Každý máte kolem sebe jistě nějakou tu kamarádku nebo kamaráda, kteří jsou tak dobrými zahradníky, že se o nich říká, že „mají zelené prsty“. Tím se praví vše. Na jakou rostlinku sáhnou, ta prospívá a bují.
I já mám starší kamarádku Ludmilu, která touto vlastností oplývá. Od té jsem se naučila některé dovednosti okolo zahrady, ale nikdy jsem neměla a nemám, zelené prsty jako ona. I tak jsem vděčná za její přátelství a ochotu se podělit se mnou o své zkušenosti.
Moje rostlinky nebují, některé dokonce zahynou potupnou smrtí. Jsem zarputilá a stejný druh zasadím opět a opět, než mi dojde, že tuhle kytku prostě pěstovat neumím, nemám pro ni vhodné stanoviště atd., takže nemá cenu je trápit.
Navíc, poslední roky se u nás, na severu jižní Moravy tak změnilo klima, že jsme se ve vegetačním období posunuli někam ke Středozemnímu moři (bohužel bez blahodárného působení mořského ovzduší ). Alespoň podle teplot a sucha, které panuje, a to nejenom v létě. Takže pěstování nějakých kytek se stává bojem za uchování jakés takés zeleně a barevných ostrůvků v ní.
Samotnou mě zarazilo, když jsem při příležitosti psaní tohoto článku srovnala fotky stejného místa skalky koncem června v roce 2009 a v roce 2016. Je to opravdu otřesný rozdíl. Je vidět, jak voda je skutečně základem života. Už se sama sobě nedivím, že mne zahradničení přestává zajímat.
Když jsem před skoro čtyřiceti lety, zakládala zahradu, první, co bylo, tak jsem vysázela po jejím obvodu a i z vnější strany plotu, borovice. Pozemek se opticky zvětšil, když jsem jeho střed ponechala volný. Jen jeden mrňavoučký stromeček jsem zasadila takřka do středu pozemku, s tím, že se neujme a uhyne, takové chuďátko to bylo.
Můj tatínek jej nazval „Třetí tisíciletí“, to že se projeví jako strom až hluboko ve třetím tisíciletí Chúďátko se ujalo a je z něj nádherná borovice limba. Naštěstí má úzký habitus, takže moc nepřekáží Tenkrát všechny sázené borovice byly mrňavé sazeničky, ne větší než třicet centimetrů. Nalévala jsem k nim kbelíky vody, celý rok (i v zimě, pokud nemrzlo), protože půda je jílovitá, oranžově-růžová, s příměsí písku z rozpadlého skalního podloží.
Spodní voda není na našem, k jihu nakloněném svahu, vůbec žádná. Sousedé, pár desítek metrů od nás, vrtali před lety studnu a narazili na vodu až v hloubce 40 m… Zatloukla jsem k borovým sazenicím kůly ze tří stran, aby si srnci o ně neotloukali lýčí a nezničili je. Jak tak pěkně mladý stromek pruží, dobře se jim o ně odrbávají parůžky. Pacholci jedni
Borovice, vesměs borovice černá, nebo ponderoza se uchytily a dnes mnohonásobně převyšují dům. I když hysterici, kteří kácí všechno, co má výšku o krapet větší než dva metry mi radí, abych je nechala skácet, že jsou nebezpečím (máme dobře nastavenou pojistku na dům), chráním je a stále sleduji jejich zdravotní stav, s pomocí šikulů arboristů.
Jsou jediným možným stínem před letním vražedným sluncem na suchém svahu! Pod nimi mám kvůli terénu vybudovanou skalku. Ta drží svažitý terén, a spolu s navazujícím trávníkem v počátcích zahrady, když se trávník ještě pořádně nezapojil, zabránila sesunu půdy ze zahrady… do obýváku. O trápeních se skalkou příště.
Věřím a doufám, že se k „Zeleným prstům“ přidají další zahrádkáři a podělí se s námi o svá zahradnická poznávání.
Dede: Děkuju Alex za článek a za nápad sdíleného tématu:)) Zelené prsty založím jako rubriku a tím, že pokud bude mít někdo chuť napsat článek o zahradách, zahradničení, pěstování pokojových květin či čehokoliv podobného, tak ho uvítám.
