Ne, nelekejte se – tohle (ještě) není povídání o zimě. Tohle je vzpomínka mlsací. To jsem šla předevčírem objednat narozeninový dort do naší oblíbené cukrárny Gloria ve Dvoře Králové, když mi zrak padnul na „sněhového ježka“.
Je to zákusek ze sněhu z vaječných bílků, který jsem si zatím nikdy nedala, ačkoliv vlastně nevím proč. Přitom sněhové indiány miluju od dětství, stejně jako kornoutky z mandlového těsta plněné ovocným sněhem. V Glorii dělají ježky vyšší a ježatější, než jaké mám na obrázku a já z nich mám bůhvíproč pocit, že budou sladké až moc. (Hm, přitom indián taky není žádná dietka!:))
Sněhový ježek
Nicméně ten pohled mi připomněl lahůdku, kterou jsem tady u nás v té „pravé“ podobě zatím napotkala. Byly to meringue – neboli sněhové pusinky, jaké jsem objevila za našeho pobytu v Anglii. Vypadaly ale úplně jinak než ty, které se dají koupit v našich obchodech.
V našem anglickém sousedství je prodávali jednak ve farmářském obchodě poblíž vesničky Godstone a v jedné z cukráren ve Westernhamu. Byly to velké nepravidelné hroudy, jemně nazlátlé, svrchu křupavé, uvnitř vláčné. Šíleně dobré! (A hodně drahé – to mě zachraňovalo před nadměrnou konzumací:))
Meringue
A pak jsem si vzpomněla, že v tom farmářském obchodě prodávali i takovou sněhovou „korunu“, která byla z bílého sněhu. Ne tak úžasně chutná, jako ty zlatavé hroudy, ale pořád o hodně lepší než pusinky ze supermarketů. Tu korunu si lidé kupovali, potom ji naplnili čerstvými jahodami a šlehačkou (sem tam s nějakým extra dobrým alkoholem) a vznikl tak velmi rychle úžasně dobrý zákusek.
Zákusek ze sněhové koruny
Když jsem se vynořila ze vzpomínek, pokusila jsem se v cukrárně vysvětlit, co by mohlo vzniknout, kdyby vedle onoho ježka nabízeli i sněhovou korunu, ale nepodařilo se mi cukrářky zaujmout.
Pak mě napadlo, že bych si třeba mohla ty pravé meringue připravit sama doma… ale ono to nějak nejde. Asi mi k tomu chybí zasněná, mokře zelená krajina pod staletými duby, hrázděné domy s nepořádně okouzlujícími zahradami a ježdění vlevo:))
Snehový dort
A tak se dnes zvědavě ptám: máte taky nějaké oblíbené geograficky zakotvené jídlo? Něco, co jste jedli někde na cestách a příprava doma to jaksi nedokáže nahradit?
A… taky máte sněhové zákusky?:))
Clanek jsem cetla jeste v noci, nez jsem sla spat a zdalo se mi o babicce. A ja vim proc. Ona nechavala k hodum napect cukrovi kdesi ve vedlejsi vesnici a pak ho mivala v komore ve studenu. A ja jako dite jsem tam chodila mlsat. Tajne! Uplne slysim ty dvere, jak vrzou :). Byl to vzdycky boj – pozna nekdo, ze zase jeden kousek zmizel, nebo si muzu ukradnout jeste jeden? Cilem byly snehove kyticky. Ze zloutkoveho testa jako se delaji rakvicky, jen byly ve tvaru petilistkoveho ctyrlistku (proste pet srdicek ve tvaru kyticky :)). Uprostred v tom dutem prostoru byl kousicek masloveho kremu a nahore uprostred byla kapka cokolady. Odkousala jsem listecky a posledni sla maslova kulicka s platkem testa nahore a dole, plus cokolada. Uz nikdy nikdy jsem tuhle atypickou rakvicku nikde jinde nejedla.
Pred prazdninami jsem byla v Recku a po jedne veceri, kdy jsem si rikala, ze mam misto maximalne na ouzo, prinesli roladku. Uz od pohledu na tu dobrotu neslo rict ne :/. Jsem bidny pekar, jeste bidnejsi kuchar, ale rekla bych, ze zakladni testo na roladu bylo snih utreny s cukrem (mozna trochen mouky?) a upeceny tak, aby nebyl do tvrda. Do placky se pak zabalila slehacka s kouskama cerstvych jahod, kiwi a bananu. Roladu pak trosku pokapat cokoladou a silne posypat cukrem. Prejedla jsem se uplne brutalne. Nastesti na ouzo je misto i po takoveto roladce! Rikali tomu kormos voudapestis, ale ani jeden z obrazku, ktere mi nabidl recky strycek google, nebyla ona rolada z Rhodosu.
