To jsme si minulý týden plánovaly další schůzku divadla, když Dana povídá: „V úterý ne, to je vernisáž!“ „A jaká?“ zajímala jsem se. „Krkonoše na starých rytinách a litografiích. Dělá to muzeum a vypadá to vážně dobře,“ odvětila Dana, částečně i jako hrdá matka, protože tuto výstavu organizovala v Městském muzeu Dvora Králové její dcera.

Aspoň vidíte, jak člověk přijde na malých městech a vesnicích ke kultuře. Pořád někde někdo něco dělá a naděje, že ten někdo patří mezi vaše známé, je poměrně vysoká – jakmile se jednou začnete pohybovat v příslušných kruzích. Tím myslím aktivní lidi, kteří se setkávají kolem místních zřídel kulturního života – v našem případě, tedy ve Dvoře Králové, to jsou především základní umělecká škola, knihovna, muzeum a Hankův dům.

Chodívám na výstavy celkem pravidelně a tahle mě lákala hned ze dvou důvodů. Za prvé mám Krkonoše moc ráda, díky taťkovi, naší chalupě a příbuzným jsou nedílnou součástí mého života. Za druhé – fascinují mě rytiny. Proč? Precizní velmi detailní kresba, kterou je třeba stejně precizně vyrýt do měděné desky, je umění, kterého bych nikdy nebyla schopná, tedy ráda obdivuju ty, kteří takových výkonů schopni jsou.

A tak jsem se v úterý odpoledne pokusila si umýt ruce od borůvek, slušně se oblékla a vyrazila do Dvora Králové, do budovy staré radnice. Ve velkém proskleném sále už byli lidé – na to, že bylo prázdninové odpoledne a všední den, byla účast celkem slušná. A na co jsme se tam vlastně dívali? Tady dám slovo muzeu:

Výstavu Krkonoše na starých rytinách a litografiích můžete navštívit od 26. 7. do 20. 8. ve výstavním sále na Staré radnici.

Sběratel Petr Bergmann sestavil ze svých sbírek starých map, místopisné grafiky a dobových pohlednic výstavu zaměřenou na dobová vyobrazení Krkonoš. Výstava představuje desítky mnohdy unikátních grafik, které ve své většině nejsou veřejnosti známy.

Na vyobrazeních předních vedutistů Krkonoš, tedy Balzera, Veitha, Tittela, Mattise, Arldta, Blattenbauera, Paynea, Mařáka, Liebschera, Kořistky, Sachse, Knippela a mnohých dalších jsou zachyceny notoricky známé lokality, ale i méně známé nebo dnes již nepřístupné výhledy na jedinečná horská panoramata, případně zaniklé či zcela změněné boudy a podobně.

Výstava nabízí nejen znalcům Krkonoš zajímavé srovnání a umožňuje přehlédnout vývoj našeho nejvyššího a nejrozsáhlejšího pohoří a jeho osídlení v průběhu posledních dvou století.

Výstava je uspořádána při příležitosti vydání stejnojmenné knihy, kterou Petr Bergmann vydal v letošním roce. Soubor zahrnuje přes 200 vyobrazení lokalit od západního cípu Krkonoš počínaje Harrachovem a Novým Světem, až po Žacléř a Trutnov na východě, českou i slezskou stranu Krkonoš, včetně Broumovského výběžku s Adršpachem až po kladskou Hejšovinu, jak bylo pohoří Krkonoš v minulosti vnímáno.

Kniha vyšla v březnu tohoto roku trojjazyčně, s českým, polským a německým textem na třech stech stranách.

Petr Bergmann (pojal vernisáž velmi neformálně:))

A co jsem nakonec tedy viděla? Vedle celé řady obrazů tu byly fascinující mapy, obrázky, které byly předchůdci pohlednic, staré pohlednice, leporela, knihy a jejich ilustrace. Není to výstava bombastická – ony rytiny ani litografie obvykle ze stěn nekřičí, ale pokud si dáte práci a necháte si čas na podrobnější prohlídku, je to fascinující. Ale to si člověk musí vybrat podle toho, co ho zajímá.

Zaujaly mě například obrázky z Adršpachu. Ty barevné byly nápadnější, ale romanizující přístup je nějak zbavil síly a napětí. Podstatu skalního města podstatně lépe vyjádřily ty dva jednoduché, černobílé. Nebo mapy! Nedovedla jsem si představit, kolik času muselo zabrat i zkušenému kreslíři a potom rytci jejich vyhotovení. A to pan Bergmann říkal, že jsou navíc ještě i celkem přesné:))

Sál má krásné světlo

Ještě upozorním na jeden detail, o kterém se pan Bergmann zmínil ve své úvodní řeči. Pramen Labe byl prý vždy spirituálním místem, kde dlouho žily staré mýty. Proto i na mapě jsou kolem pramene nakreslení jacísi ďáblíci:)) A ještě něco – jsou tam vystavené staré pohledy – i s napsanými pozdravy. Řeknu vám, ti lidé tehdy ale uměli psát – to byly rukopisy!:))

Prostě podívejte se na fotky a kdo byste měl příští měsíc cestu kolem, určitě si udělejte ve Dvoře na výstavu chvilku času. Je pestrá, zajímavá, informativní a vede k zamyšlení. Co víc si můžete přát – mezi zoo, zmrzlinou a třeba návštěvou Kuksu?:))

Stránky muzea najdete zde: http://www.muzeumdk.cz/category/aktuality/

PS: Ta kniha vypadala skvěle – pokud byste hledali dárek pro milovníky severních hor, berte to jako zajímavou možnost.

Kruhový pohled ze Sněžky

Kdo vidí Krakonoše?:))

Dokázali byste něco takového nakreslit?:))

Vidíte ďáblíky?:))

To byly pohledy, co?

Zkuste si představit, že tu mapu máte jen překreslit…:))

Oblíbená leporela

Doufám, že přečtete text – stojí za to!:))