Kuře v úpravě „na paprice“ mohu na stůl postavit v každou roční dobu a vždy je jednomyslně přijato s nadšením. Jestli se někdy neshodneme, tak je to ve volbě přílohy. Co je nejlepší ke kuřeti na paprice podávat jako přílohu?
Mohou to být jemné noky, široké nudle, houskové knedlíky, dušená rýže, nebo podle maďarské tradice tarhoňa, tzn. typická maďarská těstovina. Já nejčastěji hlasuji za domácí špecle nebo dušenou rýži. Recept je notoricky známý a v podstatě vždy stejný. Někdo dává smetanu sladkou, druhý kysanou. Při dušení se k drůbeži může přidat i celé koření (pepř, nové koření či bobkový list).
KUŘE NA PAPRICE
Pro 2 osoby potřebujeme:
- 2 kuřecí stehna
- 2 lžíce sádla
- 2 cibule
- 2 lžičky mleté červené papriky, sladké
- špetku mleté papriky pálivé
- sůl
- 250 ml smetany
- 1 lžíci hladké mouky
- 1 plátek másla
Postup přípravy:
V hrnci rozehřejeme sádlo a zprudka opečeme kuřecí stehna ze všech stran. Aby byla omáčka silnější, maso dusím i s kůží. Tu ale po uvaření odstraním a maso servíruji buď na kosti (stehýnko) nebo ho oberu a nakrájím (prsíčka), ale vždy podávám bez kůže.
Opečené maso vyjmeme a ve výpeku orestujeme drobně nakrájenou cibuli. Když začíná zlátnout, vložíme zpět maso, osolíme a přidáme sladkou mletou papriku. Jen krátce orestujeme, aby paprika nezhořkla. Podlijeme horkou vodou nebo vývarem tak, aby maso bylo potopené. Po pokličkou zvolna dusíme doměkka cca 1 hodinu.
Měkké maso vyndáme z omáčky, odstraníme kůži a uchováme v teple. Ve smetaně rozmícháme hladkou mouku a omáčku zahustíme. Mírným varem ji za stálého míchání povaříme cca 10 minut. Aby omáčka byla dokonale hladká, propasírujeme ji přes jemné sítko. Když omáčka zhoustne, vložíme zpět maso a krátce prohřejeme. Na zjemnění již hotové omáčky přidávám plátek dobrého čerstvého másla a nechám ho na povrchu omáčky rozpustit. To dodá omáčce poslední tečku na kráse a udělá ji lesklejší a na chuti hedvábnější.
Dokonalé domácí jídlo
Kuře na paprice považuji za typicky dokonalé domácí jídlo, a proto si na něm vždycky nejlépe pochutnám doma. Nikdy mě nepohorší hrnec s lahodnou omáčkou postavený uprostřed stolu na kulatém prkénku. V hrnci musí být ponořený starý šufánek – naběračka po babičce.
Nějakým podivným magnetismem ta stará naběračka přivábí ruku k hrnci a než si stačíme říci dost, je v talíři nášup omáčky. Dokud z hrnce něco voní, nikomu se nechce zvedat od stolu. Já moc dobře vím proč!
Kuře na paprice je recept na domácí útulno a příjemno.
To v žádné restauraci na jídelním lístku nemají. Prosté a dokonalé domácí jídlo s velkou atmosférou navoněné kuchyně se dá uvařit jedině doma na plotně. Takhle se to odnepaměti dělalo a dělá se to dodnes. Jen s tím rozdílem, že dříve z hrnce mnohem častěji voněla slepice ze dvorku než současné supermarketové kuře. Koupit farmovou drůbež není nemožné, proto se vyplatí hledat ty správné dodavatele.
„Drůbež je pro kuchaře totéž, co plátno pro malíře!“
pronesl velevážený znalec chuti, pan Brillat-Savarin.
Jakou přílohu máme ke kuřeti na paprice rádi vy?
Podle mě se voňavou mletou paprikou ve smetanovém základu moc hezky maluje, proto si dopřávám sem tam výlet za dobrou maďarskou mletou paprikou a doplním si na nějaký čas domácí zásoby. S dobrou voňavou červenou paprikou stoupá i padá sláva tohoto pokrmu.
Jaký vztah ke kuřeti či slepici na paprice máte vy? Pojí se k receptu z dědictví rakousko-uherského mocnářství nějaké vaše vzpomínky? Děláte na paprice i nějaké jiné maso? Jakou přílohu preferujete vy?
