Když se tuhle našimi médii mihl návrh na povinnou otcovskou dovolenou, neodolala jsem a nahlédla do diskuzí pod články. Spektrum názorů bylo předvídatelné, ale jeden mě přece jen dostal. Jakási žena si tam totiž stěžovala, že muž přebalující své malé dítě pro ni není dostatečně mužem.
Hm. Jako první mě napadlo, že to pod ženským nickem napsal muž. Tomu bych se nedivila. Po tisíciletí existence patriarchátu byli synové odebíráni v určitém věku matkám a podrobováni všelijakým, často drsným praktikám, aby se zbavili ženského vlivu a vyrostli v opravdové muže.
A opravdový muž se v zásadě definoval tím, že není zženštilý. Muži tak museli aspoň navenek popřít část své lidské podstaty zahrnující city a emoce, což žádné duši nemůže dělat dobře. Není divu, že dospět od dětství, přes chlapectví až k mužnosti bylo kolikrát hodně tvrdé.
Čím oddělenější byla pohlaví, čím dál měl otec ke svým dětem – tedy i k synům, tím tvrdší tato „převýchova“ v muže musela být. Nemusíme si zrovna představovat zasvěcující indiánské rituály, stačí anglické internátní školství či ad absurdum dovedené povinné kolektivní sporty.
Už v 19. století se ve spojitosti s emancipačním hnutím začalo obšírně mluvit o krizi mužské identity. Ve svobodnějších a modernějších společnostech najednou začala být vysoce testosteronová, vůči ženám konfrontační mužnost podivná. Navíc se jí těžko dosahovalo, když muži byli kvůli práci celé dny pryč a děti vychovávaly převážně ženy.
Nikoho jakoby tehdy nenapadlo, že k výchově zdravě mužných mužů většinou postačí milující otec, nejlépe doplněný nějakými dalšími mužskými vzory. Že není třeba potlačovat citový život chlapce, aby vyrostl v muže. A jestliže klíč k výchově mužů leží v otcovské náruči, co je přirozenějšího, než jeho přítomnost a péče?
Nemyslím si, že by byl nějaký problém v mužnosti přebalujících otců. Spíš jde o to, aby ten otec u rodiny vůbec byl.
Milá Dede, přes den jsem neměla čas a sílu reagovat, čekalo mne vysilující jednání. Teď už je konečně klid. Pod toto co jsi krásně napsala se mohu jen podepsat. Zrovna dnes jsem měla co do činění s mužem, který vyrůstal mimo působení otce , s matkou, která na úkor jeho bratrů preferovala jen jeho a to včetně umožnění vzdělání. Pro tu rodinu byl dotyčný finanční i naturální zátěží jen aby dostudoval ( BTW VŠ SNB s titulem JUDr.) Dnes je z něho prolhaný duševní,ješitný mrzák, který nejenže nic neumí ale ještě otravuje vzduch. Pozor na ně, jdou tvrdě zpět na svá místa. (wave)
OT – děkuji MOC za palečky, až teď nakukuju. Pohovorová komise na mne byla celkem milá a teď už jen vyhlížím výsledek.
Ňáký zvíře, kde vzít ňáký zvíře, tady je zvíře:
http://www.loupak.cz/video/ze-sveta/11942-drzy-ptak
Já dneska viděla moc pěkné zvířátko u dcéry – pořídili si se svým chlapcem mládě ježka bělobřichého, je moc roztomilý a jmenuje se Eda.
P.S. Pěsti jsem samozřejmě držela a i nadále držím – jakož i všem ostatním potřebným.
Taky jsem držela a Kačerovi blahopřála, ale nějak to nevidím. Ale Ty určitě víš, že jsem na Tebe myslela. (y) (h)
(y) Pořád držíme , všichni (y) (wave)
Děkuju za bezvadné komentáře 🙂 je jasné, že v jedné miniatuře se tato problematika obsáhnout nedá, jen se do ní dá trochu šťouchnout, i byla jsem tedy bidelníkem 🙂
Otcovská dovolená – tak, jak je to ve Skandinávii se mi to jeví jako dobrý nápad. Jako povinnost za stávajících podmínek u nás… ne.
Díky Vave, za poznámku od dcerách a otcích (h) – cítím to stejně. Prostě táta je pro děti stejně důležitý jako máma a rozhodně se nečeká, že budou stejní. Jinak by přece zastupitelní byli! 8)
Milá Kačer, všechno nej k narozkám a zase někdy se zastav – chybíš nám tu! 🙂 (inlove)
Lásková, doufám, že ti to dnes vyšlo 🙂
Xerxová, jen se přiznej, že máš z (bat) radost! Víš, jak by sis zoufala, kdyby jen ležela na pelechu? 😉
V rubrice ptáci je ptačí dotaz. Prosím, kdo máte zkušenosti s Andulkami, mrkněte tam:
http://naszviretnik.net/2013/02/20/ptaci-kubici/
🙂 R O Z V E R N Í Č E K. 🙂
Když už jsme u té identity.
Bavili se takhle dva muži o domácnosti. Ten jeden se ptá druhého, jestli doma myje nádobí.
„Já? Ani náhodou! Já jsem doma NĚKDO!!!“
„Jak to?“
„No, manželka vždycky přijde domů a říká:
„Někdo by měl vynést koš… někdo by měl dojít nakoupit…“
(coffee) Přeji všem přítomným klidný večer a hezké sny o identitě. (coffee)
JoVo, Tobě se tak ještě s něčím svěřím!! To jsem teda nečekal!
WWW,tak promiň, že jsem to vykecal.
(chuckle) – oba (y)
Troška OT. Minulý týden jsme se domlouvaly s YGOU, že pojedeme v sobotu do arboreta ve Křtinách. Jenomže. V sobotu ráno pršelo jen se lilo. YGA do arboreta přece jenom jela a tam nepršelo :O ! Vzdušnou čarou 15 km. Tak jsem to zkusila v neděli s Eviko a Waiki a také jsme nezmokly. I když světlo nestálo za nic. Jinak tam bylo nádherně!!!
http://dig.rajce.idnes.cz/Arboretum_v_kvetnu
krása (nod)
Azalek a rododendronů kvete v tyto dny tady všude kolem mocmoc. Liberecké podmínky – kyselo a mokro mají moc rádi
To musel být ale krásný výlet. Mrzí nás, že jsme nemohli, ale kluci byli nascípaní a pořád se z toho ještě nedostali, jak by měli. Nebude tam otevřeno ještě někdy?
Na arboretum ve Křtinách a najmě pak na blízkou dubovou „plantáž“ (duby na žaludy jakožto osivo) mám z dob studentských poněkud divoké vzpomínky, ale to by bylo na dlouho a nejsem si jist, že bych se právě tímhle chtěl chlubit 🙂 Jinak – ty bílé kytičky ve vodě budou nejspíš lakušník vzplývavý – hele:
http://botany.cz/cs/batrachium-fluitans/
A díky za pěkné fotky.
