Já ten sáček vidím, i když se tam nedívám! Vyčítám si, že jsem osoba nedisciplinovaná, že bych to měla ve svém věku zvládat lépe. Jenže byste nevěřili, jak často mě úplně jiné, jistě pracovní povinnosti dovedou přesně na místo, kde jsou – křehké buráky jen připravené k vylousknutí.
Neloupané pražené buráky jsou v naší rodině – bůhvíproč – pouze záležitostí vánoční sezóny. Koupím je ještě před Vánoci a dávám si pozor, aby byly z volně sypaných pytlů. Tehdy si je mohu důkladně prohlédnout i… eh, očichat:)) Ono se totiž stává, že když z nouze koupím neloupané arašídy v zataveném sáčku, tak mívají takovou divnou příchuť. A když je vlastně kupuju jen jednou do roka, tak si dávám pozor, co donesu.
Doma po nich každý pošilhává, byť je podávám prvně až na štědrovečerní tabuli, kde bývají „umělecky“ aranžované v míse s ovocem. Jak jsou lidé obvykle po štědrovečerní večeři přejedení, tak se přece jen po rozbalení dárků začne louskat. Sice každý obvykle jen pár oříšků (které jsou vlastně luštěninou, jsem se dočetla:)), ale přece. Řekla bych, že nejvíc ladí s čerstvými mandarinkami, které jdou v tuto dobu taky na odbyt.
Hlavní louskací sezóna začíná ve chvíli, kdy věci přestanou být oficiální. Sáček nebo miska s buráky je volně přístupná v kuchyni, hned vedle je malý tácek, nad kterým se louská. Nejspíš nejsem sama, kdo má pro louskání buráků nepřekonatelné nutkání, protože mi letos Martin s pohledem na plnou misku baculatých plodů povídá: „Prosím tě, nedávej to sem, nebo tomu neodolám!“ Odpověď byla jednoduchá: „Jsou Vánoce a máme je tu právě proto, abychom jim neodolali, víš?“
A tak když jdeme kolem, louskáme. Dva, tři, pět oříšků, které oříšky nejsou. Je to moje vánoční a nyní post vánoční radost – nejsme hltouni a já jsem štědrý nákupčí, takže nám buráky ještě chvíli vydrží:))
A tak se dnes ptám zcela jednoduše – máte taky rádi buráky? V které podobě nejvíc? Pražené ve skořápce (já vím, že to vlastně skořápka není:)), pražené oříšky samotné, nebo solené, v cukru, čokoládě nebo jogurtu? Máte nějaké chvíle, ke kterým buráky prostě patří?
Moje neoblibenejsi jsou pekany. A ty tady taky rostou. Celou dobu, co jsem s Chetem, jsme meli neomezeny prisun moc dobrych pekanu z babicciny farmy. Hlavnim zdrojem byly dva ohromne stromy, ktere kazdy rok byly obsypane. Uz ne. Koncem leta je totalne sejmul hurikan Matthew.
Ano, pecanové ořechy jsou dobrota. Letos se jsme našli opuštěný strom, ořechů tam ležela hromada, tak jsem je posbírala (zatímco manžel chodil s Trixie okolím) a nechali jsme je „popraskat“ a mám novou zásobu sáčků v mrazáku.