Dobrou chuť přeje
Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi
Zdravím a přeju krásnou neděli! Taky se u vás dělá takové horko? Já byla se psima už v sedm ráno, šli jsme dlouhou trasu, abychom se hýbali než se upečeme.
A jedna otázka takřka k věci:))
Nemáte náhodou někdo nápad, jak nějak letně a přitom stále „po králičím“ udělat králičí stehna, co jsem je koupila v Penny? 🙂 Králíka obecně neumím, mívali jsme je jen v době, kdy jsem byla úplně malá, chovala je prababička. No a v tomhle počasí ho určitě nebudu chtít dělat na smetaně… 😛
Zkus ho upéct na „leču“ – cibule, paprika, rajčata. A nemusí se péct v troubě, skvělé je i dušené – koření kmín a bobkový list. Příloha vařené brambory a třebas listový salát.
Pokud ho budeš píct v troubě, tak pod pokličkou (alobalem)! Aby byl měkký a ne vysušený.
Díky, to by šlo. nějaké speciální koření doporučíš? 🙂
Tady je právě ten vtip, že velice žádné koření nepotřebuje – trochu kmínu, bobkový list a pár kuliček nového koření, možná pepř (nové koření a celý pepř jsem se naučila roztlouct v hmožíři a pak ho nemusím hledat). Samosebou sůl. Neuškodí kousek celé skořice – prostě se v podstatě fakt jedná o lečo (teda bez vajec). Na talíř dáš vařené brambory, kus králičí nohy a na „pomaštění“ přidáš trochu toho výpeku včetně zeleniny – je to fakt moc dobré a králíka to zase hodí trochu jinam.
Fajn, to zkusím. Díky 🙂
Jiná verze „leča“ je s česnekem, červeným vínem a týmiánem, nebo provensálským kořením. Nebo bez leča, na hořčici, cibuli a tymiánu a nebo lepší verze, maso osmahnout na másle, spolu s cibulí, mrkví a žampiony zalít směsí smetany a hořčice (asi lžička hořčice a deci smetany na porci) a podlít vodou. Normálně sůl, pepř, větvička rozmarýnu, malá větvička tymiánu, bobkový list a dusit do měkka, což jsou u domácího králíka dvě hodiny. V originálním receptu jsou ještě ořechy wloskie, ale ty jsme vynechali. A taky se dá vysypat pytlík zelí do kastrolu, položit na ně stehna, sůl, pepř, kmín, plátek sušené šunky a pod pokličkou upéct. Já vlastně skoro vždycky dělám králíka tak, abych ho dala do trouby pod pokličku, natáhnu čas a jdu pryč
Díky – když mi bude králík z Penny chutnat, možná se po něm podívám častěji 🙂
Jinak k tomu času – opravdu dvě hodiny??
No – králík chce svoje, tam se to nedá uspěchat.
No jasně, šampioni chutnají nejlíp, ale musí se jim dát čas 🙂
Kuraci paprikáš/alebo slepačí/ je maďarské a rómske národné jedlo a kedže mi tu na juhu Slovenska varíme maďarskú kuchyňu-tak aj naše.Ke´d idem v nedeľu na výjazd do romskej rodiny v kuchyni je vajling halušie a v z hrnca sa linie výborná smotanová vôňa-aj preto sú romovia takí tuční.
Robíme ho približne rovnako s tým,že na omastku speníme cibuľku s mletou poaprikou/nezhorkne-ešte nikdy nikomu nezhorkla!!!/,porudko opražíme na kúsky pokrajané osolene a okorenene kura s kožou a aj s kosťami/tie kosti a koža tomu dajú charakteristickú chuť/ a dusíme a dusíme a podlievame vodu. Na konci prilejeme sľahačkovú dochutenú soľou a korením smotanu.ďalej nevatíme.
Ako prílohu v celom regione sa podávajú výhradne halušky-nárečove čusky,čuse,nokerle.
Ja ich robím tak,že do nádoby dám preosiatu polohrubú múku,osolím,pridám vajce a podlievam vodou,kým nedostanem, vláčnu hmotu.Do hrnca s osoelnou vodou dám asi štamperlík oleja a cez haluškovník pretláčam čusky.Ke´d sa rozpadajú pridám trochu múky/ale už to mne nie je treba,mám to v oku/.