Jedno malé ótéčko.
Před chvilkou,když jsem připravovala večerní menu pro čtvernožce,jsem náhodně koukla z okna a bylo se na co dívat.Číča se vyvalovala na střeše garáže a straka se jí snažila vyhnat.Nadávala jak špaček a skákala kolem Čídy až jí opravdu vyhnala.Škoda jen,že jsem neměla po ruce kameru nebo foťák.
O.T. – fakt ji zabiju (devil) (bat)
Byla venku. Zahrada mokrá, neboť odpoledne pršelo. Kolem plotu šel úhlavní nepřítel Bart. Nevím, co jí na něm vadí, je to bílý boloňák. Ale už ho sežralo asi 5 psů – je po několika operacích – takže asi opravdu má nějaký mezipsí problém… No a Kosatice se nedala uklidnit, nedokázala jsem ji dořvat – a ona si užila „hlídání“ teritoria.
Inventůra: Celý bok od bahna jak upadla (nevybrala ostrou zatáčku, když to točila zpátky – byla rychlejší než on a bylo třeba tu rovinku kolem plotu dát několikrát). Prodřený dráp „do živého“ – její kilíčka udělala své. Takže budou krvavé stopy všude. Sedřená achilka, špatně jí vyšel krok na žulových schodech hned zpočátku – krev bude i na všech pelíšcích. Kulhá teď výrazně na všechny čtyři…
Ale po akci vylemtala kýbl vody, vyčůrala se, vybobkovala… a „ladným“ (dneska opravdu těžkopádným) klusem doběhla domů a ani pod schody neváhala…
A šla mordovat plyšáky a vyprávět jim, jak to Bartovi nandala a jaká to byla psina…
Proč nemůžu mít normální klidnou, elegantní, důstojnou, dekorativní…. dogu ???
Ale máš takovou dozí modelku. Vyřádit se musí. Panička by měla pořád naklizeno a roupama by nevěděla co má dělat. Alespoń trochu blátíčka musí domů donést. I modelky mají své dny…
Protože by byla gypsová … 🙂
znám tolik doguší poslušných a klidných a milých a ovladatelných a neuječených a … a ze sádry nejsou…
Já chcííí Xerdůůůů (chuckle) (wave)
ale na obrázku je každá doga hodná…..:)
Rputi, si zvíře (chuckle) To bych taky musela být gypsová abych se nepolila.
To by nebyl pes pro Tebe. Jenom by se válel na kanapi, na procházky by nechtěl chodit, natož do hor na túry (chuckle) .
Eh, proč mě okamžitě napadlo úsloví: jaký pán, taký kmán? (chuckle)
to jsem raději nepochopila… (wait) (rofl) U plotu neřvu, zatím nekulhám, bišony nežeru…
To je pravda, milá Xerxová, ale lítáš po horách v sandálech, pereš se s Kosatkou a tak podobně, což tedy rozhodně nejsou činnosti klidné, elegantní, důstojné a dekorativní. (chuckle)
zatím, Xerxová, zatím 😀
Vaví, mě okamžitě napadlo to samé…. copak Xerxová může mít normální Kosatku?? (rofl) (blush)
do hlavy néééééé prosím 😛
může mít normální dogu (nod) Třeba Xerxes Bonoda byl normální. Tedy skoro normální. A taky chodil po výletech, užíval si výlety a dovolené… a byl náš od miminka. Ale že by bláznil u plotu a huntoval si končetiny ??? Pche – on byl důstojnost sama. A poslouchal. Kosstice poslouchá jen to, co chce (bat)
hm to budou ty baby – fenky, Terrásek zlatíčko moje poslušné hodné a ta mrcha ruská !!!! 😉
Chacha- nezabiješ!
Umyješ, osušíš, práškama nacpeš a pochválíš, jaká je šikovná, že jste to tak pěkně zvládly, děvčata!
nejsme v tak důvěrném vztahu, abych prohodila to, co už tu bylo „jaký pes, takový pán“.
A gypsovou dogu bys asi fakt nechtěla… nebo plyšovou…
Jak Buřina hledal identitu.
„Obžalovaný Josefe Buřino“, pravil zhnuseně předseda okresního soudu, „tak vy už jste tu zas! Vy odsud vůbec nemusíte odcházet, protože, co tu soudím, jste tu každou chvíli! Můžete mi to člověče vysvětlit, proč si s těma ženskejma nedáte pokoj?“
Drobný, vrásčitý stařík se ošil. „Jak bych vám to vysvětlil, pane předsedo. Vomámily mě! Jo jo, vomámily!“
Pan předseda zavrtěl nevěřícně hlavou. „První byla paní M.“, vzpomněl svých soudních začátků. „Čím vás omámila?“
Obžalovaný se začervenal. „No, vona řikala, že jsem takovej pěknej samec, prosím“, řekl v rozpacích.
„Tak samec“, pokýval hlavou pan předseda. „A pak to byla slečna L.“, otázal se?
„Jo jo, to byla. Ta říkala, že sem krásnej, tak sem nevodolal, no nemoh sem, že jo?“
„No asi nemoh“, povzdechl pan předseda. „A co slečna S.?“
Obžalovaný se trochu samolibě usmál:“No ona obdivovala, jak jsem inteligentní“, smetl ze saka neviditelné smítko.
Předseda žasl, leč nekomentoval. „A co slečna P.?“, zeptal se raději.
Buřina Josef se zhluboka nadechl:Fascinovaly jí mé schopnosti,“ odpověděl suveréně. „To bylo, jak sem dělal ty fušky, tak byly prachy“, dodal na vysvětlenou.
„Aha“, povzdechl pan předseda. „A co tady poškozená paní F., ta vám říkala co“, otázal se už trochu rezignovaně.
Obžalovaný sklopil skromně zrak. „Říkala, že jsem moudrý“, špitnul potichu.
Poškozená F, se vymrštila ze židle: „To neni pravda! Nevěřte mu! Je to starej, blbej vobecní kozel, co mu kvůlivá alimentům nezbejvá z důchodu ani na pívo!“
Obžalovaný Buřina Josef se usedavě rozplakal…
(clap) (rofl) (wave) (chuckle)
:O :O (rofl) (rofl) (rofl)
Nemůžu soudit z vlastní zkušenosti, jenom si tak říkám, že když už se nebudu bát si s někým uplichtit dítě, tak se taky nesmím bát mu to děcko svěřit. A na druhou stranu, nebudu blbá a nebudu plichtit s někým, komu bych nesvěřila. 🙂
Protože když je pak průšvih, tak to ženské nedá a jde a udělá to, co je potřeba, a vykuk si mne pazoury, jak na to vyzrál, má servis a děcko ho zajímat vlastně nemusí…
… dokud mu nepřijde takovej ten papír „dostavte se k rozvodovému řízení“.
Tolik teorie.
Praxe mě naučila, že dítěti bez táty se žije špatně. Moc špatně. Táta chybí.
