V domě, kde bydlí můj otec si koupili byt noví lidé. Nejspíš jim při koupi vyhovovala jen poloha domu, protože se rozhodli, že před nastěhováním si byt kompletně předělají. Na nástěnku napsali, že se omlouvají, ale rekonstrukce potrvá 80 dní. To je skoro čtvrt roku…
Potom začali a s nimi začal hluk. Někdy jen hluk, jindy příšerný nesnesitelný kravál. Byli jste u toho, když se v paneláku bourá zeď? Zrovna vám za hlavou? Pokud ne, tak buďte rádi. A teď si představte, že kvůli nemoci nemůžete z bytu uniknout. A kravál trvá, den za dnem, od rána do pozdního odpoledne.
Potom demolice skončila a začal obyčejný rámus, jaký se ozývá, když se dělá nové jádro, stěny, podlahy… Hluk, ale ne vytí a rachot sbíječek. Můj otec se uzdravoval a život začal zase vypadat snesitelně. A pak, jednoho dne, u jeho dveří někdo zazvonil.
Stál tam jeden z dělníků pracujících o patro výš. Přišel s varováním a omluvou. Bohužel, ještě jeden den bude hrozný rámus, protože kdesi musejí zasekat novou elektriku. Sbíječky… znáte to. A pak se stal zázrak. Kousek obyčejné slušnosti zapůsobil. Kravál byl stále úděsný, ale po slušné omluvě, kdy navíc bylo přesně vymezeno, jak dlouho bude nepříčetný hluk trvat, se to najednou dalo nějak snést.
Celý rozdíl proti tomu začátku byl v přístupu. Ve snaze o slušnou domluvu. V pochopení, že tady se střetlo právo na rekonstrukci s právem na život. V respektu k tomu druhému. Díky tomu to na chvíli přestalo vypadat jako nepřátelská invaze.
Čeká vás rekonstrukce vašeho domu, rozkopaná ulice, výluka v dopravě, na které jste závislí? Potom vám přeju, aby vás investor takové akce nevnímal jako obtížný hmyz, ale jako někoho, k jehož právům a potřebám by měl mít respekt a nebude považovat snahu o ohleduplnost za ztrátu času. Za takových okolností se totiž všechno způsobené nepohodlí opravdu snáší líp!
Tak co, s jakým přístupem od stavějících a rekonstruujících se setkáváte vy? 🙂
v roce 2006 jsme zažili celkovou rekonstrukci domu, tehdy ještě vlastněného obcí. Půl roku jsme žili na hromadě suti, rozbitý nejen celý byt, ale samozřejmě i dům. V tomto jsme bydleli. Investorovi – obci to bylo jedno, stavební dozor – určený správcovskou firmou a její zaměstnanec se evidentně se stavební firmou šábnul. Výsledkem byla celá řada nedodělků, na což firma (asi ustavená pouze za účelem této opravy) reagovala vlastním zrušením. Tudíž se nedodělky nedaly nikdy reklamovat. Nejednalo se o drobnosti, například nechali protékající balkón přímo nad naším bytem, ten vyšperkovali ještě tím, že odtoková trubky byla tak 6 cm NAD úrovní podlahy!!! Ale bylo toho mnohem více. Ještě po letech jsme přišli na to, že ohořelé krokve na střeše (výsledek bydlení našich nepřizpůsobivých sousedů) tehdy nikdo neopravil, natož aby je vyměnil. Jen to zabalili zateplením, aby se na to nepřišlo. O slušnosti jednání jsme si mohli nechat jen zdát, na stížnosti nikdo nereflektoval, jen stavební dozor dělal všechno pro to, aby nás udržel co možná zticha.
Co vyprávět – je to jeden ze tří faktorů, které mého tátu zabily (kromě stěhování a nemoci a smrti tety – jaho sestry). Sice se tomu říkalo rakovina, ale…
Ahojte, zdravím po čase, nějak pořád nestíhám.
K tématu rekonstrukcí bych i přispěla (rekonstruovali jsme 2x, vždy se stavebním oznámením na místním úřadě, příslušnou projektovou dokumentací a pokud možno ohleduplně), ale když si vzpomenu na první rekonstrukci a tehdejšího souseda (neuvěřitelný člověk, měli jsme s ním hrozné potíže, stejně jako půlka domu, a nenadělali jsme nic, i když jsme se moc a moc snažili, nosila jsem mu v rámci dobrých sousedských vztahů koláče, buchty, cukroví, byli jsme fakt všemožně vstřícní, stejně to nepomohlo) docela se rozčílím, tak radši nic.