Bože to je dobré jedlo.A tie nažltlé čusky-neviem si toto jedlo predstaviť s ničím iným.A viete čo,raz by som rada skúsila paprikáš u Romov-vonia báječne aj u nich,ale predsa len,človek mánzábrany
Verenko, ty to píšeš jako poezii:)) Hned bych si dala!
Jinak dělám kuře na paprice stejně, jako ty a dávám k tomu těstoviny, páč na halušky si netroufnu. Naposledy jsem to dělala, když jsme tu měli děti – olizovala se i Katka:))
Halušky jsou z brambor 😉 ne jen z mouky…
To sú ale zemiakové halušky, napríklad na bryndzáky alebo strapačky. Ale originál maďarské (a teda aj juho a západoslovenské) halušky sú len múka, soľ a voda. U nás sa ani to vajíčko do nich nedáva.
jo,maďaři brambory nedávají, ale asi tomu neříkají halušky…moučné jsou snad nočky… já ten jih Slovenska přehlídla, když Verenka píše o cikánské kuchyni….ale kolik čeho,to mi sem nenapíšete ani jedna.. 😉
Maďarsky galuska, gombóc, alebo nokedli (to posledné je ale už vlastne z nemčiny – Nockerl).
O množstve píšem dole … Musíš vyskúšať, je to fakt nemá odmerané.
JA to fakt NEMÁM … už píšem jak tatar tiež…
Tak když víš,jak vypadá kuchyně, zábrany mít nemusíš a nebo teda j emáš ještě větší…a verenko, asijské kuchyně u fastfoodů,jsou někdy mnohem horší a nejen asijské….a jak si lidi mlaskaj…
PS: přibližně kolik mouky a vody? Tak pro dva lidi?
To je ťažké, s tým množstvom, možno verenka upresní, ale u nás sa to fakt robí presne tak, jak ona píše, do misky primeranej veľkosti polohrubá múka a prilievaš si po troche vodu, kým nemáš lepkavé ťahavé cestíčko, nie tekuté. Originál haluškár sme doma nikdy nemali, babičky aj mama „hádzali“ halušky do hrnca cez najhrubšie strúhadlo, také to rovné, čo sa dá položiť na vrch hrnca s vriacou vodou.
Nechává se to těsto nějakou dobu „odpočinout“, nebo se hned mrská do vody?
Dievcata,im to napísala presne o haluskach.tieto do paprikáš u sú len z múky soli,vody/bohatší dávajú aj vajce_su pekne nazltle.Davky neviem na dve porcie dám 2 hrste múky,osolíme,kydnem tam vajce/som bohata_ha,na/ a ako píše km postupne za stáleho miešanie vypracujeme ťahače cesto.Nemerala som ale vody dávam asi tak 1,5 dcl hlavne cesto sa musí ťahať nesmie byť moc huste_potom to nie sú cusky,ale broky .do vriacej vody pretlacim trochu cesta.ked sa rozpadá pridáme múku,keď ide ťažko pridám vodu.firma Tes…predáva takú haluskaren,čo sa zakvaci o hrniec,navrchu taký jazdec-tam dáte toto ťahače cesto a beháte hore dole a zo spodu padajú krásne halusticky-nokerle-cuse.je to veľmi jednoduché.Pisem z tabletu a to je komplikované viac.
U nás se samozřejmě taky dělalo kuře na paprice. Kuře proto, že mamka co 14 dní fasovala levná kuřata, co se nehodila k prodeji. Stačila třeba jen potrhaná kůže, nebo bylo kuře podměrečné. Dělalo se ze stehýnek, z prsíček se dělaly řízky, nebo tůzné minutky. No a když se mamka rozhodla, že bude kuře na paprice, tak jsem si namazala chleba a šla ven. 🙂
Kure na paprice milujeme. Kupuji velké baléní kuřecích čtvrtek a pak po 3-4 sáčkuji do mrazáku (bývá jich tam 20). No a ten den si vždy 4 rovnou nechám venku a udělám právě na paprice, stejně, jako uvedený recept. Zahušťuji zdejší zakysanou smetenou. Chutná mi k tomu všechno, ale nejčastěji dělám s rýží, protože jsem líná udělat knedlík, tak jen když ho náhodou mám už předem udělaní, tak ho napařím.
To já knedlík neumím vůbec Maričko, a nudle se k tomu nehodí, tak musím s rýží. Kde kupuješ hrubou mouku?