A k nim mám historku. Na tomhle óbr stromě bylo I hodně ořechů, které suchem rychle seschly a tak spadly celé, i se slupkami. A mě to zlákalo, zkusit „ořechový přeliv“. Tedy nijak vážně jsem neuvažovala, dělat něco s mými šedinami, obečně se moje sůl&pepř vlasy líbí. Ale zvědavost mi nedala. Tak jsem si jich hrst vzala domů a vyloupala ze slupky. Chyba byla, že jsem si nevzala rukavice(tedy naštěstí jen ze začátku). Nejprve jsem si viděla, že ta žlutavá šťáva, co se slupek kape nedrží a že ji tedy snadno smyji. Ale pak mi prsty začaly podezřele tmavnout, tak jsem si přeci jen vzala rukavice. No bylo už pozdě! Pak jsem tak hrst slupek povařila v troše vody a vychladlou tekutinu nanesla na vlasy. Další problem – jak mám vlasy nejvíce šedivé na šešulce, tak barva na ty mrtvé vlasy chytla okamžitě a víc, než na ostatní. A já najednou vypadala jako žíhaná žába – na šešulce žluto-zelená, zbytek troche tmavší! Spláchla jsem to, ale barva držela jak židovská víra. Do večera se barva nejen ustálila, ale změnila se na hezkou bronzovou, manželovi se moc líbila. Ta na šešulce zůstala trochu víc zářivější bronz, ale hezká. Během dalších asi dvou dnů se bronzová barva trochu ztlumila a já musela konstatovat, že se mi to líbí, vypadá to velice přirozeně, neuměle. A tak jsme znovu zajeli ke stromu a já si nasbírala dostatek zelených ořechů a slupky (loupané v rukavicích) mám teď v mrazáku, kdybch v tomot „přelivu“ chtěla pokračovat (asi ano). Největší problem jsem měla s tím prvním zabarvením rukou! Ač jsem bez rukavic loupala jen asi deset minut, dílo bylo dokonáno:) Do večera jsem měla prsty hnědé, vypadaly jak tmavě kožené a barva přesahovala kolem celých prstů až na vršek ruky. A NIČÍM jsem to nedokázala smýt – zkoušela jsem vše od cit.šťávy, přes čistý chlór,a všemožná čistidla – nic, nic. Nejvíc mi to vadilo proto, že jako na pech jsem měla prohlídku u doktora a blížilo se naše perníčkování. Takže jsem musela děvčatům i sestře a dr. vysvětlovat od čeho mám tak špinavé ruce. Pak už jsem to vzdala a čekala až se to samo smyje. Trvalo to nejméně tři týdny !!!
Traduje se, že moje prababička si taky barvila vlasy ořechovýma slupkama (vlašákem) s podobným výsledkem, jen to nebylo bronz, ale tmavá měď, což byla prý její původní přírodní barva. Naučila to svou dceru, moji babičku, ta to předala mojí máti a mně – a každá, každá!!! jsme si zabarvily prsty o slupky, přestože jsme byly upozorněny.
Tak v tom nejsi sama. (h)
Ale ta barva stojí za to, viď?
Maričko ty jsi ale číslo! 😀 Ale počítám, že když to tak fest drželo na rukách, tak by mohlo i na vlasech, ne? 🙂 Jinak máš odvahu, já bych určitě skončila zelená!
to se ti zabarví i u nás ze slupek z vlašských ořechů, taky s nimi barvíme látky i vlasy…..
Hanko, každého stromu je škoda, natož takových. Jak dlouho to trvá, než takový pekanový strom vyroste a začne plodit?
Prinejmensim 10 let. Ale to budes mit par hrstecek.Docetla jse se, ze dosahuji veku az 300 let a celou tu dobu rodi.
Do repertoaru buraku bych jeste pridala mistni jizanskou specialitu – varene buraky. Varene ve skorapce, se spoustou soli, aby pronikla dovnitr. To je vec, kterou bud nesmirne milujete (ja) nebo hluboce nesnasite (moje mama). Nejlip se to ji nad kuchynskym drezem, kam ta voda muze odkapavat. Uvnitr te skorapky je nekdy slana tekutina, ktera se krasne nd drezem vysrkne.
Hanko, to je neodolatelná představa, jak louskáš nad dřezem vodou nasáklé buráky:)) Poslouchej, a jsou předtím pražené (toť podmínka jedlosti, jak jsem se dočetla) nebo vaříš syrové?
Dede, já myslím, že to bude jako s fazolemi, musí přejít nějakou teplotou a je jedno, jestli je vaříš nebo pražíš.
Jo, to zní logicky – proto se ptám 🙂
Vari se syrove. Asi hodinu a pul az dve a pul, podle velikosti a druhu.
Vidíš Hanko, už jsem to psala dříve, ale ve „vařené fotmě“ mi buráky prostě nechutnají. Neřeknu, že je nesnáším, ale prostě mi nechutnají ač – jak píšeš – to patří do jižanské kuchyně. Zkusila jsem jednou, ale prostě mi to přijde jako studené vařené (ba rozvařené)fazole. Holt chute jsou různé 🙂
Ano,v dětství louskání buráků také patřilo k Vánocům. Myslím, že ty „ve slupkách“ jindy během roku ani nebyly v obchodech k sehnání, nebo ano? No a kdy by mne bylo tenkrát napadlo, že jednou budu žít v krajině, kde se buráky pěstují, takže už pro mne dávno nejsou vzácností:) „Kouzlo“ loupání mě už jaksi dávno přešlo, kupuji syrové, čerstvě vyloupané a uchovávám v mrazáku. Pak podle potřeby a po částech v troubě pražím. Většinou je „přikusujeme“ k našim „šnapsům“ před večeří – nejčastěji k „gin&tonic“ (možná je to má angl. původ?), který přeci jen trvá vypít déle, než štamprle becherovky či slivovice. Ale v době sklizně stále loupu, ale jen ty syrové co zůstanou na polích po vyorání. A baštím je jak já, tak Trixie!