Ale proč vlastně píšu – jak kdysi psal 814151 o Lisabonu a azulejos (fakt to není žádný modrý nerost, ale kachličky), před chvílí jsem náhodně našla jeden článek právě i o azulejos, je i s obrázky. Odkaz zde: https://michaelasedova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=662222
P.S. Dcéři, když byla nedávno v tom Aveiru, se taky moc líbily, i pár fotek si udělala (a Aveiro je, tuším, v tom článečku taky nějak okrajově zmíněné).
Páni Aido, byla jsem loni na dovolené v Portugalsku, a taky mě ty kachlíčky okouzlily, ani jsem netušila, že se takhle jmenují. Díky za odkaz. Kdybych měla parťáka na cestování, hned bych se tam vypravila znovu.
Přidám komentář ze tří stran – jsem majitelka bytu, mám na krku SVJ a léta pracuju ve stavebnictví 🙂
Všechno začíná u výběru dodavatele a stanovení podmínek prací: dobrý harmonogram, minimum subdodavatelů, pevný termín se sankcemi, průběžný úklid.
I u rekonstrukce bytu se vyplatí zaplatit dostatečně důsledný a kvalifikovaný stavební dozor. Ohlídá všechno včetně vad a nedodělků a obvykle ve výsledku ušetří peníze.
V případě nájemních bytů ve vlastnictví obce je třeba intenzivně a důsledně komunikovat se zadavatelem prací i dodavatelem, aktivně se účastnit kontrolních dnů. Majitel sám nikdy slevu za obtěžování stavebními pracemi a snížení komfortu bydlení nenabídne, je potřeba se o ni razantně hlásit a neustoupit.
To, že si někdo koupí nový byt a nechá vybouchat obklady nebo příčky, je způsobeno tím, že k tomu bytu přišel pozdě. Každý developer do určité fáze výstavby klientům nabízí výběr povrchů a zařizovacích předmětů, někdy jako standard, někdy jako nadstandard. V určité chvíli ale dům potřebuje dostavět a zkolaudovat a neprodané byty tedy vybaví v nějakém inzerovaném standardu. A když se vám pak nelíbí dlažba Taurus, tak nastoupí sbíječky 🙂
Na túto tému by som bohužiaľ mohla písať epické básne… Náš barák je z 50tych rokov a generačná výmena v ňom stále ešte prebieha. Výraznou črtou v týchto bytoch je pidikúpeľňa a v pôvodnej výbave jedna zástrčka na miestnosť. A teraz do toho prídu mladí s malými deťmi a chcú z toho moderné bývanie podľa posledných trendov… Vŕtanie a prach mám na dennom poriadku, vytopili ma nespočetne krát (naposledy pred 2 rokmi na Veľkú noc, nikto sa nepriznal, nikomu nič nezatekalo, kdežééé). Výborný zážitok bola aj čiernym, jemným prachom pokrytá kúpeľňa a záchod (cez vetraciu šachtu, ktorú nejde zrušiť, hoci už je aj tak dopoly zasypaná stavebným odpadom). Ja ešte chápem, že ľudia dnes nechcú bývať ako v tých 50tych, že to chcú mať pekné a čisté, ale čo nepochopím je, že potom sa im rodina rozrastie, za 2 – 3 roky odídu, novým sa nepáčia kachličky, kuchyňa, podlahy (najskôr asi nič) a idú nanovo. Steny sa tu búrajú takým fofrom, že len čakám, kedy nám to spadne na hlavu ako domček z kariet. A to sme ešte posledný nezateplený dom v ulici, takže je len otázka času, kedy príde aj toto…chjo.
Doufejte, že brzy, na účtu za topení je to hodně znát. A zateplení se dělá zvenku, takže zátěž uvnitř je minimální a součástí je i nová fasáda, takže barák prokoukne.
Při tzv. revitalizaci našeho domu to bylo taky „veselé“, například při vyzdívání meziokenních vložek řezali tvárnice na chodbě a nosili je na lešení přes byt (stále otevřené dveře), i když měli venku výtah… jo, ten byl na druhé straně!
