Ležela jsem paničce na nohách a užívaly jsme si poklidné ráno. Panička zrovna nahlas přemýšlela, proč má i po kafi pocit, že by si měla dát kafe, když zazvonil zvonek. Ne normálně, spíš se do něj někdo opřel a držel.
Vyskočily jsme a spěchaly ke dveřím. Za nimi stál náš soused z druhého domu vpravo, tvář měl rudou vzteky a v ruce držel rybí ocas s kouskem holé páteře. Červený rybí ocásek…
„Ten váš zatracenej kocour!“
„Prosím?“
„A ta bílá bestie v tom jede s ním!“
„Obávám se, že vám nerozumím…“ Panička se štítivě odtáhla od rybího ocasu, kterým jí rozrušený soused mával před obličejem.
„Kradou! Tohle je už čtvrtej!“
„Kdo?“ vyjekla panička, už trochu zoufale.
„Ty vaše zatracený kočky! Právě jsem je přistihl, jak vylovili další rybu z mého jezírka!“
„To není možné, vždyť jsou doma?“ namítla panička nejistě. Tu nejistotu jsem chápala – u koček prostě jeden nikdy neví.
„Tak se jděte podívat! Chudinky moje rybičky…“ Naštvaný hlas zakolísal zraněnými city.
Viděla jsem, jak je panička rozpolcená. Nemohla tomu uvěřit. Náš Merlin a voda? Naše krasokočka Polárka a lov? Jenže… ten soused je jinak veskrze slušnej člověk! „Já… jdu je najít,“ vyhrkla.
Otočila se a zahájily jsme pátrání. Nemusela čičíkat dlouho. Obě kočky jsme našly na terase – Merlin sršel sebevědomím, Polárka si decentně olizovala mokrou tlapku a před nimi ležela na dlaždicích červená rybí hlava.
„Bože…“ vydechla panička zděšeně. Byla přesvědčená. Otočila se a spěchala zpátky k domovním dveřím. „Ach, pane Jando, já se strašně moc omlouvám! Když člověk ty kočky prostě neuhlídá. Co bych pro vás mohla udělat?“
Její upřímná lítost rozpáleného souseda mírně zchladila a bylo vidět, jak se snaží spolknout další ostrá slova. Nakonec nad sebou zvítězil a než odešel, důstojně paničce doporučil: „Kupte jim rybářskej lístek!“
Přeju vám krásnej chlupatej den a příští týden zase na shledanou!
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, pořad Svět zvířat, 2017
Dnes se zeptám vlastně teoreticky: co byste poradili Rozárčině paničce? Co by asi tak měla udělat, aby soused nepřicházel o ryby a její kočky o radost ze života mimo zavřený dům? Samozřejmě přivítám jakékoliv příběhy této situaci byť vzdáleně podobné:))
hello this is cool
Také jsme několik let měli malé jezírko a jeden čas v něm byly rybičky. Naše kočky je nelovily, ale několik nám jich ukradla cizí kočka (v té době jsem ještě neměli dřevěnou ohradu nastavenou pletivem a občas k nám v noci cizí kočky vlezly). Tak jsem pak přes vodu na noc pokládala staré síťové dveře a bylo to.
Ale připomnělo mi to vtip-černý humor: Malý kluk hloubí díru na zahradě. Soused se ho přes plot ptá, co to bude. „Umřela mi rybička, tak jí hloubím hrobeček“. Soused na to „ale neděláš ten hrobeček moc velký na jednu malou rybičku“? A kluk „Nedělám, ona je totiž v břiše vašeho kocoura“!
„před nimi ležela na dlaždicích červená rybí hlava.“
auuuuuuuuu, Dede, ty seš ůň (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
No, dnes jsem to viděla jako docela obtížné zadání a doopravdy mě zajímalo, jestli někdo něco vymyslí! A vida, pár rad se sešlo, pan Janda si může vybírat! 🙂
Rodiče snachy mají dlouhá léta vždy několik venkovních koček a zahradní jezírko s rybičkami k tomu. Nikdy si ale nestěžovali, že by je některá z koček lovila. Jen patriarcha kočičí smečky, zrzavý Kocour, s oblibou sedává na kameni u jezírka a pozoruje provoz. 🙂
Hančo, asi je to otázka osobních loveckých preferencí – já taky nerada sahám na ryby 😛 a jiným to nevadí 😀
soused by si měl koupit perlinku a dát ji na jezírko a upevnit, by mu pak nic nelovili….
