Ta cesta dnes nemá konce. Sucho, sucho a zase sucho! Ani keříček, trávy maličko. S tou vodou jsem to vážně podcenil. Říkali, že je to kousek… No, pro velblouda snad, ale já prostě nejsem velbloud. Ani kůň, i když s tím oslem bych váhal. Kdy už konečně přestanu věřit ujištěním, že všude je to kousek a nemůžu zabloudit!
Ach jo, ty neustálé cesty jsou tak vyčerpávající. Já vím, mohl jsem zůstat doma, věnovat se v klidu tesařině jako Josef a po večerech si akorát se sousedy zanadávat, že je svět zlej. Já vím. Ale nemohl jsem, to není moje cesta. Já chci… musím věci změnit!
Mně je jasné, že celý svět naráz nepředělám, lidé stejně zůstanou lidmi. Někdy mi ale přijde, že spousta z nich se chová hloupě a krutě jen proto, že netuší, že by věci mohly fungovat i jinak. Nebo se tak chovají prostě proto, že vědí, že jim to projde. Nebo proto, že kdyby se tak nechovali, tak je smetou ti, kteří se tak chovají. Jenže někde se začít se musí!
***
Páni, ta žízeň mě vážně zmáhá. Byla to moje chyba, myslel jsem na tisíc věcí a vodu si nedoplnil. A krajina je tu tak nehostinná, všude jenom písek a prach. Už mě pořádně bolí nohy. Který mudrc vlastně vymyslel sandály? Každé zrnko písku mi v nich odře nohy dvakrát.
Říkají o mně, že jsem buřič, že dělám potíže. Buřič… no prostě nazývám věci pravými jmény. A chci, aby se změnily. Já vím, že to jde. Dokážu s pomocí Boží uzdravovat lidi. To je jednoduché. Ale přesvědčit je o tom, že svět může fungovat jinak a lépe pro všechny čistě jen proto, že se lidi budou k těm druhým chovat slušně a oni jim to prostě na stejném principu vrátí, to je neskutečně těžké. Přitom já to vidím tak jasně…
Sláva, cíl je na dohled, ale to pořád ještě neznamená blízko. Ta žízeň je hrozná.
A hele, po cestě od osady někdo jde… Starší žena a dívka. Jestlipak mají s sebou vodu?
Už dávno jsem nešel takhle sám. Svým způsobem je to úleva. Ten život v zástupech, práce s učedníky, snaha vysvětlit pravdu… Víra je důležitá, pomáhá, ale konat musí člověk. Jak hrozně bývám unavený…
Ten prach je všudypřítomný. Bože, teď už opravdu potřebuju vodu.
***
Ráchel, nekoukej kde co lítá a přidej, nebo do večera domů nedojdem. Tohle není zrovna pěkná cesta, nikde voda, žádné stromy, jen ta rozpálená pustina. Ještěže už je po trhu a nemusíme nést ty věci na zádech. Na něco takového jsem už asi stará. Dávej přece pozor a necákej, tu vodu budeme potřebovat, je to ještě pěkný kus cesty. Nemáš hlad?
Podívej, tamhle někdo jde. Sám… to je divné. Vypadá unaveně, chudák. Skoro nic nenese, že by nějaký tulák? Ne, máš pravdu, je upravený, přestože je tak zaprášený. No, to my budeme taky – než dojdeme domů. Neznáš ho? Já taky ne. Toho bych si pamatovala. Asi nějaký poutník.
Pšt, ne tak nahlas. Ale máš pravdu, má zvláštní oči… dívá se celkem mile, ale jsou to oči mnohem staršího muže, než na jakého vypadá. Zajímavý člověk! Stůj, počkáme tady ve stínu toho balvanu, nemůže nás minout. Co to děláš? Snad se nestydíš? Co je na tom oslovit člověka na cestě?
