Podzimní počasí mne přímo láká do kuchyně a vyžaduji teplou stravu. A co s tím, když váha nesmí stoupat? Inu teplou vodu, tedy polívky. Nelekejte se, u nás je základem teplé vody anglická slanina…
1. Kroupovo-houbová
Kroupy předem namočit, druhý den slít, uvařit. Když není čas, vezmu lámané krupky a uvařím je hned. V polévkovém hrnci osmahnu kostičky anglické slaniny, proužky cibule a plátky česneku. Přidám houby – namočené sušené či čerstvé a na kostky pár (tedy 2 ks) brambor. Vařím, majoránkuji, solím, popř. pepřím. Ke konci rozšťuchnu brambory a taky občas zapráším polévku 1 lžící dětské krupičky – ne víc, fakt by to měla být voda. Přidám vařené kroupy či krupky, čerstvě ustrouhaný česnek a mám-li, pak petrželku. A pokud do talířů nastrouhám sýr, mám z toho i luxusní večeři.
A tou majoránkou to má takovou pěknou českou chuť.
2. Papriková
V polévkovém hrnci osmahnu kostičky anglické slaniny, přidám proužky cibule, na proužky zelené tenkostěnné papriky (aspoň 4) a pak zapráším lžící mleté papriky. Vodu a vařit, pro zvýraznění chuti přidávám i kostku masoxu či hovězího vývaru. Mám-li houby, přidám houby, ideální jsou holubinky. Sůl, pepř podle chuti. Cca po 15 – 20 min., když polévku vypínám, přidám rozšlehaná vajíčka – ona se ta vejce v té polévce tak pěkně obláčkově srazí… Pár kapek citrónové šťávy polévce zvýrazní chuť.
3. Savojská bramboračka (bez slaniny)
Na tuku (2 lžíce oleje obvykle) zpěním na kostičky krájenou cibuli a nastrouhanou mrkev (3 ks), když se to „zpejchne“, zasypu 1-2 lžícemi mouky (hladká nebo polohrubá). Zaliji vodou studenou a přidám na kostky brambory (3 ks). Okořením muškátovým květem. A přidám aspoň 1 masox, i 2 lze přihodit. Solím, pepřím, nakonec lehce kápnu citrónovou šťávu. Přisypat lze jak petrželku, tak pažitku, ovšem s libečkem doporučuji opatrně, ten by přebil jemnost mrkve a muškátu. Pro toho, kdo si nemusí hlídat váhu, doporučuji nakonec rozpustit v polévce kus pravého másla.
4. Brokolicová jednoduchá (bez slaniny)
Nejvíc práce a času zabere očištění brokolice, pokud nevyhazujete košťálky. Já je nevyhazuji. Pak tu očištěnou brokolici povařím 3 minuty v osolené vodě, doporučuji přidat hovězí vývar v kostce, pak pěkné kousky vylovím z hrnce stranou a větší část v hrnci ponorným mixérem rozmixuji. Přidám muškátový květ a vliji do polévky 1 velký smetanový jogurt rozšlehaný s 1 – 2 lžícemi hladké mouky. Povařím, míchám, solím, pepřím, muškátuji. Až se mouka provaří, je hotovo, vysypu do hrnce tu předem vyndanou část povařené brokolice a pokud chcete mlsat, přidejte nakonec kus másla.
5. Gulášová z mletého
Na troše tuku osmahnu v hrnci anglickou slaninu na kostky, cibuli na kostky a přidám mleté maso (tak 30 dkg), které taky opeču – ale opatrně, aby se mi úplně nerozpadlo a zůstaly tam kousky. Pak 1- 2 lžíce mleté papriky, zalít vodou a vařit, přidat na kostky brambory (2 – 3 stačí) a případně – kdo má rád chuť rajčat – tak konzervu rajčat, ovšem nemusí být. A vařit cca 20 min., osolit, omajoránkovat, očesnekovat. Já nakonec polévku lehce zahustím lžící hladké mouky rozmíchané v čtvrthrnku vody. Někdo přidává nakonec i nějakou tu uzeninu, ale tu já nemusím. Za to přidám nakonec čerstvě strouhaný česnek a mám-li, pak nať libečku.
Dobrou chuť!
Zdeni, gulášovou určitě vyzkuším, jen co se vrátí Tom z Polska
Tak já jsem si zrovna dnes uvařil polévku jako hlavní jídlo podle jednoho ze svých super jednoduchých receptů. Kuchaři by si trhali vlasy a labužníci by zvraceli.
Vaří se na drobno nakrájené brambory a když jsou měkké, nasype se tam mražená zeleninová směs (takzvaně lahůdková) a ještě 10 minut vaří.
Osolit a opepřit na talíři.
Nebudete věřit, opravdu mi to chutná a dvojitá porce s chlebem mi stačí na oběd.
Ještě mě napadla jedna polívka – z pečených rajčat, znáte? Rajčata už skoro končí, tak je nejvyšší čas ji vyzkoušet. Doporučuju nějakou masitější odrůdu, nejlíp taková ta podlouhlá (jak se jmenují, to bohužel nevím, v Itálii mají něco podobného, jmenuje se to snad? San Marzano – prostě hodně dužiny, skoro žádná semínka). A protože už jsem líná celý recept vypisovat, posílám odkaz na blog jedné mladé šikovné maminky, recept plus mínus odpovídá tomu, co dělávám sama: http://www.laskominyodmaryny.cz/2013/08/polevka-z-pecenych-rajcat.html
Aido, myslim, ze ten druh rajcat se jmenuje roma. Aspon tady. mam je do vareni rada, prave proto, ze nemaji tak veliky obsah tekutin. A vydrzi doma dost dlouho.
Pecena rajcatova se mi libi. Nekolik tech pevnych rajcat jeste mam, tak to bude nedelni jidlo.
Já polévky celý život moc nejedla,vzhledem k tomu,že mě maminka živila hustými polévkami celé dětství.Byla jsem totiž podvyživená (kdo mě viděl,neuvěří :o)).I ve vývaru bylo tolik nudlí,že v něm stála lžíce.
