„Kdybysem to bejval věděl, tak bysem sem nechodil!“ Zatímco tato žalostná průpovídka malého uličníka z „Knoflíkové války“ budí úsměv, skutečnost skrytá za procítěným povzdechem začínajícím oním „kdybych býval“ už zdaleka tak úsměvná není.
Celý život se musíme rozhodovat. Tedy zvolit cestu jedním směrem a tím nevyužít jiné existující možnosti, přičemž o některých z nich ani nemusíme vědět. Prakticky nikdy se nerozhodujeme s plnou znalostí důsledků takové volby.
Vždy tu existuje riziko, že věci nedopadnou tak, jak bychom si přáli. Potíž je v tom, že na křižovatce nikdy nevidíme za obzor, takže prostě nemůžeme vědět to, co se později jeví jako jasné a samozřejmé,
„Kdybych jel vlakem, tak jsem to stihnul!“ může si zoufat nešťastník, který uvázl na nehodou zatarasené silnici. Nebo jednodušší: „Kdybych byl dva měsíce počkal, tak jsem to koupil za polovic!“ Nebo strašlivé: Kdybychom se nedohodli, že se tam setkáme, nemusela se ta nehoda stát a ona mohla žít.“
A pak přichází ono dloubavé až týrající „kdybych býval“ na naší straně, a často hloupý, nafoukaný a někdy i krutý „po bitvě generálský efekt“ ze strany lidí, kteří se rozhodovat nemuseli, ale hlasitě kritizují. Ostatně, všimli jste si, kolik chytrých „po bitvě generálů“ se pravidelně objeví v médiích, pokud se někde stane nějaký průšvih? Ano, velmi často stojí za špatným rozhodnutím chyby a lajdáctví, ale skutečně ne vždy.
Podstatné je, že obojí je naprosto zbytečné. Obviňování sebe sama za výsledky rozhodnutí, které jsme nedokázali dopředu odhadnout, je plýtvání vlastními silami. Člověk musí se svými chybami umět žít, umět pokrčit rameny a dívat se dopředu, i když ho to nutí obracet se zpět a máchat si čumák ve vlastní loužičce.
Lidové moudro říká: „Pozdě bycha honiti“. A já vám k tomu dnes ze srdce dodávám: „Nenechte bycha, aby honil vás!“:))
Dnešní otázka je jednoduchá: umíte čelit svým bychům?:))
(Napsáno pro Český rozhlas Hradec Králové, 2014)
Mám jednoho bycha velikého, převelikého a bohužel s ním nic neudělám. Ale kdyby se mě teď hned někdo zeptal, kam bych cestovala zpět v čase a co bych tam udělala, vím to. Takže s tímto bychem jsem smířená.
A díky tomu, že vláčím jednoho mohutného bycha, ostatní bychové si na mě netroufají (nebo mě šetří 🙂 ), a tak jsem celkem v pohodě a bychy neřeším.
Všem moc děkuju za přání a palce (h) Ono je všechno umocněný ještě tím, že jsou kluci doma už 10 dní nemocní, nemoc se nechce pustit a řáděj jak černý ruky, protože zas tak špatně jim není a mají nařízený klidový režim – což je pochopitelně scifi. Na kontrolu až příští týden v pondělí. Ó hrůzo…
Já si do tý nemocnice totiž budu chodit odpočívat 😀
Kaštánku, to mi připomíná toho retrívra z onoho známého vtipu, který se chodil do jiné rodiny vyspat, protože v té svojí se k tomu nemohl dostat 🙂
Zkus se neděsit, teď prostě musíš jít pořád dál, kašlat na bychy a bojovat (inlove)
Přidávám se s palcodržnou, milá Kaštan (h) a přeju hodně sil ! Zcela chápu, že dva živí chlapečkové předškolního věku jich dokážou mamině odčerpat pořádně velkou porci. A taky mám v zásobě případ s dobrým koncem – kamarádka před nějakými deseti lety se stejnou diagnózou zjištěnou po již prodělané gynekologické operaci, zvládla všechno, je bez jakýchkoliv zdravotních omezení, velmi činorodá (od září mě přemluvila na cvičení). Tak neztrácej naději, jsme s tebou! (inlove)
Kdybyste si, milí bychové, chtěli navečer pohrát, máte hračičku tady: http://www.jigidi.com/solve.php?id=F5WV8DGC
Jóó, dalo to fušku, ale mám to. (dance) Nebudu napovídat, ale obrázek je krásný!