Sice chápu, že každého to nemusí bavit, ale já tak nějak cítím, že pěstování plodin je základ „moderní“ lidské existence a v naší době technické a informační přináší uspokojení potřeby kultivovat půdu a něco pěstovat určitý klid a životní nadhled. Ačkoliv mohu jedním kliknutím na počítači spustit automatizovanou závlahu, samo pěstování plodin je svým způsobem stále stejné.
Vždy je třeba čelit škůdcům a nemocem, vyjít s tím, co počasí nadělí, kultivovat svoji půdu a pak s nadějí čekat na úrodu – ať už to je zelenina nebo květy. A to nádherné uspokojení, když se to povede! Velice reálné, velice do půdy zakotvené uspokojení:))
Ráda bych vám přinášela podobné články sama, ale ani já nemám zelené prsty a na mé zahradě se dobře daří hlavně krtkům:)) A růžím! I proto jsem uvítala Alexinu snahu přivést na Dedeník víc půdy a zeleně:))
A teď už konečně k tématu pro dnešní den: bude to zakládání – zahrady, zeleně na balkónech i na parapetech našich domovů. Co se vám povedlo a co se ukázalo být chybou? Dokázali jste hned napoprvé odhadnout možnosti svého pracovního terénu? Povedlo se vám rovnou trefit vhodnou skladbu rostlin, nebo jste museli experimentovat?
Jen sázení stromů poskytuje neuvěřitelnou rozmanitost možných chyb! Jsou moc blízko u sebe, stíní nebo naopak nestíní, nesnášejí své sousedy, rostou moc nebo málo. Ale užít se dá i s pokojovými květinami! Pamatuju na svůj boj s obrovskou monsterou, která nás postupně vytlačovala z bytu. Pojďte si povídat o průkopnických pokusech na poli zahradnickém:))
Díky za nápady a pomoc jak na naše katastrofální sucho, za rady jak na výsev majoránky. Za povídání o chybách na zahradách nebo balkonech . Alespoň jsem v tom nebyla sama!
Jaro se blíží rychlostí světla, takže už to bude vše aktuální. Takže se … TĚŠME!!!!
Já už letos měla jara dvě, před měsícem na školení a teď minulý týden na dovolené, aspoň jsem si nahřála stařecké kosti předem. Ale na to naše jaro se těším úplně nejvíc.
Jak jsem tu už několikrát psala, tak mi máme mini zahrádku na balkoně.
Máme poměrně velký balkon.
Můj muž má ty zelené prsty. Každý rok tu pěstuje cherry rajčátka a papriky a kytičky.
Muškáty počínaje, přes afrikány, levanduli, voskovkou konče.
Když jsme kupovali naší chajdaloupku, prohlásila jsem na zahrádce (já, pražské dítě a paneláková žena): „Tady bude trávník, na něm deka a na ní JÁ!!“ A hbitě jsem trávu zasela, blbec jeden! Co mi to posléze dalo práce vyplít ty záhonky, co jsem si hned příští rok udělala. A ještě roky potom Teď mám dva větší záhony, jeden skleník a přehršel mobilní zeleně – teda kytek – v kyblících. A na trvalé bolení zad při pletí mi to bohatě stačí. Jen tak mimochodem, z dnešního nákupu jsem převlekla jeden krásný tymián, dvě macešky, petrklíč a plnokvětou sedmikrásku.
OT: Matyldě přeju k dnešnímu svátku (f) Já vím, že nejsi Matylda, ale popřát můžu i tak, no nééé??
Lído, já to přivleču asi zítra, těším se ale taky se bojím, co zas vymamlasím. :-))
já už jsem přivlekla,…a ještě asi přivleču
Děkuji za přání k nickjmeninám
Prosííím, máte někdo zkušenosti s předpěstováním majoránky zahradní. Už dva roky jsem si zasela semínka za okno a vždy mi spadnou. Minule jsem přidala do pěstební zeminy i písek, sice něco vzešlo, ale byly to takoví hádci, že nakonec zašli jako větší rostliny.