No,jako dospělá občas si dobrou polévku udělám,v zimě je to na zahřátí.Nejradši mám pr.elačku,ovšem k té se dostanu jen vzácně.Nicméně tady je tolik receptů,že si je určitě vyzkouším.
Zdeno dík za toto téma (y) !
Fallowo, pr.elačka se dá udělat i z jelita, pokud máš možnost někde koupit opravdu dobré. Cibulovočesnekový základ, zaprášit moukou, zalít vývarem, v tom nechat rozvařit oloupané jelito, přidat předem uvařené kroupy, dochutit majoránkou, utřeným česnekem a pepřem – a pak už jen mlaskat 🙂 není to úplně stoprocentně ono, ale dost dobrá náhražka – přece jen základní surovina na tu stopro pravou se běžně nesežene.
K Mlsotníku se musí zasednout zásadně s plným břichem, jinak hrozí kruté kručení v břiše a ukapávání slin do klávesnice 😛
Moje favoritky mezi polívkami jsou držková, hrachová, květáková, fazolová, čočková, bramdoračka, v poslední době dýňová (tu neumím, na tu chodím ke kamarádce), kuřecí s nudličkami a játrovými knedlíčky a spousta dalších…
Jednou, když byly moje děti ještě dětmi, jsem zavzpomínala, jak moje babička vařívala mlikovou polívku s kapáním a občas taky chlebovou. Tu mlíkovou jsem moc nemusela, ale nevím proč, měla jsem dojem, že ta chlebová mi chutnala. No a protože jsme zrovna měli nějak moc chleba, tak jsem se rozhodla, že ji zkusím. Vůbec si už nepamatuju, jak jsem jí vařila, ale musím říct, že tak odpornou kejdu jsem ani předtím ani nikdy potom už nejedla. Tedy nejedla… stačila jedna lžíce a bylo, celej hrnec jsem vylila do záchodu. A dodneška si to děti pamatujou, zrovna nedávno, že prej bych mohla zase uvařit tu lahůdku (chuckle)
jen tak mmch, znáte ji někdo?
Já ano, chlebovou jsme jedli, tenkrát mi docela chutnala, ale jak by to bylo teď, to nevím 🙂
Můj polívkovej táta celoživotně vzpomíná na nejhorší polívku svého života, což prý byla mlíková. Jeho máma prý byla děsná kuchařka, takže knedlíky měla uvnitř tvrdý, zvenku slizovitě rozblemclý. Takže když zveme otce k obědu a on se ptá, co bude, nejčastější odpovědí je, že mlíková polívka a šlejšky (tak prý říkala tátova ségra rosolovité hmotě z knedlíků)…
chlebovou polívku vařím a je prý docela dobrá. Do hrnce dám asi 1 litr vody, nalámu dva krajíce chleba ( ne celozrnný), nakrájím česnek a přidám kostku Knorr nebo Maggi zeleninovou, chleba nechám rozvařit a rozmixuji. Základ rozředím trochou vody asi tolik co se vyvařilo. Mezi tím oloupu a nakrájím na drobné kostky 4 střední brambory, vhodím do chlebového základu a nechám povařit, podle potřeby osolím. Nakonec rozkverlám vejce a vliju do polévky. Na talíř dám utřený čerstvý česnek a trochu petrželky.
chlebová polívka je výborné jídlo,pokud se umí uvařit, chodím na ní ke svojí kamarádce, která z ní vykouzlí manu nebeskou…
existuje několik druhů chlebové polévky..
tady máš jednu: http://www.toprecepty.cz/recept/9394-babiccina-chlebova-polevka/
a tady tu z rozvařeného chleba:
Chlebová polévka
Potřebujeme hrst nasekané zelené petrželky, libeček
2 větší cibule , 2 lžíce sádla, na osobu jedno vejce …
litr a půl silného hovězího vývaru i z kostky
přes půl- bochníku tmavého – odleželého (3 dny – ne čerstvého) chleba
sůl, pepř, kmín
Na sádle osmažíme cibuli dozlatova, přidáme mletý kmín. Tmavý chléb nakrájíme na krajíčky a spolu s cibulí ho vložíme do polévkového hrnce a přelijeme horkým vývarem, pomalu rozváříme, dáváme jen střídku, kůrky si nakrájíme a opečeme, do mísy přelijeme tuto polévku a doplníme ještě horkým vývarem, pokud je příliš hustá, zasypeme zeleným, vklepneme vejce a rozmícháme, ozdobíme opečenými kůrkami, osolíme a opeříme..A pak jíme…..
Děvčata, děkuji moc, pojala jsem takový plán, že tu chlebovou polívku ještě jednou zkusím a pozvu děti na nedělní oběd 😀
Dámy a pánové, a co takovej oukrop, nebohustá bramboračka z čerstvěnasbíraných hub? eznám lepší vyprošťovák
zdravím
Z čerstvě nasbíraných hub? Co to jsou houby? Co je to čerstvě nasbírané? :O :O Tady, na jihu Jižní Moravy?!!! Věc neslýchaná, nevídaná!
Houby taky znám jen z doslechu, hlavně proto, že vůbec nemáme čas někam vyrazit (pořád ještě opravujeme ten byt pro dcéru, nějak to nebere konce). Ale předevčírem na trhu jsem pytlík moc pěkných praváků aspoň koupila a uvařila MLP houbovku, jeho asi nejoblíbenější jídlo.
ještě že jste to napsaly :O V předsíni leží zapomenutý sáček s houbama – byli jsme na procházce… a zase donesli… Jdu je nakrájet a podusit. Asi půjdou na mražák, už jsme přehoubovaný… 😛
Co je to sakra přehoubovaný??? Já jsme letos viděla jednu, slovy jednu babku….
Dole jsem slíbila recept na fazolovou polévku od Marthy Elefteriadu, taky tady je, opisuju doslova z její kuchařky.
„Fazolová polévka (Fasolada)
Suroviny: 500 g fazolí, 2 středně velké cibule, 2-3 stroužky česneku nakrájeného na plátky, 3 mrkve, 2 polévkové lžíce nadrobno nasekaného celeru, 2 snítky celerové natě (svázané), 1 lžíce rajského protlaku, 1/2 čajového šálku oleje, sůl, pepř, lze přidat i kousek červené feferonky, ale stou bych to moc nepřeháněla.