Akorát už děsně neaktuální 🙂 .
Aktuálnost nemůžu posoudit, ale je moc hezký…
No jo, Dondě je na tom obrázku asi tak 11 týdnů, a teď už má dva dny před šestiměsíčníma narozeninama. Ale je to můj (zatím) nejhezčí obrázek s ní.
Díky, hezky jsem se zabavila… 🙂
Bezva, taky to mám. Pěkná stránka, těch puzzlí je tam hodně!
Puzzle bývala moje oblíbená zábava, moc ráda jsem skládala a ještě mám doma několik velkých složených obrazů. Ale od té doby, co mám kočky, jsem toho musela nechat. Lezli mi do toho, takže se nedalo skládat. Ledaže bych na to vymezila jednu místnost, kam bych je nepouštěla, ale to ony nesnášejí :-).
No vidíš, obrazovku ti nerozházejí. 🙂
Io, s přestávkou jsem to taky zvládla. Obrázek to je moc hezký. Tak ať Ti ty psí holky rostou dál do krásy a dělají jen radost. Všeho ostatního už bylo dost na jednu lidskou holku. (hug)
Jo, už by se pomalu hodilo. (inlove)
Na tom obrázku miluju hlavně to, jak tam Lady Hamiltonová je nepokrytě šťastná. Takhle uvolněná je málokdy, obyčejně si dělává tak jednu, dvě starosti. Zkrátka ideální kandidát na bychy. 🙂
Ja ted spis honim bychy soucasne. Jak jsem na te penzi a poprve fakt v podstate nemusim rano odejit, tak jsem z toho takova zmatena. Pohlizim na zabordeleny domecek a rikam si – mela bych toto, nebo ono, mohla bych neco napsat pro urad, zaplati mne; ale tak nejak sedim a cumim. No, ze mne neni nejlip, situaci moc nepomuze. A tak ti bychove narustaji. Jsem vul – ja na tu praci byla tak vysazena, ze bez ni nejak nevim kam dal. Ale ja se zasvspravim. Chce to cas a probrat se hlavou.
Milá Hano, zrovna prožívám totéž. Čekám až mne popadne můza a vrhnu se na něco, cokoliv, plánu mám dost ale zrovna jsem ve fázi, že taky čumím.
Ještě jsem nebyla ani na rybářské chatě ale zítra, zítra to už musí přijít…..
Co takhle začít něco tvořit? To člověka obvykle pohltí docela spolehlivě. 🙂
Hanko a Jenny, co takhle začít psát paměti? (inlove) To uvidíte, kolik doma najednou uděláte práce, když vás chytne prokrastinace, abyste nemusely psát (chuckle)
Psaní si hezky určete po dopoledním kafi a..- za chvíli tu bude sága (angel)
Jako každý, také jsem svých „bychů“ v životě honila několik. Ale je třeba je předběhnout, nemyslet na ně, nenechat je nás deptat (punch) . Naopak je třeba připomínat si „protibycha“ 🙂 – a sice takto – ještě že jsem NEudělala to, NEšla tam, NErozhodla se pro to….Protože to znamená, že se jeden rozhodl správně a vlastně tím toho Bycha předběhl 🙂
Protibych! To je moc krásný koncept (inlove)
Kdysi jsem četla na tohle téma krásnou větu od E.A.Poea. Pokud nebudu večer líná ji najít, opíši ji sem.