Alex, radu bych měla. Nepředpěstovávat, koupit sazeničku v zahradnictví, někam frknout, v sázavských podmínkách kamkoli, a na podzim na ní půjdeš s kosou.
Abyt, problém je v tom, že velmi často prošvihnu prodej připravených sazenic. Jsou na trhu pár dní, snad pár hodin, protože je o ně velký zájem. Ale letos si dám pozor! a pohlídám si je!!! Není nad vlastnoručně pěstovanou a usušenou, že jo.
A jak pak voněj kocourci, když v ní spinuškaj! Anešek loni šířil odér jak kdyby se vylíhl v bylinkářství.
Já jsem dneska už viděla u Vietnamce sazeničky majoránky: Byly krásný a voněly dodaleka. Jako ten tymián, ten už mi voní doma
Jen jaká to byla?
Vím, že to máš z ruky, ale kdybys měla cestu do Krpole, doporučuju Zahradnictví u Mašků: http://www.zahradnictvi-u-masku.cz/ – tam mívají přísad hodně a i poměrně dlouho. Dá se tam i zavolat nebo napsat předem a zeptat se. Nakupuju u nich už několikátý rok a jsem s nimi moc spokojená.
Aido, právě v zahradnictví u Mašků nakupuji spousty přísad i tu majoránku. Jenomže tam je velký odbyt a když to prošvihnu tak nemám (wave) .
Já ji vždycky sela rovnou do záhonu, a to tady mám trochu jiné podnebí.
Jinak ty sazeničky, když to jinak nepůjde, ale ne v obchodě, radila bych někde na tržíčku.
Abyt má pravdu.
Jednak se dají nasypat přímo do země, ale ve skleníku. Pak není třeba se starat, rostlinkám stačí mírná zálivka. Někde v koutě, kde nebudou překážet.
V truhlíku doma jsou dost háklivé na chlad a zamokření. Chce to radiátor pod nožičky a zalévat opatrně. Získáš spíš nitky, než rostlinky, ale přesadit se dají a jsou docela odolné i proti suchu.
Ale když selžou ostatní možnosti, ještě pořád se dá koupit trs v zelenině v supermarketu. Trošku otužit, rozsadit po pár rostlinkách a po druhém ostříhání jsou to majoránky jako každé jiné
Ri díky, zkusím v rožku skleníku.
Mám dvě kamarádky, pod jejichž zelenýma rukama rozkvete snad i koště. Obě mají krásnou zahradu a množství kytek všude. Zvlášť jedna z nich je až takový nadšenec, že kytičky pěstuje, přesazuje, rozmnožuje „do zásoby“ a pak přebytky rozdává. Spoustu výpěstků jsem dostala od ní a musím říct, že snad všechny prospívají výborně. Částečně je to jistě i tím, že si jich obzváště hledím, protože přece co by tomu kamaráka řekla, kdyby mi kytka bídně zašla, že! (chuckle) A tak trochu věřím i tomu, že co je darované z lásky, tomu se daří. (h)
Chyby, co jsem udělala na zahradě : nasázela jsem keře jako solitery do trávníku a muž pak kolem nich neprojel sekačkou (chuckle). To se dalo napravit, už jsou přesazené. Pak jsem umístila cypřišky blízko sebe – byly tak mrňavé! Ovšem po deseti letech jsou to velikáni, kterým musel být proveden prořez spodních větví, aby se vzájemně neutiskovali. A pak mám rébus s kalinou – pořídila jsem si odrůdu, která má kvést v zimě, a ona potvůrka nekvete! Má vždycky jen zárodky drobných kvítků, ale nikdy to nedotáhne do stadia otevřených vonných květů, jak bylo inzerováno. S ní tedy nevím.
Alex, na tvé skalce bych zkusila šruchu, to jsou vyloženě teplomilné kytky se sukulentními listy, kterým nevadí horko ani nedostatek vláhy. A mají květy nádherných barev!
Hančo, děkuji za šruchu, letos zkusím, abych nebyla jenom nízkoafrikánová . Přece jenom ta barevnost je omezená…..