Postup: Fazole opláchneme a necháme přes noc máčet ve vodě. Druhý den je opět propereme v čisté vodě, dáme do hrnce s vodou tak, aby byly ponořené, a uvedeme do varu. Hned, co přejdou varem, vodu slejeme a dáme znovu vařit, tentokrát do horké vody. Mezitím nakrájíme cibuli, česnek a mrkev a přidáme k fazolím. Přihodíme i celerovou nať a přilejeme olej. Použijeme-li feferonku, teď je její pravý čas. Osolíme, opepříme a vaříme, dokud fazole nezměknou. Protlak, zředěný v troše horké vody, přidáme těsně předtím, než hrnec odstavíme. Necháme ho jen mírně přejít varem.“
Ještě jsem na vedlejší stránce kuchařky našla čočkovku, tak kdyby by zájem, opět opisuju recept doslova:
Čočková polévka (Supa fakes)
Suroviny: 500 g čočky, 7 čajových šálků vody, 2 cibule na kroužky nakrájené, 2 stroužky česneku, 2 lžíce protlaku, 1 mrkev nakrájená na kolečka, snítka celerové natě, 1 bobkový list, sůl, pepř, 1/2 čajového šálku olivového oleje
Postup: Čočku přebereme, dobře opláchneme a půl hodiny povaříme. Potom vhodíme do hrnce včechny ingredience najednou a vaříme, dokud není čočka měkká.“
P.S. Omlouvám se za případné překlepy, nečetla jsem to po sobě.
Řekla bych, že už jsem jí kdysi zmiňovala, ale stejně připíšu naši pórkovou, protože ji velmi miluju.
Pórek (1(2 velkýho) nakrájím na kolečka a osmahnu na pánvi. Spíš víc než míň. Mezitím vařím brambory (asi jako na kaši pro průměrného puberťáka). když jsou brambory skoro měkké a pórek osmažený, brambory nedbale rozšťouchám – je lepší, když zbydou kusy, polívka nemá být hladká.
Přisypu pórek a rychle provařím, doleju mlékem podle úvahy (má to mít šmrnc jako řídká bramborová kaše s pórkem) a zavařím jedno až dvě vejce.
Taky pěkní. Vůbec, dneska je tu těch pěkných receptů hromada.
…pěkná…, pardon, překlep, budu si muset rozsvítit
Moc fajn recepty – v clanku i v diskusi. Tak pro zmenu pridam, co mne stve na americkych polivkach. Kategorie prvni: vetsina lidi zna polivky z konzerv. Je jich moc druhu a vetsinou to neni k jidlu. Strasne huste, presolene a vicemene chute proste, krome vyznacne kovove chute. A oni z toho i vari. casto se na skupinovych jidlech vyskytuje nasledujici: zelene fazolky z konzervy se vyklopi do pekacku, zalejou se kremovou houbovou, posypou se predsmazenymi cibulovymi krouzky a da se to zapect. Nekdo to jeste zhodnoti pochybnym syrem. Vypada to jako ze uz je to predtravene. Existuji druhy/znacky polevek v konzerve, ktere jsou pozivatelne, ale to jen ve specialnich obchodech. Kategorie druha: celkem novinka, polevky z kartonu. Ty nechutnaji kovove a nektere se i daji jist a nektere jsou i chutne, jako rajcatove a dynove. Ale tak huste, ze si je krapet naredim vyvarem bez soli. A kategorie treti: restauracni polevky ve stredni cenove skupine – tzn., kam chodi treba lidi na obed. Tak to je uz tak huste, ze to ani nejde nazvat omackou, to je cosi oblemcane v comsi. Na polivce mam rada i neco te tekutiny, ale tyhle vytvory to postradaji. Treba takova „domaci“ kureci vetsinou vypada jak silne rozvarena testovina omatlana necim a s kousky celkem bez chute masa. Ale protoze ja polivky rada, tak je varim, ale i ty mistni recepty si upravuju k radosti Chetovo rodiny a pratel – hele tak dobre minestrone, chowder, atd. jsme jeste nemeli. Kategorie ctvrta: orientalni retaurace. Dobra cinska, japonska miso, thajske polivky, vietnamske pho – tak to teda muzu. Protoze tam ty prisady jeste plavou. Kategorie pata: kvalitni, tedy drazsi, restaurace, kde kuchari vari tradicni americke, ale nemrvi to tou hustotou. Kategorie sesta: GUMBO!!!!!!! Toz tak, vcil vite muj nazor na americke polevky.
Teda Hanko, jestli ty nás nešidíš – ohledně té polívky z konzervy (chuckle) ! Vždyť skoro v každé knize americké provenience je hrdina (někdy i hrdinka) zachráněn od smrti (smrtelně raněn střelnou zbraní, chladnou zbraní či má zlomené srdce z nešťastné lásky) VÝBORNOU polévkou z konzervy (kuřecí vývar či rajská, jiná se v literatuře zřejmě nevyskytuje), kterou mu či jí uvařil či uvařila druhý hrdina či hrdinka (rozuměj, otevřel konzervu, vyklopil na talířek a dal ohřát do mikrovlnky). Dodnes jsem měla za to, že polívka z konzervy je něco jako mana nebeská … a ty mi tady bereš iluze (rofl) (rofl).
A někteří na to téma ještě malují obrázky. 😉
https://www.google.cz/search?q=Campbell+soup+Warhol&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=ZHk8UpL_NcfKtAa-3oAo&ved=0CCwQsAQ&biw=1280&bih=884&dpr=1
Jinak Hance moc děkuju za stručné shrnutí, tak nějak podobně jsem si myslela, že to je. Ono se asi v Americe moc doma nevaří, že? – teda pokud tomu dobře rozumím.
odpovim pozdejc. Musim nekam mazat a to tak ze hned fcil.
Před dávným čase jsem ještě na NP psala o tom, co to vlastně byla Rumfordská polévka. Recepty jsou různé, ale ten úplně původní, upraven na domácí poměry, je asi takhle.
