Tak jsem se zase po čase pustila do rajské omáčky. Sezóna rajčat je zatím v nedohlednu, tak to byla rajská omáčka v zimní verzi, tj. ze zásob, které jsme si udělali v létě. U nás ji mají v oblibě všichni muži. Od těch nejmenších až po stařešiny rodu. Omáčka pěkně voněla skořicí v doprovodu divokého koření a barevný tón jí udávala rumělka namíchaná z loňské sklizně vysluněných rajčat.
Jelikož se loni rajským jablkům opravdu dařilo jako nikdy dříve, sklízelo se do podzimku a zavařovalo. Do velkých sklenic po celých plodech, část se pasírovala na protlak i kořeněný kečup a vše se ukládalo do zeleninového sklípku, kde zakonzervovaná rajčata budou čekat na tu svou správnou chvilku. Třeba až bude chuť na rajskou omáčku. Ten okamžik nastal. Dorazil nejmenší vnouček Adámek. Zasedl ke kulatému stolu s dědou a udělali poradu na téma: Co si dáme dobrého? Na krupicové kaši a rajské omáčce se naštěstí shodli oba dva hned, tak přání bude vyslyšeno a splněno.
Doma jsem měla libový kousek zadního hrudí a nechyběla ani morková kost. Podstatou dobré rajské omáčky je poctivý vývar. Hned jsem postavila hrnec na plotnu. Z dobrého vývaru je ještě lepší polévka, proto nebude chybět ani ta. S nudlemi a zeleninou. Pro partu mužských jedlíků jsem přidala pár játrových knedlíků. Ty ve stylu rakouské kuchyně většinou nikdy nezklamou a páni ocení jejich chuť i velikost.
Pokud jde o rajskou omáčku, zásadní otázkou je u nás maso. Někdo dává přednost vařenému hovězímu, druhý upřednostní masové kuličky, dokonce děda Eda má nejraději sekanou pečeni s velkým podílem hovězího masa. Aby byli všichni spokojení, bude maso i kuličky. Tentokrát jsem rajskou omáčku nepasírovala. Cibulku na základ jsem krájela velmi jemně a v omáčce jsem ji s klidem přiznala.
Vrchním ochutnávačem byl malý Adámek, tak mi na jeho názoru sakra záleželo!
„Babi, je výborná! Chutná mi jako ve školce. Tam je taky moc dobrá!“
Pochvaly byly vysloveny hned tři. Jedna pro babičku, která omáčku uvařila. Druhá pro školkové kuchařky. Ta třetí, vlastně nejdůležitější, patří české poctivé domácí kuchyni, kam ta naše rajská omáčka už léta patří. Sedí si doslova na výsluní oblíbenosti tradičních omáček. A mě osobně zahřálo u srdce, že děti ze školkových a školních jídelen žádná traumata, která by plynula z jídla na talíři, mít nemusí.
Trauma ze školní jídelny (?)
Často slyším z různých zdrojů historky, že traumata ze školní jídelny jsou všudypřítomná a ani s věkem nemizí, neboť odpor získaný v dětství bývá věčný. Na černou listinu se tak dostala i rajská omáčka spolu s kusem tvrdého hovězího, které se muselo sníst stůj co stůj, neboť nad plnými talíři držela stráž nesmlouvavá učitelka. Dokud se poslední sousto masa nerozžvýkalo a nezmizelo z talíře, nešlo odejít od stolu.
U okýnka pro jistotu hlídala ještě nekompromisní kuchařka, která zpět do kuchyně přijímala výhradně prázdné talíře. Mnohdy prý musela posloužit kapsa u kalhot nebo vázička na stole. Já jsem si žádná traumata ze školní jídelny neodnesla. Nic mě nezasáhlo tak zásadně, že bych si to po letech pamatovala a tím pádem si některé z jídel nadosmrti zošklivila.
Ať si říká, kdo chce, co chce, já si nevzpomínám, že by zrovna rajskou omáčku v té naší školní jídelně kypré a zkušené dámy kuchařky neuměly. Pamatuji si ji jako dobrou a voňavou záležitost. Vzpomínám si, že jsem v té době na plné talíře omáčky nebyla stavěná, tak na něm vždycky něco zbylo a prošlo to.