***
Zdravím tě pane, nepřidáš se na chvilku k nám? Využíváme kousek toho požehnaného stínu k odpočinku… Posaď se s námi na chvilku, jdeš tamhle do vsi? Tak to už nemusíš spěchat, je to už jen kousek.
Ne, nás nezdržuješ. Máme to sice dál, ale teď s večerem už bude chladněji, cesta nám bude lépe ubíhat. Nemáš žízeň? Však jsem si říkala… No tak děvenko, co stojíš, nalij pánovi ze džbánu vodu!
Je mi líto, studená už není, ale žízeň zažene. Dáš si, pane, ještě trochu? Je to úleva v tak parném dni, i když je to jen obyčejná voda. A kousek sýra bys neochutnal? Tady dcera ho předevčírem dodělala, i trochu chleba máme…
Ty naši Ráchel znáš? Ne? Promiň, ale jak potom znáš její jméno? Ach ne, odpusť, nechci být zbytečně zvědavá. Opravdu si nedáš chléb a sýr? Inu, máš pravdu, ve vsi ti nejspíš nabídnou něco lepšího… Jsi pozorný, ale o nás se nemusíš bát, máme s sebou dost na to, abychom spokojeně došly domů.
Tak šťastnou cestu, ať tě Bůh ochraňuje. Ve vsi zajdi ke kováři, pronajímá pokoje a je to slušný člověk. A jeho žena dobře vaří, odpočineš si. Pojď Ráchel, půjdeme také.
***
Ten džbán… Ráchel, vidíš to také? To je… zlato? Místo pálené hlíny? Ale pane, vždyť to byla jen trocha vody… Lidé na cestě si přece musejí pomáhat!
***
Díky pane, díky. Ale to jsi nemusel, opravdu ne.
Víš, on byl po mamince…
Proč je zde použito zrovna jméno Ráchel? To je taková nějaká tradice? V Bibli (ve Starém zákoně), je přece Ráchel postavou poněkud nechutného příběhu – tedy při nejmenším neslučitelného s ideálem křesťanského manželství 🙂
ja nevim, podle mne je Rachel velmi zajimava postava, a navic byla podvedena svym otcem,kdyz Jacobovi, ktery na ni 7 let cekal a pracoval u jejiho otce zadarmo. Po 7 letech mu otec podstrcil starsi Leahu. Pekny svinstvo od tatika. A mnohozenstvi ve Starem zakone bylo bezne, jakoz i jine veci, ktere by dnes byly ne, ne, nee. V USA je Rachel velmi popularni jmeno.
Duo růžových kabel zdraví všechny nadšeným dvojhlasem. Parkovat v Brightonu je o nerv, ale jinak se projíždějí Dediným bývalým Midsommerem, potkávají známé, kteří je poznávají a vítají. Sedět a večeřet grilované kuře na romantickém křídovém útesu nad bouřícím mořem ve vichru má stejné následky, jako rozsednout krabičku křídy ve třetí bé, komule tam rostou jako u nás černý bez a záhony se hemží obrovskými fuchsiemi a hortenziemi. A právě teď se procházejí nikoli stoakrovým, nýbrž pětisetakrovým lesem medvídka Pú, ale nepotkaly ho, asi už spí. K netu se nedostanou. Zato k pravému čaji o páté, anglické snídani a do staleté hospody na kafe jo. A stěžoval si jeden gentleman, že tam snad už týden nepršelo, že je to hrozný.
Díky za zpravodajství, doufám, že nadšení vydrží růžové dvojce po celou dobu pobytu.
A všechno nejlepší přeju! (rose1)
Děkuji!