A nez se dokopu tu v praci konecne uklidit, tak jeste do tretice vseho dobreho – recept: vemte pytlik bezé pusinek a trosku je v pytliku potlucte. Ne na padrt, asi tak kousky 1-2 cm velke. To same – roztlouct – udelejte s mrazenymi malinami. Naslehejte slehacku (tady ji taky tlucou – schlagen :)) a vsechno smichejte a promichejte. Odezente deti a ostatni lidi s nenechavymi prstiky a lzickami minimalne na deset minut ven z kuchyne nebo dejte misu pod zamek. Beze trosku zmekne, maliny se rozpusti tak akorat a pak uz budete jen sledovat ten cvrkot kolem misy. Nezbyde zarucene nic.
Preji hezky vikend, e.s.
http://forum.hadopasi.org/viewtopic.php?f=36&t=2943
jj Evo,já to dělávám z nadrcenejch laskonek…ale uvažovala jsem i nad drcenejma rakvičkama
Tahle pochoutka mi připomíná „Eton mess“:
http://britishfood.about.com/od/strawberryrecipes/r/etonmess.htm
Velmi jedlé!
ten můj odkaz je také na Eton Mess 😀
Ze sněhových sladkostí mě chutnají nejvíce laskonky a kokosky, jen tak čistě bílé je mi to děsně sladké. Ale v pradávnu jsme doma kupovali sněhová esíčka a kolečka a věšeli je na vánoční stromeček. Cukroví bylo buď čistě bílé, nebo napůl máčené v čokoládě. Prodávalo se v krabicích a kousky, které byly po jejím otevření rozlámané bylo dovoleno hned sníst.
Jinak máme s manželem dvě jídla spojená s místem. Obě prvně ochutnané v jižním Tyrolsku.
První (moučník). Jeli jsme tam na tři dny turistikovat. A hned první večer v penzionu jsme jako zákusek dostali tiramisu. Do té doby jsme to nikdy jejedli a byli jsme unešení. Ptali jsme se co to je a oni se divili, že tiramisu neznáme. Měli jsme tam ubytování s plnou penzí. Tak nám s úsměvem každému donesli ještě další kousek a dávali jsme si ho pak další večery i když jsme mohli mít něco jiného (nemohli jsme se té dobroty nabažit). Když jsme se vrátili domů(do Frankfurtu), okamžitě jsem hledala recept. Našla a od té doby tiramisu dělám doma. V Německu jsem používala Mascarpone, tady použivám am. cream cheese (Mascarpone se tu také dá koupit, ale je děsně drahé. Přesto jsem s ním jednou tiramisu zkusila, ale jestli byl v chuti rozdíl, tak jsem ho nepoznala. Možná sýr dovozem ztratí originální chuť, nebo se dělá až tady z dodaných surovin, ale vrátila jsem se zpět ke cream cheese)
Druhé jídlo – chleba. V tom samém penzionu jsme take prvně ochutnali tyrolské chlebové placky „Schettelbrot“. Jak jsme zjistili je to jejich typický a velmi oblíbený chléb (krupavý, unitř vláčný). Fladenbrot (chlebová placka)má různé chutě, tenhle byl s anýzem. Když jsme v sobotu ráno odjížděli, zastavili jsme se v pekárně z níž vycházeli lidi někdy s celým stohem chlebových placek. Tak jsme si jich asi 6 take koupili „na cestu“. I tady jsem se po návratu pídila po receptu a zkusila je upéci. Ale oproti tiramisu jsem je pekla snad jen jednou, možná 2x. Prostě to nikdy nebylo ono a navíc jsem pak zjistila, že se v Německu „Fladenbrot“ dal koupit. Byl v něm sice kmín a snad i ten anýz, ale „pravý tyrolský“ to už nikdy nebyl.
To mi Dede nedělej, jenom z toho koukání na fotky jsem zase určitě přibrala 🙂 . A to prý včera Tora otevřela spíž se zavařovačkami a začala vydávat zavařené pasy (aspoň Io a Melly prý už mají ty své zase doma 😛 ). A já budu furt kulatá a kulatější … 😀 … že se divím, po takovém čtení.