Byši jsou otravníci, vůbec je nemám ráda. Možná je někde nějaký alternativní vesmír, ve kterém jsou ty druhé možnosti, co jsem si nevybrala. Ani nevím, jestli by mne zajímalo, je-li to tam lepší nebo horší.
Tohle je takový roztomilý bych:
http://www.evikysupliky.cz/album/fotogalerie-ferduv-slabikar/#fm34a-jpg
Někdy bych tu io z té paralelní nohavice času chtěla potkat. To musí bejt úplně jiná ženská!
Hurá. Bych předběhl sám sebe. Kólie (Melly je honorární kólie) včera dožraly poslední zbytky žrádla, a dnes dorazil nový pytel. Kdyby nebyl dorazil, musela bych s kólií (jen tou opravdovou, Melly začala hárat, takže má utrum) dneska v tom dešti pro nějaké záchranné žrádlo a opět bych měla prasopsa a ucpaný odpad. Takhle dostala kólie kost a blaženě hryže a je jí úplně fuk, že dneska z courání nic nebude. (Melly mezitím nyje pod stolem.)
Chápu úlevu bez prasopsa (chuckle)
Já taky dnes žiju z toho, že holky jsou z tábora (psího hotelu) tak vyblbnuté a uštvané, že prospaly skoro celý den, takže se ani Ari nedokázala v tom děsném dešti zmazat jak čuně… 😛
Neopíšu, je to moc depresivní. Co bych chtěla, když tím končí povídka Předčasný pohřeb.
V pondělí jdeme k notářce, uzavřít dědické řízení. Na chatu už máme kupce.
Kdybych nepřekládala tak děsnou knížku, třeba by mi to líp šlo, je moje dnešní BYCH 🙂
Stejne te obdivuju, ze prelozis i naproste kraviny. ja mam ty jazyky tak nejak paralelne, a mozna proto prekladat fakt neumim.
To je furt ta čarodějka, co jí nemůžu přijít na jméno?
Jo.
No potěš koště, tu ti fakt nezávidím.
Jak děsnou? Zase nemrtví a zombie? 😛
Pro mírné odlehčení k tématu i šedi a mokru dnešního dne přidávám modro-bílé album z barcelonského přístavu.
Je to jen tři dny a už se mi nechce věřit, že jsem chodila bez svetrů a bund:))
http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Barcelona_-_listopadova_vychazka_pristavem/
Zvykli jsme si na pěkný podzim a dnešní tvé fotky docela ten upršený den prosvětlily.
Už jsem prohlížela – bezvá. Pro ten dnešní propršený tmavý den, je to přímo lék. Díky.Je prima vědět, že někde i svítí slunce.
Jasně že prší, Alex. Má to dobrý důvod 🙁 .
Řeknu to hádankou: Víte, jak pomocí vody získat světlo?
Tak ty za to můžeš, pilňucho?
😀
Ano prosím, my jsme si umyli okna. Nebijte nás prosím … 😀 .
(rofl) (rofl) (rofl)
JJ, tys ale zvíře!
A který? (angel)
Poslouchej, ale jestli to takhle půjde ještě tak dva, tři týdny, tak bys mohla v celonárodním zájmu vzít kolomaz a ty okna zase zapatlat, ne? 😉
Neboj, ono přituhne a povodně nebudou aktuální, ani v Mokropsech 😀 .
Jj, měla jsi skrytou pomocnici. I u nás byla okna umyta. PŘIJELA NA VÍKEND NAŠE PETRUŠKA A UMYLI S TÁTOU JIŘÍM VŠECHNA OKNA. JASNĚ, ŽE MUSELO VZÁPĚTÍ LEJT. ALE JSEM RÁDA, PROTOŽE JSOU OKNA ČISTÁ A VYPRANÉ A ZAS ZPĚT POVĚŠENÉ ZÁCLONY I ZÁVĚSY. UŽ SE S OKNY NEMUSÍM PŘED VÁNOCI TRÁPIT.