Kalinu neznám, zkus hnojit. Já hnojím a to dost často (už jsem začala u muškátů, co jsou ještě doma na parapetech – lignohumátem. Myslím, že ten podporuje kořeny. Teprve koncem jara a v létě hnojím všechno co má kvést Kristalonem -květ a ne jednou za dva týdny, ale poctivě jenou za týden. Hnojení dělá pravé divy.
Jo, šrucha je taky pěkně barevná, taky jedna z kytek, který nemůžu mít. Ale jsou i další, které bys mohla zkusit: lomikámen, rozchodník, netřesky, ty ti za chvíli obsadí každé volné místo. Mám někde v zíďce červený a zelený, ale co je to za druh, to nevím. Ono by těch kytek nemuselo být moc, když máš na ně podmínky, tak pojedou vesele.
Kosmatec?
Ano, ten taky, je to spousta barev.
A taky chce spáš sucho.
Lignohumátem mořím muškáty před novým jarním zasazením (nedávno jsem tu o tom psala) a pak po dobu vegetace s ním čas od času i pohnojím. Zdá se mi, že je to dobrá věc. Má podporovat kořeny. Jinak hnojím všechny balkonovky obyčejným tekutým hnojivem na muškáty, taky poctivě každý týden, a kytky skutečně rostou a kvetou jedna radost .
Jo, ještě mám jeden případ nedomyšleného pěstování – to když si člověk do bytu pořídí třeba monsteru, protože ji má rád. A monstera pozná lásku pěstitelovu a roste a prospívá… až je z ní opravdové monstrum:)) A pak přijde ta chvíle, kdy si člověk musí odpovědět na otázku: kdo se vystěhuje, já nebo kytka? Protože třeba právě tu monsteru miniaturní neudržíte.
No, nakonec šla z domu – v jeden hezký teplý jarní den jsme ji i s tím velekvětináčem vyvlekli na sídlišti ke kontejnerům. Jakou jsem měla radost, že už asi za dvě hodiny zjevně našla domov Nenašla jsem totiž vyházenou hlínu ani zbytky rostliny; to kdyby někdo chtěl jen květináč. Třeba u někoho v bytě nebydlela rozpínající se čtyřčlenná rodina a kytka se mu tam vešla (angel)
Ano, Dede, já musela takhle doprovodit na kompost gumovník. Pravý gumovník, který nás začal stěhovat z domu. Měla jsem od něj aplégry, takže jsem jej rychle nahradila.
DEDE, TAK S MONSTEROU MÁ ÚPLNĚ TY SAMÉ ZKUŠENOSTI JAKO TY. JE TO MRCHA ROZPÍNAVÁ A NEDÁ SE USMĚRNIT PO DOBRÉM. ZKRÁTKA MONSTERA MU JIŽ NIKDY NEPŘEKROČÍ OPRÁH BYTU. VĚRA SI JI ZACHRÁNILA JAK MALÝ KOUSEK, SPÍŠE ODŘEZEK, KDYŽ TY KUSY VYHAZOVALA MOJE KAMARÁDKA NA KOMPOST. NO, I KDYŽ JSEM SE BRÁNILA JAK LEV, STEJNĚ TA MRCHA U NÁS CHVÍLI BYDLILA. NEJKOUZELNĚJŠÍ JE ZÁVĚR: NIKDO TU ROZKOŠATĚLOU A VELICE ROZTAHOV JEJÍ AČNOU KYTKU DO BYTGU NECHTĚL, A NECHTĚLA JI ANI ZACHRÁNKYNĚ,TAKŽE JSEM TU MRCHU ROÝZŘEZALA NA KOUSÍČKY A SKONČILA V KOMPOSTU. BYLO Z NÍ OPRAVDU MOC A MOC ZELENÉ HMOTY. A DOUFÁM, ŽE SI KOMPOST S JEJÍ MÍRNOU TOXICITOU POPRADIL.