A ještě tvrdší praxe mě naučila, že lepší táta mrtvej, než živej a bez zájmu. Bylo by bývalo snazší odpovídat na otázku „kde máš tatínka?“ slovy „na hřbitově“, než „nechce mě.“
(Teda vono to bylo „rozvedli se, když mi bylo čtvrt roku, a od té doby k nám nechodí“, ale pro mě to tehdy znamenalo totéž…)
((A už mlčím, tohle je bolavý téma.))
Asi budu v menšině, ale myslím, že nápad to není úplně špatný. Když se nám před třemi léty narodil Míša, tak po pěti a půl měsících jsem šla do práce a manžel zůstal na mateřské. Zvládl to suprově, samozřejmě něco pojal jinak, než jak bych to udělala já, ale to k tomu patřilo. Zaujala mě tenkrát ale reakce mnoha, opravdu mnoha žen z okolí, která by se dala shrnout do věty „ty se nebojíš mu to dítě nechat na celý den? To já bych neudělala“. A tak si myslím, že za negativními reakcemi je u mnoha žen schován strach, že zjistí, že nejsou úplně až tak nenahraditelné (teď prosím, nechytejte za slovo).
Já si nemyslím, že jsem nenahraditelná, ale MLP doma zůstat nechce, tak ho nenutím. Tady jde hlavně o to nucení. Nikdo nenutí ženu, aby po šestinedělí (a vlastně ani v tom šestinedělí) zůstávala doma, když to po ní převezme chlap, nebo si sežene chůvu, je to její problém, ale povinné vystřídání mi přijde pitomost. Spousta chlapů by každodenní péči o díte opravdu nezvládla, část by to dokázala, ale neradi a pak je těch pár, co je to nadchne. Mám známou, která může odejít odpoledne na pár hodin, ale s vědomím, že pokud se jí dítě pokaká, tak ho s tou pokakanou plínou na zadku po návratu najde. Já vím, že najdu obě děti čisté a jsem za to svému manželovi vděčná. Čím děti krmí a jak si hrajou radši nezjišťuji, ale občas spolu s dětma i uklidí.
„s vědomím, že pokud se jí dítě pokaká, tak…“
povšimni si karakal, že jsi napsala – pokud se JÍ dítě pokaká… takto pojímáno je samozřejmě logické, že mu ho samotnému nenechá (smajlík krčící rameny – chjo, na Hadech jich máme tolik!)
Bimbo svoji první dceru také odchoval, neb maminka studovala medicínu a ta se dálkově nemohla. Klidně bych chodila do práce a nechala manžela na mateřské. Ale mělo by to být svobodné rozhodnutí těch dvou.
(call) POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ! (call)
😡 Dnes má narozeniny Kačer, přejeme vše nej, nej a posíláme kytičku. 😡
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_18_2013#Kacernar_2013.jpg (f)
Gratuluju! (f)
Přeji hodně radosti, málo starostí a moc a moc zdraví (h) (rosel)
Newchce mi to nakreslit růžičku (f) (f) (f)
Já tu růžičku pro Kačera zkusím: (rose1)
Ať ti nikdy nevylíná peří!
Všechno nejlepší!! (a měly následovat řůžička, sluníčko, dortík, číše…ale nefunguje to)
(clap) Hodně zdravííííí a také trochu štěstíčka (sun) .
Kačííí, všechno nejlepšííí (inlove) (^) (sun) (d) (f) (f) (f) A splnění tří přání.
Všechno nejlepší k narozenináááám přeji, Kačírku! (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1) (rose1)
I já se k gratulaci připojuji !!
Zdraví, štěstí, spokojenost a spoustu dobré nálady! (rose1)
No, kdyby přebalení dítěte bylo to nejnáročnější v péči o dítě, tak je výchova a starost o děti „brnkačka“ 😉 🙂
Za sebe … asi je nejdůležitější, aby vůbec byla nějaká rodina. Pokud rodina funguje, je tam klid, vzájemný respekt a porozumění, vytvoří se dobré vazby bez nařízených týdnů/měsíců péče jednoho nebo druhého. Když se někdo nechce starat, a nechce podílet, nebude to dělat ani na základě povinné dovolené.
A co se týká vzorů pro děti… dovedete si představit, jak je to úúúúúžasné, když mají děti ve školce pana učitele? Já už jo 😀 To je aspoň vzor a model chování pro další život. Pro děti, ve věku 3-6 let, kdy nasávají společenské vazby celou duší. Zvlášť když je fakt DOBRÝ a fakt to s dětmi UMÍ a fakt jim má co předat 🙂
Dovedu, viděla jsem nemocničního bratra, zažila jednoho super doktora, co celý oddělení skuhralů kulhavých rozřezaných večer před bouřkou uklidňoval víc hezkým slovem než analgetikama (taky jsem si stěžovala a když odcházel, měly jsme všecky tři na ksichtě tupě blbé blažené výrazy, osmdesátka jako osmnáctka) a jednoho strašně vošklivýho, ale hrozně moc empatickýno minoritu, co vedl kroužek pro nejmenší děti. Když se chlapi umějí starat, jsou k sežrání něžní. Něžnější než ženský, zdá se mi.
„Když se někdo nechce starat, a nechce podílet, nebude to dělat ani na základě povinné dovolené.“
Tohle by se mělo tesat! Než takového chlapa, to snad raději bez něj. Dětem by stejně nic rozumného nepředal, navíc ony nejsou hloupé a vidí, kdo se o ně stará a kdo na ně kašle. A dokážou to dát tomu, kdo na ně kašle, pěkně vyžrat. Někdy přemýšlím o tom, jestli by mámě bez takového „táty“ nevšímavého nebylo líp.
OT: Snad ještě není pozdě: Dnes potřebuje naše mentální přispění naše Lásková
Láskové přejeme štěstí a držíme tlapky a pěsti (y)
Bětuláskovo? Jasně, budeme držet palečky a myslet na ni (y) (y) (y) (y) .
Sama děti nemám, takže bych se asi neměla vyjadřovat.
Ale v mém případě byl otec ten první, kdo se o mne staral, abych nemusela do kojeneckého ústavu. Maminka po těžkém porodu strávila 3 měsíce v nemocnici – mimo jiné absolvovala ablaci obou prsů, protože dostala zánět mléčných žláz a bylo to jediné řešení, a další „laskominy“ přibyly následně k tomu. Tatínek se o mě staral i přesto, že mu bylo 46 let a byla jsem jeho první potomek. Nikdy to nepovažoval za něco divného a vytvořili jsme si spolu pevné pouto. Rodiče jsou rodiči oba a každý otec by se měl umět postarat stejně, jako matka. Přebalit dítě je mnohem jednodušší, nežli „přebalit“ ochrnutého nebo postiženého člena rodiny, který, dokud mohl, byl hybnou silou domácnosti. Stačí úraz, mozková příhoda…..