Rumfordská polévka:
Den předem si namočíme 4 hrsti hrachu a dvě hrsti krup.
V kastrolu vyrobíme si normální základ, t.j. orestujeme cibuli a polévkovou zeleninu, zalijeme vodou, přihodíme kroupy a na kostky nakrájené maso či vhodnou uzeninu, možno zpestřit třeba ještě květákem atp. Před koncem vaření ještě přihodíme pár, též na kostičky nakrájených brambor. Máte-li nějakou tu kost, povařte ji s polévkou.
Nezapomeneme osolit a opepřit a jelikož v těch dávných dobách často kořenili zázvorem, můžeme ho též použít.
Hrách si uvaříme zvlášť, vyrobíme z něj řidší kaši a tuto zamícháme do hotové polévky. Takže s tím kořeněním je lépe čekat až na konec a třeba ještě chvíli povařit, aby se všechno hezky spojilo.
A s dovolením jedno OT: kdo se chce podívat na strakaté nadělení, může zde: http://asteris.rajce.idnes.cz/Strakate_setkani_2013_Svojanov/
Bohužel bylo deštivo a tma :(. Ale musím prozradit, že v malé psí olympiádě se Hanča s Denisem umístili na krásném pátém místě z několika desítek psů. Jedna z disciplím byla aport pamlsku a pak přivolání asi na 10 m, ale kolem 5 mističek s velice lákavým obsahem, kdo zná Arinku, je vám jasné, jak jsme asi mohly skončit. Arinka vymetla všechny misky, podívala se pod všechny hračky a pak se vrátila na start, protože tam měli zásobu na doplňování misek. Aport pamlsku měl vypadat: pán hodí do vyznačeného místa, pes přinese nedotčený pamlsek. V Arinčině podání: já hodím, trochu jsem se nestrefila, Arinka donese pamlsek do vyznačeného prostoru, bleskově sežere a radostně běží k pořadateli pro další…. (whew)
Je jasné, že Arinka není žádný blbec a ořezávátko (wait) a dobře ví, že co je v bříšku, to ji nikdo nevezme (clap) (clap) . U mne má deset bodů a je vítězka.
Výborná je také kyselá chřestová:
svazek chřestu oloupeme, odřízneme vršky, které se pak dávají syrové až do hotové vřelé polévky před vypnutím varu (krásně pak křupou) a silnější bílé části uvaříme ve vývaru, třeba z kuřecího masa s najemno pokrájenou cibulí a jedním bramborem na kostičky. Vše rozmixujeme. Postavíme znovu na plotýnku a přivedeme k varu, dodáme zbylé části chřestu, pokrájené na drobné kousky a krátce povaříme, aby změkly. Pak přidáme zakysanou smetanu, ještě zvýrazněnou lžící octa. Pokud je polévka příliš řídká, dohustíme světlou jíškou. Do vroucí polévky pak vsypemme špičky chřestu a vypneme, ale necháme na horké plotně. Za nějakých 5-10 min. lze servírovat. Kořeníme bylinkami dle vlastního uvážení. Polévka je jemná, aromatická po chřestu a lahodná.
Ta musí být dobrá.
chřest já ráda, ale uvařenej a v holandský omáčce nebo jen přelitej máslem, na polívku dost drahej špás….
Joooo, polífky, to je moje. Mě několikrát polívka zachránila v době mládí a nerozumu život po probenděné noci, kdy člověk pil víc než snesl. Můj táta je polívkovej, a jestli není alespoň jeden talíř polívky denně, je zle. Nejradši má polívku rozcapovací tzn. hovězí vývar + maso, zelenina, nudle jedině domácí i játrové knedlíčky. Máma mu jí vaří k narozeninám a já, když potřebuju domácí nudle, neb táta je u nás v rodině nudlotvůrce nejvyšší 😀
Ale, polívčičky – ty miluje hlavně můj muž. A to polívky přesnídávkové – on málo snídá a když si kolem desáté může ohřát polívku, je na vrcholu blaha. Díky za spoustu inspirace.
Jeste k tem kroupam. Jako Dede, taky je mam rada, a taky ne vzdy odhadnu spravne mnozstvi. Tak jsem to vyresila tak, ze ty velke kroupy jednou za cas uvarim ve velkem mnozstvi (ono to trva) a zamrazim v primerenych porcich I s tou vodou, ve ktere se verily (aby nevyschly a zachovaly si chut).
Jooo, to je hrozně fajn – kromě jiného ten ušetřenej čas (y)
Polívky jo, u nás jo. Celoročně. Furt. Všecky. I jako samostatný oběd, když jsou dohusta. V létě spíš vývary. Holky jsou ve školce u paní kuchařky v oblibě, protože dlabou všecky polívky. Kromě jediné, a to je polívka z filé.
Já si dovolím přidat ještě jednu polívčičku a to špenátovou. To se takhle na osmaženou cibulku v hrnci pohodí trošku rozmrzlá kostka špenátu, nebo podobné množství špenátu vlastního rozmixovaného a chvilku se to honí po hrnci sem a tam. Přidá se sůl a drcený kmín (nešetříme), zalije se do půle hrnce vroucí vodou a nechá se tak 10-15 minut povařit. (Mezitím si uvaříme asi 5 vajec na tvrdo).
Potom do polévky přidáme větší množství mléka (aspoň 1/2 litru) do kterého jsme zamíchali pár lžic mouky. Necháme chvilku povařit (teď musíme často míchat aby se mléko nepřipálilo). Přidáme trošku muškátového květu a nakonec rozmačkaný česnek. Do hotové polévky na jemno nastrouháme uvařená vajíčka. Je moc dobrá a svou barevností potěší i oko hladového. Labužníci mohou přidat smetanu a vegeťáci trošku vegety. Většinou jedí i děti špenátonejedlé – odzkoušeno.
Taky dělám špenátovou neb je to moje milované jídlo. Špenát na jakýkoliv způsob – ať už ten zmrazený lisovaný nebo listový.