To by bylo krásné jezírko… s perlinkou! 😀
Jj kočky a rybičky! Dobrá kombinace. Známý měl obří akvárko. Opravdu obří. Byla to jeho radost a koníček. K tomu měl spoustu dalších, menších, na množení, odchov rybiček….. Pak se seznámil se slečnou, která měla kočku. Přistěhovala se, Míchal se s kočičkou spřátelil, dokonalá idylka. Než mu nějak podivně začaly ubývat rybky v tom akvárku. Pořád nechápal, pořád to řešil. Až ho napadlo, že si dá kameru, jestli třeba kočička…. nojo! Bylo to tak. Seděla ta potvora u akvárka a packou lovila. Zbaštila, olízla se a šla s po svých. Měla to jako zákusek po kapsičce nebo granulích. Když jsem to na videu viděla, řehtala jsem se jako blázen. No, on také. Řešil to noblesně – na kočku nezanevřel, jen jí znemožnil přístup k zákuskům.
Líbí se mi, že onen člověk nešel a priori po kočce, že jí to jen znemožnil. Já bych to , být onou majitelkou kočky, výrazně ocenila 🙂
Těžko říct, jak odnaučit, my máme jezírko a rybičky 15 let a nechodí nám na ně ani naše kočky, ani sousedovic, možná proto že mají raději pernatou a soused ob barák má holuby…:-)Nejlepší asi je, když se mají kde schovat rybičky a nemají se kde schovat kočky.Ze začátku se naši kocouři chodili schovávat mezi bohyšky, které lemují břehy ze všech stran, ale nelovili jenom pozorovali, přece jenom jim asi voda vadí… máme lekníny a mezi nimi se rybičky krásně schovají…
Minko, to je enviromentální přístup! 🙂 Rybičky mají úkryt a predátoři ne… Jo, to se mi líbí (wave)
Jo ještě poznámka: co, na co myslela panička na začátku Rozárčina vyprávění, bylo přesně to, na co jsem myslela já, když jsem ten příběh psala. taky máte někdy pocit, že kafe nefunguje? A přitom víte, že druhé kafe je už rozhodně o kafe víc, než je správné? (wasntme)
mám tlak běžný někdy nízký, takže kafíčka podle síly tři až čtyři ještě nejsou moc 🙂 ale že mám po vypití jednoho hrnku pořád pocit, že by to chtělo kafe, tak to ano a často 🙂
Díky Evo, už jsem si myslela, že jsem divná 😀
Dede, ráno mívám někdy pocit, že po hrnku kávy bych potřebovala vypít nejen další hrnek,ale nejméně ještě kyblík kávy.
A proč je druhé kafe moc?
Já myslím, že dva hrnky jsou akorát 😀
I když má člověk hrnek jako děda Komárek? 😀
naštěstí kafe není Godzilla, takže na velikosti úplně nezáleží 😀
Aspoň déle vydrží 😀
jejda, ri, co ořešák? ustál zimu nakonec?
Myslím, že Rozárčina panička v tomhle nemůže udělat nic. Leda kočky nepouštět ven, ale z vlastní zkušenosti vím, že jakmile kočka přičuchne k životu venku, není k udržení. Nic ji nezastaví v tom, pokud se chce dostat ven.
Mám podobnou zkušenost. Soused má krásný rybníček, s lekníny, se vzduchováním – a se spoustou červených rybek. (asi karásci). Nejen oni mají kočky, tři, a soused začal nacházet pozůstatky rybek různě po zahradě. Viděla jsem jednou jejich kocoura, jak prchá s rybkou v tlamce přes silnici do keřů, aby si ji v klidu sežral. Pak jsem ale začala rybí pozůstatky nacházet na zahradě i já a vrchol všeho byl, když jsem jednou ráno otevřela kočičí okno a na venkovním parapetu ležela mrtvá rybka. To nemusím, fakt, ale nic s tím nenadělám. Je mi jasné, že se výlovu účastní i ty moje.
Naštěstí se tyhle rybky neuvěřitelně množí, takže kočky pomáhají udržovat v rybníčku přijatelnou populaci, a soused se už přestal rozčilovat.