Wendulko, hrubá mouka se tu neprodává. Takže knedlíky dělám ze zdejší Wondra mouky, nebo míchám půl obyč. hladké a půl Wondra. Když jsou čerstvě tažené z vody, jsou sice dobré, ale trochu „lepivější“ . Vystydlé do druhého dne (nebo v nutnosti pár hodin) se tak nějak „usadí“ a jsou pevnější. Takže, když mám chuť je dělat, uvařím si rovnou dvojitou, nebo trojitou dávku (6 menších šišek). Milujeme knedlíky s vajíčekm a tak si je vařím do foroty už kvůli tomu. Šišky dám do lednice nebo mrazáku (tam většinou pokrájené, abych pak vyndala kolik potřebuji) a pak podle potřeby napařuji.
Tohle je ta mouka, nevím, jestli se v Anglii prodává.
1url.cz/Stmou
U nás se na paprice nedělalo kuře, ale vždycky slepice. A protože slepice je přece jen houževnatější, maminka ji vždycky předvařila v papiňáku. Mělo to hned dvojí výhodu – slepice změkla a navíc byla slepičí polévka, do které přišlo trochu obraného masa, když se slepice porcovala, a jemné nudličky. Ta rozhodně nebyla k zahození 😀 .
Dál se slepice dělala víceméně jako je uvedeno tady v receptu. Samozřejmostí bylo pečlivé odstranění uvařené kůže a později i velkých kostí a chrupavek. Smetana se používala sladká, omáčku jsme mívali krémovitější a smetanovější, než je tady vidět na fotkách. V té době jsme rádi a často jezdívali do Maďarska, a tak o dobrou mletou papriku u nás nebyla nouze. Těsně před dovařením se u nás do omáčky přidávala notná dávka čerstvě vymačkané citronové šťávy, která tomu dodala krásně citronovou vůni a skvělou výraznou nakyslou chuť. To jsem prostě milovala. Jako přílohu jsme mívali bez výjimky tuhé noky roztodivných tvarů, kdy se těsto ukrajovalo lžící z mísy a házelo se do vroucí vody. Radost mi nepatrně kazilo to, že maminka k tomu vždycky dělala takový ten rychlý vařený jablkový kompot s hřebíčkem a citronovou kůrou, rychle zchlazený ve studené vodě. Všichni kromě mě ho měli rádi 😀 . Ale nenechala jsem si tím kazit požitek, obvykle jsem ho snědla rychle hned zkraje oběda a pak už si jen vychutnávala tu božskou slepici. Pro mě to bývalo skutečně sváteční jídlo, taky bývalo jen o víkendu.
Sama jsem tohle skvělé jídlo nikdy nedělala, protože maminka ho uměla dokonale. Takže s maminčiným odchodem odešla i slepice na paprice a tuhle dobrotu už prostě nikdy jíst nebudu.
Kromě slepice se u nás takhle na smetaně a na paprice dělávalo vepřové. Dělám ho dodnes. Maso nakrájené na větší kostky, přibližně jako na guláš. Příprava je víceméně stejná jako u slepice. Orestuju ho na cibulce, zaliju vodou, okořením a dusím, pak přidám papriku a když je maso skoro hotové, naliju smetanu s trochou mouky. Přidávám trochu rajského protlaku – zlepší chuť i barvu. Je to taky dobré. Dřív se to dělávalo docela běžně, dnes je to trochu pozapomenutý recept.
Trochu nechápu smysl sladká smetana a citronová šťáva.
Má to stejný smysl jako u kterékoli smetanové omáčky, třeba u koprovky, houbovky apod. Sladká smetana s citronovou šťávou má úplně jinou chuť, než kyselá smetana, to je snad jasné.
Tak já používám kysanou, pokud sladkou, tak okyseluji octem, ta citronová vůně se mi teda k houbám,paprice nebo kopru vůbec nehodí. Možná do svíčkové…
Já prosím taky dávám citronovou šťávu pokud použiju na nějakou omáčku sladkou smetanu. Ale normálně dávám kysanou, protože tak to vždycky dělala moje máti
Teda já jsem hlavně chtěla říct, že to vepřové na paprice zkusím
Zkus, rozhodně tím nic nezkazíš 😀 . Používám dokonale libové maso, aby to neplavalo v tuku, a taky proto, že jsem od dětství naprostý odpůrce „tlustého“ masa, takže to ani není žádná šílená kalorická bomba.