My taky špenát moc rádi. Minulý týden jsem ho na trhu koupila hodně velikou tašku (čistila jsem to snad hodinu, možná víc), mírně spařila a pak bez sekání jen tak „opráskla“ na cibulce a česneku (a trošce másla). K tomu brambory (zase s troškou másla), moc dobré to bylo.
Petro, to budu muset zkusit. Když byl synek malej a chodil do školní jídelny, terorizoval mě vykládáním o tom, jak jediný, co je ve školní jídelně dobrý je špenátová polívka. A jak je teda divný, že já ji neumím …
Pěkné, polífky my rádi… Teda já a Junior. Můj nejdražší je na polívky mlsnej. U něj vede kulajda, fazolová, čočková, zelňačka…
OT – dotaz: Ari teď docela dost líná (no jo, ochladilo se 😛 ) Tak se ptám, může to souviset s háráním? Mám s tím opravdu málo zkušeností, Berry hárala jen jednou, pak už byl demodex. Může to být tím, nebo mám pátrat jinde? Nebo vám taky línají psi?
Berry například nelíná, Berry naopak srst zimně zahušťuje.
No, hárání a jiné hormonální kotrmelce dokáží nemožné a ovlivňují všechno možné.
Ale, blíží se podzim. A v tu dobu, obvykle, žvižátka přelínávají. Mění kožich letní za zimní (na jaře naopak). Zvýšené pouštění chlupu pociťuji i u svých upravovacích pejsků. Kdo pravidelně nečeše bude tvrdit, že jeho pes nelíná. Ale u nás je chlupů v hřebenun víc.
ona je taky v pubertě – takže možná ztrácí zbytky mládežnického kožíšku… Každý má to línání jinak.
Hlavně aby na zimu nebyla nahatá (chuckle)
Beta nelíná, ale začíná jí kožušek houstnout. Lítá jak drak (když začala na začátku týdne trochu těžknout v pohybu – dlažba jí stále nevadila), tak jsme dali prášek (maličko po termínu) a je jak rybička – nadšený lehký podovolenkový pohyb trvá (nod)
Ve hřebenu nechávají chlupy obě, po domě jsou ale chuchvalce jen těch bílých. Ale nemá lysiny a je veselá, snad je to jen součást normálního procesu, který u ní vlastně ještě neznám. Navíc je to mé první zimní štěně, takže leccos má proti jarním Nazgúlům i Berry posunuté.
Je fajn, že je Betka v pohodě (inlove) – ostatně já si myslím, že to její bláznivé lítání je právě to, co ji doslova drží na nohách…
Dede, línají nám všechny tři, Ellie a Aira letos už podruhé…Počasí je poněkud bláznivé, nevím, jestli se chystají na zimu nebo na jakou roční dobu. Taky začaly děsně baštit, ale to může být tím, že MHP je nějak moc vyhladověl přes léto, i když mu říkám, že je má víc krmit, tak je to jak s blbým, doslova (headbang)
Vážená paní Xerxová, musím Vám poděkovatz za zmínku o depotním preparátu pro „psí nestory“, který jim moc ulehčuje život s artrosou. Máme v lidském věku počítráno 91 letého retrívra, moc ho milujeme a on nás a začal brkat na zadní. Tak jsem požádala sřáteleného veterináře o pomoc a zmínila se o tom depotním preparátu. Věděl o něm, předepsal a pes se vysloveně vylepšil. Držím moc palce Vaší Bety a zdravím.
baba zabukistka v úctě
Pilně se na Zvířetníku vzdělávám a kdybych uměla psát něco jiného než výzkumné zprávy a jiné odborné nesmysly, podělila bych se s vámi o zkušenosti se životem s třemi psy (dva retrívří mastodonti a jeden beewr) a smečkou šesti koček
Ale umíš, určitě umíš 🙂 To chce jen se nebát (y)
Jasně že umíš, jenom se ti nechce (do hlavy ne-e) a tak vymýšlíš, proč ne. Myslím, že většina z nás takto začínala. Chce to trošku se překonat a říct si: „Ná a co když to bude blbý, šak ně nikdo nezná!“ No a další přispěvatel milený je mezi náma (clap) .
Šup šup a honem piš! (inlove) Všichni jsme zvědaví a noví lidé jsou u nás vítaní. Jak umíš postavit větu (což viditelně umíš 😉 ), jsi schopná napsat článek – ostatně návos najdeš nahoře na stránkách (Jak napsat článek 🙂 )
A pokud jde o Trocoxil (šlo o něj, že?), tak ten mi kdysi doporučili v Anglii pro Kazana, ale začal ho brát až tady u nás, když už byly jeho potíže velké. Psala jsem o tom, stejně jako o svých zkušenostech psala Xerxová. Vítám v diskuzích tyto zkušenosti a poznatky, protože člověk nikdy neví, kdy bude nějakou vědomost potřebovat. A že se toho tady na Zvířetníku už našlo! 🙂
Je to více faktorů najednou – hárání, začínající zima paradoxně, první a druhý podzim jsme měli z Majdy labouše, ztráta dětské srsti. Jestli je kůže zdravá, netřeba plašit, do krmení bych přidala pivovarské kvasnice a Biotin
Díky:))
Dede, ano, může to být háráním. Bira před jarním (rozuměj únorovým) háráním líná velice velmi ať je počasí jaké chce a třeba 20 pod nulou. Pokaždé z ní vyčesávám plné kbelíky chlupů a když to neudělám, že jako aby nebylo děvence zima, tak z ní stejně v chuchvalcích odpadávají. Při letním slabším hárání tak moc nelíná, ale chlup i tak pustí.
U nás jsou ještě oblíbené kapustová, dýňová, hrachová/hrášková a zelňačka.
No a co klasická „krúpová“, či-li „uzená“ polívka?
Obereš kroupy číslo osm (ale já su líná berta a používám ty lámankové – odpadá obírání a předvařování) a dáš vařit. Mezi tím si nakrájím opět na drobno cibuli a kořenovou zeleninu a opět vrhnu kytičku zeleniska, pomelu si polívkové koření, všecko jde do hrnce k těm krupkám. Pak tam jde to nejdůležitější – kus uzenýho masa. Nakonec nakrájím brambory a vařím, až je všecko měkké. Maso a zelenisko vytáhnu, maso nakrájím a část vrátím do polívky (zbytek sníme s křenem či s jinými pochutinami) a jím a jím a jím a nakonec vylížu talířek, tak je to dobrá polívka. Je taky hustá, protože ji zahustí vývar z těch krup a není nad lepší polívku.
