Sobota je pěknej den, sobotu mám rád. Navíc je dnes hezky, auto šlape jak má, jen ta pitomá sekačka, kdyby chtěla fungovat. Ale zase kdyby to nebyl krám, tak se potím na zahradě a nejedu si touhle pěknou cestou.
To by mě zajímalo, jakej umělec tyhle sekačky navrhuje. Co navrhuje, spíš koho napadlo je podle těch návrhů vyrábět! To je řečí o výkonu a záruce a přitom to nevydrží lautr nic. Čert mě může vždycky vzít, když vidím Vaška s tím jeho vehiklem, jak si jezdí a nic neřeší, zatímco já kontroluju olej, leju do toho drahej benzín, pomalu pohádky tomu vykládám a šuplérou abych měřil trávu, aby se ten můj velestroj neudávil. Maruš samozřejmě tvrdí, že je to bezpečnější, a že elektromotor na podvozku dětskýho kočárku je hazard se životem, jenže mě zase z toho našeho zatracenýho krámu co nevidět klepne, ať to má atestů kolik chce.
No zase je fakt, že Hynek se snaží a ta jeho opravna je už profláknutá, málem jak dobrá hospoda. Vždycky se tam sejde parta chlapů, společně ponadáváme na sekačky, na počasí a na ženský, v automatu si koupíme kafe a Hynek zatím mastí papíry a ujišťuje nás, že ta oprava bude v cukuletu hotová. No tráva nepočká, že jo. Tuhle jsem s tím byl ve městě a tam mi řekli, že to bude hotový až za tři neděle.
Tři tejdny! To bych moh zrovna vytáhnout kosu, za tu dobu budu mít trávu nad kolena. Copak já bych to posekal, jenže co s tím? Kvůli králíkům a slepicím bych to musel sekat po kouskách a to by Maruš nejspíš chytil psotník. Vokusovat si prej můžu trávu v sadu, zahrada za domem má bejt v cajku. No jo, mně se to taky líbí upravený, ale co s tím, když vyráběj takový šunty?
Jo, takovej je dnes pěknej den. Sluníčko svítí, ale není horko, mouchy nevotravujou a já se můžu těšit na pokec s chlapama. A oběd vypadá náramně! Maruš říkala, že budou chlupatý knedlíky, ale neřekla s čím. Viděl jsem tam uzený, mňam! Jak já jsem rád, že je ta moje ženská normální! Jasně, že vyvádí se zdravým jídlem, ale co jsem jí vysvětlil, že když dřu v lese, tak nemůžu jíst jak králík, pochopila to. A tak mi ty svoje vymyšlenosti strká jako předkrm a potom dá na stůl něco pořádnýho. Teda, ono to není vždycky špatný, to zase ne… Ale žít bych na tom nemoh.
Jo ženský, to je jiná. To furt po tomhle se tloustne, v tomhle je cholesterol, tohle je mastný… A holky jsou stejný jako jejich máma. No já jim to neberu, konec konců Maruš má pořád pěknou figuru, žádná almara, tak akorát, aby padla pořádnýmu mužskýmu do náruče. Holky jsou tintítka, ale ono se to ještě spraví. Aspoň už nekvílej, když si namažu chleba se sádlem.
Jak měly tuhle ve škole tu přednášku, tak to s nima nebylo k vydržení. To bylo furt, tati, jak to můžeš jíst, co na tvoje tepny! A já jim povídám, nechte moje tepny na pokoji, až porazíte a odvětvíte pár stromů, tak taky budete nejdřív myslet na žaludek a potom teprve na tepny.
To Maruš na to šla jinak. Říká Jardo, jen si ten chleba dej, když ho máš rád, já ti vyškvařím domácí sádlo, abys to neměl nějakej umělej sajrajt, ale dej si k tomu vedle cibule ještě rajče nebo papriku a bude to dobrý. No a já se nehádám a dva krajíce sním vždycky tak, jak chce. Ale ten poslední, ten si schovám a sním ho, jak mám rád. Bože to je dobrota, takovej měkoučkej chleba se sádlem!