Miluju ze sněhového máničky a objevila jsem cukrárnu, kousek od zaměstnání, kde mají skvělé úplně všechno. Což vysvětluje, proč se do práce plížívám zadem 🙂 .
Pivo! Ano, pivo mam spojene s Ceskem. (cz) V Americe pivo piju zridka, i kdyz kupuju Plzen nebo nemecke kvasnicove nebo Guiness. Ale proste mi to nejede, takze to mam v lednici bud pro nahodne navstevy nebo na vylepseni zazivani. Ale jen co vylezu z letadla v Praze, tak ta vize oroseneho pullitru je velmi intenzivni. Takze jen co vyjdu z letadla, vyprahla, stavime se v prvni slusne hospode pri ceste, dam si ten pullitr a jsem doma.
Aaach, sněhový ráda! Ta koruna musí být naprosto úžasná…
Babička dělávala takovej dort s citronovým krémem a na tom zapečenej bílek, někde jsem našla název lemon meringue.
U nás občas prodávají něco, co vypadá jako pusinka ze supermarketu, ale „ikikel“, má to velikost dortu. Uprostřed je rozříznutá a naplněná šlehačkou.
Aaaach… nejspíš jen z těchhle hříšnejch myšlenek jsem tak kilo přibrala
Jo, ještě mám jednu neopakovatelnost: čerstvý na stánku pečený ryby z Gdaňsku. Vůbec nevím, co to bylo za ryby ani čím je kořenili, ale byly naprosto úžasný. Ležely tuším na nějakým plackochlebu nebo co. Bylo to někdy v 80. letech, bůhví jestli tam ty stánky ještě vůbec jsou…
V osmdesátých? V Gdaňsku.
Venzonego vengorza bych si typla 😀
Anna Pavlova byla ruská baletka, jak už zde bylo řečeno. Byla i v Austrálii a zřejmě všechny okouzlila. Na její počest byla vymyšlena tahle „dorta“. Opravdu připomíná nadýchané sukénky. Tady je to populární sladkost při nějaké oslavě. Ten korpus se dostane, nazdobí se to šlehačkou a nahoru se dá čerstvé ovoce. Specialita kamaráda Kolmana. Tak zase moc to nemusím, je to na mne hodně sladké. Ale to ovoce obvykle tu sladkost trochu srazí. Míla
Ty meringue jsou opravdu k nakousnutí. Není to vlastně to, čemu se říkalo bezé? Ale to myslím nebylo uvnitř vláčné. No, tzv. pusinky moc nemusím, ale samozřejmě nepohrdnu. Já preferuji větrníky, ale ty, které mají ve Václavské pasáži na Karláku. Jinde si je nekoupím.
Ta pasáž je vůbec zajímavá. Když se člověk sesype na druhý konec, je tam mrňavé pekařství, do kterého bych nevlezla, ani kdyby mě strkali. Nejhroznější komunistická hrůza, zvláště pro mne ze sterilního Norska. Ale je tam pořád fronta. I zařadila jsem se jednou a opatrně koupila čtvtku chleba a jeden nevzhledný makový, jakože šáteček. Jak jistě tušíte, zdání klame, oboje bylo velice, velice jedlé. A tak když jsem v Praze, vždycky se znovu zařadím, i když s přivřenýma očima. Lépe je nevidět.
Ha, ten ježek nahoře …. přísahala bych, že se tenkrát jmenoval jinak, ale je to on. Takové mívali v bufetu v Benaru, blahé paměti, to jsme bydleli za Děčínem. Chodily jsme si, holky kancelářský, pro ty zákusky skoro denně.
Doma to nevyrábím, sladké mě láká málokdy, ale když už, tak z toho ten cukr musí trčet. Nechápu, jak si někdo může pochvalovat zákusek s tím, že není moc sladký. Hm, tak proč to jí? 😀
A regionální, doma nezopakovatelné … backfish mit brotchen … s větrem, pískem a řvoucími racky 😀 😀 😀
ri, a nepamatuješ na německý koláč s kokosem navrch? ať dělám co dělám, tak se receptu nedopídím. Bylo to moc dobré anebo možná, že takový výběr nebyl. Ale od Tebe se to asi nedozvím, jsi moc mladá.
Nemám nejmenší tušení, ani představu.