No, u nas slunko sviti o sto sest, ale v noci mrzlo, a I ted k poledni je zimaaaa. A bude hur. Na dnesni noc predpovidaji minus 7, a tak to ma byt az do patku.
Jak napsala Míša, i ty těžké (někdy v dané chvíli až kruté) události mnohdy mívají v konečném důsledku dobrý výsledek.
Moji „bychové“ jsou zákeřní. Vědí, že v běžné době nemají šanci, ale dovedou si počkat na chvíle nemoci nebo jiného oslabení. To pak bývá docela zuřivý boj…
Ano, taky jsem to zjistila. Jen člověk někdy ten dobrý výstup špatné situace hned nevidí – nebo nepochopí 🙂
Moji bychové nastupují v noci – měla jsem ještě Mimi léčit? neměla jsem s Bohouškem jet na veterinu o den dřív………
Kéž by se vždycky dostavil ten dobrý výstup špatné situace. Vždycky to tak bohužel není.
Moje maminka vždycky říkala, že mě všechny ty problémy zocelí. Ale já už nechci dál zocelovat, už jsem dost ocelová!
Bychy už si dávno nepřipouštím, to bych se musela zbláznit. Mám jen jednoho velkého bycha. Kdyby to šlo, tak bych úplně všechno v životě udělala jinak. Jenže to nejde, tak nemá cenu se tím zaobírat.
Tapuz, já ve chvílích, kdy se ode mne očekává, že zase všechno zvládnu, mám tendenci aspoň v duchu kvílet: nechci být flexibilní! Chci sedět v koutě a koukat, jak jsou flexibilní ti ostatní! (rofl)
To je prostě jiná varianta toho zocelení (chuckle)
Co se stalo, nedá se odestát. Důležité je, zda se po nárazu postižený poučí a tejnou chybu neopakuje, nebo zda se i nadále pokouší prorazit hlavou zeď. A jedna perlička: V USA objevili virus, který způsobuje degeneraci duševních schopností. A žije výhradně na zelenině, čili masožrouty nenapadá. Pozor, nejedná se fór, ale o realitu! Laboratorní zkoušky už proběhly a výsledky jsou naprosto jednoznačné.
No a co? V mase můžete narazit zase na vadné formy prionových bílkovin, které způsobují, mimo jiné, dost rychle postupující demenci (a tepelnou úpravou masa se jich rozhodně nezbavíte). Labboratorní zkoušky již také proběhly. 😛 😀 Zkrátka, svá rizika má i pouhé dýchání, to by člověk nesměl nic.
Jen v některém. Ale v zelenině je to všude. Což zřejmě souvisí s tím, že podle jisté kanadské studie clé lidstvo postupně blbne.
Řasy jsou zelenina? Natož veškerá zelenina? Patrně toho víte víc než ti američtí výkumníci z Johns Hopkins University, něco nám zatajili, lumpíkové.
No, člověk se pořád dozvídá nové věci.
I vy jeden virologu. 😀 Nesmíte skočit na kdejaký hoax anebo musíte aspoň řádně překládat…
Když vidím, jak lidstvo hufně a masivně blbne, tak jsem ochoten tomu i věřit. 😀
Ale já si jdu dát ten svůj dobrý zeleninový večerní salátek. Ať si píší co chtějí.
Já jsem si dal k svačince kus uheráčku a k večeři bude výborná domácí sekaná. A zeleninu nechám zvířátkům, jako obvykle, i když ta moje ji také nemusí, ale někde se nějaká najdou.
Naučila jsem se neplakat nad tím, co by kdyby….. Dneska bych spoustu věcí udělala jinak, ale to s sebou nese život. Nikdo nemůže říct, jak by akce dopadla kdyby ji udělal jinak, šel jinou cestou s jinými lidmi
Trochu mi to připomíná kinoautomat. Film se odvíjel podle toho, jak publikum mačkalo tlačítka, ale nakonec to vždy skončilo plusminus stejně.