V určitých případech to problém opravdu je, např. Když má chlap pět dětí a každé s jinou ženou. Optimálním řešením by v tomto případě asi bylo mnohoženství, ale kdo by dnes dokázal uživit pět ženských, že?
Pateronásobná rodičovská dovolená by ho odnaučila pořizovat si další děti s neprověřenými partnerkami. A rychle 🙂 .
To se prý ptali jednou naši lékaři, kteří byli ještě za socialismu tuším v Kuvajtu na stáži, jak je to s tím mnohoženstvím u islámu (nějak jim neušlo, že každý muslim v okolí má nejvýše jednu ženu). Místní se zamyslel a pravil: „Víte, islám mnohoženství povoluje, ale jako podmínku klade, že muž musí mít všechny své ženy stejně rád. No a protože se bojíme, abychom toto nařízení neporušili, máme každý jen jednu.“
Což o to, stejně rád. Ale musí je všechny živit. Ideálně by každá měla mít vlastní dům. Nehledě na to, že – bez ohledu na manželčin majetek – jsou na manželovi veškeré náklady na domácnost. A zmínila jsem, že podle šarí’y přináší věno ženich nevěstě, nikoli naopak? Navíc, kdyby využil svého práva bez udání důvodu se s ní rozvést, musí jí zaplatit další peníze…
Harémy zkrátka lezou do peněz. (cash) 🙂
V takovém Tunisku (kde je mnohoženství stejně jako v Turecku zakázáno) bylo výdobytkem ženské emancipace zákonné ustanovení, že má-li manželka vlastní příjem či majetek, měla by (ale nemusí) manželovi na domácnost příspívat.
(Vážněji: Původně byla polygynie především sociálním institutem – jak se postarat o ovdovělé ženy.)
Nabízí takhle jeden šejk jednomu velvyslanci svůj harém. Velvyslanec se zamyslí, pak se zamyslí ještě jednou a s díky odmítne. Šejk se ptá proč, nelíbí se mu snad ty ženy? Což o to, praví velvyslanec, ale neumím si představit, že bych se holil v koupelně, kde by se den co den sušilo šest párů silonek.
(chuckle) (clap) (wave)
Jeden takový šejk kdysi do Mariánských lázní přijel. Vlakem. K pražskému rychlíku přidali před odjezdem z Wisoňáku dva vagony, v Mariánkách je odpojili a lokomotiva je přeposunovala k prvnímu peronu, kde už čekal luxusní mercedes a autobus ve vězeňské úpravě. Z prvního vagónu vystoupil dotyčný šejk, uvelebil se v merďáku a odjel. Z druhého vyhnali čtyři pohůnci jakési neforemné balíky, bylo jich asi dvacet, do autobusu, který následně také odjel. Lokomotiva se mezitím vrátila na rychlík, se kterým pak odjela do Chebu. Vagony byly následně odsunuty na slepou kolej a napojeny na vodu a elektřinu, aby měl šejk i harém veškeré pohodlí, až se budou vracet.
…..že muž přebalující své malé dítě pro ni není dostatečně mužem………
hm, tak nevím, přijde mi, že tohle napsal někdo, kdo toho o životě ještě moc neví. Jedna z důležitých vlastností u mužskýho, je i to, že se na něj můžu vždycky a ve všem spolehnout, že mě nenechá ve štychu, když budu padat ne na ústa, ale už s prominutím rovnou na držku. A to si myslím, že dost často pro ženskou s příchodem mimina domů nastává. A chlap, který si umí /třeba zrovna narozdíl ode mne 😀 😀 😀 / poradit i s plnou plenou u mimina je u mě právě o to víc chlap, protože se nejen nestydí (taky není za co!), ale i to zvládne. Před časem jsem při venčení potkala chlapíka. Tlačil kočárek- sporťák, takže holčička již komunikativní, po levém boku mu jel chlapeček na kole, po pravém ťapala fenka (z útulku vzatá, takže i jí musel dozorovat). Chlapeček byl komunikativní, padli jsme mu s Ešátorem do očiček,takže mi začal sdělovat podrobnosti o svém kole a skončil rodokmenem jeho babičky 😀 😀 :D, zkrátka dozvěděla jsem se úúúplně všechno :D. Takže jak jinak, zapředli jsme hovor i s tatínkem, ten pak i vypustil fenku z vodítka, celou tu dobu jsem jen zírala, jak bravurně zvládal obě děti a fenku. Takže jsem mu pochopitelně složila poklonu, že jest velmi, velmi multifunkční, že jest skorem ženou 😀 :D, začal se smát a hrdě mi oznámil, že je také na mateřské dovolené. (y) (y). Zcela jsem před ním smekla a vysekla mu několikero mnoho poklon. Protože chlap, co se dokáže postarat o dítě, je pro mě mnohem víc chlapem, než jelito, který si honí ego v drahým bouráku a dělá dojem, nebo je schopen vymlátit půlku baru, ale … dítěti tu plenu nevymění. Páč když pak přijde na opravdový problém, jest jediným o koho se žena v případku, že má po boku jednoho z výše jmenovaných, může opřít jest tak maximálně blízko stojící futro.
Sláva mužským, který umí zatlouct hřebík stejně jako přebalit dítě.
Tohle ovšem většině osob ženského pohlaví dojde až v momentě, kdy si s nějakým tím jelitem pořídí mimino.
no jo, každý svého štěstí strojvůdce. To už je každýho věc, jaký hodnoty má nastavený.
dneska je to 7 let, co odešla – Zuzanka toho jména u nás první… pořád to moc bolí, ale dala nám moře lásky (h) (h) (h) … tak jí prosím pošlete aspoň malou vzpomínku
(h)
Taktéž (h) (cat).
Beďulko, spolu s tebou mávám za Duhový most.
Když umře dobrý zvíře, objeví se na nebi nová hvězda vlasatice, aby mohlo běhat a lítat po nebeských loukách, jako běhalo a lítalo po těch pozemských. (h)
Říkal to klasik, takže to musí být pravda. 🙂
„A aby ty psí duše poznaly, že je ta hvězda pro ně, přidělal jí ocas …“ … ale kočičky se tam taky mají určitě skvěle (h) .
To zase někdo vymyslel hlavou, kterou normálně používat nemusí. Chjo. Dneska je možnost volby a je to dobře. Každý si zvolí, co je pro jejich rodinu nejvýhodnjší. Ale ono je oprvadu většinou lepší, když je doma máma, nejen finančně (někdy mají matky vyšší plat než otcové, ale i přesto zůstanou doma), ale například tatínek jaksi nemůže kojit a hlavně některé děti jsou opravdu hodně fixované na maminku (až donedávna Rysinka) a nucený pobyt s jinou osobou je pro ně obrovské trauma. Vrrr.