Děkuji, milá baty, za promptní zprávy o cestě růžových kabel po hrdém Albionu. Vůbec nepochybuju, že jej dobyli svýn šarmem a krásou. Bóže, jak se těším na fotky a povídání, protože Anglie – jó, tak tam jsem taky ještě nebyla (chuckle)
To je krása, vďaka za správy! Komule som musela googliť (ahá, budleja je to 😀 )
Další skvělá (nedo)povídka, nedokážu z celé knížky vybrat tu NEJ. Mě vůbec fazcinují už jen samotné názvy jednotlivých povídek. Jedno slovo v názvu, ale co vše se za ním skrývá. Člověk si přečte „Poutník“, včera „Obraz“ atd a hned je plný očekávání, jaké „tajemství“ se bude za slovem skrývat. A Dede to jediné slovo vždycky dokáže rozvést do úžasného příběhu (a my v průběhu čtení zjistíme, že ho známe) , vždy končícím „malým šrapnelem“ (jak napsala Hanča), který jsme většinou vůbec nečekali.
Dede a Matyldo, užívejte si v krásném Albionu, šťastnou cestu jsem popřát nestihla, tak alespoň ten návrat zvládněte bez zádrhelů a s kartami digitálů plných krásných vzpomínkových fotek !!!!!
A ještě – ten debilní „zubař“, by si zasloužil být také někam odlákán, kde by mohl být „legálně“ postřelen šípem, aby pak byl podle krvavých stop nalezen a „doražen“. Zub za zub, v takovýchto případech fakt nemám slitování !!! Nejhorší na tom je, že bohužel není zdaleka jediný, kdo považuje za cíl života pověsit si na zeď hlavu těchto krásných velkých tvorů a je jim fuk, kolik jich v přírodě ještě zůstane. Na jedné fotce se tenhle debil pyšní zabitím bílého nosorožce. A jistě jste četli, že ti už v přírodě snad ani nežijí – právě díky takovým jako je on, který se teď může chvástat, že je jeden z těch, kteří mají na svědomí vymření jednoho druhu.
Nedopovídky biblické já prostě miluju! (inlove) A ta poslední věta, takový malý nenápadný šrapnel, dala příběhu úplně jiný rozměr! (y)
Už jsem tuhle nedopovídku četla a vždycky mě dostane ta poslední věta. Dede, umíš!
Jo, je to moje oblibena Dede povidka.
Copak poutník, ten mne zas tak nezaujal (jeho život s činy a smrtí je příliš znám), ale zaujala mne ta ženská dvojice. Jak to, že doposud nám tvrdili, že to dcera Ráchel sama od sebe podala žíznivému vodu? A přitom je přirozené, že matka – žena s životní moudrostí a rozhledem poznala, že je nutno pomoci … no jo, ale ono se lepší píše o hlaďounkých líčkách než o vráskami poznamenané tváři.
A dary si má člověk opravdu dobře rozmyslet – i zlato v dobré víře darované je někdy na obtíž a k zlosti. Pročpak místo celého zlatého džbánu na jeho hliněném dně necinkalo pár zlaťáčků? Protože co se zlatým džbánem – ta tíha nosit ke studni a roztavit zase škoda. Milý poutníče, tady ti tvůj božský rozum poněkud selhal (chuckle)
Tady v Americe je z toho velke rozhorceni, zejmena kdyz se zjistilo, ze „udatny lovec“ je zubar z Minnesoty. Ma ten zmetek velike stesti, ze stihnul ze Zimbabwe odjet, nez zjistili, kdo toho lva zastrelil. Protoze vezeni v Zimbabwe se musi blizit peklu na zemi. A to bych mu prala. On uz mel problemy se zakonem v Americe, kdyz lhal federalnim rangerum, jak a kde zastrelil medveda. V podstate totez, co udelal ted v Africe. Vylakal, nebo si nechal vylakat, medveda z chranene oblasti a pak ho picnul. Dostal tehdy podminku, jenomze to bylo v r.2008, takze i kdyby jeho soucasne africke dobrodruzstvi mohlo byt kvalifikovano jako poruseni podminky, tak podminka je uz promlcena.
Ale, hodne lidi se nastvalo tak, ze zubar uz musel zavrit webovou a FB stranku, zrusit telefonni cislo a zavrit ordinaci, protoze se tam neda projit. Ovsem nedelam si iluze, ze az rozhorceni pomine, pan doktor zas bude nabirat zelene penizky lopatama a vydavat se na dalsi dobrodruzstvi.