Jinak si buráky občas přeci jen koupíme, a sice ty obalené v medu a opražené – Honey roasted peanuts. Ty já doma udělat neumím a kupované jsou tááák dobré, že jsem se o to nikdy nepokoušela.
Maričko, vážně je jíš syrové? Zrovna jsem psala pod Hankou, že jsem se dočetla, že syrové jsou nejedlé:))
A ty máš někde fotku syrových buráků, ne? Já si pamatuju, žes o nich psala článek (o bavlně i burácích, ty se mi moc líbily – pro mě je to pořád exotika a zajímají mě zemědělské technologie:)), ale nepamatuju si, jak ty syrové vypadají. A na wiki mají jen žlutý kvítek! 🙂
Ano, Dede, jím je syrové, ALE musí být jednak opravdu čerstvé a hlavně nezávadné, tedy musí vypadat skoro jako oloupané pražené. Nesmí na nich být žádná plíseň a jiné vady. Takže když chodím po poli a vylupuji je, dám do pusy (své i Trixiny) pouze ty prefektní. Ty když jsou nejen správně zralé, ale ¨vyorané na poli i dobře proschlé, tak se vsadím, že bys těch prvních tak deset od těch pražených chuťově nerozeznala. Takové jsou zdravé, výživné, ale samozřejmě by jich člověk neměl sníst kilo najednou a já jich při té procházce sním možná dvě hrsti, víc už by mi také nechutnalo, přeci jen v nich je ta „syrová“ chuť trochu znát.
fotky syrových buráku jsou tady – tahle a pár další po ní.
http://marickac.rajce.idnes.cz/Jak_rostou_burske_orisky#54_-_syrove_arasidy.jpg
Tady je o nich můj článek:
http://www.dedenik.cz/2013/04/13/rozhlednik-jak-rostou-burske-orisky/
Maričko, to je úžasný článek, i fotky, já ho četla poprvé, v roce, kdy vyšel, jsem měla na Zvířetníku výpadek, moc děkuji za odkaz.
Díky, Maričko, zase jsem si to osvěžila:))
Já jsem si teď vzpomněla na kukuřici 🙂 Také nevím, jestli je syrová zdravá či ne, ale co my se jí jako děti nakradly na JZDáckých polích (mívaly jsme jí lány přímo před chatou). Ulomili jsme ji, oloupali a chroupali, jen nám syrová šťáva stékala od pusy. Ty mladičké byly krásně šťavnaté, starší moučné, ale chutnaly nám oboje. Klidně jsem jich snědli několik a nikdy nám nic nebylo.
jo,silážní kukuřice…tak yjsme ji jídávali, takže pak ta pro lidi-vařená,mi moc nejela,té jsm epřišla na chuť ,mnohem později…ale z mladých kukuřiček byla dobrá náhrada za okurky-nakladačky,když nebyly.Naložené byly moc dobré….
OT- někdo by měl Karamel vysvětlit, že když se bude snažit raketově vystartovat na zamrzlém jezírku, tak tam se smykujícíma packama padne na hubu vždycky…
Fyzika nejspíš není její nejsilnější stránka… možná bys jí měla zařídit doučování:))
Půjčím Dondu, budou tam padat na hubu dvě. 😀 Donyště myslí, že když se jednou packou dotýká (zdánlivě) pevného (byť kluzkého) povrchu, tak má furt ještě pozici dost stabilní. (wasntme) A prý když to vypadá jako pevnej led, tak je to pevnej led, ať to křupe jakkoli… No, náš potok má v nejhlubším místě jenom půl metru, že, a ta kólie letěla tak rychle, že se vlastně ani namočit nestihla. (Ty cinkající rampouchy na břiše prý počítat nemám.)
Melly to ubrzdila. (dog) Načež použila mostek.
Melly má rozum:))
Moje holky nějak přicházejí o spoustu legrace se zamrzlou vodou, protože tu prostě nemáme v okruhu našich vycházek jinou vodu než Zátluckej rybník a tam chodíváme málokdy, vůbec, co tam káceli a dá se tam jít jen když hodně mrzne, jinak je tam šílený bahno.