My holky – sportovní gymnastky ze sportovní školy – jsme si holt hlídaly figuru, aby se nám vešla do gymnastických dresů, které nám byly šity na míru a hned jsme volaly, že knedlíky nám stačí dva. Dostaly jsme stejně o jeden navíc, a se stále stejnou průpovídkou.
„Tady máš tři! Však ty to vyběháš!“ usmívala se hodná paní kuchařka, která na nás nikdy nešetřila vlídným slovem, úsměvem a nakonec ani tím kynutým knedlíkem.
Dnes jsem přestala myslet na obvody pasu a nějaký ten centimetr navíc si klidně odpouštím. Pro jistotu nenosím ani žádný těsný dres, tak proč si dělat stres. Důležité je, že nad plným talířem téhle omáčky z ráje mi bylo moc fajn. Povedla se, všem chutnala a u stolu vykouzlila navíc i pěknou nedělní atmosféru rodinného oběda, u kterého se s úderem poledne sesednou ti nejmladší s nejstaršími, nikdo nikam nespěchá a u stolu se dlouho povídá ještě i po moučníku.
Jako za mého mládí se zaposloucháme do rozhlasové pohádky a příjemného mluveného slova a najednou všechno splyne do líné siesty a na chvilku se zapomene na čas. Když si to uvědomím, tak zjistím, že zmizelo všechno špinavé nádobí a páni kluci mi po domluvě s kávovarem chystají tu mou oblíbenou kávu o čtvrté. I pes se nechal atmosférou pohltit a nedožadoval se svého špacíru před mou kavárenskou hodinkou, i když je na ni zvyklý a umí být tak neodbytný, že vždy dosáhne svého. Takových nedělí už mnoho není a nebude. Kdyby závisely jen na té omáčce z ráje, tak ji budu rozhodně vařit častěji.
Já a můj pohled na rajskou omáčku
K této klasické receptuře české kuchyně přistupuji dle možností a daného ročního období. V létě ji vařím z rajčat čerstvých, v zimě sáhnu po konzervovaných (pasírovaných, loupaných) či nějakém opravdu dobrém protlaku. Chuť rajčat v této omáčce je zcela zásadní, tak na kvalitu myslím v první řadě. Použít ty nejlepší suroviny je polovina úspěchu. Pokud dělám rajskou omáčku v létě, tak použiji i bazalku a tymián v čerstvé a voňavé podobě. Tu letní verzi bych si ale nechala na léto, na dobu hojnosti voňavých rajčat. A klidně může být i bez masa a knedlíků.
Recept na rajskou omáčku? Kdo by ho neznal? Vlastně tu o něj ani nejde. Přeci jen jsem dva přidala. Jeden je hodně starý a ten druhý je zase voňavější. Rajská omáčka nemusí pořád chutnat úplně stejně, to víme. I v ráji někdy zaprší, ale když se podaří, neznám nic lepšího než spokojenou rodinku. Nikdy jsem jim nevykládala o tom, že já jsem tu „rajskou“ v lásce nikdy moc neměla, ale vždycky jsem ji musela strpět. Miloval ji můj taťka, i bráška.
Dokonce i tu, kterou vařívali v RáJi (v království Restaurací a jídelen – RaJ) už v minulém století a já pro ni musela doběhnout do nedaleké Severky, dnes díky seriálu Most označované za nejznámější hospodu v Čechách, protože tam od jejího vzniku (r. 1963) skvěle vařili a prodávali horké domácí kynuté knedlíky atd. takzvaně „přes ulici“, jak se říkalo. A protože se to tenkrát vědělo, když se někde dobře vařilo, hospoda bývala plná a přidružené polotovary měly plné ruce práce s tím, aby podle jídelního lístku prodávali na poledne právě navařená jídla domů do přinesených kastrolků a ešusů.