Ale trochu z jiného úhlu:
Když měla koťata v kočičárně pár týdnů, začala kompletní výměna stoupaček a odpadů. Zpočátku tam byl jen sklad rour, to se koťatům líbilo. Za rourami si udělala záchod, až po vyklizení se ukázalo, z čeho byl ten smrad. Ale pak opravdu sbíječky. Díry nejen do zdí, ale hlavně do podlahy, až do sklepa. Koťata byla ještě malá na to, aby mohla vyskočit okénkem ven, všechno musela snášet. Pokud by některé propadlo dírou do sklepa, už by je asi nikdo nenašel.
Co všechno kočky snesou! No, možná je ta poslední, kterou mám doma, z toho co prožila v mládí, nějaká divná 🙂
asi jsem divná, ale já tyhle rekonstrukce chápu – tapuz ono opravdu vůbec není snadné najít byt, který by ti vyhovoval a ještě jsi ho mohla zaplatit, třeba mladí sháněli byt asi půl roku… a ano, dělali poté velkou rekonstrukci, rekonstrukce jsem já sama dělala (bohužel) už ve třech bytech (z toho současného mě ale odnesou až nohama napřed!!!!!!!!!!!!!)
jde ale asi o ten přístup, ostatně v článku je to i napsáno – nevím, pro mě to asi omluva na nástěnce řeší, skromný dotaz, měli tedy obejít extra všechny partaje? jen se ptám!
Bedo,je rozdíl,když někdo rekonstruuje jako ty v přízemí a někdo bohužel vejš….
obejít musí pouze sousedící, takže ty okolo na patře a ty pod a nad bytem…. ostatním to sdělí právě nástěnkou nebo zajde za předsedou SVJ…
Bedo, já jsem naopak přesvědčená o tom, že bytů je k dispozici víc než dost, od starých sešlých až po luxusní novostavby. Mluvím tedy samozřejmě o Praze, jinde situaci neznám. Tady jsou velmi drahé, to je jasné, to je cena za bydlení v hlavním městě, tak je to všude, pokud je to pro někoho nepřijatelné, tak musí jít bydlet jinam, to se nedá nic dělat. Hledat a vybírat byt půl roku mi nepřijde nijak přehnané. Kupovat byt, to není za pár korun, je to velká investice a pokud nejsi boháč, tak i veliký závazek, a zpravidla na dlouhou dobu, a je to něco, co si kolikrát pořizujeme i na celý život. Takže je samozřejmě dobré vybírat pořádně.
Jinak oznámení na nástěnce to podle mě řeší dostatečně. Bezprostředním sousedům to asi člověk tak jako tak řekne osobně, když se s nimi potká na chodbě. A v závislosti na rozsahu rekonstrukce by se to mělo oznámit i SVJ nebo družstvu, rozhodně se tím nic nezkazí.
mladí dokonce předkládali něco jako „projekt“, resp. teda takový výkres co a jak se bude měnit – takže osobně moc nevěřím, že by někdo opravdu boural NOSNÉ zdi, jak tady několikrát padlo
Jojo, já jsem taky správci domu musela předložit takový jednoduchý výkres od stavební firmy, co budou v bytě dělat. A až na základě jejich souhlasu jsem mohla začít s rekonstrukcí (musím říct, že byli maximálně vstřícní a celé to zabralo jen pár dní).
Jinak bohužel věř tomu, že někteří šílenci opravdu bourají v paneláku i nosné zdi. Buď je úplně odstraňují, nebo v nich vyřezávají dveře, a tak podobně (před pár lety jsem četla i o humorném případu, kdy se nějaký majitel okrajového bytu v paneláku domáhal toho, aby si mohl v postranní hladké stěně vyřezat pár dalších oken 😀 ). Na to je už potřeba mít dokonce stavební povolení, musí to posoudit statik a dát či nedat svolení. Správě by měl posoudit nejen daný byt, ale celý dům, ale dovedeš si představit, jak asi dělá posudek třeba na desetipatrový panelák. Vždyť ani neví, v kterém bytě co kdo provedl! Kde by se to taky dozvěděl, že? Jsou tací střihouni, kteří to buď z neznalosti, ale spíš z frajeřiny (je to jejich byt, tak oni se přece nebudou nikoho ptát, co si ve vlastním bytě mohou dělat) ani nikde neohlásí, a při troše štěstí jim to projde. Tak nezbývá, než doufat, že zrovna můj dům se neskácí 😀 .
to by jsi se divila..nade mnou ji ten ruskej blb začal bourat, jenže nad ním se sousedovi začal hejbat panel,tak letěl na družstvo,protože část bytů byla v osobním a část ještě v družstevním, to jsi neviděla to čoromoro,co se tu dělo…rus i s tou jeho blondýnou se nakonec odstěhovali a byt prodali..