To Nazgúlové si vodu a klouzačky báječně užívali hlavně v Norsku, na fjordu i na jezerech. Bavilo je to děsně – ale co je nebavilo, že, když to byla nějaká blbina:))
Pamatuju si, jaks líčila dobu ledovou – a zapracovala jsem to (a tvoje fotky) do BH. Určitě jsi to našla. (inlove)
Ostatně ta vyprávění byla jedním z hlavních impulsů, proč BH umístit zrovna tam na sever.
Buráků a ořechů jsem pojedla v životě tuny. Pak jsem začala trpět alergií na ořechy a dusily mně, škoda, moc jsem měla ráda ty louskací chvíle, kdy se slupky, skořápky vršily a tenké slupky lítaly kolem, všichni mlely jadýrka a při tom všem se krásně debatilo a konzumovalo třeba vínko.
Dnes už jen nostalgie ale přednosta křupe pořád.
https://youtu.be/hMc6pAxOI9w
Jé Jenny, to jsem už dlouho neslyšela, díky!:))
Buráků jsme letos měli už několik sáčků a byly moc dobré. Louskám je ráda a výjimečně dávám přednost těm světlým.
Jo, máš pravdu s těmi světlými… už zase jsem přišla domů a postála u buráků, jsem hrozná:))
Jako dítě jsem milovala buráky v takové červené cukrové polevě. A samo i slané a neloupané. Nikdy nechyběly na Vánoce a Mikuláše. Ale teď už pár let je nekupuju a vůbec mi nechybí. Co ale můžu, jsou vlašské ořechy.
A malé OT. Mám tu vnučku, mají ještě dneska prázdniny, tak si tu hrajeme, Matylda si sem ke mně vzala plyšového koníka, tak jsme mu vyrobily sedlo a uzdu a Matylda mě chytla kolem krku a jak měla radost, tak mi chtěla říct, jak jsem šikovná babička a zvolala: babi, ty si tak neodolnatá!
Neodolnatá 🙂
Olčavo, to je nejspíš slovo, které nezapomeneš, co? (inlove)
🙂
(rofl) (inlove)
Podepisuji každé slovo. v pátek 30.12. jsem dorazila domů a bláhově se domnívala, že vše vánoční už bude pryč, jak jsem chlapovi přísně nakázala. Cukroví bylo rozdáno, tlamolepka vypita, masíčko snězeno…
Jen na ty arašídy zapomněl a nedokážete si představit, jak mě na Silvestra ráno bolelo břicho! Nejhorší na tom je, že bych do toho šla znovu (doufám, že to má alespoň nějaké vitamíny)… o)
Určitě jsou zdravé – vždyť je to vlastně luštěniny, a jak nám výživáři futrují do hlavy, že je fazula či cizrna extra vhodná pro náš organizmus (rofl)
Mívali jsme tyhle neloupané buráky na chalupě každé vánoce, tatínek je moc rád louskal. Já to nějak nemusím. A co teda fakt nemusím jsou různé ořechy a sušené ovoce v těch jogurtových, čokoládových a jiných obalech. Prostě mi to nechutná. Nutelu nebo nugetu jsem mlsala lžičkou bez toustů nebo jiné přílohy jen tak. Ale taky mě to docela rychle přešlo. Zkrátka na to sladké moc nejsem. Ale občas mě skolí chuť na něco, co bych si normálně nedala: tuhle jsem někoho vysazovala z auta, měli spoustu tašek a kufříků a když vystoupili, popojela jsem a slyším divné rány z kufru auta. Tak jsem se šla podívat, co to tam tak mlátí a ona zapomenutá láhev CocaColy. Jak to nepiju, já na ní dostala takovou chuť, že jsem si jí otevřela a během dne byla ta dvoulitrovka pryč. Zase na půl roku pokoj.
Karolíno, já vlastně taky obvykle piju jen „samou vodu“, jak říkávala moje malá sestřenka, ale sem tam je taková konstelace nebeských jevů a mého organismu, že colu (Coca Colu, Pepsi nerada) prostě potřebuju:)) Stačí málo a jednou za dlouho, ale když to přijde, tak si ji užiju. Jo a v autě na dlouhých štrekách ji ocením vždycky, víc než kafe.
Synáčkové říkali „suchá voda“ 😀 podle vzoru suchý chleba – bez másla, suchá voda – bez šťávy.