Von se člověk vždycky domluví, když chce. A jsem vlastně rád, že jí na mně záleží. Jeden by řekl, co s chlapem po těch letech, ale to ona si mně zase hledí. Jo Maruš, to je prima ženská. Jen bych nemusel mít barák plnej koček. Ale co nadělám, každej nějak blbne a holt ona má ty kočky. Vony jsou to teda bestie pěkný, přítulný, to zas jo, jen by mně nemusely vždycky zalehnout noviny.
Á, už jsem u řeky. Tenhle úsek cesty mám vážně rád. V tý naší mírný krajině je to přece jen kousek divočiny. Ten sráz je samá skála, řeka se kroutí hluboko pod silnicí, cesta je úzká a jeden si vždycky říká, jestli by ho ty svodidla s autem udržely, kdyby do nich vletěl? Vona je tu tedy sedmdesátka, ale jsou pitomci, co to tu klidně kalej stovkou.
Však se tu jeden mladej tuhle zabil, kluk nešťastnej. Kdy ono to bylo? Před rokem nebo tu zimu předtím? Sakra, ten čas letí… Oni tu potom nakreslili tu čáru dvojitou, jako prej, že jim to líp dojde, těm hazardérům. No zeptat se mně, tak jim řeknu, že se marně namáhaj. Kdo ignoruje jednu čáru, přejede i dvě. Jo, lidi jsou nepoučitelný.
Páni, jaká je řeka dnes velká! No bodejť, však minulej tejden propršel málem celej. Ale, co je to? Proboha, kdo se to tak vleče? No jo, má nový fáro, tak ho šetří. Co to vlastně je? Nějakej japonec, jo honda. Barva je pěkná, červená tomu sluší, ale ten chlap by mohl vážně přidat. Nebo je to ženská? Když se tak courá… Ne chlap je to. Holohlavej.
Ještěže nemá čepici. Ale vážně jede, jako by ji měl. Hej, člověče, zrychli! Cos měl předtím – trabanta? Kristepane, jak von najíždí do zatáčky… to nebyl trabant, to byla vejtřaska! No to snad není možný, on snad ještě zpomaluje. Já vím, že tu jsou zatáčky. Ale to snad není důvod, abys jel třicet, ty troubo! To snad ne… já už tam mám dvojku. No tak dělej!
Kdepak, to nebyla vejtřaska, to byl párek volů! A von je ten třetí! Hni se, chlape bídná! Bože, já ho prostě nepředjedu. Tady ne. Vidět tu není, samá zatáčka, vpravo skála, vlevo sráz a pod ním řeka. A plno aut proti. Bodejť, v sobotu jezděj vidláci do města nakupovat. Nejsem sebevrah.
Ale jestli ten mizera nezrychlí, tak ze mě bude vrah! Proboha jeď, ty kreténe! Má to motor… a plynovej pedál! A určitě víc rychlostí než jednu! Ježíš, já se zblázním. Tenhle úsek má čtyři kiláky, to pojedeme hodinu. Já nesnáším nefoukaný hazardéry, co se řítěj bezohledně kolem, ale ví bůh, že je to lepší než tohle. Aspoň se jich jeden rychleji zbaví.
Dělej! Jeď sakra, ty debile! To není možný, proboha, zase jede třicítkou… to by mělo bejt zakázaný. Je sucho, je tu sedmdesát, tak jeď aspoň těch šedesát! Já to nevydržím, já mu něco udělám. Blikání nepomáhá, na troubení mi zamával! Je blbej… probůh, zrychli! Já to nevydržím, já ho předjedu… Přejedu ho! Krucinál, já si ho podám! Dělej! To je týrání, tohlecto. Já ho…
Ty jo, slyšet mě Maruš, ta by mi dala. Ale ví bůh, že kdybych toho chlapa sejmul, tak mám tisíc polehčujících okolností. Dělej! Já to nesnesu… Jeď ty blbe, nebo tě vážně z tý silnice smetu. A s chutí se podívám, jak se dole rozmázneš, ty pohaněči volků! Sakra, tohle bude infarkt, nebo mrtvice, já už nevím… Co to vlastně bolí na prsou? Vztek! Šílenej vztek! Jeď! Já tě snad zabiju… nebo sebe, abych tohle nemusel snášet!
