Řím italsky Roma je naše srdeční záležitost. Byli jsme tam už třikrát a stále je co objevovat.

Po svatbě s mým druhým manželem Petrem jsme začali společně cestovat po Evropě. Zpočátku jsme jezdili s cestovní kanceláří, než jsme poznali kouzlo samostatného cestování. V roce 2008 v červnu došlo na Řím. Brzo ráno jsme autobusem dorazili do Říma a začali ho objevovat. S průvodkyní jsme poznali ty nejznámější pamětihodnosti.

Basilika sv.Pavla za Hradbami

Dívali jsme se s úžasem na Colosseum, Piazzu Navonu, Andělský hrad a Pantheon. Obdivovali vatikánská muzea s krásnou Sixitinskou kaplí, Vatikánské náměstí s baziliku svatého Petra. Došli jsme také k překrásné Fontáně di Trevi. Tehdy jsem ještě nevěděla, že o Fontáně di Trevi se říká, že pokud se k ní otočíte zády a hodíte do ní pravou rukou přes levé rameno minci, určitě se do Říma vrátíte. Hodila jsem jí tam zepředu, ale i tak to zřejmě zafungovalo.

Caracalovy lázně

V Římě za každým rohem natrefíte na nějakou pamětihodnost z antiky, renesance nebo baroka. Bylo to naše první setkání s Římem, o němž jsme ještě mnoho nevěděli. Ale uvědomuji si, že když jsme seděla u Andělské hradu na nábřeží a pozorovala, jak klidně plyne Tibera, zbarvená do zelena, bylo mi moc dobře na duši. Můj muž Petr, který po přejezdu Alp si připadá v Itálii jako doma, byl také Římem okouzlen. Ještě jsme se s Římem navzájem oťukávali, ale zárodek lásky už tam byl. To byla naše první setkání

Coloseum

Podruhé jsme do Říma zavítali letecky v roce 2012 stále ještě s cestovkou. Ale průvodkyni jsme hned zpočátku sdělili, že tentokrát budeme chodit sami dva. U snídaně jsme se vždy jen pozdravili a řekli jí, kam dnes jdeme. Tentokrát jsme chtěli tak trochu jít po stopách filmu Prázdniny v Římě. My tento film prostě milujeme. Vždy v předvečer odjezdu do Říma si ho pouštíme. Je to náš malý rituál. Film je prostě nádherný s okouzlující Audrey Hepburn jako princeznou Annou a šaramantním Gregory Peckem jako novinář Joem Bradleym. A všude jako kulisa bella Roma.

Fontána di Trevi

Jako první jsme navštívili znova Fontánu di Trevi a nyní správně vhodili oba dva minci. Tady se ve filmu nechala princezna Anna ostříhat. Pak jsme sešli po Španělských schodech, kde princezna Anna seděla na schodech a lízala zmrzlinu. Po krátkém hledání jsme našli Ústa pravdy italsky La Bocca della Verità. Podle pověsti, kdo do nich vloží ruku a lže, o ruku přijde. Zde si zažertoval novinář Joe Bradley s princeznou Annou. Další den jsme zašli na Piazzu del Popolo a nad ním našli uličku Margutta 55, kam zaveze novinář Bradley do svého bytu spící princeznu Annu.

Forum Romanum 1

Mimo toto putování jsme také seděli na Piazze Navoně pod větrákem, který na nás rozprašoval vodní tříšť, a pochutnávali si na výborné zmrzlině. Zde jsme si také prohlédli Fontánu čtyř řek a Neptunovu kašnu. Zašli jsme znova do Colossea a prvně prochodili Forum Romanum. Tam má člověk opravdu pocit, že šlape po tisíciletí. Vatikán jsme také museli znova vidět i s Bazilikou sv. Petra. A zde mě můj milovaný manžel 4 měsíce po artroskopii kolena vytáhl na kopuli baziliky sv. Petra.

Forum Romanum 2

Při tomto nekončícím výstupu po úzkých prošlapaných schodech jsem ho v duchu nazvala mnoha ne příliš lichotivými názvy. Nahoře mi panoramata byla úplně fuk, jen jsem lapala po dechu a koleno mě bolelo jako čert. Také jsme si prohlédli i druhou ze čtyř nejznámějších bazilik Říma a to Baziliku Santa Maria Maggiore.

Galerie Borghese

Při této návštěvě Říma jsme objevili, že tam všude jsou tzv. pítka, kde teče voda. Je to voda pitná a je skvělá. V Římě si vodu nekupujte, klidně pijte tu z pítek, a kupte si raději víno. Pítka jsou od jednoduché trubky na Forum Romanum až po umělecky zasazené do kašen. Tak to bylo naše druhé setkání. A to jsme se my zamilovali do Říma až po uši. Jestli on do nás to nevíme.