Páni, Tečko, koukám, že tyhle rybky zvolily zase jinou strategii přežití, než ty u Alexina souseda 😀 No, když to funguje… 🙂
Mně by taky tolik nerozčilovalo, že mi mizí rybky z jezírka, kdyby se pozůstatky nenacházely na naší terase, kde se v nich válí psi…
U mojí sestřenice takhle dva jejich velcí kocouři vylovili vánočního kapra z plechové vany na dvoře. Přes vanu byla daná prkna, aby se ryby nevymrskly ven. Sestřenice nejdřív zjistila, že je o kapra míň, nakonec našla páteř a hlavu za kůlnou. A úplnou jistotu získali, když překvapili kocoury, jak sedí na těch prknech přes vanu a s ponořenými tlapkami číhají na dalšího kapra. Toho už naštěstí nestihli vylovit.
Jiřino, kapra? Vážně? Vždyť ten kapr musel mít… no, pokud jsou velcí a kapr byl průměrný (2,5 kg?), tak polovinu jejich váhy a určitě se mrskal! Kočky jsou fakt neuvěřitelná stvoření. (nod)
Potvrzuji, náš kocour taky vylovil vánočního kapra z plechové vaničky na dvoře, a byla na ní plastová přepravka, aby nevyskočil… takže nějaká červená rybička je pro šikovného kocoura sranda…
Šiš, vy mi berete veškeré iluze 😀
Tak já ti přidám psí historku. Riki zavraždila kapra ve vaně tak, že na něj hodila koš se suchým prádlem. Neulovila ho jen proto, že ji prozradilo to šplouchnutí.
Hi, hi, to Dareček První, ten měl také zálusk na kapra ve vaně, jenomže do té vody sletěl, chvíli se i s kaprem plácal, oči vykulené. Posléze vyjel jako střela z vody ven a než jsem mu stačila zabránit uniknutí z koupeny, tak jsem vytírala CELÝ dům. O té doby o ryby neměl zájem ani jako příchuť v kapsičkách.
Dede, tady je rada dobrá, ale skutečně nevím! Náš Darek,současný, vylovil okrasný „rybníček“ sousedům přesjedno. Červené karasy. Zbytek přeživších se stáhl do větší hloubky a naučily se lépe schovávat pod listy rostlin na hladině. Přírodní selekce jak když vyšije. Zůstali jenom ti schopnější 😉 . Vidíš, alespoň jsem si dnešním článkem připoměla, že na seznamu lovné zvěře našeho Darka kromě, ptáků, ještěrek, hromady hlodavců a hmyzožravců, patří ještě sousedovic karáskové.
Alex, vážně? Tedy nežasnu nad Darečkovými loveckými schopnostmi, ty mě nepřekvapují, ale nad tím rychlým přizpůsobením se těch rybek. Příroda je fakt mocná čarodějka! 🙂
Taky jsem jednou v létě do jezírka dala rybky. Já teda rájovce, aby se tam nemnožili komáři. Zafungovalo to stejně. Natvrdlé sežraly kočky (asi), chytří přežili do podzimu (a byli potupně uloveni a přeneseni do akvária).
Nebylo jednoduché je zahlídnout, byli zašití pod leknínovými listy, ale byli krásně vybarvení 😀
přávidím :-)lekníny máme, rybky ne – myslím, že Luisa by s nimi zatočila velice rychle, ale spíš z důvodů zásadních, ryby u nás nikdo nežere – v žádné podobě, ani v kapsičkách 🙂 zato se nám vloni vylíhly v jezírku u skalky žabky – malí skokánci. neobyčejně půvabná žabka je to, když si tak sedí na leknínových listech a tichounce skřehotá žabím hláskem. akorát se jich nesmí vylíhnout 35 naráz. Luisa si s nimi chodila koukat z oka do oka a Sníh znechuceně obcházel jezírko obloukem, protože mu jedna skočila na tlapku, když na ně (bytový kocour) nevěřícně hleděl a mínila tam setrvat. letos tu nejsou, zato je slyším z Haldy ( potok )a chovného rybníka za ním, tam musí být mraky žab, protože skřehotání se nese celou čvrtí 😀 ztichnou jedině, když zaklape zobákem čáp, co bydlí s čápicí a čápaty na komíně u Sběrných surovin.
