Dvojice jezdec – kůň musí být vyvážená. Zkušený jezdec si poradí s mladým koněm, začínajícího jezdce ostřílený kůň táhne nahoru. Rekreační jezdec s ambicí občas si něco skočit logicky hledá zkušeného, spolehlivého koně, ne moc starého, zdravého a za přijatelnou cenu. Dalo by se říci bavoráka za cenu škodovky.

Nikdy jsem si nemyslela, že budeme mít vlastní koně. Takový nesmysl!

Prvnímu koni jsme se bránili poměrně dlouho. Poníkovské období v dětském oddíle netrvalo moc dlouho a stačili ti pronajatí. Pak jsme se ocitli v parkurové stáji, začali „opravdu“ trénovat a školních koní bylo málo, střídaly se na nich oddílové děti. Pokud jsme chtěli dceři umožnit pravidelně startovat na závodech, k čemuž trénink směřoval, byl vlastní kůň zapotřebí. Volba byla jasná, známý vyzkoušený kůň, Lotrek, spolehlivý rodinný vůz za mírnou cenu.

Osvěžení v řece

Přešla první sezóna a na začátku druhé si nás trenér vzal stranou a doporučil dalšího koně. Lotrek měl své limity, dceři se dařilo, manžel začínal skákat na školním koni, což nešlo donekonečna. Marné byly moje protesty, zapojeni byli i prarodiče, a zatímco jiné děti k osmnáctinám dostanou něco užitečného, nějakou hodnotnou investici, jako je auto, byt, zlatý šperk, naše dcera dostala šestiletou kobylku Novelu.

Novelu měl trenér už vyhlédnutou, dobře cítil, že v ní dříme obrovský potenciál, přestože ji už několik zájemců odmítlo a původní mladá jezdkyně ještě stále doléčovala komplikovanou zlomeninu kotníku. Kdybych byla ochotná připustit zvířeti takovou rafinovanost, tak řeknu, že kobylka zjevně chtěla změnit prostředí a stavěla se tou nejhodnější ze všech. Při vyzkoušení byla naprosto vzorná, ochotně skákala, neméně ochotně nastoupila do vozíku.

Narozeninový dárek

Až doma se na čas změnila v neřízenou střelu lítající po jízdárně, vozík se zčista jasna stal nebezpečnou otevřenou tlamou, která žere koně a od níž je třeba prchat. Naštěstí se trenér nemýlil a jeho předpověď se vyplnila, je to trošku hůře řiditelná formule za cenu sedanu. Někdy mám vůči kobylce pocit provinění, s lepšími jezdci by se dostala ještě dál.

Koupě dalšího koně byla jednoduchá, stál přímo v naší stáji, vídali jsme ho při závodech. Bohužel se u něj během dvou let rozvinula dušnost, potřeboval jiné prostředí. Dodnes mě hřeje u srdce, že jsme mu našli novou majitelku na Vysočině s venkovním ustájením 24×7, což znamená, že kůň je celoročně pod širým nebem a má možnost, pokud chce, se schovat pod přístřešek. V místě obklopeném lesy a rybníky se mu mnohem lépe dýchá a je s láskou opečováván. Pravda, rozdíl mezi cenou kupní a prodejní by vystačil na luxusní dovolenou, jenže jsme ti koňáci, že ano?

Zkoušení u majitelů

Takže se hledal další kůň. Tentokrát to bylo náročnější. Protože jsem stále tvrdila, že dva koně stačí, nebyla jsem k cestám za koňmi přizvána, a tak jen manžel s dcerou a trenérem spolu objížděli stáje a zkoušeli různé koně.

Sednout na cizího koně je tak trochu adrenalin. Turističtí a školní koně, zvaní také provozáci, jsou už mírně otupělí od množství nezkušených jezdců, kteří se jim střídají na hřbetě. Dá se také říci, že jsou flegmatičtí a moc neřeší, že jim nezkušená ruka „tahá v hubě“ nebo je jezdec „okopává jako řepu“. Sportovní koně poznali jezdců méně, obvykle už trochu zkušenějších, a reagují citlivěji. Jenže každý jinak.