Moc pěkná povídka. Vlastně nedopovídka. Ta žízeň je líčena tak sugestivně, že jsem se musel jít napít. A dary je nutno dávat s rozmyslem, s tím souhlas.
Teď mimo téma, četl jste někdo tohle?
http://zpravy.idnes.cz/lva-cecila-zastrelil-americky-zubar-dba-/zahranicni.aspx?c=A150728_212810_zahranicni_jkk
Dovedu pochopit odstřel za peníze nemocných a vadných kusů. Nelíbí se mi to, ale rozumím tomu. Ty peníze pak poslouží k tomu, aby tam ta zvířata mohla žít a nebyla tam místo nich třeba nekonečná stáda dobytka. Ale tady vylákali zdravého lva mimo chráněnou zónu aby si ho pan zubař mohl zastřelit. Zdravé, krásné zvíře a to se v tom článku ještě nepíše o tom, že díky tomu nepřežijí ani lvíčata, která měla jeho samice protože nový samec je zabije. A nejvíc mě dostává, že se na tom podílel tamní ranger.
Četla jsem to, naprosto nechápu, proč někdo zabíjí pro zábavu…Jako třeba ta česká nána v Africe, která si myslí, že je to sexy (devil).
O té jsem slyšel, to je normální spratek na kterém není sexy vůbec nic. Fascinuje mně, jak si svou zábavu racionalizuje. V Africe jsem nebyl a tamní poměry neznám, ale znám podobné lidi z Asie a zásadní rozdíl v tom nebude. Nedávno někde vykládala, že takové věci, jako popisuje článek se v Africe nedějí a hle, realita. No a zákon o špičce ledovce známe všichni. A potkat toho „kolegu“ z Afriky, tak bych měl velkou chuť mu strhnout nášivku rangera a tou mu nafackovat. 🙁 A jak si ten pitomec ještě pyšně pozvedne mrtvého levharta, přitom při lovu ho museli chránit a hlídat zleva zprava, aby si strachy nenadělal do kalhot.
Tam jeste je problem, ze specialne v tom Zimbabwe jsou lidi desne chudi. A bohuzel jsou lidi, co maji „svou“ cenu. V tom smyslu hlavni vinik je ten americky doktor, protoze kdyz chudakovi, ktery treba je velmi potrebny, nabidne sumu, kterou nemuze odmitnout, byť se pritom zproneveri svemu povolani.
Nečetla, protože je mi smutno už jen z nadpisu. Přiznávám, že takovou „loveckou vášeň“ vůbec nechápu … kdyby ho vylákali, aby si ho mohl vyfotit (i když ani toto nebude zcela košer) – prosím, ale picnout jako dřevěného koně na střelnici?! No co toto je za zážitek?!! Hnus, velebnosti.
Toto je čistý primitivizmus typu „skolil som veľké dravé zviera, som pán tvorstva“. Ako hovorí jedna moja kamoška, títo ľudia „idú na bazálne gangliá“ (mávajú s nimi tie najnižšie pudy) (shake)
Pekné. Došlo mi to po tom tesárovi. A presne, zdanlivo dobré skutky môžu mať nečakané následky…
A k tomu konci. To mi vždy přišlo zvláštní. K čemu je takovým lidem zlato? Tak velký kus zlata! Ještě je pak někdo zavře za to, že to ukradly. No a ještě byl po mamince … Prostě dobré skutky se musí dělat opatrně.
Je to moc hezky napsané. A včerejší obraz také.
Došlo mi to dřív, než zaznělo její jméno a hned mi naskočila tahle písnička 🙂
https://www.youtube.com/watch?v=GF5CXaGoG-4
Tak pravdivé a tak výstižné DEDE.
Krásné povídání.
Já si myslím, že Ježíš takhle přemýšlel. Že to takhle bylo.
Míša