Ovšem na druhou stranu, každý chlap by se měl umět o dítě postarat. Měl by ho umět přebalit, nakrmit, najít mu oblečení, uspat (hrát si většinou umějí, i když někteří ani to). A to se nenaučí koukáním na manželku, ale praxí. Pak stačí nějaká vážnější nemoc a je nahraný. Nemluvě o pobytu v nemocnici, nebo třeba i o tom, nechat manželce den volna bez dětí. Mně osobně víc imponuje chlap, co je skvělý táta se vším, co k tátovství patří, než nějaký frajer, co neumí dítě ani podržet. A můj táta je skvělej táta a manžel (přes všechny chybičky) je taky skvělej táta. Doufám, že tohle umění předá Rysíkovi.
Ten první, ale hlavně ten druhý odstavec Ti velmi ráda podepíšu, Karakal. Máš naprosto pravdu, rodina nemůže stát na mámě takovým způsobem, aby se zhroutila, kdyby máma jakýmkoliv způsobem vypadla ze hry. Zkrátka: byl jsi dost dospělý na to, aby sis děti pořídil, tak buď chlap a zvládni se o ně postarat. Zajímavé je, že děcka odpouštějí lépe rodičovské chyby než nezájem. A otec předává dětem model, jak se chovat k další generaci, to máš naprosto pravdu.
Není hezčího pohledu než na tátu, který to s dětmi umí, komunikuje s nimi a oni s ním. Pak je i ta máma šťastná a spokojená a připadá jí jako ten nejlepší a nejhezčí mužský k zulíbání.
Zdravím celou Rysí rodinku, Rysáka zvlášť.
Ano, sem se s dovolením podepíšu, čerstvé zkušenosti – mládě je tříměsíční a já jsem šťastná, že tatínek ji UMÍ (nejen) přebalit. A že by to jistě zvládl, „kdyby něco“ (samozřejmě pevně doufám, že žádné „kdyby něco“ nenastane), ten pocit je moc fajn a rozhodně je pro mě ten můj ne méně, ale spíš o to více chlapem.
Milá Karakal a JJ, máte bezva rodiny a hezky se o nich čte, tak ať se daří i dál 🙂
A ta tříměsíční povinná „otcovská“ – ta kolegyně, co je v práci nejspíš na tři roky za mě, by dostala tříměsíční prázdniny? A za MLP by na tři měsíce někoho zaučovali? …to se zas jednou řeší nesmysly.
Určitě je dobře, že zákon rodičovskou otcům povoluje, pokud to tak rodině vyhovuje, proč ne? Znám z blízkého okolí jednu takovou, byli snad jedni z prvních, děti jsou dnes na střední škole. Ona je na hodně vysokém pracovním postu, on si svých dětí rád naplno užil (sám na tatínka štěstí neměl, tak, jak sám říká, to těm svým chtěl vynahradit). Čili: ano, funguje to. Ale musí se potkat dva lidé, kterým to právě tak bude opravdu vyhovovat a nebudou to dělat proto, že je to třeba módní nebo dokonce povinné.
Ono by se to možná seštěrchalo, ale muselo by se toho změnit víc.
1. Každý z rodičů má nárok na 100 % platu po dobu řekněme toho 1/4 roku. Jestliže matka svůj nárok vyčerpá a otec jej čerpat nechce, jejich problém. Nárok otce nelze převést na matku a naopak, s výjimkou úmrtí jednoho z rodičů.
2. Po dobu dalších řekněme dvou let by byla rodičovská, jak je teď. Sociální dávka. Ale až po vyčerpání těch 2×3 měsíců.
3. Práce z domu by byla normální, stejně jako vzájemná alternace dvou lidí na rodičovské u jednoho zaměstnavatele (dva půlúvazky).
To by hned bylo tatínků na mateřské, jéje.
A účel by byl splněn, otcové by začali brát jako normální, že děti jsou i jejich, děti by měly doma i tatínky…
Vidím tady na lontě, jak se tátové automaticky starají o jakékoli malé dítě v okolí, jak to ve městě dělají snad jenom ženské. Prostě v okolí je mládě, dospělý přenese část pozornosti na mládě a když má mládě zájem, může se přiučit to, co dospělý zrovna dělá. Super.
Báječné na tom je, že třeba v takovém autobuse posadíte dítě na prázdné sedadlo vedle nějakého neznámého padesátníka nebo tak, a on hned začne děcko bavit. Prostě proto, že si sedlo vedle něj. Přirozené, normální. Dítě zvládne tu hodinovou cestu bez řevu, všichni jsou spokojení.
Proč se to znovu nenaučit plošně?
A jak bude ten otec tříměsiční dítě kojit? Je totiž pořád docela dost matek, které své děti nejméně půl roku plně kojí. To je pro Vás asi neuvěřitelné, jinak byste takovou blbost, jako povinné střídání po čtvrt roce dítěte nemohla vůbec navrhnout.http://naszviretnik.net/wp-content/plugins/smilies-themer/Skype/02.gif
Já šla do práce a přitom byl malej plně kojený. Všechno jde, když se chce.
no téda – místo karakal jsem jedním okem přečetla Krakonoš a říkala, jsem si: no vida, jak rozumně dnes píše :O … zarazila jsem se až na konci u „manžel (přes všechny chybičky) je taky skvělej táta“
Někdo si tu špatně přiřadil příspěvky. A být dobrým tátou je velké umění, ne každému dané. Jako otec dvou vyženěných, tudíž nevlastních dětí o tom vím své. Nicméně oba synové brzy pochopili, že mít dva otce není nutně špatné, zejména když ten vlastní se poněkud nepovedl.
To je ale pitomost, ta povinná rodičovská dovolená pro otce. Ať je s dítětem doma ten z rodičů, kdo chce a může a nechť se můžou i vystřídat, ale nařizovat to?
Nejsem z těch, co tvrdí, že chlap se nedokáže postarat o dítě, můj drahej to umí. Navíc je s dětmi hrozně rád. A není proto méně chlap. Mužský a ženský model chování je pro dítě důležitý. I ten rozdílný způsob péče, kdy, velmi zjednodušeně řečeno, maminka se stará a ošetřuje a s tatínkem se dělají koniny.
Bubu, já si myslím, že za tím ‚nařizováním‘ je jiná filozofie.
Myslím, že to není jen o tom, aby otec uměl dítě přebalit a dát mu najíst, ale hlavně o tom, aby se denní starostí o dítě vytvořilo mezi otcem a dítětem pouto, které se nezíská čtvrthodinkou hraní si s dítětem po práci. A také o důvěře, kterou matka musí v tomto případě otci projevit.
Já si myslím, že je to rozumné.
Nevím, mám se svým otcem dodnes velmi hezký vztah a měla jsem ho vždycky, ale doma s námi byla samozřejmě maminka. Podobně mé děti mají se svým otcem hezký vztah, ačkoli taky na rodičovské nebyl. Pokud rodina nefunguje, nepomůže ani ta nucená rodičovská, pokud ano, nemá normální psychicky zralý muž žádný problém vytvořit si se svými dětmi silné pouto i když s nimi není doma on.
