Tak to je téma, kterým jsem se zabývala už když byli kluci malí v Praze – kde vzít sportovní kroužek, který by rozvíjel dětskou touhu po pohybu a akci a nebyl zaměřený na výkon? Sokol tehdy nějak v okolí nebyl, takže Andy chodil na atletiku a Marek na judo. Potom jsme se přestěhovali na vesnici a kluci hlavně jezdili na kole a dělali fyzickou práci kolem domu – tráva a dřevo + denní chození se psima (a školní aktivity). V podstatě nic moc, protože nehráli fotbal – ten začal Marek intenzivně hrát až ve škole v Norsku a s překvapením zjistil, že mu to jde:))
Pokud jde o mě, tak hlavně chodím, chodím se psima a pracuju na zahradě. V průběhu let jsem chodila do Jaroměře na jógu a do Dvora na břišní tance:))
Sport u nás podporuje obec – i s naším velmi omezeným rozpočtem (jsme velmi malá obec). Přispívá se fotbalistům (místní klub Piškotky:)) a Lucka může v budově místního úřadu pořádat cvičení pro ženy. Hasiče tu bohužel nemáme, ale v sousední Třebihošti jsou aktivní – i se sportem pro děti a dospělé. Na Zálesí je jezdecký klub. Jinak je to na každém, jestli pro sebe chce něco dělat. Já chodím s hůlkama a jsem něco jako „rázovitá postavička“ 😛 Mnoho i cizích lidí mi řeklo, že mě vídávají a většina z nich úplně nechápe, proč to dělám. Na přímou otázku odpovídám, že při své práci sedím, tak se holt potřebuju hýbat. Tohle vysvětlení ovšem moc nezabírá – vždyť mám zahradu a práce na hýbání dost:))
Obec se snaží i jinak – máme hezky vybavené dětské hřiště a fotbalové hřiště. To máme v plánu vylepšit (už máme i projektovou dokumentaci), aby tam byla šance širšího využití, ale zatím je to odsunuté do budoucna – až budou peníze. Cesty, vodovod, chodníky… je toho moc, co má přednost. Tady by se pomoc státu hodila, vůbec, pokud by nebyla tak komplikovaná, abychom si na její získání nemuseli najímat firmu, která tu pomoc umí získat… (a platit jí za to)

Trochu OT, ale … Terka (jak mnozí víte) se věnuje dostihovému sportu a to rovinovým dostihům. Je samosebou ve Sdružení českých amatérských dostihových jezdců a v rámci tohoto reprezentuje Českou republiku v celoročních závodech Fegentri žen. Proto jsem ještě vzhůru – dnes jela dostih na Martiniku, který vyhrála (to zmiňuji jako mimochodem, ale v podstatě se chlubím, že jo).

Ale to chci říct – nejenom že musí veškerou dovolenou obětovat na tyto závody, udržovat svou váhu, trénovat vytrvalost, sílu, odvahu a odhad, ale stojí ji to i nemalé peníze (jejich svaz proplácí jednu čtvrtinu za letenky a letos – ó sláva – pohonné hmoty!) Stát účast na těchto mezinárodních závodech nepodporuje vůbec – a že by se aspoň někdo někde zmínil o úspěších našich amatérských jezdců (např. minulá léta se velmi hezky umisťoval mezi muži Jindřich Fabris) … přesto je pro Terku čest jezdit s českou vlajkou!