A buráky? Mívala jsem je ráda, ale bohužel už na ně nemám zuby. Tak chroupejte, chroupejte, dokud máte čím 😀
Dobrovolně buráky neee, v jakékoliv podobě. Ze slušnosti se dokážu překonat. Nevím, co mi na nich vadí, možná je mi nepříjemná vůně. Tak jako vůně popkornu. Jak se s tím někdo, třeba v kině, vytasí, opouštím prostor.
No, člověk asi nemůže mít všechno, že:))
Jano, nemůžu se ti dovolat do práce, nefunguje to. Pošleš mi po sms číslo, na kterém jsi? (wave)
to bys moc filmů u nás neviděla,mě zas vadí,ta podestýlka pod těmi,co si ten popkáč do sálu nosej…a ty zvuky,když to chroupají..koukat na Anthropoid, když mušej gestapáci mladýho Moravce a za sebou mít blba,co u toho v pohodě chrumká popkáč, to je na vraždu…
Nelúpané arašidy bývali aj u nás doma, aj na dne mikulášskych balíčkov, presne jak spomína Yga. Nejako sme tú tradíciu opustili a už sa k nej nevrátili. Inak ťažko odolávam všetkým slaným chrumkavým veciam, pri sladkom sa ešte skôr ovládnem, ale slané paličky, praclíčky, krekry, chipsy nie sú predo mnou v bezpečí, tie dokážem chrúmať, kým nevidím dno… Najistejšie je nemať to doma! (chuckle)
Ahoj km11! No, já to dělám stejně – na co mívám strašnou chuť, to si domů prostě nenosím. je to bezpečnější:))
Nejhorší jsou takové ty mastné hospodské brambůrky, co jsou viditelně z brambor… to je sžíravá vášeň- žeru a žeru…
Ano, proto nemůžu číst jídelák až do konce 😀
naštěstí je maj málokde 😀 ty bych si taky dala a k nim pěkně orosenou plzničku….
DEDE mám zrovna tak jako ty.
Kupujeme je na Vánoce.
Letos byly obzvláště dobré. Nepřepražené.
A my louskáme a louskáme.
Vím, že když to s jejich konzumací přeženu, tak mi bude zle. Ale neodolám.
Letos máme naprosto vynikající – a jsou prostě z Tesca, žádná speciální prodejna.
I já se musím krotit i z toho důvodu, aby mi nebylo zle, ale pořád je to mnohem lepší, než ty loupané – ty se praží v tuku a ty fakt nemůžu.
já mám doma pro sichr Febichol, on ten žlučník je prevít…ale spíš si o něj řeknou jiní,já vím, po čem mi je blbě a tak se tomu vyhejbám 😀
Já na žlučník ( už slouho mně nechytil – ťuk ťuk na dřevo) jedině NO-SPA. Zabírá do dvaceti minut!
Néé slouho ale dlouho… 😀
Co je to žlučník? Já asi žádný nemám 😉 . Se žaludkem a trávením jsem měla, paradoxně, problémy spíš v dětství. Katar žaludku byl každoroční prázdninový hit 🙁
Buráky se u nás v prosinci kupovávaly a ani nevím, kdy a proč jsme od toho zvyku upustili. Mám je ráda, ale ne nijak vášnivě, zrovna tak můžu vlašáky, mandle a nejradši kešu oříšky. Sladká varianta – oříšky nebo mandle v čokoládě – je mňamka veliká, ale koupím ji jednou za uherský rok v okamžitém hnutí mysli a pak se musím napomínat, abych nesnědla celý sáček na posezení. Totéž mám u slaných chipsů – prakticky vůbec je nekupujeme, jen ojedinělě pro návštěvy – a to, co zbude, jsem pak schopna konzumovat až do rozedření jazyka! (fubar)
Hančo, o chipsech radši nemluv! Mám ráda ty echt bramborové, solené. No, taky je radši nekupuju 😀
Tak tady jsem klidná- buráky jsem jedla jako dítě u babičky, tam měly zvláštní kouzlo a úplně jinou chuť než doma. Dneska je ani nekupuju, nikdo po nich netouží. Máme radši pistácie. Akorát musíme důsledně uklízet slupky, protože Karamel jich onehdy hrst rozkousala a sežrala. Sice druhý den ráno byly zpátky mezi námi, ale i tak 🙂
Jinak mám ráda solené mandle. Ze sladkého nic.