Pokud to není povinné, tak ano. pokud budete zákonem ničemného otce nutit, aby se staral o dítě, na kterém mu nezáleží, nebo které může i nenávidět, (já ho nechtěl, tys na mne udělala podraz a vůbec; bůhví s kým to máš!) zaděláváte si na další problémy. Do toho, jak se konkrétní rodina zformuje, pokud funguje tak, jak má, by nikdo, včetně státu, nebo církví, mluvit neměl. Prvořadý by měl být zájem dítěte a pokud rodiče pro jeho blaho pracují, je jedno, jakými nástroji to konají.
Dede u mě je to také trefa do černého.
Můj otec emigroval v mých 2,5 letech, tak si na něj nepamatuji. Maminka se znovu nevdala, vyrůstala jsem s ní a babičkou. Mužský vzor mi chyběl a dlouho mi trvalo než jsem ten mužský svět alespoň trochu pochopila.
V 36 letech jsem otci napsala. Podala jsem srdce na dlani a dostala zpět virtuální facku. Nemá zájem, necítí se být mým otcem. Co jsem si myslela, že padne na zadek ze své léta neviděné dcery.
Synům jsem se proto snažila udržet tátu, ale nevyšlo to manželství se po 10-ti letech rozpadlo.
Až můj druhý manžel je ten pravý.
Je zvláštní ač svoje vlastní děti nemá, má k dětem krásný vztah. A ony ho milujou. Třeba náš 2,5 letý vnuk dá dědovi 3 pusinky a ještě ho pohladí. Mě babičce dá jen 1 pusinku a ještě si o ní musím říc.
Míša
Tak tohle mi něco připomenulo. Meli jsme tady vnoučata. Vnučka 5 let, vnouček 3.
Rozdílné povahy. Když jdu s nima ven, vnouček nikdy nezapomene utrhnout pampelišku, nebo něco jiného pro babičku.
Ráno snídaně, vnouček přišel ke stolu s nějakou kresbičkou pastelkama. Na babi, to je pro tebe !
Já si mažu chleba a povídám. Tak to je krásné, pro babičku obrázek, pro dědu samosebou nic! Pro dědu co tě houpe na houpačce, protože ti to ještě nejde, co tě tahá na ramenou do kopce, když tě bolí nožičky. To jsem se dočkal! Vnouček koukal zaraženě a přemýšlivě před sebe. Pak se prudce otočil, vytrhnul babičce beze slova kresbu a celý rozzářený mi ji předal .
P.s.
Ještě musím dodat, že tomu předcházelo nadšené štěbetání babičky. Vnouček nemluví česky :“óó mersi mon petit, se vreman pur mua ? Kom se manifik ! Se kua sa? A ui, an bato syr la mer, merci, kom se žoli!!) a pak následovalo vnoučkovo gesto.
Ahoj, WWW.
Protože neumím francouzsky, (ani pořádně česky),
tak jsem si to zadal do překladače Google a vyšlo z něj tohle:
Ó děkuji drahá, je čistá Vreman MUA? Kom je manifik! Kua je jeho?Ui, rok Bato syr moře, děkuji, Kom k Zoli!)
Tak teď je to úplně jasné.
Půjdu raději vařit.
(rofl)
JoVo, na to, že jsi zadal fonetický přepis, tak ti to vyšlo nádherně.
Ale, překladač je někdy prevít, i když zadáš něco spisovně.
Ještě že ten překladač existuje, člověk by se jinak mnohé nedověděl…
Jovooooooo! (y) (rofl)
Děkuju moc, ušetřil jsi mi práci, zrovna jsem přemýšlela, kde koho seženu na překlad, chichichi.
(rofl)
Pro zájemce:
o děkuji můj maličký, to je opravdu pro mne? To je krásné,co to je? No jistě, to je loď na moři, děkuji ti, je to moc hezké
(rolf) (rolf) (rolf) pěkně to vyřešil filuta 😀
Nemám ráda, když úřady jakkoli zasahují do rodinného života tam, kde to funguje- naopak tam, kde to nefunguje, obvykle hrají mrtvého brouka.
Celý nápad má jednu chybku- v naší společnosti chlap vydělává mnohem víc, i když jsou samozřejmě výjimky. Jak by ty rodiny asi platily hypotéky a spol., když by dobře placený otec byl doma a do práce odešla na tři měsíce matka, která vydělává polovinu? Tahle společnost je takhle léta nastavená, že ženin příjem je doplňkový. To by se muselo změnit sakra víc věcí, aby na rodičovskou mohl jít i otec!
Matyldo, u nás má otec svoji kvotu rodičovské dovolené 100 procentně placenou, tak kde je problém? V Cechách to snad je také tak, ne?
Jano, já nevím jestli vůbec i MSTKA má rodičovskou dovolenou STOPROCENTNĚ placenou
pardon, samozřejmě MATKA (headbang)
Nemá, alespoň většina původně zaměstnaných, s alespoň průměrným platem. Rodičovská dovolená je totiž z hlediska pracovně-právního vztahu neplacené volno. Zaměstnavatel je pouze povinen rodiči dítěte do 3 let věku toto volno dát (na rodičovské dovolené mohou být současně matka i otec). K rodičovské dovolené se žádné peníze nevztahují, rodičovská dovolené je opravdu pouze volno v zaměstnání. Rodič, čerpající rodičovskou dovolenou, obvykle pobírá rodičovský příspěvek, což je sociální dávka, sloužící k zajištění péče o dítě do 3 let 24h denně/7 dní v týdnu. (lze ji čerpat i při zaměstnání, s rodičovskou dovolenou nijak nesouvisí) Dávka se váže (čerpá) na nejmladší dítě v rodině (nikoliv na rodiče, který je na RD) Podmínky se teď nějak měnily, takže je vypisovat nebudu, nebyly by přesné, mně se týká stará verze, kdy dítě, na něž dávku pobírám, nesmí navštěvovat státem dotované zařízení (školka, jesle …) víc než 4 h denně nebo 5 dní v měsíci. Tuto dávku lze čerpat pouze na nejmladší dítě v rodině, není na každé dítě, o které pečujete. V mém případě činí 7600 Kč měsíčně, do věku 3 let dítěte. To fakt není 100% 🙂
Potvrzuji. Na moje o dvě minuty starší dítko mi stát nedal ani korunu (shake) . Porodné u dvojčat stačí tak na kočárek (stěží). Výše rodičovské stejná. Když mi v práci nabídli, že mě napíší od dvou let na grant a udělají to tak, že budu dělat po večerech, výsledky odevzdávat elektronicky a do práce občas zaskočím jen kvůli nutné synchronizaci, byla jsem jim velmi vděčná. Mimo jiné proto, že jsem zase mohla trochu zaměstnat vyšší mozkové hladiny.