Díkybohu, že jsme venku. Já toho vola předjedu klidně na dvojku, vždyť jede pomaleji než traktor. Ne, nebudu se na něj dívat, zabil bych ho. Ježíši, to je úleva… Šedesát, osmdesát… můžu zase dejchat. Tohle by se mělo trestat, vždyť já jsem zpocenej, jako bych tím údolím běžel po svejch. Čert aby toho dědka vzal. Konečně jsem tady.
Nazdar chlapi, kdo je poslední? No jasně, zase je v háji, čert ví, co je tomu dneska. Ty si jedeš pro hotovou? No to máš štěstí. A hele, kafe. Ví bůh, že bych potřeboval spíš panáka, ale kafe musí stačit. Tak co Hynku, to zas bude dlouhej den, co? No jo, co prodáváš, to opravuješ…
Hele, to snad není možný! Přijel ten dědek s červenou hondou. Jdu tam, teda, co já mu řeknu, to si za klobouk nedá! Vždyť je nebezpečnej! Kretén! …! Jéžiš, to jsi ty Karle? Jo… vidím, že máš nový auto…
To snad není možný, to byl Karel! A já ho ani nemůžu zabít. Ne Karla. Ten jeho nevinnej nadšenej ksicht! Vždyť on je rád, že mě vidí! Já mu to nemůžu ani říct… Nemůžu si ani zařvat, abych si ulevil. To je jako nakopnout štěně. Veliký, hloupý, radostný a oddaný štěně, který právě podělalo koberec, a netuší, že by něco bylo špatně.
Nazdar Karle! Pěkný fáro… Joo, ehm samozřejmě, že jsem tě poznal. Jo, měls radost, že blikám… no jo, chtěl jsem tě pozdravit… to víš, nový auto nemá člověk každej den. Sakra, vylil jsem si to kafe… To nic, asi jsem nedával pozor. Zapomněl, že jsem ho ještě nedopil, když jsem zmačkal ten kelímek. Ne, jsem úplně klidnej…
Ach bože, dej mi sílu!
Jo, asi máš pravdu. Je škoda spěchat a takovou krásnou cestu si neužít.
Ahoj, zdravím a mávám a říkám si, proč kruci musíme mít ve středu Evropy tropy? (wasntme)
Po celý dlouhý týden, co jsme se toulali Norskem, bylo slunečno a teploty byly v rozmezí 15-18 stupňů… nádhera 😛 Když jsem si před odletem přečetla předpověď pro ČR, tak jsem váhala, jestli se nevracím třeba na Sicílii, nebo tak nějak.
Včera jsem ráno udělala nezbytné, proběhla se psima, ulehla s úžehem – nebo úpalem? a vzpamatovala se až pozdě večer. Tedy mezi úpěním jsem aspoň vyprala, vysušila a poskládala 5 praček prádla – aspoň k něčemu ta horka byla dobrá 😛
Tedy, ne, že bychom ušpinili na cestách tolik prádla, ale ve dvou týdnech před odletem jsem vlastně provozovala na dvou místech rodinný penzion, takže na šňůře vlálo především ložní prádlo.
Dnes už musím přestěhovat počítač z pracovny v podkroví (která je během dne více méně neobyvatelná) dolů a zase sednout k nějaké té práci. Stáhnu fotky a slibuju, že vám ukážu nějaký ten sníh (chuckle)
Yetti, držím palce kocourkovi – horečka v těchto vedrech je děsná věc a myslím, že Mariččina poznámka o mrazivé utěrce má hodně co do sebe – to si musím pamatovat.
Jinak moc děkuju za komentáře – to je pro autora živá voda (blush)
Přeju vám, ať ta vedra nejen přežijete, ale třeba si ty dńy i užijete – u vody třeba.
Uz se tesim na fotky.
V Evropě jsem nikdy neřídila a tady naštěstí žádné serpentýny nejsou. Ale kdyby byly, asi bych se jimi také šinula dost pomalu. Ale chápu ty zkušenější, že je pomalý jezdec před nimi dokáže pěkně vytočit, zvláště, když nemohou předjet.
Otázka pro řidičky (a řidiče).