Eh, doufám, že Matylda jednou napíše, jak to bylo s těma slupkama, to byste nevymysleli (rofl)
Asi potřebovala vlákninu 😉
Jenže ta vláknina měla sakra ostrý rohy… ten den, co je sežrala, si asi dvakrát ublinkla střípek, ale druhej den ráno vstala a jak mi leží v nohách postele, tak začala škytat… a já jsem rozespale jen natáhla ruce, Karamel tam odložila dvě hrsti skořápek a byla viditelně šťastnej pes (wasntme)
A jsem v Kalifornii!
A co jsi čekala, s plnýma rukama pistácií?! (rofl) (rofl)
V Kalifornii bych čekala, že to nebudou jen ty slupky 🙂 Ale ta příšera mezitím žrala granule s masem a toho tam nebyla ani stopa. Žaludek vycvičenej sežranýma kapesníkama to viditelně vytřídil správně 🙂
(rofl) Vycvičenej žaludek! (rofl)
Naše psiny dostávají kosti a párkrát se stalo, že to co neprošlo do střev, vyhodily druhý den. Mezitím třeba dostaly dvakrát granule. Myslím, že je to normální.
teda ty jsi pohotová posluha…já když slyším ty pazvuky,tak si jen rozespale říkám-hlavně ne koberec, potah na křesle,ubrus….a miláčkové nějak za ty roky tušej,že toleruju poblitou rohožku,karimatku,co maj strčenou pod hajzlikama a lino….
No jasně – buráky patří k Vánocům – a dokud byla Terka dítko věřící na Mikuláše, tak ještě se našly v mikulášské misce. Zaneřádí se s nimi obývák, ale kdo by odolal! Dle mne jsou buráky velmi sezónní záležitostí – prosincovou (nod) .
Jinak mám moc ráda mandle (ať přírodní či pražené) a pistácie taky můžu (rofl) … se slzou v oku vzpomínám na arašídy v cukru (nebo co to bylo – taková hnědá hmota), nevím, jestli se ještě takové vyrábějí nebo jestli je to už jen pohádka mládí.
Ygo, u nás prodávají arašídy v cukru na váhu v zelenině – stejně jako komplet sušené ovoce a ořechy, a to včetně těch čokoládových a jogurtových variant.
Zjistila jsem (poté, co jsem tuto nabídku našla a využila, že mám pro ně od dětství stále stejnou slabost, takže je radši nekupuju 😀
Po těch jiných sladkých variantách nijak netoužím, i když letošní brusinky v hořké čokoládě byly naprosto úžasné (vlastně ještě jsou:))
Jo a teď mne napadá – velice mne štvou různé „ořechové směsi“, kde polovinu tvoří právě arašídy (jež ořechy ani nejsou) – holt jsou asi levnější. Tak jsem se naučila různé druhy ořechů kupovat na váhu ve Zdravé výživě.
Mevím, jestli to dělají pořád, ale dělali je na místě v brněnském podchodu u nádraží- krásně to vonělo.
Dělají je tam pořád. Celý advent jsem kolem nich každé ráno chodila, cestou z vlaku do práce.
Jinak oříšky a sušené ovoce v tmavé čokoládě, to je něco, čemu zase neodolám já. V tom podchodu je měli hned ve vedlejším okénku. 🙂
jo,furt se to dá jako bonbon koupit….
no,tak buráky nee, ale burákový máslo to zas jo,ale jen jednu malou sklinku za rok, namažu na suchej toast,jemně osolím..lahoda…
byly doby ,kdy mi velice chutnaly pistácie, solený i nesolený…mandličky,teplý,pražený..
teď ulítávám na mořskejch řasách DONG WON, praženejch…
ořechy na sladko-jen vlašský v medu, mandle v praženým cukru milovala moje mamka, dokud na ně měla zuby….
Řasy neznám – povídej!
Z ořechů mám nejradši mandle, ty si dávám i do svých balíčků poslední záchrany. Nejméně mám ráda vlašáky, je mi po nich nedobře. Lískáče miluju ve formě, jakou chce Masarykovo cukroví – tedy přes noc namočené ve studené vodě:))
Jo a mandle v medu s mořskou solí byly další vánoční mlsání, ach… moc dobré!
to zajedeš do SAPA, obchod se jmenuje TAMDA a dojedeš k regálu 23 a když konečně zavřeš ústa, která máš otevřená úžasem, tak začneš nakládat do košíku krabičky a pytlíčky s řasama se solí,s wasabi…nebo i na sladko,čisté bez přísad…výrobce je korejskej a chutná mi to mocmoc…nebudeš někdy v Pcích? Dala bych ti ochutnat.