Milá Zdeno, díky za inspirativní článek.
Ygo, kolik dáváš krup řekněme na třílitrovej hrnek? Mám kroupy doma, mám je ráda, ale kdykoliv je vařím, tak prostě netrefím množství – buď jich mám moc nebo málo (wasntme) prostě ne a ne dostat ty kroupy do oka…
Ech – to jsi mne dostala … přiměřeně, přiměřeně (chuckle) . Těch lámaných asi tak půlcentimetrovou vrstvu na dno? Těch osmiček ze dvě hrstě – tedy asi půl až třičtvrtě hrnku? Asi tak nějak (rofl) .
Díky, to si umím představit 🙂
No, zbydou – li, je možno je zamrazit a eventuálně uvařit hrách a s kouskem krůty či kachny vytvořit báječný šoulet
No polévka, toť u nás věc zatrachtilá. U nás doma se vařívaly buď hodně husté jako večeře, nebo vývary jako součást slavnostního oběda. Ne moc často.
Bimbův tatínek vyžaduje polévku denně alespoň jednou, takže maminka je na polévky expert a to na úplně všeckny. Díky tomu taky Bimbo po polévkách nešílí. Má rád vývary a sem tam dobrou gulášovku, dršťkovku, ale kupodivu v poslední době i krémy brokolicový, pórkový a podobně. Ale nic se nesmí přehánět. Jo a myslím, že u nás vedou drožďové knedlíčky a česnečka
Dnes večer vyputuje z mrazáku uzený hovězí jazyk. Zítra bude k obědu vařený s bramborovou kašičkou a z vývaru se udělá luxusní česnečka.
přidávám se k tvůrcům hutných svačinových polévek, ve kterých sstojí lžíce. Miluju je já i smečka a asi ani dvě nejsou stejné, neb fantazii se meze nekladou. Zdeno, v těch tvých variacích jsou pro mě taky zajímavé inspirace – zaujala mě ta savojská brmboračka například.
Za naše oblíbené „smečkové“ suroviny bych jmenovala jednu, která tu zatím nepadla – čočka, a to obyčejná i červená (ta červená se snadno rozvaří, takže s ní občas zahušťuji…). Mějte se krásně, a ať už vaříte cokoliv, přeji dobrou chuť.
Husté polévky my doma taky moc rádi, a taky si je dáváme místo hlavního jídla, ideálně k večeři. Jak se tak kazí počasí, pomalu nastává jejich čas.
Ke kuchtění mám mírně odtažitý vztah. Takže Mlsotníky, obvykle, přeskakuji. Dnes, při snídani,jsem náhodou sem hodila očkem. A dobře jsem udělala. Takové polífčičky opravdu můžeme. Krásně zpestří náš jídelníček. Děkuji Zdeni.
Jinak se podepisuji pod to,co napsala Dede. Také u nás polífčika bývá místo hlavního jídla.
..“A tou majoránkou to má takovou pěknou českou chuť.“ ..
Tuto větu do kamene tesat, do bronzu odlít, nebo aspoň vyšít na „hospodyňku“ do kúchně.
Majoránku ano – ale libeček ne, alespoň pokud u toho budu já. Tohle koření mi nějak nesedlo.
Tak to já libeček zase můžu, ale jen opravdu decentně. Co opravdu nemůžu, to je masox a podobné šmakulády typu Vegeta, to opravdu doma nevedeme. Kostkou se naprosto potlačí přirozená a dobrá chuť výchozích surovin, pak už je zbytečné hrát si s nějakými nuancemi. Vím, že s tímhle názorem tu asi nebudu populární, ale holt s tím nic nenadělám. Jestli jsem se někoho dotkla, moc se omlouvám, vím, že kostky používají skoro všichni.
Aido, vegetu, „podravku“ a podobné směsi nepoužíváme, ty nám nesmějí přes práh. Dtto Masox, ale mezi vývarovými koncentráty se dají najít i poživatelné varianty. Nicméně si vývarové základy (kuřecí, hovězí – světlé i tmavé) většinou raději děléme sami, když je čas.
My taky.
Jejda, Terro-san, já věděla, že máme společného mnohem víc, než jen jméno (chuckle) Majoránku můžu, ale libeček mi výrazně vadí – asi proto, že mi připomíná Aidou zmíněný masox nebo Maggi 🙂
Jo Aido, já taky kostky nepoužívám, ale je to věc chutí a taky dost zvyku. Možná zase víc kořením 🙂
To já taky, teď přes léto hlavně tím, co vypěstuju na balkóně. Bazalka, saturejka nebo tymián (a i ten libeček, ale toho fakt dávám málo, hlavně do brambor a vždycky jen tak pár lístků) u nás momentálně nechybí skoro v ničem, bohužel už je skoro po sezóně a budu se muset vrátit k sušené verzi.
Nekořením nijak přehnaně, ale když už, tak spíš „do ostra“ než do voňava. Ale máš pravdu, je to věc návyku, chuťové buňky mají paměť jako slonové… 🙂
„Do ostra“ mám z naší rodiny ráda asi jen já, takže se musím při vaření krotit. Ale teď už delší čas mám spojence (kluka naší dcery), ten má ostré rád hodně, takže si porůznu vyměňujeme různé ty pálivé omáčky a dáváme tipy na další. Dokonce jsem mu předevčírem dělala domácí pastu z chilli papriček, snad mu bude chutnat. Recept mi dali jedni zelináři tady na trhu (Ferbyovi, baty je zná) – kilo očištěných chilli papriček pomlít s šesti paličkami česneku (oloupaného), vmíchat 30 deka soli, plnit do skleniček, nesterilovat (já to radši na 10 min. povařila, pro jistotu).