Když nebyla maminka doma a měl nás na starosti táta, řešila naši stravu dost často právě Severka. Já tam musela sem tam běhat se džbánkem, neboť jsem prý byla zodpovědnější a neupíjela mu ta dvě čepovaná pivka s bílou pěnovou čepicí, která si dopřával po dobrém obědě. Cestou mi pěna spolehlivě vždycky spadla, pivko zvětralo a za moc nestálo, ale taťka do hospody na pivo nikdy nechodil. Časy se mění, dnes by dětem do džbánku nikdo pivo nenačepoval a v donedávna prázdné Severce mají zase plno, jako za starých časů. Ale rajská omáčka na tom nejspíš žádný podíl mít nebude 🙂
Omáčka z rajských jablek podle M. D. Rettigové
Dej na rendlíček kousek másla, čtyři velké rajské jablíčka, kousek rozkrájené cibule, několik zrnek pepře a nového koření, a nech to dusit, pak to hodně rozmačkej, nalej na to žejdlík hovězí polívky a proceď to do hrnéčku, přidej k tomu trochu octa a trochu vína, zapraž to bledou jíškou, dej do toho kousek cukru, trochu sekané citronové kůry a nech to ještě povařit.
Rajská omáčka s perníkem
pro 4 osoby:
100 g slaniny, 40 g másla, 2 cibule, 2 mrkve, 1000 g rajčat sterilovaných, 2 stroužky česneku, 2 lžíce hladké mouky, 2 rajčatové protlaky, 3 kuličky nového koření, 2 bobkové listy, 4 kuličky černého pepře, špetka tymiánu, špetka skořice, sůl, dle chuti cukr, 1 dl červeného vína, 1000 ml hovězího vývaru, 1-2 lžíce strouhaného perníku, plátek másla
Na kostičky nakrájenou slaninu osmahneme na kousku másla společně s nakrájenou cibulí a kostičkami mrkve. Přidáme koření, krátce orestujeme a zaprášíme hladkou moukou. Přidáme rajčata se šťávou, rajčatový protlak, utřený česnek, pepř a sůl, lžičku cukru, zalijeme vývarem a pod poklicí cca 30 minut dusíme. Provařenou omáčku propasírujeme, ochutíme červeným vínem, plátkem másla, zahustíme strouhaným perníkem a prohřejeme. Podáváme s houskovým knedlíkem a kuličkami z mletého masa. (Podobně vařívala rajskou omáčku moje babička. Používala starý fígl utopit v omáčce pár tvrdých nastrouhaných perníčků, neboť dokáží omáčku nejen ochutit, ale také i skvěle zahustit. Pro tuto klasickou českou omáčku je to dobrá rada, které se držím.)
Co vy a rajská omáčka? O kolik lepší byla ta od babičky a maminky než ta ze školní jídelny? Nebo máte snad vzpomínku na nějakou báječnou rajskou omáčku z tehdejšího RaJe (zkratka Restaurací a jídelen)? A jak si stojí rajská omáčka u vás doma? Dají si ji s chutí všichni nebo mají výhrady?
Dobrou chuť a milé vzpomínání i přemítání o omáčce z rajských jablíček
přeje Šárka Škachová
www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi
Rajskou miluju a to i polévku a vařím často. Dosáhla jsem chuti rajské ,srovnatelné s tou od babiček jak přeslicové, tak i mečové, ony vařívaly v našem domečku spolu a na to moc ráda vzpomínám. Teď o masopustu a blížících se Velikonocích, vzpomínám jak v hlubokém hrnci, plném vařícího omastku smažily na kachlovém sporáku, ve vyhřáté kuchyni, tzv. myši, které já dělám místo koblih i letos všem chutnaly. Většinu jídla, které doma vaříme jako stálice, mám spojeno s babičkami. (h)
Rajskou dělám zcela tradičně jako předřečnice, bez skořice a perníku. Nejoblíbenější k ní jsou plněné papriky, ale dělané zvlášť, někdo je vaří v té rajské. Tak to u nás můžou všichni 🙂
Já už nevařím, nic nestíhám. Věnuji se jen svým bolestem. A teď ještě ten otřes mozku a už měsíc je mi blivno po tom pádu na hlavu. No nic.
Já vzpomínám na rajskou omáčku mé tchýně. Synek ji miloval a my taky. Jenže nevím jak ji vařila a kořenila. Pamatuji si jen hřebíček a bobkový list. Perník tam zaručeně neměla a ani skořicí.
Já mám takovou chuť na její rajskou omáčku a houskové knedlíky, že bych se snad rozbrečela!!!