Jezírko v parku Borghese

Říká se do třetice všeho dobrého a my vyrazili v roce 2014 potřetí do Říma. Tentokrát jsme letěli na vlastní pěst. Hotel a letenky jsme měli zamluvené už půl roku dopředu. A vypracovaný podrobný itinerář. Po příletu na letiště Fiumicino jsme šli na vlak Leonardo Express. Je to speciální linka vlaku, která spojuje Řím s letištěm Fiumicino. Po zakoupení lístků jsme přišli na perón, kde již vlak stál připraven k odjezdu. Doslova na poslední chvíli jsme do něho vlítli i s kufry. Usadili se.

Piazza del Popolo

Z reproduktorů se ozvalo v italštině a angličtině, že neoznačená jízdenka je neplatná. Manžel vstal a začal hledat strojek na označení. Ale nikde nic. Zeptali jsme se naproti sedícího Itala. Ten jen mávl rukou a ať prý sedíme. Celou cestu mě bylo ouvej. Až při výstupu jsme tomu přišli na kloub. Strojky na označení jsou totiž na peróně a ne ve vlacích. A na letišti jsme si toho v tom shonu nevšimli. Měli jsme štěstí, že nechodil revizor.

Piazza Navona kašna 4 řek

Po malém bloudění jsme šťastně našli i hotel. Ještě v podvečer jsme vyrazili na Španělské schody a k Fontáně di Trevi. Ale bohužel týden před naším příjezdem jí vypustili, začala totiž její velká rekonstrukce. Ale i do té vypuštěné jsme minci hodili. Další den jsme navštívili třetí a čtvrtou baziliku ze čtyř nejznámějších bazilik Říma. Basilica di San Paolo fuori le Mura neboli Bazilica Sv. Pavla za Hradbami mě doslova učarovala.

Piazza Navona Neptumova kašna

Je velkolepá, dá se říci, že ještě více než bazilika Sv. Petra ve Vatikánu. A přitom víceméně turistického ruchu prostá, neboť je mimo hlavní turistické trasy. I v pořadí čtvrtá Lateránská bazilika stála za navštívení. Den jsme zakončili návštěvou Vatikánu a odtud procházkou k Andělskému hradu.

Pítko v Římě 2

Chtěli jsme zase vidět nějaké antické památky. Volba padla na Caracallovy lázně. Komplex lázní se rozkládá na ploše 150 000 m2 a v dobách největší slávy je mohlo využít až 1600 lidí. Návaly turistů tam nepotkáte a byly opravdu monumentální. Odtud jsme zamířili do Trastevere, která bývala dělnickou čtvrtí a nachází se na druhém břehu řeky Tibery.

Pítko v Římě 2

Bydleli tu chudí a nemajetní. A i když i sem turistický ruch pronikl, ještě stále tu máte možnost vidět, jak žijí Římané. Dále jsme procházkou šli přes Campo dei Fiori, kde se pořádají vyhlášené trhy až na Piazzu Navonu na kávu a něco dobrého.

Římský kočičák v parku

Poslední den bylo v plánu navštívit park Willa Borghese a v něm Galerii Borghese. Ta má tu zvláštnost, že do ní smí denně je 250 navštěvníků. Lísky jsme si objednávali na předem danou hodinu už v lednu. Ale stálo to za to. Sbírka umění kardinála Scipiona je vyhlášenější než sbírky vatikánské.

Tibera

Park Willa Borghese je nádherný a krásně se v něm odpočívá. Je tam krásné jezírko s lodičkami, ale na ně jsem si netroufla. Parkem jsme se prošli až zahradám Pincio. Z jejich terasy je krásný pohled na Piazzu del Popolo. Sešli na ní a navštívili poslední baziliku Santa Maria del Popolo, kde je sochařská a malířská výzdoba od známých mistrů.

Trastevere

Závěrem nutno říc, že při našich návštěvách jsme nezapomněli zajít do jejich pizzerií a osterií. Kde jsme si na stolech s kostkovaným ubrusem pochutnávali na výborných italských jídlech.

Ústa pravdy

A po této v pořadí třetí návštěvě už je Řím město našeho srdce, kterému jsme zaprodali navždy i svoji duši. A doufáme, že se nám podaří Řím ještě alespoň jednou navštívit. Je tam stále co objevovat a navštěvovat. A my máme pocit, že se vracíme do našeho druhého domova.

Splendida bella diletta Roma 🙂

Vatikán basilika sv.Petra

Vatikánská garda

Via Margutta