Moje babička mečová byla člověk, který kdyby zasadil koště, do roka to koště obrazí. Dokonce mi jednou ulítlo, že má ručičky božího hovádka a babička se moudře neurazila. Nezapomenu na různá extempore, jako například páčení ohromného trsu kvetoucího klematisu, který jsme převážely na kolečku, protože jinak se to zvládnout nedalo, babička nařídila, kam ho mám zasadit a přes moje pochybnosti o zdaru klematis vesele rostl a kvetl dál. Zničila ho do pár let pro změnu babička přeslicová, která v podzimní mánii všechno ostříhat až k zemi, nemilosrdně oholila i tohohle krasavce.
JIndy mi babička mečová přinesla opatrně za stonek kvetoucí bílý kosatec ze zahrádkářské výstavy (babička byla dlouholetým členem) a předala mi ho spolu s radou, jak ho mám vsadit.
Tady mám velkou zahradu, s úrodnou zemí, ale terén poněkud nevlídný. Už na ni pomalu nestačím. Protože s vodou problémy nemám, (je tu vysoká hladina spodní vody), tráva roste jak zběsilá a sekání začíná bolet. Zem je těžká, jílovitá, po několika teplých dnech od ní odskakuje i krumpáč. Divím se, jak to mohou třeba jen drobné cibuloviny vůbec ustát, ale daří se. Kytky už mám jen na předzahrádce, dole jsou jen keře.
Alex, obě podoby skalky jsou moc hezké, prostě teď to chce osadit skalku kytkami, které si dokážou zadržet každou trošku vody, kterou dostanou. Já mám problém opačný, všechny ty kytky mi časem uhnily i když jsem se snažila o dobrou drenáž. Třeba lewisie jsou krásné, barevné, tobě by tam určitě šly, já jich měla nekolik, do dvou let uhnily. Je spousta dalších kytek, které moc vody nepotřebují, a tobě by tam šly.
Příroda je pořád mocnější než my.
Eh, milá Tečko, na vlhkost si nestěžuj – ještě pár let jako byly minulé tři a budeš mít normální zahradu, na rozdíl od těch vyschlých jinde… (inlove)
Ovšem chápu, jakou zátěž představuje šíleně rostoucí tráva… Jak vidím u sousedů, ani ty ovce nejsou odpověď na všechno.
Jo, máš pravdu, lewisie mám a to pořád jedny a tytéž rostliny snad patnáct let. Vždy když odkvetou a uschnou tobolky se semínkama, tak je vyklepu okolo mateční rostliny. Takže nevím, jestli to jsou už potomci nebo stále ty stejné matky rodu :O . S bolením zahrady s tebou soucítím. Už i já vím o co jde. Momentálně moc a moc bolím v hrudněkrční páteři a odmetení stařiny po vertikutaci trávníku mi moc neprospělo ;( .
OT pro Dede.
Dnes je na Psu článek od Honzy Čecha s fotama starých Košíř a Smíchova a jest tam i ona bájná Smaženka u Anděla.
Díky Abyt, kouknu ráda! (Já už na Psa vlastně nechodím, jen na Zvířetník:))
Alex, kdykoli se kouknu na zahradu, tak si na tebe vzpomenu, jak jsi mi dala při zakládání zahrady spoustu kytek- a většina jich přežila, byť Kleopatřina jehla asi měla letos v zimě trochu problém a živé zůstaly jen boční mladé rostlinky. Ale loni jsem spoustu odkopků z tvých rostlin rozdala taky
Jsem ráda, že „náš rod“ se vzmáhá a dělá radost i jinde .
Ten pohled na skalku naznačuje, že když se mění podnebí, budeš se muset změnit i ty Tedy nelpět na staré kráse a budovat novou odpovídající podmínkám. (inlove)
PS: Máš ráda kaktusy? (rofl)
Neééé, nemám ráda kaktusy. Kvůli žvížatům. Kdysi dávno jsem měla opuncii. Prospívala skvěle, dobře přezimovala až jednoho dne, jsem našla v Darečkovi I., zapíchnuté malé kopí za krkem, jako od minidikobraza. A že mi trvalo, než jsem přišla na to od čeho to je. OPUNCIE. Ta mrcha dokáže ta svoje malá kopí vystřelovat na kolemjdoucího. Odskákal to Darek I., rána se po bodlině zanítila a já musela každý den absces, který se vytvoři proplachovat stříkačkou Rivanolim. Opuncie byla vykopána a spálena!!!