A to mně ne, protože reálný život má s televizními scénáři společného pramálo.
Televizní scénáře, alespoň ta kvalitní, z reálného života naopak vycházejí, viz Dietlovu Nemocnici na kraji města.
Jak případné, milá Dede. Já si posledních 14 dní honím svého soukromého bycha a nechat ho jít dokážu jen s dávkou neurolu a stilnoxu. Říkám si:“proč jsem se na to vyšetření neobjednala už dřív? Proč jsem podléhala předsudkům jako je ten, že rakovina nebolí a týká se spíš starších žen?“
Důsledky mého bycha si neponesu jen já, ale celá moje rodina, manžel a děti. A tak jdu dneska shánět nějakou krásnou paruku, protože tohle bude při chmoterapii nejviditelnější, leč nejmenší problém.
VŠEM MILÝM ZVÍŘETNICÍM!!! DOJDĚTE SI PROSÍM NA MAMOGRAF. TEĎ, HNED, NA NIC NEČEKEJTE.
I kdyby moje sdělení mělo ovlivnit jednu jedinou ženu, budu šťastná.
Milý Kaštánku, držím palce, abys to zvládla jako moje nejstarší kamarádka, která vybojovala bitvu vítězně.
Kaštane držím vám palce a věřím, že vše dobře dopadne. Pořád je naděje.
Prevence nezanedbávám, kdysi mě k tomu přiměla kampaň ANY K.
Míša
Kastanku, drzim moc palce. Bude to boj, ale da se vyhrat. Znam radu zenskych, co uz 20 a vic let po lecbe jsou naprosto v poradku. Jestli to jde zazen bycha do kouta a mysli, ze to musi dobre dopadnout.
Ovsem ta tvoje vyzva mamograf je FAKT dulezita. Z hlouby duse se pripojuju. Kdyz to existuje, tak proc probuh to nevyuzit…?
Kaštánku, vyprošuju hodně síly do dalších dnů. (rose1)
Kaštánku zlatá, moc a moc na tebe myslím a věř, že to zvládneš! Znám ženy, které tím prošly a vítězně. (h) Opravdu se to dá a ty jsi silná žena, dokážeš to.
Bycha v tomto případě nehoň, je to k ničemu – tomuhle nic nedokáže zabránit. Soustřeď se na tady a teď – aspoň tak to říkala kamarádka, která tímhle procházela víc než před rokem. A zvládla to!
Ježišmarja Kaštan. to snad ne… 🙁 Moc a moc držím pěsti, určitě všechno dobře dopadne!!!
Moje milá, nezoufej! Rakovina prsu je dnes u žen nejčastějším onemocněním. Ale! Dívejme se na to pozitivně, neboť statistika říká, že dvě ze tří žen, které tímto onemocní, se opět vyléčí. Existují různé formy léčby a jistě se pro tebe ta nejvhodnější najde.
Je mi jasné, že slov útěchy a povzbuzení jsi dostala mnoho, ale i tak se přidám s tím, že ti z celého srdce přeji ať tuhle hydru porazíš! Určitě ji porazíš!!
Kaštane, moc držím pěsti a když písneš adresu přes Dede, přiletí ti na pomoc sluníčko pro štěstí od Myšat. Tuhle bitvu vybojuješ vítězně, uvidíš.
Kaštan, držím pěsti moc a moc, to zvládneš, fakt!
Kaštánku,
těžko se mi něco říká. Držím palce a věřím, že to zvládneš. Asi Ti to říkala spousta lidí, ale BOJUJ. Máš k tomu obrovskou motivaci. Jsem si jistá, že to zvládneš. A když Ti bude smutno, pověz to tu nebo na Hadech. Ono je také nutné ze sebe dostat negativní emoce, aby Ti nebraly sílu na hlavní boj. Držím palce.