Ani nevím, po čem bych měla koukat 🙂
Jj, německá ryba v housce je úžasná. A asi fakt jen tam 🙂
Dede, co mi to děláš!!! Takové obrázky shlédnout hnedle po ránu….. Máš, pravdu, ten ježek bude asi hodně sladký, ono všechno tahle nádhera vlastně stojí doslova a do písmene na cukru. Ať přemýšlím sebevíc, tak si nemohu vzpomenout, kde by mne nějaká laskomina tak zaujala, protože mne zajímají a chutnají všechny zákusky. Dnes už spíš zajímají, protože chutnat moc nemůžu. Jo, vlastně Brňáci si vzpomenou! U Gasenheimra neboli na nám.Svobody U Mamlasů vyráběli svoje „máničky“. To byly vlastně dvě laskonky, mezi nimi vynikakjící krém, nahoře všechno nazdobené šlehačkou a polité čokoládou. Dnes už pravé „máničky“ nejsou k mání, jenom ubohé napodobeniny, které se tváří jako máničky. A mimochodem, cukrárna se už definitivně ruší.
http://brno.idnes.cz/konec-cukrarny-u-mamlasu-0xj-/brno-zpravy.aspx?c=A140827_2094169_brno-zpravy_mich
No, upřímně se děsím toho, že to skoupí nějakej klan a bude tam další asijská hadrárna, kterých je centrum města plné. Štve mě to, ale vzhledem k tomu, že do centra vlastně nechodím, protože otevřeno do osmi večer nikde nemají, tak to asi nějak přežiju a zařadím jen na seznam těch míst, kde nemusím být.
No, po pravdě řečeno mi Mamlasů líto nebude, chuťově i interiérem to byl dost skanzen komunismu a spíš tu legendu ničili než pozvedávali, takový rok 1984 jak vyšitý, bylo mi to líto (podobný skanzen je bývalý Sedláček, taky dost hrůza). Naštěstí jsou už v Brně lepší cukrárny, třeba ta na Slovákové, dcéra si ji nemůže vynachválit.
Trocha reklamy, pokud se Dede nebude zlobit: https://cs-cz.facebook.com/cukrarstvimartinak
No já vím, ale stejně bych tam další hadrárnu mít nemusela. Jenže vzhledem k vyvolávací ceně to nikdo jinej asi nekoupí.
Tak hadrárnu bych tam taky nechtěla, ale vzhledem k ceně počítám, že tam bude něco mnohem horšího/jiného.
Ale k tomu Martinákovi si s Kačkou zajděte, až zas někdy budete v Brně. Mají tam prý i velice dobrou zmrzlinu, říkala dcéra.
Vůbec ta Slovákova (a hlavně Veveří) je poslední dobou docela fenomén, jeden dobrý podnik vedle druhého, člověk neví, kam jít dřív – a vesměs všechny jsou dobré.
Jo a ještě jedna poloreklamní upoutávka – v neděli se bude konat první brněnský Street Food Festival – u Kafé Industra na Masné (v areálu bývalých mrazíren). Pořádá to náš kamarád a my s MLP mu tam budem nějakým skromným způsobem pomáhat (v případě hledání jde o firmu Cimes Deli).
Vzkaz pro všechny ostatní – přijďte všichni v hojném počtu, bude to fajn. Akce začíná v 10 ráno a potrvá do vyčerpání zásob a zúčastněných osob. https://www.facebook.com/events/275648429226267/
Všimla jsme si, že tahle oblast začíná být zajímavá (občas musím pracovně zajít do Arrakisu na Veveří.) S kačkou to možná bude obtížné někam zajít, leda o víkendu, v pondělí nastupuje do školy v Prostějově.
Tak ať se jí daří!
A Ty si tam někdy zaskoč sama, třeba do bistra Franz – krásný interiér, výborné jídlo, příjemná obsluha.
Sněhové pusinky, laskonky, makaronky a podobné dobroty moc nemusím (spíš naopak – je to moc sladké a příšerně to leze do zubů), ale jeden dobrý vyzkoušený recept na Pavlovu bych měla, třeba se bude někomu hodit: http://www.labuznik.cz/recept/jahodove-pusy-neboli-strawberry-crush-mini-pavlovas/ – paní je opravdu šikovná a její recepty se povedou vždycky.
P.S. Na sněhový koláč s pusinkami má paní Jana taky jeden recept, taky blbuvzdorný a fungující:http://www.labuznik.cz/recept/americka-paje-moji-maminky-lemon-meringue-pie/
Teda DEDE ty meringue vypadají fantastický. Hned bych si jeden dala ke kávě.