Nemám zelené prsty, ale s věkem a zahradou přišlo nadšení, i když kytky v bytě jsem měla vždycky. Jen ale ty obyčejné, nikdy nic zvláštního. Pamatuju na své období netřesků a období kopřiv (těch barevných:))
Pokud jde o zakládání nových prostor, tak výzvou bylo každé z našich bydlení, a že jich bylo hodně! Jen na Taiwanu jsem kytky neměla, věděla jsem, že jsem tam jen na krátko.
Zahrada… byla to jen desítky let neupravovaná louka, zvlněná, se starou studnou a močálkem hned vedle. Měla jsem radost, jak je studna na jaře plná vody, ale pak jsem zjistila, že i zdechlých myší a jiných organických zbytků. Takže společně se spoustou práce okolo jsme vyčistili a zabezpečili studnu. Je zděná, kamenná, asi 12 metrů hluboká. Najednou bylo té vody o polovinu míň, když tam netekla povrchová voda z okolí, ale zase byla podstatně čistší.
Různá kvality trávy mi dala celkem jasný obrázek o tom, jak jsme na tom s vodou a kvalitou půdy. Slušné půdy mám jen pásek hraničící s ovčí ohradou, zbytek je urputný jíl. Díky nerovnoměrnému rozlévání vody mám v rámci jednoho období trávu na některých místech až třikrát vyšší a hustší, než jinde. Já mám v rámci zahrady dokonce i les a savanu!
Sázeli jsme nové stromy. Několik let jsem se pokoušela o meruňku, ale marně – nedařilo se ani naroubované na švestkovém základu. Tak jsem se smířila s tím, že holt u nás to budou jen třešně, hrušky, jablka a švestky. I když… jen? Přitom o kus dál se třeba meruňkám daří! Ale říkal můj spřátelený zahradník, že tady v podhůří se jim daří jen na chráněných místech a tím naše víska není.
Chybu jsem udělala s tisem – ovlivněna módou jehličnanů. Ano, mám borovici, jedli, modřín, stříbrný smrk na dvorku, a měla jsem i kus živého plotu ze smrčků. Smrčky byly časem stromky vánoční, později musely ustoupit, když se dělal u cesty příkop a my navázali novým plotem. S ostatními stromy žijeme v míru a Martin jim každoročně trochu přistřihne křídla – hlavně té jedli:)) Ale činí tak citlivě, stromy jsou hezké. Takže omylem byl jen tis a ten jsme pokáceli, když se dláždil dvorek a bylo třeba mít parkování pro dvě auta.
Dalším dlouhodobým neúspěchem byly rododendrony. Snažila jsem se a výsledkem bylo, že mi přežívaly stále stejně velké keříky. Tak jsem to časem vzdala.
Štastnější konec měla dřevitá pivoňka – byla (podle mého) na báječném místě, vlhkém, slunečném, ale byla po tři nebo čtyři roky pořád jen klacík. Tak jsem ji přesadila do kačírku za dům – podstatně horší místo, pokud jde o světlo a slunce, navíc tam padá ze střechy sníh, a pivoňka zavýskla – ejhle, konečně jsem šťastná a roste a loni i pěkně kvetla. Vím proč? Nevím.
Potom se mi povedlo umístění růží pod jižním štítem Domu – ač je tam hrozná půda, zbytky skrývky po stavbě, růže tu prosperují a já pak vypadám, jako když vím, co dělám
Tis byl omylem předchozího majitele- už jsme se ho taky zbavila a místo něj roste kudrnatá líska.
Mým omylem byly hortenzie- chtěla jsem ty klasické a když jsme umořila třetí, došlo mi, že zdejší horko jim asi nedělá dobře- a smířila se s hortenzií latnatou, která roste pěkně.
Taky bojuju s minirůžičkami- pořád mají nějaké choroby, černé skvrny a nerostou, málo kvetou…a to jsme loni zabojovala chemií a nic.