Jani, stoprocentně u nás není hrazeno nic! Tady je kalkulačka na mateřskou: http://www.vypocet-materske.cz/
Když si představíš rodinu, kde muž bere o půlku víc než žena, tak uvidíš ten děsivý propad příjmů. Navíc jsou tu komplikace s tím, kam by šla na tři měsíce ta žena, když za ni má zaměstnavatel sjednanou náhradu, jak už tu někdo zmínil.
Muž může převzít péči třeba v sobotu, nebo i na celý víkend, může vypomáhat ve volném čase, ale nařízené střídání je v českých podmínkách prakticky nemožné, nehledě na to, že péče o děti by měla být primárně otázkou dohody rodičů – sociální inženýrství v oblasti výchovy se vždycky vymstí.
Tady je ještě přesnější výpočet, v závislosti na celkové době čerpání.
http://kalkulacky.idnes.cz/cr_vypocet-penezite-pomoci-v-materstvi-2013.php
Ach jo, tak jsem asi šlápla trochu vedle, ale já jsem si myslela…
Jenom na okraj k tomu, co by žena dělala v době otcovské dovolené. Tady je to tak, že jak na sociálce tak ve firmě musí budoucí rodiče nahlásit dopředu kdy kdo a jak a firma se podle toho zařídí. Výplatu vyplácí oběma rodičům firma, které peníze vrací sociálka. Vůbec si nevzpomínám, že by byly nějaké problémy. Pokud je rodič v administrativě, vikariát je možný sehnat třeba jenom na týden. Pokud jde projekty, část převezmou kolegové ( kteří by jistě uvítali firemní preservativy preventivě v recepci) nebo to holt počká. Také je možná konzultace rodiče přes telefon a pod.
Myslím, že to je dobrý model a je škoda, že není dostatčně atraktivní pro české firmy. Funguje dobře.
Mateřská dovolená je něco jiného než rodičovská dovolená (otec pokud vím na mateřskou jít nemůže, ale může jít na rodičovskou od narození dítěte). Peněžitá pomoc v mateřství (PPM) je dávka zdravotního pojištění, souvisí s mateřskou dovolenou, a odvíjí se aspoň od platu (aspoň nějaká vazba na příjem), k rodičovské dovolené se neváže NIC.
Otec může na mateřskou po skončení šestinedělí, pokud je manželka normálně zdravá a schopna se o dítě starat a pak teda jít do práce. Pokud třeba matka zemře tak dostane mateřskou hned. Nevím přesně, jak by to bylo s manželkou nemocnou, tam by asi musel normálně na ošetřovačku aspoň na těch šest neděl, ale to jen hádám.
No já nevím, podle textu v zákoníku práce bych řekla, že mateřská dovolená se týká pouze matky. Pokud chce být otec s dítětem doma (na důvodech nezáleží), může čerpat rodičovskou dovolenou, a to od narození dítěte.
Směšují se tady totiž čtyři pojmy:
1) Mateřská dovolená – je definována v Zákoníku práce, § 195. Jde o uvolnění z práce, vztahuje se jen na matku. Nastupuje se na ni koncem těhotenství, trvá v zásadě 28 týdnů (výjimky: dítě se narodilo mrtvé (kratší), narodila se vícerčata (delší)… nebudu to rozepisovat)
2) Rodičovská dovolená – opět definována v Zákoníku práce, § 196. Opět jde o uvolnění z práce. Může se týkat obou rodičů: buď matky (od konce mateřské do tří let dítětě), nebo otce (od narození dítěte do jeho tří let).
(Pak jsou tam ještě ustanovení týkající se případů převzetí dítěte do péče, ale to tady nebudu rozepisovat.)
3) Peněžitá pomoc v mateřství. Jde o dávku nemocenského pojištění (upravena v zákoně o nemocenském pojištění). Doba vyplácení se v zásadě shoduje s dobou mateřské. Pobírá v zásadě matka, za určitých podmínek může i otec, viz zákon § 32 an.
4) Rodičovský příspěvek. Jde o dávku státní sociální podpory (upravena v zákoně o státní sociální podpoře). Doba vyplácení je volitelná – 2, 3 nebo čtyři roky (čím déle tím méně se vyplácí). Pobírá ten rodič, který o dítě pečuje. Podrobněji to výše popsala JJ.
Otec tedy nikdy nenastupuje na „mateřskou dovolenou“, pouze na „rodičovskou“, nicméně pokud čerpá rodičovskou v období, kdy by žena čerpala mateřskou, dostává „peněžitou pomoc v mateřství“ nikoliv „rodičovský příspěvek“.
Snad jsem to nezamotala ještě více. 🙂
Myslím, že nezamotala, ale moc hezky upřesnila 🙂
Dost často se setkávám s tím, že se ty čtyři pojmy míchají a pak z toho vzniká zmatek. Je dobré si je ujasnit 🙂
Jen takovou roztomilou perličku dodám.
Úplná rodina. Při nástupu na mateřskou se ukázalo, že matka nemá nárok na mateřskou (problém se zdravotním pojištěním; příběh sám pro sebe). Výsledkem bylo, že nějaké menší, byť podstatné peníze bral otec, čímž mu vznikla povinnost postarat se o dítě, což – chodě do práce – poctivě činil a staral se prostřednictvím matky dítěte, která byla tou dobou bez jakéhokoliv příjmu.
Děkuju moc za upřesnění, tosco. Dávala jsem odkaz v rychlosti jako ilustrační, že ani mateřská není stoprocentní, natož pak rodičovský příspěvek, či jak se to přesně jmenuje.
Zvláště propad na rodičovské by byl pro rodiny lidvidační, nestačilo by to ani nájem.
Já sem ten původní návrh moc nesledovala, ale předpokládám, že ta povinná otcovská dovolená nebyla plánována v prvním půlroce života dítěte. Pak nejde o mateřskou a zde uvedený výpočet, ale o rodičovskou, která je maximálně nějaký 11 tis. (nějaká stovka navrch, nevím jak je to teď přesně). A to je teprve ten pravý propad v příjmech. Já pobírám tříletou verzi a musím říct, že se dost potácíme a žijeme z úspor a občas něco přivyděláme. Ale v jiných státech je ten půlrok maximum a pak je matka doma zadarmo (nebo doma prostě neni), tak si nestěžuji.
U vás je rodičovská dovolená opravdu 100% placená? A jak trvá dlouho a v jakém je to státě?
Nemám pocit, že je u nás systém nastavený tak, že je ženský příjem doplňkový. Aspoň v mém okolí to tak rozhodně není, naopak znám dost párů, kde více vydělává žena. Kupodivu i u takových zůstvává na mateřské ona. Třeba o to prostě nechce přijít.
O pitomosti nápadu není sporu. Určovat, že otec musí povinně… Uf. To je na hlavu a je to věc každého páru.