S kočkami je potíž, těm neporučíš.
Já zkušenosti s venkovními kočkami moc nemám.
Ty naše jsou doma.
Ale vím, že když nechtějí, tak s nimi nehneš.
A jsou to pořád lovci, i když jsou domestikovaní.
To je ono, kočce neporučíš – a bohužel na to kočky i doplácejí. Takže mít venkovní kočku je jen pro lidi s dobrými nervy… (inlove)
Sousedka v „činžáku“ má dva kocoury, které pouští samotné ven. Jednomu chybí jedna přední packa, takže ten spíš polehává posedává, ale druhý chodí na lov a mě by trefil šlak, když jsem ho nedávno v noci potkal, jak si z lovu přináší hodně malinkatého zajíčka ;( . Inu jsou to bestie kočičí 8)
Mamka vzpomínala často na jednu kočku z dětství – ta svá koťata zásadně krmila zajíci – pravda, často jí byl čerstvě ulovený zajíček čornut a potom si na divočince pochutnávali dvojnožci.
Darkovi sice také „neporučím“, ale když se prochází po kuchyňské lince a zařvu „Jedeš dolů holomku!“, tak sjede jako blesk a motá se pod nohama. Když je venku, v doslechu , tak má dobré přivolání jak na jméno, tak na pískání, tak na mlaskání 😛 . Dá se je naučit nějaké povely, ale musí se ještě víc než u psa – důsledně.
Moje kočky jsou taky pouze domácí, takže s rybkami v jezírku zkušenosti nemám.Zato na opeřence je Mikeš vysazený, sedí na parapetu a číhá na ně.Když do obýváku vletěla vlaštovka, kocour seskočil a už ji měl v tlamě. Úlovek jsem mu okamžitě sebrala, ptáček byl naštěstí živý a nepochroumaný.Dali jsme pro jistotu do oken sítě, aby nevyskočil ze sedmého patra. Naše první kočka Šiva lapla ptáčka i když jsem ji měla venku na vodítku. Lovecké pudy kočky prostě mají.
Kamarádce takhle chodil na závojnatky sousedovic kocour a pomohla snížit hladinu vody v jezírku.
Zajímalo by mě, jestli to kocour uznal po dobrém, nebo až potom, co do té vody spadl 😀
On se na ně nedostal, hladina byla příliš nízko
Ano, to by šlo, snížit hladinu. Sousedka mi popisovala Darkovu techniku lovu. Číhal těsně u kraje jezírka a jak připlula k hladině rybka, ke kraji, vytasil dráp-pařát, na něj ji napíchl a vyhodil na souš.
je nádhera je pozorovat,když loví,já jim kupuju plevelný- nástražný rybičky na sádkách, doma dám na zem igelitovej ubrus,na něj lavorek,do lavorku vodu,do vody rybky..chvíli je pozorujou a pak se rozjede lov..packa prosviští a na drápku je za žábru chycená rybka,které ihned lovec ukousne hlavičku..a pak si sedne a začne fedrovat….ty perleťový bobky druhej den,jsou taky moc designově vyvedený…
NO – tady je každá rada drahá (rofl) ! Neteř měla kočku, která vylovila v jezírku všechny rybky – a to ve vlastním, kdyby šla aspoň k sousedům!
Ale sláva, mám dokonce rady dvě! Tak za á) nasadit do rybníčka piraně! Pravda, je to trochu drastické, ale jsem přesvědčená, že pokud přijde Merlin o jednu tlapku, tak tu druhou už tam strkat nebude (chuckle) . Pro ty útlocitnější bych měla radu za bé) – místo rybek živých nasadit rybky umělé! To by byla krása – a kolik barev by tam mohlo být. A pak by tam mohly být i kačeny – umělé, a čápi – umělí, a lekníny – umělé, a žáby – umělé. Vsadím se, že by nic nevychcípalo (rofl) … a vylovené ryby (žáby, hadi, ptáci) by se klidně mohly vracet do svého mokrého prostředí. Navíc by pan soused nemusel utrácet za krmení …
Eh, Ygo, ty mě bavíš! Zajímalo by mě, co by onen hypotetický soused řekl na plastikovou radu! (rofl) (rofl)
Piraně radši neřeším – na ty je tu naštěstí zima 😛