Obávám se, že pro ovocné stromy jsou pohromou všudypřítomné tůje a cypřišky- konkrétně pro hrušně. Zasadila jsme jednu loni a teď čekám, jestli to vzdá jako ta sousedova, nebo budu mít štěstí. Asi lidi vědí, proč sázeli tůje jen na hřbitov…
Matyldo, po těžké strupovitosti hrušek či jak se tomu říká, mizí tisy i od sousedů. On neškodí každý tis, jen některé – ale laik to nepozná. Náš naší hrušce nevadil (byli dokonce skoro vedle sebe), ale pak jeden soused zasadil jiný typ tisu. Hezky mu v rohu zahrady rostl… a všichni v okolí byli bez hrušek. Pak naštěstí na tu spojitost přišel a tis vykopal.
Dede, tu chorobu nepřenáší tis (taxus,) ale jalovec (juniperus).
Možná to byl jalovec? Asi ano, moje kompetence v oboru pseudojehličnanů jsou mizivé (wantme)
Ano, sousedovic chvojka mi za několik let zničila starou Clappovu lahvici.A ta byla moc dobrá. Jenže sousedi jsou zaťatý na jedhičnany a nechtěli se cypřiše vzdát, i když byl každý rok pěkně ohavný, protože ta rez hrušňová se přenáší navzájem. Je to prostě taková symbioza dvou naprosto odlišných druhů.
Já jsem ale blbá, místo jalovce jsem napsala cypřiš.
Já už jsem dneska fakt jen na spláchnutí. Ta hruška byla samozřejmě Boscova lahvice. Clappovu měli sousedi, a kvůli jalovci ji obětovali.
Jo Tečko, myslím, že právě tuhle máme na dvorku a na podzim proto musím parkovat před bránou, páč hrušky jsou veliký a auto není tank
Mám dvě známé, které mají opravdu zelené prsty. Těm by vykvetlo i koště. Mohu se u nich kochat, ale to je tak asi všechno.
Díky psům a velikosti naší pidizahrádky mám veškerou zeleň v nějakých nádobách. Daří se mi u kal a kan, mám i dvě krásné růže a třetí zachráněnou snad opět uzdravím. Stále zkouším pěstovat něco, co mi pochopitelně nejde. Nerada ty kytičky trápím, ale už to tak holt je. Mým zázrakem a chloubou je prastarý vánoční kaktus, který opečovávám jako oko v hlavě.
Zdehle Kačka dokumentovala kaly, až na ty kopretiny je to vše focené u nás
http://mermaid19.rajce.idnes.cz/Kytky_2012/
Inko, to je paráda! Ani já nemám kde zazimovat rostliny, tak prostě tyhle kytky nemám. Sousedka kdysi pěstovala spoustu různých jiřin a byla to krása veliká. Dala mi pár hlíz – jeden rok byly jiřinky moc pěkné, ale přezimování v garáži jim asi nedělalo dobře, takže další rok jen pár ubohých stonků. Tak se holt chodím na jiřiny koukat k jiným lidem
Dede, moje hlízy přezimují na půdičce u ložnice a dědovy dokonce v krabicích pod postelema. Já je vždycky na podzim oschnu, dám do čerstvých pilin a už abych šla zkontrolovat, jak jsme přežili
Inko, ty Tvoje kaly jsou nádherné! Ty se musí udržet přes zimu někde mimo mráz. Jak je máš dlouho? Kanu jsem měla jako takový nevzhledný kořen, který vyrašil a …..zdechnul.
Inko, kaly máš nádherný, mně se tyhle kytky taky moc líbí, jenže je to s nimi podobné, jako třeba s jiřinkami, které jsem bohužel taky musela vypustit. Nemám tu podmínky k zazimování.
V zimě tu mám málo světla na jakékoli kytky, a v místnostech, kde se netopí, se drží víc vlhka.
Jinak, zrovna dneska jsem dostala mail od zavedeného zahradníka, přepošlu.
Já jsme jiřiny i kany zazimovala možná úspěšně- jenže další rok z nich skoro nic nevyrostlo, přitom na jaře vypadaly dobře… tak nevím (think)
Hnojit, hnojit a ještě jednou hnojit