Tapuz, to je vlastne bravčový maďarský perkelt, u nás tiež častý… Vôbec kombinácia cibule, papriky a smotany je tu typická.
No v podstatě jo. Maďarská kuchyně je suprovní, vždycky mi tam chutnalo vlastně všechno. Jen se člověk musí trochu ovládat, jinak by se odtamtud vrátil jako koule 😀 .
Před pár lety jsem byla na dovolené v Bükfürdö. Bylo to po všech stránkách skvělé a jídlo bylo tak dobré a v takovém množství, že jsem si po pár dnech musela dávat jen dětské porce, protože dospělácké porce pro jednoho byly jak porce pro dva 😀 .
Ještě k té omáčce, protože se tady spektrum rozšířilo od kuřecích prsou a králíka až ke klasické slepici. Pokud dusím brojleří slepici, můžu klidně podlít vodou. I tak bude omáčka silně aromatická a silná. Pokud to budu dělat z prsou, asi se užije silný vývar, protože jinak ta omáčka bude spíše smetanová, než maso na paprice. A pochopitelně – čím více porcí se vaří, tím lépe. Teda v nějaké rozumné míře, pochopitelně, ne zas 300 porcí
Moje oblíbené jídlo, kdybych mohla, vařím ho pořád. Maso ani tak nemusím, ale po té omáčce, po té bych se utloukla, mňam.
Jako přílohu dělám krupicové noky (svařit půl litru osoleného mléka s kouskem másla, přidat 20 deka dětské krupičky, udělat hustou kaši; do studené kaše vmíchat dvě celá vajíčka, udělat nočky velké zhruba jako pingpongový míček, vařit je cca 8 minut, toť vše), knedle nejíme a těstoviny nebo rýže mi přijdou, že se k tomu nehodí.
Tajný tip – okořenit trochou saturejky, úžasně pozvedne a jakoby dotáhne chuť.
Dík za typ a recept, ty noky jsem nikdy nevařila ale musí být velmi jedlé. Těstoviny nemusím a rýži jen tak aby se neřeklo, že nejím. Vařím všechno.
Z tohohle těsta jsme doma dělávali ovocné knedlíky, nebo jen malé nočky, polité rozvarem a sypané tvarohem. Kynuté těsto na ovocné knedlíky nám připadalo moc těžké.
OTéčko – jak je barevný máj u nás, na jihu Jižní Moravy.
http://yga.rajce.idnes.cz/2018_Barevny_kveten/
YGO, to jsou překrásné fotky, moc se ti povedly. Takhle vidím Brůču a Zikmunda poprvé a moc jim to sluší. ALE – Ernest na konci – rošťák krásnej, střapatej ! (inlove)
Tak jsem se taky koukla a chci se zeptat – Brůča je co za plemeno? Kdyby byla celá černá (s bílou náprsenkou) a uši měla postavené, je to celá naše Šišena. Jak je asi tak velká?
Brooke je německý pinč černá s pálením (pinčové můžou být ještě červení) – velikosti pod kolena – asi jako střední knírač, ovšem poněkud subtilnější.
Dík. No, ta naša je ještě kapku subtilnější, nožky má štíhlé jako baletka a menší hlavičku. Ale toho pinče v ní jsme si už tak nějak tipli (až na ty uši, ty má jak kaloň ovocný), přitom její maminka byla kříženec huskyho s labradorem. A už to tady píše se mnou, bylo nám po ní smutno, tak pro ni MLP zajel. Takže se loučím a jdem se mazlit, dobrou.
Ech – Brooke původně byla taky subtilnější, leč je už rok u nás … a já mám strach, aby chudinka hlady nestrádala (rofl)
Já ji dělám nejradši z kuřecích stehen – jasně když je slepice, vyhraje slepice – a naučila jsem se z Apetitu ty stehna před osmažením obalit v hladké mouce s oběma paprikami a jinak je postup stejný, omáčku mám raději ze sladké smetany, ale když mám kysanou, dám ji a neřeším to…knedlíky si dávám jenom ke svíčkové a segedínu, tady dám klidně i tu rýži, taky těstoviny miluju a tarhoňu jsem náhodou objevila v Lidlu, teď ji mám doma pořád a ke smetanovým omáčkám na maďarský způsob je bezva…
Není úplně stejný recept, dělám jinak, kdysi když jsem na internetu hledala jak recept na kuře na paprice, našla jsem jeden kde se kuře peče v troubě s nakrájenou cibulí a dvěma rajčaty, omáčka se udělá zvlášt v hrnci, dost hustá, protože pak se do ní svrhne ta šťáva z pečeného kuřete s rajčaty a cibulí.
já dávám malou konzervičku rajskýho protlaku,hodí tu chuť ještě vejš…..