Ořechy! Všechny, všude a furt. Užívám si, dokud mi fungují žuby. Pak už asi jen mletý a lžičkou. 🙁
Možná pak ty mletý upečený s našlehaným sněhem a kapkou cukru?:))
Jo tak buráky miluju a i když zoubky příliš nespolupracují, zkouším a zkouším… Jinak pokud zoubky nespolupracují, tak je dobré vzít sezamovou pastu tahini a smíchat ji s medem. získá se základ, do kterého potom lze nasekat jakékoli ořechy a sušené ovoce a dělat malé kuličky a obalit v čemkoli a poté mlsat.
Co se týče Nutely a Nugety a podobných past, tedy nečokoládových cukrovinek, škála obsahu oříšků je od 0,01% až po 36%. Doporučuji u tohoto zboží opravdu přečíst si složení. Tu arašídovou stále vyrábí Chocoland, dříve Soja Kolín, kde se také vyráběly ty arašídy v cukru. Bohužel i tam je obsah arašídové pasty různý, hlavně se část arašídů nahražuje praženou sojou, tedy alaburkami. Opět je dobré si přečíst složení. Ale to neznamená, že i když je oříšků malé procento, výrobek musí být špatný, nekvalitní či nechutný, to naopak může být ten s vysokým procentem.
Inko, ty dovedeš člověka navnadit… tahini jsem nikdy neměla, to asi mají ve zdravé výživě, ne? 🙂
Jinak díky za slovo ke složení Nutely či Nugety…
rozmixovanej sezam – tahini pasta, mají to i v supermarketech…
My jsme nedávno objevili nachos a salsu. Dali jsme to na silvestrovský stůl a sublimovalo to před očima. Všichni si pochytali.
Jo, to chápu, u nás je to podobné – ale beze mě. Nějak se mi zrovna tomuhle mlsání nepodařilo přijít na chuť 🙂
Peanut butter – hladké nebo s kouskama, to je jedno. Jak ho mám doma, tak se absolutně neovládám. Nezdržuji se nějakým mazáním, jím ho (řekla bych spíš žeru) lžičkou přímo ze skleničky v dávkách víc než štědrých. Radši už si ho ani nekupuju, je to kalorická bomba.
Mívala jsem ráda českou Nugetu, chutnávala skutečně po burácích. Teď už mi nechutná. Stejně jako všechny sladkosti se nějak změnila, ztratila chuť, o to víc je sladká.
Když jsem byla malá, tak u nás na Mikuláše taky bývala broušená mísa naplněná různými ořechy a mandarinkami, zimní kouzlo a předzvěst Vánoc. Měla jsem ráda hlavně para ořechy. Jenže tenkrát se prodávaly neloupané, ve skořápce. Vypadají tak sice moc hezky, ale dostat so do nich je skutečná výzva 😀 . Z ořechů mám dnes ráda jen kešu, navíc jsou měkké a nelezou tolik do zubů. Ale kupuji si je jen zřídka, malý pytlíček tak jednou do roka.
Tapuz, to je ono! Broušená mísa s ořechy a ovocem, to bylo u nás taky:)) Já teď mám nádhernou leštěnou dřevěnou mísu na ovoce, ale ta vzpomínka… Díky! 🙂
Burákovému máslu jsem (naštěstí) nestačila přijít na chuť. Díkybohu, nepotřebuju další věc, kterou mám ráda a pro jistotu ji nikdy nekoupím:))
S těmi buráky jste mi připomněli dětství. Vždy od Mikuláše byla vystavena broušená miska , ve které na dně byly tyto „ořechy“ a na nich mandarinky, pomeranče – vše pouze vánoční záležitost.
A ořechy – při jedné z dovolenkových cest nás v Akabě průvodkyně vzala do krámku, který představoval rajský sen pro milovníky ořechů. Tolik druhů a tak různě upravených! Strávili bychom tam celý den a ven bychom se asi už skrz úzké dveře nedostali….a to dilema, když jsme během půlhodinky museli vše prohlédnout a ještě vybrat dárky pro naše nejbližší doma (a i něco pro náš mlsný zub). Opravdu těžký úkol. Mnohokrát jsme se slzou v oku vzpomínali!