SBD Družba se s ničím nemaže, natož aby si nechalo napůl spadnout dům 🙂
Nepochopím, proč si lidi kupují byty, které jim vůbec nevyhovují, a pak je za obrovské peníze a za ohromného rachotu úplně předělávají a nadměrně otravují své spolubydlící. Koupí si třípokoják a chtějí ho předělat na vzdušný pětipokoják, přestěhovat kuchyň do ložnice, ložnici do koupelny, záchod do obýváku, odstranit všechny nosné stěny i příčky, přidat další koupelnu a dva záchody 😀 . Proč si tedy rovnou neopatří byt, který by jim vyhovoval?
U nás v domě jsem naštěstí žádné takové excesy nezažila. Já sama jsem si nechávala klasicky vyzdít jádro a vybudovat novou koupelnu a kuchyň a udělat nějaké další úpravy. Dispozici bytu jsem ale neměnila, prostě jsem vzala na vědomí uspořádání bytu a v rámci toho jsem se v něm usídlila. Na nástěnku jsem vyvěsila oznámení a poděkování za shovívavost, všechno jsem dodržela, v rámci možností dbala na to, aby bordel nebyl větší, než je obvyklé. Nevyhnula jsem se konfliktu s důvěrníkem, který bydlí bohužel pode mnou a je, mírně řečeno, svůj. Vyčíhal si mě, když mi dělali nové elektrorozvody a frézovali v nově vybudovaném jádru. Přišel mi vynadat, že má naprášeno v bytě, a dělal z toho takovou tragédii, až jsem mu navrhla, že mu zaplatím úklid. Nato pravil, že to není nutné, a odešel. Vzápětí mne přišla vyškolit dáma z výboru SVJ, že jsem při úklidu neutřela zaprášené zábradlí na schodišti. Dovolila jsem si připodotknout, že zaprášené zábradlí snad utře uklízeč při pravidelném úklidu domu, který platíme. Odpovědí mi bylo „jestli si myslíte, že uklízeč bude utírat zábradlí, tak jste na velkém omylu“, což mě poněkud překvapilo, ale budiž, radši to nekomentuju. Jinak si nikdo z domu na nic nestěžoval. Podobně bezproblémově probíhají rekonstrukce i v jiných bytech, jen se občas někdo neobtěžuje dát to na nástěnku, ale nakonec to není povinnost, takže OK.
milá tapuz,
staré byty se kupují právě proto,že si je lidi předělají k obrazu svému..to mi ještě rozum bere, ale koupit za drahý peníz fungl nový byt a vymlátit koupelnu atd a dávat jiné kachličky nebo podlahy nebo buhví co..to už nechápu…..
To vím taky, ale všechno má své hranice. Když si chci koupit byt, tak mi přijde celkem logické hledat takový, který mi vyhovuje, nebo alespoň do velké míry vyhovuje a nemusím ho od základu přebudovávat na úplně jiný byt. Když si jdu koupit třeba novou bundu, tak si taky vyberu takovou, která se mi líbí a která mi sedí, a ne takovou, kterou hned doma celou rozpářu, přebarvím, přešiju, kusy vyměním a teprve potom jsem jakž takž spokojená (nebo možná někdo to tak dělá, nevím 😀 ). S novým autem taky nejedu z prodejny rovnou do servisu, aby mi vyměnili sedačky, volant, šaltpáku a vůbec celý interiér, dali mi jiný motor, převodovku, kola, okna a ještě mi to přestříkali na jinou barvu a pak to teprve bude to pravé. To prostě postrádá logiku.
Nehledě na to, že když si každá partaj v paneláku vzpomene, že vybourá kusy nosných zdí a ještě k tomu vyzdí jádro, tak jak to asi dopadne? Takto upravené paneláky v cikánských ghetech se preventivně bourají, aby se nekontrolovaně nezřítily, ale jinde se o to nikdo nestará. Ostatně pro domy z jiných materiálů platí totéž. Samozřejmě je to nadsázka, ale může se stát skutečností.