Velká kočko, moc bych ti tu rajskou přála (inlove)
Synek ji nevaří? Třeba byste se dohodli… 🙂
Dede, od koho by se jí naučil, když babička už dávno není a VK ji neumí?
Internet? 🙂
recept si přečteš,ale tu chuť..tu musíš mít prostě najedenou,a po tolika letech cca víc jak 40ti, si to nemusí Jindřich pamatovat…
Přesně tak, a musíš i vidět tu !fintu“, jak udělat tu chuť (třeba třikrát zamíchat vpravo, čtyřikrát vlevo ;.) )
Rajskou omáčku (tu klasickou českou) nejím a tudíž ani nevařím. Děti ji mají rády už od školky, kde se výborně vařilo, a objednávají si ji při návštěvách u babiček.
S rajčaty vařím často, ale jsou to všechno různé středomořské variace, které mají do „rajdy“ hodně daleko.
RenataE:
Rajská jablka mají velký potenciál. Recepty středomořské kuchyně jim svědčí, proto připravuji častěji salsy, suga i různá ragú, ale česká rajská omáčka budí takový ten vlastenecký respekt 🙂
Hezké vzpomínání na rajskou omáčku. Jí ji sama nikdy nevařila, na tu ve školních jídelnách se nevzpomínám (v dobrém ani ve zlém) a maminka dělala dobrou sladkou.
Protože rajčata používám hodně, buď v ragů na Lasagna nebo boloňské omáčce na špagety, přiznávám, že se mi primo po rajské nestýská. Tenkrát doma tyhle jídla nebyly a nahrazovala je právě rajská s knedlíkem. A tak to asi má být, je to české jídlo.
Rajskou omacku jsem mela rada (nevarim ji), ale zasadne bez masa. Doma to nebyl problem, ale ve skolni jidelne ano. Byla isem ta, co vracela obedy temer netknute a vzdycky cekala, az kucharka odejde od okenka, abych mohla svuj obed rychle s talirem vystartovat. U nas ve skolni jidelne pracovala jedna, ktera mela ocni vadu a kdyz jsme si mysleli, ze se na nas nediva, tak nas nemile prekvapila a servala, at to jidlo koukame dojist.
Ještě O.T. – mrkněte na Hady: BUDE SE PRAŽIT (inlove) !
Rajskou (omáčku i polévku) jsem jako dítě nezřízeně milovala. Vliv školní kuchyně nemůžu posoudit, protože s náma bydlela babička a ta ji vařila skvěle 🙂
Ovšem o něco později na táboře v Českém Šternberku, vařily kuchařky ze školní kuchyně naprosto báječně (paní Jiřinko, nezapomínám na vás).
Jiná věc je, že v hospodě jsem si ji po pár zkušenostech přestala dávat – myslím, že ve většině případů naplňovala tu představu hnusné školní kuchyně.
Jo a dělám ji podobně jako Sharka – s perníkem (ale bez skořice, jakkoliv ji všude jinde miluju). Moc ji teda nedělám, protože pro mne k rajské patří knedlík… a ten jím málo 😛
Moje mamka ani babička rajskou nikdy nevařily. Okoukla jsem ji až u tchýně. Tam se začínalo osmahnutím cibulky a plněných paprik 😀
A pak už normálně, rajčata, pepř, bobkový list, hřebíček, sůl, ale další vývar už ne. Všechno se důkladně produsilo spolu a nakonec pro uhlazení trocha jíšky. Radši tmavší.
Vlastně jsem se rajskou – rajsandu jsme říkali – naučila jíst právě ve školní jídelně. A chodili jsme si přidávat, to si pamatuju 😀
Nevyjádřím se k rajské omáčce, tu moc nevařím. Spíš dodám něco ke školnímu stravování. Nejhorší jsem zažila v Technické menze ČVUT v Dejvicích. A pro mě největší hrůza byla „remo plátek s rýží“. To bylo jakési rozvlákněné maso upravené do tvaru obdélníku a k tomu rýže, většinou nedovařená. Ještě kolik let poté jsem rýži nejedla a ani dnes se po ní neženu. Přitom v jiných menzách vařili docela slušně.
Dnes je to asi lepší, vnučka si ve školce a ani teď ve škole nestěžuje. Dokonce říká, že si někdy jde pro přídavek.
remo plátek mi připomíná současný robi plátek…vzledově to je jak popisuješ,ochutnat jsem se to neodvážila….