Chi chi 🙂 , nesterilovat… Upřímně řečeno si nedovedu představit nic živého, co by v pastě popsaného složení přežilo (natož se to množilo…)
Dala jsem si na ochutnání jen na úplnou špičku nože, tak 1,5×1,5 mm toho mohlo být, a pálilo to hrozně. A to fakt dost vydržím.
P.S. Posílám odkaz na blog o pálivých věcech, možná ho doma znáte? http://chillisauces.blogspot.cz/
Jejda, Ferbyovy feferonky, v sobotu si jich jedna paní kupovala půl kila proti migréně, že jí krásně prokrví hlavu, poznamenala jsem, že snad spíš tu hlavu utrhnou, její manžel se mnou souhlasil, ale Ferbyova mládež se plodiny převelice zastávala. Holt trénink od malička, mně se stačí na ty potměšile zkroucené barevné fešandy jen podívat a už mě pálí i uši.
Mě taky, zapomněla jsem podotknout, že jsem to vše dělala v laboratorních rukavicích.
ale ono je to opačně, napřed byl Libeček a pak teprvá maggi kostky…a vitana a spol…libeček je přírodní, vopich-libeček..nemusíš ho tam narvat hrst,stačí lupínek,dva…
dávám ho do brambor, loupanejch,když je vařím, stačí 5cm stonku a trochu soli,ani kmím nemusím dát a jaký jsou pak brambory -no luxusní….
a pak, nadrobno posekanej na chlebu s máslem, mňam!
OT, omlouvám se, ale tohle je roztomilé video:
http://www.stream.cz/video/836288-kocka-uci-batole-chodit
V zimě otáčím tři čtyři hutné polévky (jde to, nejíme je denně), tak si možná díky Tobě rozšířím repertoár, Zdeni. (inlove)
Co takhle fazolová polévka, milí Zvířetníci? Je tolik receptů na internetu, ale mě zajímá nějaká spolehlivě osvědčená. 🙂
Já mám řeckou fazolačku (jestli je opravdu řecká, to fakt nevím, pod tímhle názvem jsem ale recept na ni kdysi našla), ale je dost pracná – ovšem výsledek za to stojí.
Uvaří se klasický vývar z celého kuřete nebo slepice, vývar se zcedí, dá do jiného, většího hrnce, maso se obere a pokrájí na přiměřeně velké kousky. Zvlášť se uvaří předem namočené bílé fazole (do měkka, ale nerozvařit), v jiném hrnci zelené fazolky (lusky), nejlepší jsou čerstvé, ale dají se použít i mražené, vaří se do křupava, mají být spíš tužší, ne rozvařené, a v jiném hrnci nějaké těstoviny, třeba mušličky, motýlci, velká kolínka nebo penne, prostě – co je doma, uvaří se ještě trošku míň než al dente. Vše včetně masa se přidá do hrnce s vývarem, kam se přihodí 2-3 pokrájená rajčata a 1-2 chilli papričky (kdo je nemá rád, dávat je tam nemusí, ale je to s nimi lepší), vše se přivede k varu a prohřeje (rajčatům stačí jen chvilka). Úplně nakonec přijde dovnitř ještě jeden menší citron pokrájený na osminky, malou chvilku se prohřeje a je hotovo. Vím, napsané to vypadá hrozně složitě, ale nakonec to tak hrozné není a polévka je dobrá, taková osvěžující a vlastně lehká, protože se nijak nezahušťuje. Dělám ji vždycky pro kamarády do minimálně pětilitrového hrnce, ideální je po nějaké „akci“ místo česnečky.
P.S. Možná jsem sem ten recept už dřív psala, v tom případě se moc omlouvám.
V rodině se zvěří bych dodala – část obraného masa vložíme do polévky… 😛
Díky Aido, to zní slibně 🙂
A já bych dodala, že m e n š í část masa vrátíme do polívky a větší vysomrují dvě věčně mlsné huby co se pletou v kuchyni.
My na tohle dělení menší/větší ani nepotřebujeme pejsky nebo kočičky, máme MLP (jeho tradiční práce při vaření nějaké masové polívky je obírání). 😉
Tak já přidám nezvyklou fazolovou z východního Slovenska – tedy pro mě nezvyklou, protože u nás se dělala vždy ta hustá, s uzeným masem a rajčaty, a paprikami, pálivá, zahuštěná a pikantní. Netušila jsem, že lze fazolovou pojmout úplně jinak a bude stejně „žravá“, jako tahle pro mě „klasická“ 🙂
Ve velkém (!) hrnci opečeš na oblíbeném tuku hodně nakrájené cibule a když už nesnesitelně voní, ale nečerná, přidáš sladkou papriku (koření). Hodně! A dobrou papriku, protože ona do značné míry ovlivní výsledný efekt. Zaleješ horkou vodou, přidáš pár (dle chuti) celých stroužků česneku (není to základní chuť, jinak by se česnek opékal s cibulí), na větší kusy nakrájenou kořenovou zeleninu (celer je v tom děsně dobrej – nešetři!) a předem namočené fazole. Klasicky tam patří bílé, zkoušela jsem i jiné, což trochu mění chuť a nevadí to. Někdy jsem kombinovala bílé (většinu) a třeba ty pinto nebo jiné tmavší.
Vařím pomalu a relativně dost dlouho (proto je zelenina krájená na větší kusy), nakonec solím, pepřím (lze vařit s kuličkami černého pepře) a někdy přidávám polévkové koření – to dost záleží na kvalitě papriky, chuti a množství fazolí a zeleniny.
Vedle uvařím nějaké těstoviny, originální recept říká flíčky, ale je to jedno. Těstoviny se míchají s polívkou až na talíři! Nikdy se nesypou do základu v hrnci. Díky tomu lze taky řídit hustotu polívky podle přání jednotlivých strávníků.
Jíme. Hrnec je velkej proto, že druhý den je polívka ještě mnohem lepší! 🙂
Pěkný recept, určitě časem vyzkouším.
Já dám recept na klasickou „fazulnicu“, jak ji vařívala mamka v pátek coby postní jídlo, s mojí lehkou modifikací (zeleninu krájím na drobno, zatímco mamka se s tím nepárala a házela ji tam rovnou celou).