Jak se chováte, když se blížíte ke křižovatce, před vámi je prázdno a na semaforu se zelená právě změnila v oranžovou ??? Šlápnete na plyn a snažíte se na oranžovou ještě rychle projet, nebo začnete brzdit (tedy, když nemáte další auto za zadkem, kdy by nečekané přibrždění mohlo způsobit nehodu). Já totiž brzdím a tu červenou v klidu přečkám. Zato můj drahý naopak zrychlí. A to i tehdy, když nikam nespěcháme(třeba se jen vracíme s Trixie z procházky), ale jemu vadí zůstat trčet na červené, když ví, to může při troše štěstí stihnout projet 🙂 Tady v řadě měst už mají na křižovatkách kamery, u nás ještě ne, ale už delší dobu je to „v programu“. Jenže právě u tohodle se řidiči cukají, že to nebude spravedlivé. Že když kamera auto zachytí, jak vjelo do křižovatky ještě na oranžovou – je to na pokutu, nebo ne?
Myslím, že pokud bude na záznamu, že je v křižovatce na oranžovou (záď auta už je za semaforem), tak by to mělo projít. Horší bude,pokud uprostřed křižovatky je auto, ale už je červená. Jde o zlomečky vteřin a jak je časově naprogramované přebliknutí oranžová červená. Myslím, že v rakousích se rozbliká ta barva, která má končit, pokud se nepletu (už je to dlouho co jsem tam byla). Vím, že mi to vyhovovalo a cítila jsem se na křižovatce bezpečněji. Škoda, že něco takového není u nás. A k tomu projíždění na oranžovou, pokud zahlédnu bočním viděním, že naskočila oranž, tak jedu dál, než ryskovat prudké brždění, zvlášť v zimě.
Ano – v Rakousku se nejprve rozbliká zelená a pak jde oranžová. Taky se mi to líbí.
Tak blikat zelenou jsem tu neviděla, ale choť by to určitě bral jako že má tedy honem trochu zrychlit 🙂 Ale on je jinak fakt skvělý řidič, holt troche jako ten z téhle povídky :)))A máš Alex pravdu s tím bržděním na nejisté vozovce.
Hihi, teď jak se tu můj komentář ukázal jsem si všimla, že u „blikat“ stačí přidat písmenko „n“ a hned je to veselejší :))))
Pokud jsem dostatečně blízko semaforu, abych na tu oranžovou skutečně projela, tak zrychlím a jedu. Bydlím v Praze, takže křižovatka na křižovatce, a někdy si připadám, že jedu od červené k červené. Každá křižovatka projetá bez zastavení je tedy dobrá.
Jinak jízda na oranžovou není na pokutu, oranžová nezakazuje vjezd, jen upozorňuje, že přijde změna. Ovšem je třeba dát si pozor, aby člověk neprojížděl až na červenou.
Na oranžovou brzdím nebo přidávám podle toho, jaká je zrovna situce – jak rychle jedu, jaká je kolona, kdo je za mnou. Nezdržovat, neomezit, neohrozit 🙂
Jinak jízdy na červenou musí být místním zvykem v Hradci Králové nikde jinde se mi nestane tak často, abych já měla zelenou a předemnou stále ještě jela auta z kolmého směru. Popravdě mi to tak leze na nervy, že bych tam klidně tu kameru kontrolující průjezdy na červenou dala. Přitom hradecký velký i městský okruh jsou velmi dobře udělané – pokud člověk jednou projede na zelenou a drží správnou rychlost, tak mnohokrát projede několik zelených za sebou.
Ano, stává se mi to i jinde, ale jen občas. V Hradci je to skoro pravidlem. A není nic divného, když na tu červenou jede kamion…
to je krásný dede.já jsem dneska šťastná, skončila jsem týden nočních, odletěla do holandska za chrisem, a zítra jedeme do česka
Užij si dovolenou 🙂
Milá FD, už jsi asi doma, tak přeji krásnou dovolenou vám oběma !!!
Aj v Nemecku a Rakúsku jazdia starčekovia a starenky často nad 80 rokov. Ale keď sú na tom ešte zdravotne „přiměřeně“, tak prečo nie.