Tak robi plátek neznám, asi by mě taky nelákal jak ho tak popisuješ. Bohužel když člověk bydlel na koleji a čtvrt hodiny po otevření menzy už nic jiného nebylo, tak bylo třeba pozřít i ten remo plátek, když nechtěl být jeden o hladu.
Nebylo ho třeba pozřít, absolvovala jsem studium na vedlejší škole, do té menzy jsem chodila asi týden a pak už ne. V Dejvicích se dalo dojít do mlíčňáku i jinam. Hlady nikdo neumřel, do menzy chodili fakt jen zoufalci, my jsme si na koleji normálně vařili večeře.
Na remo plátky se taky pamatuju, párkrát jsme to dostali v závodce, ale jinak mě minuly. A robi plátek jsem nikdy nepotkala, ono se něco takového ještě dělá?
No teda… 🙂
on je robi plátek zdravá výživa..
https://www.dobre-zdravi.cz/robi-platky/d-72040/
a okolo masa to snad ani nešlo…..
To bude tím, že to je vegetariánský výrobek 😉
„ROBI je směs rostlinných bílkovin, která se podílem bílkovin, konzistencí, vzhledem a chutí vyrovná masu a může ho plně nahradit.“ Fakt by mne zajímalo, proč vegetariáni chtějí jíst něco, co se vzhledem a chutí vyrovná masu?!
Nechtějí, obvykle jim je to fuk. Ale kdyby výrobce napsal, že se to masu vůbec nepodobá, připadal by si asi blbě 😀
tak o „roblu“ tady čtu poprvé a tak mi prosím napšte, z čeho přesně se „jídlo“ vyrábí ? V Sharčině odkazu je napsané všechno možné, jen ne tohle 🙂
Trošku jsem hledala 🙂 Robi prý znamená ROstlinná BÍlkovina. Dělá se z pšenice a červené řepy. Ale jak se z pšenice vydoluje ta bílkovina ven, to nevím. Inka nebo Iva by mohly vědět?
Díky ri za snahu, asi jsou detailní suroviny přísné výrobní tajemství 🙂
Mouka se smíchá s vodou, vznikne těsto, ze kterého se vymyje škrob, zůstatek je vlastně hydratovaný lepek. Jak se to přesně dělá v průmyslu, nevím. Můžeš to doma zkusit s troškou mouky a vlažné vody 😉
Nebylo to „remo“, ale „rema“, a byla to zkratka pro „rekonstituované maso“. Pamatuji se dobře, když se to v 80. letech objevilo a mělo to velkou reklamu. Vypadalo to podivně a bůhvíproč to taky podivně chutnalo, moc dobré to zrovna nebylo. Přitom to ale kupodivu nebylo nic škodlivého. Bylo to méně kvalitní maso (tedy méně kvalitní ve smyslu třeba horší kusy předního hovězího a vepřového, žádný separát, kůže a kosti, jak je třeba dnes zvykem) rozšmelcované na drobounké ploché kousíčky, nasolené a vytvarované do obdélníků. Kromě soli do toho nebyly přidávané žádné chemikálie ani žádné jiné škodliviny, drželo to pohromadě díky tomu zvláštnímu způsobu, jakým to bylo rozmělněno. Chuťově to dobré nebylo, asi se tím zpracováním ta bílkovina nějak přeměnila, to nevím, možná to někdo víte.
Určitě bych si to znovu nikdy nedala, ale fakt je, že oproti mnoha „masným“ výrobkům, které jsou na trhu dnes a které obsahují všechno možné, jen ne maso, to ještě byla celkem kvalita.
Do menzy jsem chodila v sedmdesátých letech a už tam remo (nebo rema) plátek běžně vařili. Tak to třeba na nás zkoušeli a později byl i v prodeji v polotovarech.
Blizko vchodu do Elektronicke fakulty v Dejvicich byl napis: Remo patri do hajzlu! 😀
Asi jsem jediná, která na REMA plátek vzpomíná v dobrém. Naše školní jídelna produkovala taková jídla, že REMA plátek byla výhra. Zřejmě se na tom nedalo nic zkazit ani ošidit.