Na závodech s Novelou

Některý nesnese přitlačení patou a na ráznější pobídku odstartuje jako raketa. Jiný se po neznatelném zatažení v hubě postaví na zadní. Další očekává pobídku před překážkou a bez ní neodskočí – zastaví, zatímco jezdec pokračuje setrvačností dál. V lepším případě na krk koně, v horším na zem za překážkou. Jiný je perfektně přiježděn a očekává perfektní pobídky, na nic jiného nereaguje.

V našem případě probíhalo zkoušení koně, který byl objeven na inzerát nebo doporučen nějakým známým, obvykle tak, že se někam jelo dvě stě kilometrů, trenér postavil překážky, nechal manžela a dceru na úplně neznámých koních skákat pomalu víc než doma, pak majitel řekl cenu a ta byla zpravidla asi tak dvakrát vyšší, než bylo přijatelné. Jednou dokonce natočili dojímavou hudbou podkreslené video, které mi pak podstrkovali s tím, že tento kůň je ten pravý. (Budiž mi zadostiučiněním, že u koně se poté, co ho koupil někdo jiný, objevilo do té doby nezjištěné onemocnění.)

Dnes je ta ohrada zvlášť chřupavá

Z jiného výjezdu mi trenér volal, že už jedou zpět a muže si mám vyzvednout v nemocnici, čeká na rentgen pravděpodobně zlomené klíční kosti. Aby přečkal asi sto padesát kilometrů do naší nemocnice, dostal místo Ibalginu pár frťanů slivovice, bylo to na Valašsku. Jindy byl trenér při zkoušení zachmuřenější a zachmuřenější a při odjezdu trousil velmi nelichotivé poznámky na adresu chovatelů.

Ale nakonec byl po pár měsících kůň vybrán, a tak k nám přišel Esprit, zvaný Spíťa. Podle tabulek „měl vyskákané estéčko“, tj. zúčastnil se závodů stupně ST, výška překážek do 135 cm, pro sportovní kariéru dcery optimální volba. A podle ujištění majitelky ten nejhodnější a nejspolehlivější kůň, ale maminka a tatínek ať na něj raději nesedají (no jasně, pomyslela jsem si, kazili bychom ho).

Zkušební závod se Spíťou

A pak při několika příležitostech došlo k zhruba takovému rozhovoru: „To je Esprit? Hm, aha. A jak se vám na něm jezdí? My jsme si ho koupili, ale on vždycky na vyjížďce hodil zadkem, shodil jezdce a odběhl domů, tak jsme ho zase vrátili.“ Případně: „pokaždé, když se mu něco nelíbilo, se postavil na zadní.“

„Ano“, odpovídám, „je to on, ale nějak jsme to zvládli.“ Ve skutečnosti po něm nikdo skákat 135 cm nechce. Někdy je problém „překopat“ ho přes metr a tréninky jsou občas pěkná dřina, on svému jezdci nepomůže. Návrat z vyjížďky pěšky už se také konal a to, že si vyhodí, bereme jako trénink rovnováhy. Ale dostal mě na výšku překážek, se kterou jsem nikdy ani nepočítala, dokonce i tu licenci jsem si s ním udělala.

Aukce – takto kupují koně profíci

A v boxe je to spíš domácí mazlíček – labužnicky natahuje krk při hřebelcování, „tady mě drbej… ještě…“. A pošťuchuje člověka tou svojí velikou hlavou. Ten ohromný kůň, belgický teplokrevník, má uvnitř citlivou dušičku, přece ho nemůžeme poslat zase k dalšímu majiteli. Zní mi v uších hlas lišky z Malého prince: „Jsi odpovědný za to, co jsi k sobě připoutal.“

Snad zase někoho nenapadne, že potřebujeme dalšího koně. (A to hříbě, které si dcera pořídila s tehdy nastávajícím manželem, je úplně jiná kapitola, s tím prosím nemám nic společného!)

Aukce – budoucí šampion

Dede: Děkuju Klokanici za báječný článek a tématem dnešního dne může být výběr mazlíčka, očekávání versus skutečnost:)) Pokud si tu mezi námi někdo vybíral i koně, tím líp! Určitě se přihlaste:))

Aukce

Aukce