OT: Milé dievčence, neviem ako u vás, ale u nás je horúco ako v peci ( dnes bolo okolo +35 a na zajtra hlásia až 38). A uprostred tohoto horúceho leta môj Minuš dostal CHRíPKE PODOBNú VIRÓZU. Ako na potvoru, náš vet je na dovolenke, všetci ostatní boli na pohrebe zosnulého kolegu a kým sa mi podarilo odchytiť pohotovostného veta, tak Minušovi vyskočila teplota na viac ako 40 C. 🙁
Bola som podrobená výsluchu, či som v minulých dňoch neprekonala nejakú virózu ja, alebo niekto v našom okolí. Nie, všetci na okolí sú zdraví, Minuš nechodí vonku a on si lapí chrípku uprostred leta.
Vet zahlásil, že dnes je to už 5.zrychtovaná mačka.
Dostali sme injekciu a antibiotiká na 5 dní. Ak sa to do nedele nezlepší, budeme musieť prejsť na ľudské lieky 🙁 .
Tak prosím, držte Minuškovi labky, prosím,prosím.
Chudak Minus, chudak Yetti. Drzim palce. (h) (y)
Držím kocourkovi pěsti! (inlove) (y)
Držíme koucourkovi všechny palce i tlapky, tohle počasí je pro zvířátka i lidi děsné.
Chudák kocour. Ať se uzdraví rychle.
Dnes som mu ďobla tabletky, ale nezdalo sa, že by mu to pomohlo. Stále bol viac zdochlinka ako živý a mal horúce ušká. A vymýšľal, ako zjesť nejaký sajrajt (napr. vtáčí trus na balkóne). A potom som dostala spásonosný nápad. Ako liečime horúčku u ľudi ???
Dáme im obklad. Napustila som sáčok vodou z vodovodu ( u nás rezervoár je napájaný vodou z horského prameňa a ten aj v najhorúcejšom lete nemá viac ako 10C ), a priložila som na hruď a hlavičku.
Zároveň som Minušovi zamedzila ľahnúť si na južné okno – všetky mačky majú rady slnko a teplo ( ani stena sa so mnou nezhovára).
Ale liečebná metóda zabrala. Minuš oživol a spapal kúsok mačacaj kapsičky.
Momentálne u nás nastala dažďová prehánka, ale teplomer pod +30C neklesol.
Yetti, přeji kocourkovi uzdravení. Naše Trixie si také někdy drbe uši (a nemusí je ani mít zanešené), až je má nejen rudé, ale celé horké. To pak dám morkou utěrku do mrazáku, počkám, až si lehne a ledovou utěrkou ji obalím uši. Ona doslova blahem odfrkuje, tvrdě usne, na drbání zapomene a uši jsou krásně studené. Je to lepší, než nějaká mastička. Tak nemám pochyby, že i Minuš to ocení.
To máš pravdu, ale môj mravkoslav má celkovú horúčku. On má chudáčik chrípke podobnú virózu a proti tej musíme bojovať.
Ozaj dievčence viete, že chrípke podobné ochorenia môžu od človeka chytiť pesovia aj kočky ???
Vzpomínám si, že náš první pes měl něco jako chřipku – sípal, štěkal chraptivě a z nosu mu tekly zelené nudle. Už si ale nepamatuji, jestli to chytil od nás, taky si to mohl donést odněkud zvenku. Naopak (přenos ze psa na člověka) to prý nejde.
Minkovi držím palce, ať je brzy v pořádku!
Yetti, však já vím, že kocourek stůně celkově a je dobře, že bere prášky. Já jen reagovala na to, že – jak jsi napsala – i kočičkám dělá dobře schladit rozpálené tělo. Tady se dokonce horečné děti někdy potírají lékařským alkoholem, který jim na kůži rychle vyprchá a zároveň ji ochladí. Tak ať je kocourek brzy zase fit.
dávám mokrej ručník na igelitovej ubrus,rozprostřu to na koberec a kočky si choděj chladit tlapky a nebo si tam na ten vyždímanej ručník i lehnou…
Nekdy se zlobim sama na sebe. Jak znamo, v Americe se clovek bez auta skoro neobejde. A tak autem jezdi i velmi stari lide. Aspon po meste – na nakup, k doktorovi, do kostela. Casto jeste temi velkymi starymi sedany, ktere maji velke volanty. Obcas hudram, kdyz mam pre sebou velky pomaly korab silnic. Ale kdyz to konecne predjedu, a vidim malou starenku, jak na silnici pohlizi skrz ten veliky volant, tak si predstavim sebe v takove situaci a hned mne sklapne.
