Tahle naše cesta začala dost neobvykle, a to narozeninami. Ty já obvykle nijak neslavím, ale M usoudila, že když mám letos kulaté výročí, uděláme změnu – a vytáhne mě někam, kam by mě samotného nenapadlo let. A tak jsme cca 14 dní před narozkami koupili letenky na Maledivy, popřemýšleli, kam přesně na tomhle souostroví zavítáme, a začali bookovat hotely. Tady je trocha našich poznámek…

Stojí za zmínku, že ještě před pár lety nebyly Maledivy individuální turistice vůbec nakloněny a jezdilo se tam de facto jen s cestovkami do resortů, které jsou zřízeny na neobydlených ostrovech. Doba se ale změnila a dnes už tu existuje řada hotelů a pensionů i na ostrovech, kde žije místní obyvatelstvo, najdete tu turistické bikini beaches (nezapomeňte, že Maledivy jsou muslimskou zemí, takže bikini tu nejsou zrovna in – a alkohol je tu mimo resorty tabu) a dříve nezbytné turistické povolení pro plavbu mezi ostrovy je (pro většinu běžných případů) minulostí.

Dva týdny utekly jako voda, a tak už je to tady: Stojíme na letišti a odevzdáváme na check-inu zavazadla. Ještě před tím po nás ale chtějí potvrzení, že máme na Maledivách zajištěno ubytování, což je (prý) podmínkou vstupu do země. Stejně jako dostatek finančních prostředků, který tu ovšem nikdo nekontroluje. (Nutno dodat, že při samotném vstupu na Maledivy po nás ovšem nikdo už nepožadoval nic (kromě pasu, ovšem) 🙂

Malé

A za chvíli už sedíme v letadle společnosti Emirates do Dubaje. Dřív mi tyhle aerolinky přišly jen o krapet lepší než konkurence, ale teď, když všechny ostatní srazily kvalitu služeb co nejblíž low–costům, Emirates nad nimi vyčnívají – prostorem k sezení i nabídkou občerstvení. A my se také díky nim vyhneme krkolomným nebo ukrutně dlouhým přestupům.

Jsme v Malé

Už z letadla se kocháme pohledy na korálové ostrovy z výšky – a pak na jednom z nich, Hulhule, což je letiště u hlavního města Malé, přistáváme. K našemu mírnému překvapení na nás nečeká slíbený free transfer z hotelu, a tak po chvíli čekání měníme stodolarovku za rupie (v trochu nevýhodném kursu 1:15, ve městě bychom dostali o cca 30 rupii více) a jedeme z letiště přívozem (ferry) za 10 rupií (rufiyaa (Rf); 10 rupií je cca 15 Kč) do hlavního města Malé. Při prodeji lístků mi mladá žena s černým šátkem na hlavě vrátí na storupiovku o 20 rupií méně a teprve když vidí, že bankovky počítám, přihodí další dvě desetirupiovky.

V Malé jsme za pár minut, hotel je od přístaviště asi 5 minut chůze. Pokoj už je i teď ráno připraven, což je super, přivítají nás džusem a ledovými ručníčky, což, jak se později ukazuje, je tu standardem. Pokud jde o odvoz z letiště, prý tam jejich řidič přijel pozdě.

Trochu se dospíme a vyrážíme do města. Vidíme prezidentský palác, ovocný a rybí trh, mešitu (Masjidh Al–Sulthan Muhammad Thakurufaanu Al–Auzam), pár živých ulic, pobřeží severní, západní, jižní i východní… Na jihu u přístaviště se stavujeme na obědovečeři.

Dhiffushi

Vzhůru na další ostrov

Druhý den ráno vyrážíme speedboatem na ostrov Dhiffushi. Z tamního hotelu Rashu Hiyaa už na nás čekají v přístavu (po dohodě nám rezervovali i onen veřejný speedboat, cena činila 25 USD na osobu) a vezou elektrovozítkem na ubytko. Ostrov je malý, nějakých 200 x 800 metrů, má ale různorodé pláže – s hlubším mořem na plavání, s miniaturním útesem na šnorchlování, s rozsáhlou mělčinou, kde můžete snadno narazit na žraloka černoploutvého (je ale hodně plachý) nebo na v písku odpočívající rejnoky.

To vše jsme v dalších dnech zažili a byla to, spolu se samotným nádherným oceánem (projel jsem už lecjakou zemi, ale krásnější jsem zatím neviděl) opravdová bomba. K tomu připočtěte extrémně pozorný, úslužný a usměvavý personál hotelu, který vám mimo jiné kdykoli přinese lehátka i slunečníky na pláž, kamkoli chcete, když odjíždíte brzy ráno, automaticky spolu s odvozem zajistí i balíček se snídaní, poradí s výlety i s čímkoli dalším, na co se potřebujete zeptat…

Jeden den jedeme pozorovat delfíny, další šnorchlovat na velký útes, většinou se ale zabavíme sami. Zajímavá je i vesnice s místními lidmi, kde se dají za rupie nakoupit věci běžné potřeby. Mimochodem: V restauracích a v hotelech tu běžně berou rupie i dolary, moc se ale netvářili na větší dolarové bankovky starší než z roku 2009; nakonec ale vzali i ty.