Tapuz, mluvíš mi z duše. Já jsem z toho případu měla dojem, že ti lidé měli na panelák, ale chtěli Ritz 😛
Vím, že ceny bytů v Praze jsou naprosto nepříčetné, ale ta kompletní rekonstrukce taky není levná záležitost.
Popravdě vzkazy napsané na kartony v „zatepleném“ výtahu svědčí o tom, že nová partaj je svorně nenáviděna ještě předtím, než se nastěhovali… Ale je fakt, že nepořádek po sobě dělníci uklízejí a ten výtah ošetřili proti zničení pěkně a účinně. Snad časem emoce opadnou – a třeba tomu pomohu i ty upřímné nápisy na kartonech 😀
třeba ho nenajdou,nebo potřebují lokalitu…a neboj,taky patřím k těm, co zuřej….
Jestli někdo „potřebuje lokalitu“, tak musí logicky vycházet z toho, co v dané lokalitě existuje. Jestliže tam nějaký druh bydlení není, tak tam prostě není. No a jestli potřebuje nějaký konkrétní byt, právě takový a žádný jiný, tak se zase nesmí vázat na lokalitu. To je život, nemůžeš mít zároveň všechno. Samozřejmě nenamítám nic proti běžným rekonstrukcím a renovacím, to snad dostatečně vyplývá z toho, co píšu. Já taky bydlím v rekonstruovaném bytě v modernizovaném domě, k bytu nemám nejmenší výhrady a lokalita mi maximálně vyhovuje. Jen jsem při rekonstrukci prostě nepřebourala celý byt, asi jsem divná 😀 .
Tapuz, plne s tebou súhlasím, pri mojej rekonštrukcii som sa tiež nesnažila urobiť z toho bytu niečo, čím nie je a nikdy nebude.
To zní hrozně Dede. Mě stačí když jsem u mamky na návštěvě a jeden den sousedi vrtají a rámusí, a už jsem ráda že můžu z bytu na chvíli utéct se psama, ono se to tak rozléhá těma stěnama a blízkostí v panelákách.
Přesně. Byla jsem v tom tři dny a stačilo mi.
Ty máš kam odjet, děda ne…ale mohli jste ho vzít k sobě…..
Nemohli. Právě tehdy ne. Ale na chvíli jim utekl – do špitálu…
nechápu, proč si tedy nekoupili byt, který by jim vyhovoval dispozicí i polohou domu…80 dní už vážně považuji za nepřiměřené obtěžování 🙁 v našem bývalém bytě noví sousedé, mladí manželé, avizovali, že budou tři dny budovat koupelnu.. pouhé tři dny! napsali oznámení na společnou nástěnku a ještě vložili do každé schránky mléčnou čokoládu s lístečkem “ děkujeme, podpis „. slušnost přece skoro nic nestojí, jen trochu snahy..
Taky v baráku předěláváte….
ano a dopředu to sousedům vlevo a vpravo řekneme 🙂 ve starém domě, kde se pět let nesáhlo na údržbu, je nutné všechno nechat zrevidovat a případně opravit – což chápu i u toho bytu. jediný, kdo u nás drsně rámusil, byli zedníci a podlahář v Ondrově bytě, když se tam muselo vytrhat staré obložení a vestavěný nábytek a položit novou podlahu, obnovit stropy, roztahat elektrika, aby z původních studentských pokojíků vznikl 1+1 pro mladého muže :-)s tím celkem sousedi počítali. ostatní řemeslníci byli víceméně nehluční 🙂 no a sousedi letos předělávali chodbu a kuchyň, tak jsme si to vyměnili :-))
no a oni to sdělí formou psanou a dají to na nástěnku….