Nebo Ti to Bimbo hodí na hlavu…
Taky dávám protlak, taky takovou tu maličkou konzervičku toho hodně koncentrovaného.
Mám to jídlo ráda, ale nevařím, protože MLP ofrňuje nad všemi omáčkami kromě koprovky a houbové.
To je škoda. U nás to naštěstí jíme všichni (teda dcéři dělám zvlášť to samé, ale z hlívy, kupodivu je to dobré).
by to nepoznal….dává se malinká konzervička
Smetanu sladkou, maso obírám, kosti v omáčce nesnáším. Tohle jídlo můžu 7x v týdnu. Příloha klidně i rýže, tu můžu taky 7x v týdnu.
Jojo, výborné – a hlavně nepoužijte omylem místo sladké pálivou papriku – jako se to stalo jednou nám 🙂 …
a tak ostřejší verze neurazí 😀
Jo jo – kuře na paprice je skvělá věc. Já teda nakonec oberu maso, protože nemám ráda, když se na talíři potýkám se zapalanýma kosťama (rofl) . Jinak u nás se spíš než kuře dělával králík (holt, králíci byli víc po ruce, kuřata se musela kupovat – i když jeden čas jsme jeli hodně v brojlerech). Já jej mám ráda s knedlíkem (tím peříčkovým), ale kvůli ostatním k němu vařím těstoviny, kteří je preferují. Nevadí, taky se to hodí. Jo – smetanu dávám sladkou.
Ty překvapuješ 😀 , al erejži by sis k tomu nedala, že? No,škádlím Tě, ale i když ji jím, tak ke slepici na paprice bych si ji taky nedala 😀
Od dětství mám tohle jídlo moc ráda. Udělám k němu vždy(to jsou ty vzpomínky z dětství) jemné větší noky. Celkem je to i rychlé (já nepasíruju,- moc nádobí, cibule mi nevadí). A je pravda, že paprika musí být kvalitní.
Já už leta dělám na paprice kuře, protože jsem se dostala do pořadníku na faremní kuřata a tak dvakrát ročně naplníme mražák a potom si jenom lebedíme. Dříve jsem nejraději pracovala s brojleří slepicí, to byl svého času hit. Byly sice dražší, ale dalo se z nich uvařit úplně všechno. Klasická slepice na paprice je něco jiného, tam se musí holt dát maso uvařené. Ale zase je z ní mnohem chutnější omáčka, to holt tu normální kuře neudělá.
Příloha?? Bohužel knedlík, protože Bimbo tuhle omáčku miluje, ale jenom s knedlíkem. U nás se dělala s domácíma nudlema, to je teprve mňamka.
Na táborech jsem tohle jídlo vařila pravidelně, knedlíky jsme koupili, kuřata nám v lodi od rána rozmrzla, na tábořišti první věc bylo ohniště a dřevo jsme většinou na začátek vezli v lodích. Než se postavilo, sehnala další voda….. byla večeře hotová. Na stáláku pro šedesát lidí už ta omáčka má říz, kluci si vždycky brali zbylé knedlíky a vyčistili hrnec.
Podobně báječná jídla jsou i vepřové na paprice a telecí na paprice s květákem, obé s nudlemi.
když většin achlapů řekne, že po těstovinách je za chvíli hlad….oni ten knedlik prostě potřebují….
Náš táta vždycky tvrdil, že ho po těstovinách zebou nohy, a vyžadoval knedlíky. Ale špagety měl rád.
Já zase dělám kuře na paprice z kuřecích prsíček.
Jinak postup je stejný.
A jako přílohu dáváme kynuté knedlíky.
Kuře na paprice dělávám a rodina si ho pochvaluje, i když u nás doma se nejedla (hlava rodiny měla proti ní námitky kvůli tomu, že slépku na paprice měli na vojně co tři dny a po těch dvou letech se jaksi přejedla). Dělám podle popsaného postupu, kůži stáhnu před podáváním na talíř, dávám jen čisté maso- když na mě jukne z omáčky ta ježatá kůže z kuřete, nedejbože ze slepice, tak se mi poněkud otáčí žaludek. Jíme s knedlíkem nebo s kolínky, která striktně vyžaduje Mušketýr- aby ta omáčka do nich mohla natéct, pravil:)
řekni Mušketýrovi,že ve vřetenech se drží té omáčky mnohem víc….