Já zase vzpomínám, jak jsme si letos dávali na Piazze Navoně v restauraci a cukrárně Tre Scalini jejich tiramisu. Bylo to jemně sladké lehoučké opojení.
Takové si tady u nás nedáte.
Míša z Plzně
Co mi to po ránu děláš ? Já sladké miluju kromě máslových dortů a zákusků. Sněhové jsou nej.
Hmm, sněhové cukroví jsme jako dítě milovala (nechápu) a dneska bych měla problém sníst půlku pusinky. Je to moc sladký a skřípe to mezi zubama, alespoň v té verzi, co se obvykle dá koupit. Verze „uvnitř vláčné“ bývá obvykle domácí a zatím mě nikdo nedokázal přinutit, abych se touhle hrůzou zabývala.Vánoční cukroví vyrobím poctivě v žádaných množstvích, i když ho nejím, ale pro sněhové pusinky dokážu děti klidně poslat k babičce 🙂
No, sněhové zákusky nemiluji, ale vyrábím pusinky a kokosky, neb rodina je oblibuje. Mám vynikající starý recept na bézé, ale rodině ho nedělám, neb nikdo z nás vyjma Kuby to nepotřebuje.
Vzhledem k tomu, že Bimbo nemůže přes hranice, nemám jídel,která by chutnala jinak doma a jinak zde.
Proč ten Bimbo nemůže přes hranice? copak to je dnes ještě možné?
Ano,ještě dnes je to možné… ale on s tím souhlasil…. není to z trestu…
Pawlova, v Cechach Pavlova dort. Nejak to souvisi s Ruskem, bud je to odtamtud a nebo jeho stvoritelka byla ruska slechticna ci umelkyne v emigraci. Zakusky z bilkoveho snehu neoblibuji – tedy makronky jsou cestnou vyjimkou – a tudiz nejim, nepeku a i tu pawlovu mam v hlave jen velmi vagne. Na obrazcich vypada ovsem skvostne….
Jinak dnes posledni den mesicniho pobytu v detske lecebne. Jak ja se tesim domu na svou postel, to by mi snad nikdo ani neuveril.
U Pavlovy s emi něco pletlo s baletkou a v odkazu u Sharky jsme si potvrdila, že se mi to plete správně 🙂
Anna Pavlova byla ruská baletka..a to sněhové nadělení, připomíná její baletní sukýnky a celou Annu,třeba jako Labuť…… koukni níž na ten odkaz ode mne…
http://cs.wikipedia.org/wiki/Pavlova
Doufam, ze ta lecebna pomohla. (h)
Hani, taky doufam. Ale bylo to tam skvely…. jestli se vzmuzu, napisu na NZ clanek…
Milá Dede, slin mám plnou pusu, ke kávičce je kousek tohoto potěšení výborný doplněk, ale ne často…tak jednou do roka si přesladit den… vše sněhové, co zmiňuješ, je ala Pavlova.. čímž neříkám, že by to nebylo dobré…a děkuju za sladké ranní počtení..
http://fresh.iprima.cz/jak-na-to/5x-dort-pavlova-trochu-historie
Upíct bych to tedy neuměla a nepeču protože by to doma nikdo nejedl. Ale dala bych si kousínek. Větrníky tedy néééééééééééé. Po větrníku jsme měly s Janinou pěkný prů.. Od té doby jsme je nekoupily
Paella.
A nehažte po mně recepty, mám ten, co jsem si dovezla od kámošky z Kastílie.
Ale není to tu v našich končinách jaksi to ono. Asi je tu na to jídlo málo vedro nebo co.
Ale mlsám pokud možno větrníky – a ty dělat neumím a ani se nesnažím se to naučit. 🙂
Hoď ten svůj!!!! (f)
Je ve Vražedný zóně, a tam pro změnu nejsem já. Sorry. Většina knihovny je furt ve Vražedný zóně. Nemám tu dost místa ani na slovníky, natož na kuchařky.
(wasntme) Vražedná zóna (wasntme)
Větrníky jsou úplně jednoduché, ty zvládnu i sama, i když žádná jó moc pekařka/cukrářka nejsu.
Jenomže já prostě nechci. 😛 Chci kupované, protože mají tu přidanou hodnotu, že je jenom jeden a že si ho můžu vzít do zvláštního prostředí.