Večer namočím fazole, ráno sleju, dám čistou vodu a vařím do změknutí včetně lístku či dvou bobkového listu.
Do jiného hrnce nakrájím cibuli, česnek, mrkev, petržel (kdo snese i celer, ale ten já nerada) a brambory. Když mám po ruce, tak uviju kytičku z petrželové natě a libečku (co nechceš, vynech) a dám taky vařit. Dodám sůl a „polívkový koření“ – hřebíček, pár kuliček nového koření, pár pepře a špetku muškátového květu. Než se všecko uvaří do měkka, udělám si zlatou zásmažku a těstíčko na trhanky (celé vejce + hrubá mouka + sůl).
A pak už jenom míchám – do hrnce dodám potřebné množství fazolí a zásmažky (aby žička stála), nechám znovu přijít do varu, žičečkou tvořím trhanky a hážu do polívky. Až vyplavou, je vše hotovo. Z hotové polívky vytáhnu svazek zeleniska a pokud možno i koření (teda, já ho tam dávám rozemleté, takže vlastně nevytahuju) a můžu servírovat.
Na talířek rozetřu česnek a dodám marijánku (ech, teda majoránku) a olizujeme se až za ušiskama. Mamka k tomu smažila ještě beleše, ale my to jíme jenom tak.
Pěkná polívka.
Fazolová mě napadla ještě jedna, ale tu sem v případě zájmu napíšu až z domu, protože tam mám i tu příslušnou kuchařku (od M. Elefteriadu) a recept z hlavy úplně přesně nevím.
jéééé, žičečka, to už sem dlúho neslyšela! Taky sme říkali žičenka (inlove)
U nás se slovo lžíce stupňuje takto:
žica = zednická lžíce
žička = polévková lžíce
žičečka = kávová lžička
V okolních vesnicích (Kobylí či Velké Bílovice) se přidává předpona u-, tudíž užica a užička, ale užičenku nemají (rofl), jenom malou užičku.
V rodině mé máti se to tradovalo v podobě žlica/žlička/žličenka. Tomu zednickému se ale říkalo jinak, bohužel už nevím jak.
Děkuju vám za recepty, děvčata, (f), ty bezmasé určitě vyzkouším brzo, tu se slepicí, až budu mít víc času. (nod)
Já ráda „slovenskou“ bílou fazolačku.
Dám vařit na kostky pokrájené brambory (cca 1 kg) s bobkovým listem (1-2), novým kořením (5-6 kuliček), celým pepřem (8-10 kuliček), opatrně osolím a vařím až jsou brambory skoro měkké. Přidám 2-3 konzervy červených fazolí ve slaném nálevu i s nálevem a na sádle udělanou světlou jíšku – 5_6 kopečků hl. mouky nabraných vařečkou. Osvědčilo se mi nechat jíšku úplně vychladnout a pak přidávat do vařící polévky – krásně se rozpustí. Přidám sladkou smetanu cca 1/2 litru, ocet podle chuti, dosolím a chvilku povařím. Nakonec ochutím trochou mletého pepře a majoránkou. Množství je asi na 3-4 litry polévky.
V létě se dá jíst i studená. 🙂
Ano, milá Zdeno, s podzimem přichází chuť na polívky, což u mě obvykle znamená tvůrčí přístup s vágním cílem: ať to zahřeje, nasytí a potěší 😛 (to je olizovací) Protože i já jsem podědila po svých předkyních nutkání vyrábět polívky, ve kterých stojí lžíce, jsou pěkně barevné a jedí se po velkých miskách.
Ovšem musím k tomu podotknout, že jen málokdy jíme polívku před hlavním jídlem – většinou tvoří samostatné jídlo. Už kdysi dávno kluci prohlásili, že když snědí polívku, tak už nemají místo v žaludku na druhý chod. Zjistili jsme, že to v rodině tak nějak platí obecně a přizpůsobili se. Výjimku má lehký vývar nebo jemný zeleninový krém v případě slavnostních tabulí 🙂
Můj muž naopak tvrdí, že víkendový oběd bez polívky je tak nějak neúplný. Zkusila jsme zavést to, že by to bez polévky šlo, ovšem neúspěšně. Ale ty, co v nich stojí lžíce, se podávají v menším množství a následně se dojídají po víkendu k večeři.
U nás je polévka také jako samostatné jídlo, výjimku tvoří vývary, které dělám ale převážně jen když přijedou chlapečci.
Chich – u nás jsou vývary zase poměrně časté, to zase kvůli holčičkám – když ty naše ušaté chlupatky mají moc rády vařené maso od kosti, no a co s tím vývarem, že. Tak tam zavařím lukše a páníčci si taky pochutnají (chuckle) (chuckle) .
Předkyně, to je pěknej termín 😀
Taky dostávám chuť na hustou polívku – právě jsme se vrátili z – nikoliv Hradu, ale Olšan, kde jsme chytli děsnej slejvák. Dorazili jsme úplně mokří. A prokřehlí, blé (rain) .
Hm, než by se uvařila polífka… asi bude grog 😉
Jó – teď by se ti hodila americká polívka z konzervy, jak ji nahoře „propaguje“ Hana W. (chuckle) (chuckle)
V létě na polévku moc chuť nemám, ale už je tady doba, kdy polévku fakt můžu 🙂
A souhlasím, Zdeno, do některých je ta libová anglická slanina výborná- třeba do zelňačky 🙂
hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
ňám, ňám… polivečky my můžeme (nod)
Tak tohle je něco, co opravdu můžu.
Polévky jakékoliv a pokud v nich stojí lžíce, tím lépe. Miluju ty hrstkové, fazolové, hrachové, gulášové, bramborové, prostě hutné polévky. Teď v poslední době jsou polévky moje hlavní obživa – zasytí, dodají tekutinu, zahřejí a hlavně potěší, že jsou většinou hned hotové.
Počtením jsem si pochutnala a jdeme spinkat. Kluci kocouří mi dovolili sníst šunku 10 dkg za 25,- kaček – pohrdli, že prý tohle neeee, dej tyčinku. A to jsem jí koupila extra pro ně. Neřádi zmlsaný.