to ano – ale rozhodně bychom si nedovolili dělat kravál tři měsíce bez ustání. to by na nás starší sousedka vzala asi koště 😀 ty jsi technik – co bych sakra dělala v bytě/domě tři měsíce? když to spočítám: kompletní rekonstrukce Ondrova bytu zabrala cca tři týdny. plynaři dvakrát po pár hodinách. elektrikář postupně, sečteno po půldnech tak týden-dva, v průběhu řádění zedníků. vodaři třikrát po třech dnech. výměna okna v prádelně zabrala dva dny. jo, zateplení stěny do dvora, nová fasáda tam a výměna nosného sloupu u přesahu střechy a oprava venkovních schodů zabere měsíc-šest týdnů. z toho kravál bude možná týden. a v žádném případě ne o víkendu – my, sousedi i naši řemeslníci si chceme taky odpočinout 😀
a to by jsi se divila, stačí prodlevy, kdy něco stavíš,betonuješ,lakuješ…schne to, eletrika, voda, pak není včas ta vana, co jsi si vybrala a kachličkáři si vzali víc zakázek a nestíhaj…nebo se v některých domech prostě nesmí dělat randál o víkendu- mají to už ve vnitřním řádu..to není jako v Jak se staví sen, že to maj za 6 dní hotový 😉
což mě v této souvislosti napadá, že Snu musí předcházet zdvořilé vyjednávání s obyvateli celého domu o tom, že se tam bude řádit a mlátit bez ustání 😀 no, máš pravdu v tom, že v běžném režimu se může stát cokoliv – tady nastupuje to, co píše Renata nahoře: stavební dozor jako pes. naši osvědčení Procházkovci to vždycky řeší tak, že si naplánují díla , aby mohli přecházet z jedné stavby na druhou, využívajíce technologických přestávek 🙂 taky uznávám, že máme ( i díky tobě) osvědčenou sestavu řemeslníků ( zaťukám ) a že umím být dost neústupná, když něco chci :-)a kluci taky ledacos zvládnou sami..
no právě!!! pořád tady píšete o stavebních firmách a dozoru, ale co když na to někdo nemá a dělá si to sám nebo s dopomocí rodiny? to za tři týdny fakt nestihne – a nemá snad kvůli tomu právo hezky a podle svého bydlet????
(ale už mlčím)
Bedo,naštěstí už domácích šikovných kutilů rapidně ubylo,takže do předělání koupelny nebo celýho kvartýru se nepouštěj,protože by neměli kde bydlet a pak, domácí kutil-neumětel je postrach celého domu..ty vytopíš maximálně sklepy, ale dement z 10 patra partaje pod sebou…..a to jenom proto,že blbě zatěsnil a osadil sifon u odtoku u sprchového koutu…
aby nevznikli šum! David s Ondrou umí spoustu věcí – postavit venkovní zídku, vybetonovat chodníček kolem bazénu, opravit plot, vyměnit zásuvky, roztahat net po celém domě plus klasické „chlapské“ drobné práce, co zvládne i šikovná ženská, když musí 🙂 v žádném případě se nevrtají v elektrice, plynu, odpadech, nosných zdech. na to jsou praví řemeslníci. a po pravdě – je lepší našetřit si na pořádnou opravu než sám něco zmršit a pak si nadávat 🙂
OT – oznámení ohledně seriálu o Blízkém východě: seriál určitě pokračuje/bude pokračovat, ale protože si kvůli počasí vybírám dovolenou v květnu místo v létě, nemám teď vůbec čas na psaní, takže další díl vyjde až 24.5., až se vrátím z Izraele (kde určitě dostanu spoustu nových podnětů pro psaní) 🙂
Takže prosím o strpení 🙂
Užívej si dovolenou a foť! Jsem zvědavá, jak moc se dovolená se synem bude lišit od dovolené s tatínkem (chuckle) .
Nakonec děti nebereme, protože teď ta situace není úplně stabilní. Místo toho jsem s ním teď byl posledních pět dní na výletě – jeli jsme hromadnou dopravou, stopem a na koloběžkách přes Podkarpatskou Rus a odtamtud do Lvova a přes Polsko zpátky, přijeli jsme dnes v noci. A bylo to úžasné!
To musel být opravdu zajímavý výlet a úplně vidím Patrika, jak je šťastný – považte, jet stopem! To už dnešní děcka nezažijí …
A co teprve maršrutkou po prašné silnici s amplitudou (jinak se to nazvat nedá) 40-50 cm 🙂 Nebo sjíždět na koloběžce Karpaty mezi poloninami, volně pasoucími se kravami a koňmi 🙂
Viděla jsem fotky a Patrik je pašák. Já bych to nevydržela a těch 130 minut zpoždění posledního vlaku by mě dorazilo 😀
Jejda, to znám jako přes kopírák. Kdysi, dokud jsme bydleli v paneláku, si nad námi taky začala paní opravovat byt. Teda – sice došla s papírem, že to potrvá mesíc, ale jak už to tak bývá, protáhlo se to na měsíce tři. A navíc, já byla tenkrát totálně hyn se zády, takže taky nebylo úniku (rofl) .
