Vždy je to chvíle plná radostného napětí. Oči jsou jasné a dychtivé, tlapy pružně stepují, ocasy jásavě vlají. Pokud nejsem dostatečně rychlá, kapou i sliny. Prostě, je to nádherný okamžik psího dne, kdy se chystá MISTIČKA:))

Mám velkou kliku, že všichni moji psi byli a jsou přirozeně žraví, a pokud jde o žrádlo, jsou v podstatě bez významnějších preferencí. Všichni se drží premisy, že syrová zelenina je nejedlá, ale trocha nastrouhané mrkve důkladně povařené ve vývaru a ulpívající na povrchu masa se dá sníst. Jako zelenina prý skvěle poslouží tráva, přičemž pýr a mladé obilí vedou. Ari se domnívá, že co je sladké, je fuj, s čímž nikdo jiný ve smečce nesouhlasí. Ovoce je akceptovatelný zákusek, přičemž moji psi dávali a dávají přednost samosběru.

Berry

Nadšené tanečky před jídlem mě navíc uklidňují. Pokud psi jásají při přípravě jejich stravy a k misce se vrhají s radostí a zjevnou chutí, tak vím, že jsou v pořádku a svět se otáčí správným směrem. Navíc je v tom cosi velmi uspokojujícího, když vidím, jak jim to jídlo dělá dobře, jak se pak blahobytně rozvalí – nebo začnou lítat s čímsi v tlamě:)) Ari vždy dodá jídlo novou energii a teorie opatrnosti po krmení jí nic neříká.

Ari

Majitelé zvířat s nadváhou by třeba nesouhlasili, ale já jsem přesvědčená, že nežravec, a to jak zvíře, tak dítě, je podstatně větší problém. Už třeba proto, že chybějí páky pro „vynucení“ konzumace vhodné stravy. Pokud zvíře (dítě) dlouhodobě nechce jíst a pán (rodič:)) nemá nervy ze železa, tak to bývá právě ten nežravý tvor, který si do značné míry určuje, co bude jíst a co ani omylem. Přičemž pravděpodobnost, že se do kategorie „ani omylem“ dostane to zdravé a potřebné, je celkem vysoká. Navíc u nežravých jedinců chybí jeden z nejsilnějších motivačních faktorů.

Copak tam asi je?:))

Vím, jak s tím bojuje taťka u Bertíka, a chápu, jak je těžké být zásadový, když se díváte na hubeného patnáctiletého psíka, který má ovšem velmi přesné představy o tom, co je ochoten ještě pozřít – a kvalitní konzervy koupené pro psa jeho věku a kondice to rozhodně nejsou! Co to je, si myslím, občas neví ani Bertík, je si jist pouze tím, co to není.

A tak se dnes ptám: jak jsou na tom vaše zvířata případně děti? Jedí rádi nebo je potřebujete k jídlu popostrkovat? Podařilo se vám „rozjíst nežravce“? Případně naopak: umíte omezit jídlo skutečně žravým tvorům s přesvědčivýma očima „už týden jsem, paničko, nejedl, chudák já!“?

Klacíček byl na stromě:))