Rajskou omáčku miluju, vařím podobně jako Sharka a Inka, skořici ani perník nedávám. S cibulí se nepářu, pasíruju. Dělám ji z protlaku, protože mé 4 keříčky třešňových rajčátek stačím zkonzumovat za čerstva. Když dělám hovězí vývar, trochu si ho schovám do malé petky do mrazáku, a maso obrané ze žeber zamrazím v trošce vývaru taky. Nevadí, že to jsou kousky.
Dokonce jsem na tu „svoji“ naučila i anžela, který ji nejedl, protože jeho maminka právě dávala skořici, což mu nechutnalo. A jeho kluci byli schopní dojíst ji třeba s chlebem, když nestačily knedlíky.
Jak mám ráda omáčku, nesnesu polévku. A to je možná trauma ze školní jídelny, protože se samozřejmě dělala z naředěné omáčky z předešlého dne, a jednou tam dokonce jako zavářka plavaly kousky knedlíků. A to byl prostě konec.
Moje trauma ze školních jídelen nebyly omáčky, ale knedlíky. U nás se odjakživa dělaly houskové s prdopečem, a já je dělám taky. Běžně podávané kynuté mi smrděly droždím, někdy to droždí přímo tasilo. A tak i dneska mám hospůdku vyhlídnutou, kde si můžu cokoli s knedlíkem dát, protže ty jejich knedlíky jsou pro mě jedlé.
Tak rajskou vařím úplně jinak – na másle nebo jiném tuku udělám světlou jíšku a postupným přidáváním vývaru rozvařím na velmi hustou omáčku, v zimě dovařím s domácí rajčatovou šťávou do patřičné hustoty, v létě s rajčaty, která jsem podusila ve vlastní šťávě a přepasírovala. Když se mi moc chce, v kastrůlku povařím půl cibule, nové koření, pepř, tymián a bobkové koření, vývar pak přidám při rozváření jíšky, jinak dám koření rovnou do omáčky. Skořici a med nedávám, ty patří do perníku, stejně tak perníkem zahuštěná rajská mi nechutná, je divně sladká a divně voní…
Shodou okolností budu dělat rajskou omáčku s kuličkami z mletého masa a kynutý knedlík v neděli k obědu.
Také do ní přidávám skořici, aby voněla.
Dělám s trochou obměn, ale vpodstatě stejně. Sladím kvalitním medem na závěr, který už nevařím. Hustím větší dávkou cibule, sladkých jablek i rajčat. Masko a vývar je dobrý a nezbytný základ. Omáčku zjemňuji vodou z kvalitních Italských těstovin. Do knedlíků dávám kousky z máslového toastu, který je kvasový, pomalu fermentovaný. Vždy ho musím bránit vlastním tělem, aby alespoň kousek zbyl do dobrého a opravdového houskového knedlíčku :-). Bylinky je moje láska, miluji ty v zahradě, ale i ty “divoké”.
Ach rajská od maminky! Takovou ji dělám i já, i když ne tak často, jak bych sama chtěla (holt jsme od knedlíků hodně upustili a na těstoviny dělám trošku jinou s bazalkou).
Můj recept: zesklovatím cibulku se solí a cukrem (takový trochu karamel), přidám roztlučený pepř, hřebíček a nové koření, celou skořici a bobkový list a udělám cibulovou zlatou jíšku. Přidám loupaná rajčata (v létě čerstvá, v zimě zavařená) a vařím k mé spokojenosti s hustotou. Pokud náhodou vařím z jen protlaku, tak nemixuju, cibulku krájím hodně najemno. Vytáhnu bobek a skořici a dobrota je na světě. Jinak ji proženu ručním mixérem (už bez koření) a hotovo.
Krajový zvyk – u nás doma se jedla vždy ke kuřeti na nádivce, takže i takhle ji podávám, většinou už bez knedlíku, stačí ta nádivka. Jinak ji můžu k jakémukoli pečenému či vařenému masu.
Jinak já jsem si trauma ze školních jídelen neodnesla. Do školky jsem téměř nechodila (mamka byla doma), do školy nám vozili výborné jídlo z kolchozu (a na měšťance jsme chodili přímo do jejich jídelny), a na střední jsem byla vždy tak hladná, že jsem moc neřešila, co mám na talířku. Navíc, když to byl moc velký fujtajbl, klidně jsem to seškrábla do připaveného kýblu a prasátka paní kuchařek se ten den měla moc dobře (rofl) .