Kaštan, nedej se! Budu ti držet palce ze všech sil – taky znám spoustu ženských, co tohle zvládly. Máš za co bojovat.
Poslední známá, co s tímhle bojovala, měla sebou ve špitálu tablet a pravidelně týdně psala zprávu nám kolegům z práce- někdy dlouhou, někdy jen pár slov, ale měla to jako rituál. Říkala, že jí to pomáhalo, jednak to samotné psaní, jednak ty odpovědi. Už nastoupila, zatím na zkrácený úvazek, aby si pomalu zvykla.
Na bychy se vykašli, je to sviňa náhodná, spoustu jinejch věcí jsi rozhodla správně.
A moc dobře děláš, že na to upozorňuješ, ono je to něco jiného, když ti to řekne známá.
Drž se a piš!
Kaštánku,vlasy zase narostou, krásné, kudrnaté, uvidíš.
A ty budeš v pořádku !!! Myslím na tebe!!
Kaštan, zvládneš to, uvidíš, moje kamarádka zvládá už pětatřicátý rok po úspěšné léčbě a ta tehdy byla proti dnešní hezkých pár let za opicema.
Milá Kaštan – kvůli klukům, kvůli celé rodině, kvůli nám a hlavně kvůli sobě – teď se na bychy vykašli a mysli na příští krásné roky, které ti určitě budou dány – držím palce a myslím na tebe – ty to zvládneš (h) (h) (h)
Kaštan, koukej se držet. Z celýho srdce doufám, že budeš moje *třetí* kámoška (ze tří s tímhle bychem), která to zvládne.
Jo a bacha na paruky. Zeptej se JJ, která nedávno mikroskopovala jednu takovou paruku-křoví, u který firmy teda rozhodně ne. (inlove)
Io má pravdu, s parukama je potíž. I když je z lidských vlasů a stojí jmění, pokud do ní vlasy našijí obráceně, takže ji pak češeš „proti srsti“, šíleně zdredovatí. Problém je, že to na pohmat nebo pod lupou nepoznáš, jak jsou tam vlasy naskládané. Hádám, že na šátečku nebo na nějaké jiné kreativní pokrývce hlavy z textilu není tolik co zkazit…
Musíš to zvládnout Kaštánku. Mám vrstevnice /70/ které to zvládly a ta jedna známá se stará ještě o nemohoucího manžela. Vím, že se nám to řekne, ale jsi krásná mladá holka, dnešní medicína je na úrovni a tak to bude zase dobré. (h)
Kaštan drž se. A ptej se. Jsou různé formy a různé léčby. Každopádně máš slušnou šanci, tak se jí chop a bojuj. (y)
Právě tohle prožívám se svou sousedkou. Už bojuje pár měsíců, už ji začaly růst znovu vlasy a testy vypadají nadějně. Ještě ji čeká radioterapie. Už je to starší paní. Chodíme spolu s Ajvi na procházky, ona zklidnila svůj život a objevuje jeho zářivější stránky, než se starat o problémy svých už předospělých dětí a snažit se je za ně řešit. Těší se na jaro a jak budeme spolu oživovat kytky a zahrádky (sun) .
Drž se, Kaštánku. Rodina se chvíli podrží sama mezi sebou, ty se chvilku sobecky starej o sebe. Čím víc se budeš věnovat tomu, abys už byla brzo zdravá, tím dřív se to povede.
Držím palce. (h)
Milá Kaštan, moc držím palce aby léčba byla úspěšná. Jako spousta ostatních, také mám tři kamarádky, kterým se tenhle strašák pověsil na záda, ale zdárně se ho zbavily. Jedna – protože už dost stará – se rozhodla pro drastický zákrok (odnětí prsů, takže ani nepodstoupila chemo), dalším dvěma vyřízli jen části tkání. Těmhle dvěma sice vlasy slezly, ale narostly sotva s léčbou přestaly. Ale u všech tří je to už řadu let za nimi.