Legrace byla, když nám vyplavili záchod – dělníci prostě ufikli odbočku od toaletní mísy a už ji nezašputovali – asi jim nedošlo, že je nad nimi ještě jeden byt – a tam, když se spláchlo … no, teklo nám to z opravovaného bytu přímo do podledu … byl zimní páteční večer a my se vrátili z vánočního koncertu! Je všem jasné, že vyhledat někoho, kdo by to vyřešil, byl úkol téměř nadlidský – leč nakonec se podařilo.
Další malé fo-pa nastalo, když jim škvírou v panelu odtekla vyrovnávací stěrka na naši podlahu (aniž by si zedníci toho všimli). Řeknu vám – to opravdu člověka překvapí, když v kuchyni na zemi po návratu od lékaře najde kýbl jahodového jogurtu a na stropě takové růžové krápníky, že bych za jejich shlédnutí mohla vybírat vstupné jak v Moravském krasu! Po mém mírném upozornění byly dělníci velmi udivení – za dvě hodiny (kdy jsem se s námahou doplazila ke dveřím, neb jsem všechen jogurt 😯 už zlikvidovala) přišel chlap s dětským kapesníčkem, že on to jde uklidit. A víte, že jsem ho ani nesrazila ze schodů (shake) … už jsem neměla sílu!
A tu škvíru to ucpalo, nebo je v tom panelu i nadále?
Nakonec se to asi ucpalo – jak to pomalu zatuchávalo.
No vida! takže příště už vytopení nehrozí. 😀 Všechno zlé je k něčemu dobré. To je holt jedna z nevýhod společného ustájení. Když budu zgruntu předělávat rodinný domek uprostřed rozlehlé zahrady, bude to každému šumafuk, jeden z bytů v paneláku znamená randál v celém baráku. S tím se prostě nic nendělá a je celkem pochopitelné, že když koupím za čtyři melouny, nebo i více, byt, tak je logické, že si ho chci upravit k obrazu svému. Jenže i tady můžete narazit, k rekonstrukci musí dát svolení majitel domu a při ráci nesmí dojít k poškození, nebo narušení nosných panelů, takže se musí postupovat podle řádného projektu. A že při zpracovávání ztvrdlého betonu vzniká rámus, prach a vibrace, je bohužel, smutná realita.
Ygo, to jsou děsné zážitky!
My jsme bydleli v posledním patře a tak jsme řešili jen zatékající střechu. Byla to taky otrava, dlouholetá, než to opravdu spravili, ale pořád to byla jen voda 😛
Také u nás si noví majitelé bytu rekonstruovali byt. I oni to napsali na nástěnku.
Já naštěstí chodím z práce domů až odpoledne, ale můj muž, který je v důchodu, si to užil. Rámus a hluk od božího rána do odpoledne.
Já vím, každý si chce byt upravit podle svého.
Ale chce to dávku tolerance to přežít.
My budeme dělat na chatě v červnu novou střechu. Už jsem to sousedům oznámila a omluvila se případný rámus a binec. Doufám, že to proběhne rychle a v klidu. Bude to dělat firma, která s tím má zkušenosti. Tak snad to bude O.K.
Dede,tvůj článek na téma rekonstrukce bytu ve mně vyvolal fakt deěsivé vzpomínky na rekonstrukci celého našeho paneláku a úplně jsem se strachem při té představě osypala.REKONSTRUKCE A ZATAPLOVÁNÍ NAŠÍ STARÉ BYTOVKY BALQ JAKO ZLÝ SEN A NOČNÍ MŮRA DOHROMADY. Nová a podle norem eu zateplená střecha způsobila pořádné vyplavení našeho a sousedčina bytu, zateplovaly se úplně všechny sklepy a přízemní prostory domu, v přízemí se rubaly nové elekltrorozvody. Stálý rámus, bourání zdí sbíječkami,, vrtání a přitloukání a zavrtávání polystyrénových desek po celém obvodu paneláku, hromadná výměna všech oken v paneláku,nepředstavitelný binec, prach a zbytky poletujídího polystyrénu a hlavně ten strašlivý bo…l před vchodem do našeho bytu. Máme přímo nad vstupními dveřmi bytu vstup na půdu. Bylo fakt jak za trest ten binec denně uklízet, abych vše nenanosila do bytu. Staré zateplení střechy byla půlmetrová vrstva škváry, která se musela vynosit ven. Náš úřad, jemuž bytovka patří, na nájemníky zcela kašlal.Nikdo se neptal, jak a zdali to vše snášíme, nikdo nikomu z nás nenabídl jakoukoli slevu z nájemného, která by nějak vyrovnala ten hluk a vše ostatní.Chápu, dede, že tatínkovi muselo být hrozně, když nebylo z bytu úniku. Po opravdu tříměsíční práci se ještě začaly dělat nové stupačky v našich bytech. Sbíječkou mi jeden expert udělal veliklou díru do stropu čerstvě vymalovené kuchyně. Hrůza hrůz!!Bohužel se při té rekonstrukci jaksi pozapomnělo na fakt, že elůektrické rozvody v jednotlivých bytech jsou stejně staré jak bytovka.Elektrické rozvody jsou opravdu velmi mizerné, napětí v zásuvkách kolísá ve všech místnostech a nejenže hrozí, ale už se staly několikrát dost nebezpečné zkraty.Ovšem já už bych patrně další vrtání a sekání nové elektriky přímo v bytě ve zdraví nepřestála. zté představy mne polil ledový pot a jdou na mne mrákoty.