Jinak rajská je vděčné téma, myslím, že už jsme ji tu měli 😉 !
Rajskou omáčku mám moc ráda, leč málokdy ji dělám. nejspíš proto, že rodina chce často rajskou polévku a různé rajčatové majdy se dělají na těstoviny. Takže na tu klasickou s hovězím dojde málokdy… 🙂
Pokud jde o recepty, tak díky Sharce vím o perníku, ale u nás se nikdy nedával. Jinak ji dělám jako Inka.
Vařim ji v podstatě stejně, jako Inka a sharka 🙂 Prostě klasika. U nás také musí být sladší.
Jo rajskaá, tak tu bohužel vařím minimálně. Já ji miluju a Bimbo ji řadí mezi jídla nepoživatelná. Vždycky jsem ji vařila na táboře s kuličkami, teda spíš s malinkými karbanátky, které se opekly a dávaly do omáčky. Jakýkoli kotel spolehlivě zmizel. Dělám ji jednodušší, zesklovatím cibulku, zapráším moukou, nechám trochu zezlátnout, přidám dobrý protlak (naši Italové dělají Doppio přímo fantastické), bobkový list, pepř, nové koření a zaliju silným vývarem. Alespoň půl hodinky vařím, potom propasíruji, dochutím solí, cukrem. Skořici nepoužívám
Inka:
Doppio concentrato di pomodoro! Ten výrobek je úžasný už jenom svým poctivým složením: RAJČATA 99,5 %, SŮL.
(Firma Mutti, Parma: produkty jsou k dostání i u nás a jsou opravdu skvělé.)
My máme jednu fabriku v Itálii, takže veškeré rajčatové produkty máme v zaměstnaneckém prodeji od nich a to mi asi bude i chybět. Navíc se jim povedlo ten protlak vytunit zejména proto, že zvolili správnou sortu rajčat.
to mi nepřipomínej,že nebude..doppio od tebe, je fakt skvělý!!!!
Inko, v jaké fabrice to děláš? všichni chválíte její výrobky a já nevím, o co jde – taky bych chválila 😀
Tady si s reklamou hlavu dělat nemusíš, tedy pokud tu sama něco neprodáváš:))
Hugli food Zásmuky…..
Tohle je naše sestra, jinak my se specializujeme na dehydratovanou výrobu, ale máme jako holding už povícero fabrik po Evropě. Jednu ve Španělsku specializovanou na česnek, další dvě v Německu které dělají „wie Fleisch“ neboli jakomaso pro vegetariány. S podivem je, že tam mohou mít kuřecí bílkovinu…..Jinak chuťově jsou některé děsivé a některé docela dobré. Jedna švýcarská fabrika dělá tekuté polévky ve skle, je toho povícero. Pod naší značkou se dá koupit jen v Makru, jinak ty italské výrobky jen ve velkém
Díky, až budu zase někdy v Makru, tak kouknu. 🙂
Krásný den, prosím a kde to je u nás? Na vlastní rajčatové výrobky se teprve chystám, ale na dobroty, zvlášť z kvalitních surovin je místo ve spíži vždycky. Díky za případné nasměrování, kde koupit kvalitní a ověřené
Doppio prodává např.Globus, zkus i další super-hyper, určitě na něj narazíš….a moc dobré rajčatové věci má Lidl,když je Italskej tejden a ten je zrovna teď!
no ono to Doppio je tak husté,že mouky netřeba, ale já vím, že ty to s moukou nepřeháníš a z omáček pudink neděláš….
Dělám ji prakticky jako Inka, jen místo skořice použiju poctivej perník strouhanej a přidám trošku na chť, v Perníkovicích se prostě rajská vaří s perníkem a do houskových knedlíků se místo housek dává nakrájený perník na strouhání-na malé kostečky. Je to moc dobré….
Rajskou mi nezkazila ani školní jídelna, mám ji ráda, víc mi chutná s těstovinami a sladká,kyselejší verzi nemusím, ale jednou mi ji donesli v hospodě na Šumavě, nastavenou smetanou, no to mi nechutnalo…..