KAŠTÁNKU, I KDYŽ JSEM SI PŘEČETLA SPOUSTY BLÁBOLŮ O ŠKODLIVÝCH ÚČINCÍCH MAMOGRAFU, DOCHÁZÍM NA NĚJ PRAVIDELNĚ 1X ZA DVA ROKY. A ZDEPTAT SE NENECHÁM. JINÝCH PROBLÉMŮ MÁM NAD HLAVU, DALŠÍ FAKT NETŘEBA. A DRŽÍM VŠE, CO MOHU, ABY TO VŠECHNO DOPADLO DOBŘE. PROMIŇ, ALE POKUD BY TĚ PŘECE JEN MUSELI OZAŘOVAT, COŽ NĚKDY JE POSLEDNÍ ZÁCHRANA PŘED ABLACÍ,SEŽEŇ SI DOBRÝ RAKYTNÍKOVÝ OLEJ.KDYŽ PODSTOUPI, OZÁŘENÍ JEŠTĚ JIRKA OD LI, SEHNALA JSEM JÍ HO, JELIKOŽ ONA NEVĚDĚLA, KDE HO HLEDAT.A JIRKOVI OD BOLESTI TEHDY MOC POMOHL.MUSÍŠ VĚŘIT, ŽE VŠE DOPADNE DŮLEŘ ŽITÉ DOBŘE.OPTIMISMUS A VÍRA V DOBRÝ KONEC JSOU VELICE ATRIBUTY UZDRAVENÍ.
Jo kdybych býval bych ………..
Já se držím hesla mojí milované babičky Marie : “ Všechno zlé je pro něco dobré. I když to hned nevidíme. “
Je to pravdivé rčení, i když není opravdu snadné přijmout hned vše, co se nám v životě děje.
Ale je to tak.
Kdyby mě bývalý manžel a potom další partner neopustil, tak bych neměla teď skvělého druhého muže. Musela jsem si tím projít, abych ho uměla ocenit.
Míša
Bych?
To už bylo. To už se nezmění.
Je třeba koukat dopředu, přemýšlet na tím, jak chybu neopakovat, ale vrtat se v minulosti?
Dopředu…..Nojo, ale tam mi běží stáda bychů, a některý už ani nehoním.
A pomůže, když se zastavíš a budeš dumat nad těmi minulými?
Dohoníš je snáz?
Ne, ale ty nejhorší se stejně vracejí a zmizí až tehdy, když je člověk dost obrečí.
A tvar budoucích bychů se dá poznat jenom tehdy, když se aspoň trochu zapřemýšlí nad tvarem bychů minulých. Jelikož ti budoucí jsou jenom stíny za kopcem, nejdou pořádně rozeznat, zatímco ty minulé máme možnost vidět v plné kráse.
Když to člověk neudělá, tak ho pak honí jeden bych furt dokola. 🙂
Ahoj Dede. Umím. Musel jsem se to naučit, bylo by jich na mně moc. Protože moji byši mívají nepříjemně konkrétní následky. Jako tehdy ten mrtvý panthera pardus delacouri o kterém jsem psal ve svém prvním a jediném drabbleti. Kdybych byl jen dorazil dřív, že. Nebo kdybych byl šel tudy, přistihl bych toho zmetka co vystřelil na rysa, a tak dále, samí byši. A když se přidají ještě ti byši z mezilidských vztahů, tak to je hotová smečka. Co se jich vyrojilo jen proto, že jsem se vždycky myslel a dodnes myslím, že clara pacta, boni amici.
Ale stejně si to dobře myslíš, „mezi náma dycinky Klára Pachtová“, jak praví klasik v cirku Humberto.
Batýsek to řekla moc krásně 🙂 A ona je to navíc opravdu pravda (wave)
Moji byši jsou ještě příliš krátce pod zemí, a tak radši nebudu mluvit.