K situacím na silnicích-nesilnicích, se raději ani nevyjadřuji.Člověk si nevybere, jestli je lepší jezdit po nepřipravených objížďkách ve všední den a vláčet se za kamiony, traktory, přetíženými náklaďáky nebo stavebními stroji. Nebo jet v neděli a vláčet se za nevyježděnými, vyděšenými svátečními jezdci.
Moc hezky napsané, ta samomluva v autě mi něco připomíná 😛 .
Ja ako majster katastrofických scenárov som sa ku koncu triasla, že ho po toľkom cholesterole z mastných chlebov za tým pomalým autom klepne pepka! (chuckle) . Takže opäť prekvapivý dobrý koniec. A poznám to dôverne, aj zúrim za autami pomalými proti všetkej logike, aj niekedy prisudzujem ľuďom tie najhoršie vlastnosti a úmysly a potom sa skoro hanbím, keď zistím, že to len dobre mysleli … (čo je samozrejme ten lepší prípad, horšie je to opačne).
Znám, znám, když se za někým vleču v serpentinách… a pak si vzpomenu, že před pěti lety jsem se tady tak vlekla já 🙂 A nebo jedu za někým pomalým, nadskakuju, že to nestihnu, protože on se tak táhne… a pak z auta vystoupí stařičký pán a já jen tiše obdivuju, že to v tom děsným provozu ještě ukočíruje.
Já sice nejsem úžasný řidič, ale courající se auto přede mnou mě nenechává zrovna v klidu. Dokud jede alespoň 80-90, tak to jde, s fábií ho stejně těžko předjedu, ale jinak jsou na někerých silnicích tito lidé opravdu nebezpeční. To mám totiž okamžitě za zadkem další auto i já, vzniká nervozita, a tím i potenciálně nebezpečná situace.
Ale v serpentinách, které neznám, jezdím i já dost pomalu. Zvláště, pokud silnici neznám a netuším, jak vypadá příslušná zatáčka, tak si dávám fakt pozor. Před časem mě hodně vyškolila jedna ostrá serpentinová zatáčka v místě, kde jsem ji nečekala. Přitom byla uprostřed lesa. Jen o malý chloupek jsem neskončila mezi stromy. A zrovna před týdnem jsem si ověřila, že na neznámé silnici se mi jede úplně jinak a samozřejmě hůře než na silnici, kterou znám.
Dědoušky a babičky za volantem toleruji, ale je třeba, aby i oni byli soudní a dokázali na provoz adekvátně reagovat. To říkám já, jejíž máma v 86 letech řídí auto a bez něho by v našem domečku nemohla zůstat přes léto beze mě. Jenže máma nemá problém na silnici I. třídy jet stovkou, na dálnici 130, zvládne i pražský provoz. Tak proč by neřídila. Ve chvíli, kdy nebude moci řídit auto – a já se nebudu řídit jen povinným papírem od doktora, ale svým pocitem, tak prostě v domečku nebude moci být nikdy sama, protože za volant si už nesedne.
Áno, to je presné, a najhorší je sendvič predo mnou slimák – za mnou obsedantný neurotik, ktorému všetci na ceste len zavadziame, a keby mohol tak sa možno aj vznesie…
Nádhera! Jo to se tak stane, že ti někdo udělá kaňku na krásný den, a když ji chceš vymazat, tak vlastně nemůžeš, protože hele – vždyť ona vypadá jak ovečka … a nakonec ta kaňka je to nejlepší, co tě za ten den potkalo. (chuckle)
Jste tady holt holky, suverénky. Já jezdím pomalu, myslím přiměřeně, provoz se snažím nezdržovat protože zabít se je možné jen jednou. A u nás na silnici, kde se sotva vyhnou dva osobáky, potkáš každou chvíli kamion. Oni se vyhýbají mýtným branám. Já jsem už tady o tom psala. Jsem na ně nějaký magnet. Ve středu tedy opět- v autě Janu a dva psy. Zlaté ABS! Mít nějaké embucho tak už tady asi nejsme. Na jedné straně les a skála a na druhé sráz. Tak zajet opatrně mezi stromy a nechat kamion projet.
Kde se dá, tak jezdím normálně. No a jsem stará babka.