Ostrov Huraa

Po pěti nocích přejíždíme v 6.30 ráno pomalou ferry (22 rupií na osobu) na ostrov Huraa. Hotel Pearl Sands of Maldives na nás, zdá se, zapomněl, ale hned se nás ujímá nějaký místní kluk a volá tam, že prý známému. Za pět minut přijíždí elektromobil a veze nás do hotelu. Než je pokoj připraven, což je před jedenáctou, poflakujeme se na pláži.

Ostrov Huraa aktuálně rozšiřují, takže kromě jeho původní části jsou na východě i na západě velké plochy navezeného písku. Je to zajímavé, ale nepříliš romantické. Kromě velké soukromé pláže našeho hotelu už ostrov nabízí jen jednu velmi slabou bikini beach, která nevypadá ani trochu lákavě.

Nás se to ale naštěstí nijak nedotýká, snad jen tím, že nemáme výběr, na který jsme zvyklí z Dhiffushi. Ani na naší pláži ale moc nepobudeme, většinou si užíváme šnorchlování, které je tu fajn, neb je tu spousta živých korálů a ryb, nebo ležíme na terásce hotelu s úžasným výhledem na oceán, který začíná za úzkou zahradou s keři a palmami. Musím ovšem dodat, že tento hotel se značně vymyká mému běžnému low–cost cestovatelskému standardu.

Pochopitelně si projdeme i zbytek ostrova – vesnici i mangrovový lesík se spoustou různých krabů a ptáků, k večeru pak pozorujeme nad ostrovem poletující netopýry.

Na Huraa máme naplánovány tři noci. Poslední celý den jdeme zase šnorchlovat, voda je dnes průzračná a ryb mezi korály spousta. M se nechává unášet proudem a po nějakých dvaceti minutách na mě mává od břehu. Mezi chaluhami v dáli zahlédla dva větší žraloky a raději se tak vrátila „do bezpečí“. Já se vracím ke korálům a po chvíli se na mě také usměje štěstí – větší kousek žraloka černoploutvého propluje nějaké dva až tři metry ode mě.

Nádhera. Samozřejmě při tom ovšem doufám, že pro dnešek nezatouží po ochutnávce něčeho nového nebo že si mě nesplete se svou běžnou potravou (což se prý občas stává). Cestou ke břehu pak později ještě spatřím asi půlmetrového černě pruhovaného vodního hada. Volám M a společně pozorujeme, jak se plazí po dně a po chvíli se zavrtá do písečného dna.

Večer jdu ještě potmě na pláž a svítím si mobilem. Všude kolem tu postávají překvapení krabi – i velcí poustevníci – a teď, daleko od svých děr, nemají kam utéci. Zhasnu. Nad hlavou mi svítí hvězdy a ze stromů chvílemi vřeští netopýři.

Zpátky k Malé

A jedeme zpátky do Malé. Po poledni, speedboatem, za 10 dolarů na osobu. Pak za 100 rupií (usmlouvat se mi to nedaří a v poledním horku se nám nechce čekat na nábřeží) do hotelu v Hulhumale. To si projdeme. Je to umělý písečný ostrov, jen částečně zastavěný, téměř všude se něco staví a buduje. Projdeme se na ovocném trhu a pak po obchodech marně hledáme nějaké lokální drobné dárečky. Skoro vše je sem totiž odněkud dovezeno. Ani první obchoďák na Maledivach, Centro, nás v tomto ohledu nezachrání, a tak nakonec nakoupíme na onom prvním trhu.

Večer zamíříme na jakýsi festival, což, jak se ukazuje, je jen velký trh opepřený reprodukovanou hudbou. Druhý den si dáme ještě trochu koupání (i když pláž na Hulhumale je jen slabým odvarem pláží, kde jsme trávili předchozí dny), pak poslední pozorování moře, poslední procházku a jedeme zpátky na letiště…

Náš závěr z cesty je jasný: Maledivy rozhodně nabízejí víc, než by se z fotografií v katalozích cestovních kanceláří mohlo zdát. Ostatně – ani samotnou nádheru moře ony fotografie nemají šanci zachytit. O krásách pod hladinou ani nemluvě.

A zde ještě náš itinerář – Maledivy – na EditTrip, kde si můžete i vy snadno vytvářet vlastní itineráře cest: https://edittrip.com/uprav-plan-cesty-2-12?travelid=22

Psáno pro: http://www.slasti.cz/cz/index.php