Občas není vyhnutí. Pořád lepší bordel a rámus, než spadlý, nebo vyhořelý barák! A velké duše snášejí utrpení mlčky. U nás tohle páchali noví nájemníci tři měsíce; rozhodli se že obyvák předělají na obytnou kuchyň a dodnes je mi záhadou, jak vyřešili napojení odpadů přes předsíň. Ale nějak asi ano, protože jednoho krásného dne se rachotit přestalo.
Pokud dům patří městu, tak rozvody po bytě jsou záležitostí nájemníka, nikoli majitele domu. Aspoň v brně to tak bylo. Novou elektřinu udělali jen ke dveřím. Rekonstrukci odpadů a vody dělali v celém domě v listopadu a prosinci a protože to do Vánoc nestihli, splavně pokračovali v lednu. Vánoce na staveništi, pak naštěstí to byly už jen dodělávky typu kachličky, takže se člověk mohl na Vánoce okoupat, jít na záchod jinam než k sousedům a dokonce i umýt nádobí.
Hmchm, prostě to Brno má pořád nějaké zvláštnosti. :-))
jojo, Žít Brno 🙂
U nás také měnili okna 22. prosince. Jinak už jsme absolvovali, nová, (plastová) okna, zateplení, výměnu výtahu a výměnu úplně všech stoupaček. Elektřina a slaboproud byly na chodbě, ale voda, plyn a odpady ve dvou stoupačkách, (kuchyň a koupelna) v bytě. Naštěstí jsme sehnali na vše šikovné lidi, takže to bylo ajn cvaj. Takže barák je vynovený, vše spolehlivě funguje a elektrické rozvody v bytě mám pod kontrolou; jednou za rok preventivně otevřu všechny krabice a dotáhnu šroubky a zásuvky zrepasuji jako celek. (Ze zásuvek, které jsou schované za nábytkem, mám vytažené prodlužovačky).
Máme to taky tak. Barák zateplený, v celém domě nová okna, dole nové vchodové i vnitřní dveře a schránky, samozamykání, nový výtah, nové podlahy, opravené schody a nová zábradlí, elektrické rozvody a vymalováno. A v bytech vyměněné všechny stoupačky. Je to super, všechno šlo jak na drátku, dům jako nový. Nemám si vůbec nač stěžovat 😀 .
Okna se tu měnila, když tu ještě bydlela máma, tenkrát jsem tu byla u ní, abych jí s tím pomohla. Z jedné strany domu platil výměnu oken Metrostav – tenkrát se tu přímo před barákem hloubila stanice metra Střížkov – byl to hrozný hluk a prach, občani si stěžovali, že původní stará okna netěsní, a Metrostav promptně přiložil ruku k dílu. Tak to byla taková malá výhodička.
Jenže já jsem bydlela v prvorepublikovém domě, takže stoupačky znamenaly rozsekat všechny zdi. Měnili nám to tuším v roce 1999 a pořád tam ještě byly původní olověné trubky z roku 1935, kdy se dům stavěl.
no páááni! to je krásný historický kousek, ale taky už pěkně nebezpečný…náš domeček je postavený podle projektu z roku 1914 v letech cca 1925-1930, ale prošel ještě za před-předchozích majitelů kompletní výměnou všech rozvodů ( ono jinak bychom do toho nešli).