Hm, pohádkový krámek s ořechama! 😛 (to je olizovací:)) Tak na to bych taky nezapomněla:)) Já mám podobné vzpomínky na úžasný obchod s desítkami druhů baklavy… ách, to bylo taky něco:))
Ach jo, buráky a jiné pochutiny! To je jako mor! Jsem velmi neukázněná a zvlášť při hovorech se nekontroluji a jím a jím, ruka sama od sebe šmátrá po dobrotě a teprve žlučníček se slinivkou a žaloudečkem tuhle orgii zastaví. Slané, sladké, v čokoládě (zvlášť v té hořké). Potom skuhrám, vařím si bylinnou směs Thé Salvat nebo bylinkovou směs dr. Muzičuka, abych své vnitřnosti ukonejšila. Další den, v případě buráků ve slupce, musím rejdit s luxem, protože nadělají větší svinčík než osm tlapek našich chlupatců .
Chá – nekontrolované ruce, to znám! U mně stejně, jak je něco na stole a JAK TO POPRVE STRČÍM DO PUSY – konec! Silná vůle odejde a já, pouhý slabý smrtelník, se nezřízeně futruju. Navíc mi z toho ani blbě nebývá … akorát pak funím jak sentinel a nadávám si do otesanů …
Já se takhle včera přežrala přírodním řízkem. (blush) Babiččin recept, kterej spočívá v detailu „a pak to zapokličkuj a strč na kraj plotny a na půl dne na to zapomeň“. Myslela jsem, že z toho budou ty obědy dva. Tak ne, no… 😀
Ale stálo to za to!
Jak kdybych viděla sama sebe. Jen u mě nejde o ořechy, ale různé krekry, čipsy, preclíčky, křupky, tyčinky a podobné neřesti.
V Nutele. 😀 A jestli ta není z buráků, tak v ničem. Můžu bez nich žít úplně snadno.
Zato se mi těžko odolává mandlím praženým v cukru.
ta bude asi z lískovejch….
Nutela je z lieskovcov (údajne) ale naša klasická Nugeta je aj z burákov. Tej občas neodolám a dve tie miniatúrne plastové mištičky (drahé jak diamanty) si kúpim. Ale už nechutí tak, ako kedysi …
Kdysi jsem Nutelu měla moc ráda. Jenže ji měli moc rádi i kluci a to nebylo pro nikoho to pravé. Přestala jsem ji kupovat už před mnoha lety a vlastně nikomu nechybí:))
Jeden čas jsme nutelu (nebo nugetu) doma mívali – to když se Terka vrátila z letní školy angličtiny na Maltě – tam si zvykla nutelu snídat … po třech sklenicích ji to přešlo (rofl) . Někdy na ni dostanu chuť, ale vím, že celou sklínku nedokážu v rozumné době spotřebovat, tak odolávám a nekupuju.
U mně je problém, že být ta sklenice doma, tak ji spotřebuju:)) A to i když je to na mě už moc sladké. Jenže v tom jsou ořechy… 😛 (to je olizovací:))
Já si koupím tak čtyři sklenice do roka a nedělám si naděje, že by stihly projít. 😀 Asi tak půlku obsahu si obvykle civilizovaně namažu na tousty, druhou půlku sežeru žličkou.
Ale jednou – kdysi dávno – mi byla v Germánii darovaná super zdravá patla tohohle druhu, ale neslazená. Lidi, to bylo hnusný…
neslazená patla, ježiši, já si to představila 😀
No byl to držák, nic lepšího se o tom nedá říct. Vydrželo to v té spížce asi tak dva roky. Fakt je, že nebylo poznat, jestli se to mezitím stihlo zkazit, nebo ne, bylo to furt stejně hnusný. 🙂 Dycky se to otevřelo, aby se zkusilo, jestli si člověk pamatuje tu chuť správně, a vono jo. Nebo kamarádi nechtěli věřit, že je to fakt hnusný, tak dostali pikslu a žličku. Někteří sežrali ty žličky i dvě, stateční tvorové…
Takhle u nás vydrželo burákové máslo- po ochutnání to nechtěl jíst nikdo.
Takhle u nás dopadlo shora Inkou opěvované tahini – něco tak nechutného jsem dlouho nejedla, a zřejmě ani nikdo z naší rodiny (rofl)
k tomu tahini – do hummusu z cizrny,je to výborný doplněk…samotný mi to taky moc nejede…
Ono se tahini taky samotné nejí, používá se jen jako surovina při vaření.
A burákové máslo, to mám opravdu ráda, nejlíp to křupavé „crunchy“ z M&S. To si vždycky koupím dvě sklenice (po 340 g, mám tu jednu prázdnou, tak jsem se na váhu koukla) a do 14 dnů jsou pryč.