Nepřipadá mi v dnešním světě, kdy žena pracuje a má jaous takous rovnoprávnost hloupé, že se naopak muž postará o část práce v domácnosti. Jen mám pocit, že přístup otce a matky je jiný. A že by se měl doplňovat, ne povinně měnit v x měsících věku dítěte. Proto je to mužský a ženský vzor, protože se liší. To mě děsně štve na feministkách, že se snaží popírat rozdíl mezi mužem a ženou. Rozdíl existuje. A tím, že postavíme ženu ke kulometu a muže k plotně to nezměníme. A dítě potřebuje tátu jako vzor, ne aby se snažil kojit (viděla jsem fotku zařízení, kdy měl chlap na krudníku připevněnou speciální flašku a“kojil“).
Marná sláva, emoční i fyzické vybavení chlapa a ženské se liší. Nejde o slzy, přebalování nebo zacházení se zbraní. Jde o způsob myšlení, intuici, způsob řešení problémů. Ideální je, pokud se muž a žena dokážou perfektně doplňovat. Ne pokud se snaží vyrovnat.
Nápad ČSSD byl mimořádně pitomý. To by museli chodit na mateřskou též poslanci, ministři, generálové i samotná hlava státu; teď tedy nemám zrovna na mysli současného prezidenta, trpícího častými virózami.
Ale o tohle Dede určitě nešlo. Mluví o důležitosti otců pro syny. Já si ale myslím, že otec je rovněž nesmírně důležitý pro dcery.
Všechny ženy, které znám a které jsou zdravě sebevědomé, znají svou cenou, mají vtip, šarm, nadhled a úžasně shovívavý vztah ke svým mužům a synům, měly a mají krásný vztah s otcem. To otec dělá ze své dcery princeznu do nepohody a vyvažuje a napravuje často konkurenční vztah matky k dceři.
Táta – dodnes mi hrozně chybí. Přišla jsem o něj vlastně dvakrát, jednou jako hodně malá, v osmnácti definitivně. Dodnes mi chybí jakýsi vnitřní štít, za který se mohu schovat nebo se o něj opřít.
Dede, při pindělku jsi otevřela mou třináctou komnatu. Prší, alespoň nebude poznat, co za vodu mám na tvářích.
Přeju všem krásný den. (h)
(y) Vave, díky, řekla jsi to skvěle. Já mám tatínka jako vzor a moc a moc mi v dětství pomáhal a také jsem s ním měla krásný vztah. Rozuměl mi víc, než emocemi zatížená maminka. Nebyla jsem typ načančané princezničky, kam mně chtěla za každou cenu dostat a tatínek mi pomáhal z těchto frustrujících situací unikat. Je mi po něm také moc a moc smutno.
If I wait for cloudy skies, You won’t know the rain from the tears in my eyes. You’ll never know That I still love you so. … http://www.youtube.com/watch?v=Bz0Sscke9z4
(K dnešnímu počasí …)
Milá Vave, tak to jsme na tom stejně. Ten štít,ta ochrana chyběla strašně moc.Máš pravdu a moc hezky jsi to napsala.
(h)
Můj tatínek pro mne byl vždycky chlap a přitom doma normálně vařil, přebalit dítě taky uměl a postarat se o nás 100%. Už jsem byla papírově dospělá, když maminka byla na delší služební cestě a po návratu ze školy jsem ho našla v koupelně jak přepírá ségře punčocháče. Nemálo na tom chtěl abych mu dala svoje špinavé prádlo, což jsem odmítla, zdálo se mi dost divné aby dospělé dceři tatínek pral spoďáry.
Bimbo se plně staral o první dceru, doma klidně umeje nádobí a luxuje. Stejně ovšem máme práce mužské a ženské a ani jeden partnerovi nevyčítáme, že on se povaluje když já pracuji. Ale stejně si myslím, že mužská a ženská role by měla být v rodině zachována. Už proto, že pokud se potom mají dva mladí domluvit na fungování jejich společného života, není nic horšího když jeden je z matriarchátu a druhý z patriarchátu – máme bohužel u mladých.
Nemusíme si zrovna představovat zasvěcující indiánské rituály..
po přečtení tohoto si vybavím nádhernou knížku Anny Jurgenové-Modrý pták.. je tam očima anglického chlapce popsán jeho život u Irokézů..tato knížka se špatně shání, ale kdo ji četl, nezapomene..
potom mi naskočí Kája Mařík, kde jsou rodinný život a důležité hodnoty v něm popsány tak, že není pochyb,jakou úlohu plní otec i matka v životě dítěte.
Následně se mi vybaví Otec Kondelík…tedy spíše jeho ctěná paní Kondelíková, kterak uvážlivě páně Kondělíka dostává kam potřebuje…přitom neopomíná na to,co provází i Káju Maříka – cti otce svého i matku svou…
Neodsuzuju,když chlapům tečou slzy, není nic krásnějšího než když k sobě otec tiskne svoje dítě a nestydí se za ten projev lásky. Nevadí mi ženy, co si samy dokáží vyměnit píchlou gumu u auta nebo přivrtat poličku…ale nesmí to zajít do extrému! jenže ta hranice je pro každého jiná….
No, pokud vím, ta třeba antičtí hrdinové plakali každou chvíli a nijak to jejich představu mužnosti nenarušovalo.
Vezmeme-li si ovšem dějiny, zjistíme, že homo sapiens byli odjakživa pěkní rabiáti a být slabší znamenalo nepřežít. Takže ta výchova rozhodně nebyla samoúčelná.
Otcovskou dovolenou bych ponechala na rozhodnutí každého páru, co je pro ně momentálně výhodnější. Jinak to silně zavání sociálním inženýrstvím.
hezké ponděli všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Mám kliku (nod) Na báječného tátu, na báječného mužského, na skvělého zeťáka i třeba na oba švagry. Všichni jsou totiž nejen báječní chlapi, ale hlavně milující a starající se tátové, kteří nezkazí žádnou srandu.
Naprosto souhlasím. Povinná otcovská dovolená je blbost. Ať je na mateřské ten z rodičů, který může a chce. Ale chlap, který se stará o malé dítě je naopak velmi sexy. Oni muži to dělají jinak, je v tom často nadhled a vtip.
přéésně, když vezmou ty veliký ruce něžně to malinkatý stvoření…. hezky se na to kouká.
Tuhle jsem viděla v metru hezkýho, mladýho chlapa a ten měl v šátku na hrudi dost malé dítě. Evidentně to považoval za samozřejmost a bylo to moc krásný, úplně mě to dojalo.. (y)
Hlavně to bylo (je) praktické 😉 S dítětem v šátku se člověk dostane do MHD podstatně snadněji než s dítětem v kočárku. A nejen, že nemusí řešit dostatek místa ve voze, kdo mu pomůže/nepomůže do/ze schodů apod., ale ještě se dočká úsměvů, a v případě chlapa určitě i něžných pohledů od okolních žen (chuckle)
Zvlášť v době dopravní špičky neznám lepší způsob přepravy mimča v MHD, než šátek nebo jiné nosítko.
Takže, pán byl nejen pyšným (v tom nejlepším slova smyslu) tátou, ale určitě i praktickým člověkem 🙂