm extraktům – ráda používám rumovou tresť nebo cukr s rumovou příchutí. Důvod je jednoduchý – nemám ráda Tuzemák, ale ohromně mi voní:))
To jsme na tom podobně, viz níž. Jen tu rumovou tresť (ani rum) nekupuju, ale uvažovala jsem o mandlové.
Vanilkové cukry se dají koupit i od dr. Oetkera a jsou z bílého řepného cukru. Ten třtinový je fajn, pokud ho brzo spotřebuješ, jinak hrozí, že ztvrdne, i když ani to by asi nemuselo u tak malého množství vadit. Obsahuje totiž mnohem víc invertního cukru, který rád a rychleji vlhne i přes papírový obal a je háklivý na skladování.
Pokud bych měla něco péct, tak asi rychlovku. Z tvých receptů se mi líbí makovec a jablka s kakaem. Pokud by měla přijet mládež, uvažovala bych nad kokosovou variantou – mám tu milovníky kokosu:))
Péct nebudu nic, protože Martin si koupí a já si své „volné kroky“ šetřím na nutnosti. Uvidím, až mi v pondělí vytáhnou stehy, jestli budu mít povoleno víc než jen přecházení s berlemi a cvičení.
Když mě pan doktor instruoval, pravil: doporučuju klid na lůžku. Sezení u počítače není klid na lůžku! (ok, sedím s počítačem v křesle a nohu mám na taburetce:)) Když mi nařizoval cvičení, pravil: A tohle všechno budete dělat dvoutisíckrát denně! Když jsem na něj vrhla pohled, tak se ušklíbl a dodal: Počítat to nemusíte, prostě to budete dělat pořád 😛
No a pak tu byla Dana (kamarádka fyzioterapeutka), která mi vysvětlila co, proč, jak a se sadistickým potěšením mě tím cvičením provedla. Ale je fakt, že pak to už šlo líp:))
Takže sedíc a cvičíc čtu o sladkém a patrně tloustnu jen z toho čtení 😛
Jestli máš ráda mák, tak fakt doporučuju ten makovec, je překvapivě dobrý. Hlavně je pohodlné, že se ten mák nemusí mlít.
Drž se a pilně rehabilituj, ať jseš zase v pořádku.
Mák mám ráda v jakékoliv podobě. Myslím, že ten makovec bude (blush)
Já používám vanilkový cukr Oetker.
Peču docela ráda a nejraději tak, že se dají všechny suroviny do mísy a zamíchají a šup na plech.
Ale dojde i na složitější recepty třená bábovka, buchty, závin.
Matylda s Vanilkou nepeče 🙂
A ani nic péct nebude, protože se snažím trochu zhubnout, covidová kila mě dohánějí k šílenství. Není jich moc, ale jsou, i když víc by mi pomohlo otevřené studio na hot jógu a možnost cvičit.
Já teď taky nepeču vůbec, jen když má někdo z dětí přijít na návštěvu, pro nás dva to vůbec nestojí zato.
No a na to pečení, když už teda peču, používám vanilkový extrakt, který jsem si koupila na Zanzibaru, zásoby se mi už ale krátí (a to jsem koupila 4 lahvičky), tak hledám náhradu. Docela dobrý extrakt mají v M&S, ale teď po tom Brexitu je tam zásobování všelijaké a pořád ho mají vyprodaný. V rámci hledání náhrady jsem našla, že Dr. Oetker nabízí jakousi vanilkovou pastu v tubičce, ale v obchodě jsem to ještě neviděla.
Ta pasta v tubičce je dobrá. Stojí sice ke dvěma stovkám, ale zase chvíli vydrží. Mívají ji v Bille.
Dík za radu. Tady u nás (Albert, Lídl) ji nemají, na Rohlíku, kde nakupuje dcera, taky ne. Až vyrazím do světa, podívám se po ní.
Minule ji s sebou přivezl Marek a nechal mi ji tady. Ještě jsem ji nezkusila 🙂
Co budu píct o víkendu nevím, ale něco určitě – jedu k Terce a tam si bez buchty neškrtnu (rofl) – už jsem dlouho nedělala vodoucha, tak asi ten.
Používám vanilkový (nikoli vanilínový) cukr Vitana nebo Oetker, ale před nějakým tím rokem mi Terka dovezla pravou čerstvou vanilku z Mauricia – po vyškrábání vnitřku jsem lusky strčila do dózy s cukrem a když si na něj vzpomenu, tak použiju ten
Dělám to taky tak, vanilkový lusk dám do nádoby s moučkovým cukrem a díky tomu mám vlastní vanilkový cukr. I přes vysokou cenu lusků se to pořád v přepočtu na kupované pytlíčky vyplatí.
Dobrý nápad! (y)
No, Jenny, a ještě jsem někde četla tip, že když už se Ti ta vanilka z toho cukru zdá vyčerpaná, tak ji máš dát do nějaké malé skleničky, přelít trochou nějakého alkoholu, den-dva to tak nechat, pak slít, alkoholem přelít třeba rozinky/brusinky do pečení (a pak je použít), vanilku nechat oschnout a znovu dát do cukru. Jestli to funguje, to nevím, jen jsem to četla, ale zdá se mi to jako docela dobrý tip.
Jo, o tom jsem už slyšela. Ale úspěšně jsem to zapomněla. Tu moji to buď zachrání, nebo už je po ní 🙂