Jsem se snažila, ale v dětství mu dávali kolínka, tak ty jsou přece nejlepší, ne? 🙂
zvyk je zvyk 😀
Souhlas, já jsem těstoviny jako přílohu nikdy nejedla, školní rajská s kolínky byl postrach, ale na stará kolena jsem se trochu zbláznila a občas dostanu chuť na guláš s těstovinami, takže vřetýnka to jistí.
Miluju slepici na paprice, protože na paprice, se vždy dělala slepice..kuře je až rozmařilost dnešní doby…slepice měla tužší maso a proto se z ní dělala polívka nebo byla na omáčku, a do ní se používal vývar a nebyly v omáčce celé porce (čtvrtky) masa, ale kousky, té nakrájené nebo natrhané-obrané slepice, část vývaru šla na polívku,část do omáčky, všechno maso i s kůží do omáčky ,drůbky do polévky, kosti psům….dávám maďarskou papriku,přidávám špetku té pálivé a sladkou smetanu, mě to s tou zakysanou nechutná.Cibulku oprančím na jemně krémovou barvu, přidám papriku,chviličku zarestuju a podliju vývarem a rozvařím, vývar mám zcezený,tudíž nic nežádoucího se do omáčky nedostane, proto ani nepasíruju,není to potřeba, slepici mám obranou a držím si ji v teple, přidávám ji až do hotové omáčky….až když mám provařenou smetanu. k slepici na paprice patří jednoznačně „fleky“ , sic eji sním i s houskovým nebo takovým tím peříčkovým hodně nasákavým knedlíkem, ale nepochutnám si, prostě fleky ,jsou fleky… na akcích na uherské straně, k ní jím tarhoňu,oni ji umí skvěle udělat….
co platno,dneska dělám smažené žampiony,zítra poctivou drš´tkovou polívku z 10 kil drštěk a v neděli kuličky z mletiny po srbsku…slepici na paprice jsme měli před měsícem a byla skvělá…
Ách dršťková, dala bych si. A vařená ve velkém bude úplně jiná než v hrnku na sporáku.
to si piš, začnu s ní dneska a nechám ji probublávat na kamnech hodně dlouho, aby dršťky byly pěkně měkkoučké,třeslavé…přes noc se rozleží a zejtra bude no, mana nebeská….
Tedy Sharko, úplně se mi sliny sbíhají. Drštkovku miluju, ale doma ji z lenosti nevařím. Tak si ji jen občas dám v nějakém uzenářství. A tuhle jsem narazila na dršťkovou ve skleněné zavařovačce v řeznictví Sváček na Arbesáku a byla taky moc dobrá.
a to já zas Jiřino nejsem lenoch ji uvařit,ale pro jednoho by mě to taky nebavilo 😀
A to já zas nejsem líná uvařit si ji jen pro jednoho, vždycky ji mám na víc dní. U nás prodávají předvařené dršťky italské, jsou vynikající, v mrazáku mám vždycky nějaký vývar a dávám k ní ještě morkovou kost, kterou ale vařím napřed a pak ji do té polévky přidám.
A když už se rozhodnu dělat se s dršťkami syrovými, tak mám ten vývar zamrazený taky. Pak už je to brnkačka.
taky máme italské…no z 20 litrů dršťkovky, zbyly 4 porce a těm, co ji nejedí,jsem udělala česnečku, náhodou to byli 4 lidi, ale ti,co mají drš´tkovou rádi,si brali více porcí..aby se pak mohli dorazit,měli kefirovou buchtu s polevou z čokolády s chili..v neděli jsem udělal vepřové nudličky na houbách a porku, takovou jednoduchou „ala“ čínu…jen tak s chlebem…no zmizelo to během 20 minut….
Ráda bych někdy ochutnala slepici. To se tu vůbec nedá koupit, ale ani kdysi v Česku si nepamatuju že bych to jedla
Ony taky nebývají pořád. V řeznictví, kam chodím nejčastěji, mívají slepice třeba jen před víkendem.
má j emakro a globus, prakticky pořád, jak jsme zjistila a globus poslední dobou dovoz z Francie a ty jsou fakt skvělé,mají v sobě i drůbky, což u našich slepic nebývá….