Jak asi většina z vás ví, jsem bezpsí. Už dlouho, na moje gusto velmi dlouho. Protože pes je pro mě člověk a bez lidí si život neumím představit.
To ale neznamená, že nemám se psy kontakt. Bydlíme na vsi a všude okolo hafíci jsou. Většinu z nich znám jménem. Oni mě také znají, pochopitelně. Jak říkala moje babička, umím pesky a tak si občas spolu povídáme. O drobné příběhy, miniatury ze života, tak není nouze.
O dva domy vedle bydlí a hlídá Šrek. Takový skorolabrador. Vystřídal v tom domě Bess, milou a chytrou kokršpanělku. Bylo mi divné, že tak zamračení a skoro nepříjemní lidé, mají tak milého psa. Vždycky mě přiběhla pozdravit, nechala se podrbat na pupíku (náš Rony to těžce snášel, ale na „ženskou“ by ani nezavrčel, byl to gentleman) a vrátila se zdobit ozdobnou předzahrádku.
Šrek je ale podobný páníčkům, nepříjemný a uštěkaný. Blafe a blafe, na všechno, na všechny. Navíc je bohužel úplně blbej. Nepamatuje si nic. Jdu kolem něho po tisící, on štěká, promluvím a …nic. Štěká. Že už jsme spolu kolikrát mluvili, že jsem ta od vedle, že mě zná…nic. Úplně vidím to prázdno za očima.
Kromě toho je to zlomyslná potvora. Jdu do naší garáže a odemykám auto. BUF!!! Těsně za zadkem, uvnitř garáže, na mě bafne Šrek. Vyskočila jsem metr do vzduchu, otočila se: „Ty zmetku jeden zákeřnej, já tě přetáhnu, to budeš koukat!“ Ženu ho ven z garáže. Je to posera, pádí jak o život.
Naproti se za plotem mihne černý stín. HOP! Cane corso, tmavě žíhaná Beruška se plavným skokem přehoupne přes plot a jde vyřídit tuto záležitost. Blbec leží na zemi, kňučí a prosí, omlouvá se a slibuje, že už to nikdy neudělá.
Beruška: „Neboj, sousedko, já hlídám!“
Já: „Já se nebojím, Beruško, jen jsem se lekla“
Beruška: „To nevadí, stejně mě už dávno štval, blafal jeden protivnej“
Já: „Pojď ke mně, jsi moc hodná holka. Už ho nech, počůral se strachy.“
Hladím a chválím, Beruška mi svojí velikou hlavou udělá modřinu na stehně a zanechá na sukni slinu. Až teď si všimnu, že opodál stojí pán od Šreka a … kouká. Jaký pán, takový pes 🙂
Dalmi, to je takovy maly klenot od cloveka, co psy umi. 🙂
(inlove)
Milí moji,
moc děkuji za všechny vlídné komentáře. Je prima být v takové společnosti.
Děkuji (h)
Milá Dalmatine, ani jsem ti k článku nic nepsala protože mám takového Šreka doma. Garyk v jednom kuse štěká. Doma na kočky co jsou stále někde ve výškách na skříních a policích a venku štěká na blížící se a kolemjdoucí psy. Taky štěká na lidi. Ale už dlouho proti nikomu bez příčiny nevyrazil jak to jeden čas k mému úděsu dělal. Štěkající tříbarevná stvůra je z něho. Já uštěkané psy nemám ráda, dělá mi to tedy na potvoru? To jsem si rovnou mohla pořídit prťavého teriéra, ti takhle štěkají a štěkají co já je znám.
A teď jsem se vyděsila, třeba je podobný paničce jako Šrek je podobný svým pánům. To jsem vážně taková??? Tos mi nasadila brouka do hlavy. Zpytuji se zpytuji. Jsem já takové nepříjemné stvoření? Už mi asi z toho udání hrabe.
Ale bohužel nemám žádnou Berušku co by Garyka zpacifikovala a mne potěšila. 🙂 (inlove)
To v žádném případě. To bys musela toho páníčka znát, to je fakt nepříjemný člověk bez úsměvu.
Beruška je zlatíčko, které zase vůbec neštěká. Ono je to taky rasou, takový obr pes má dobré sebevědomí. V zimě, když jsem jdu potmě domů, tak se ozve jen takové tiché upozornění: Ahoj, jsem tady!
A já zajdu k plotu, pohladím jí po té velké hubině a zeptám se, jak se měla celý den.
Myslím, že máme zásluhu i my – na tom jaká je. Když se u sousedů objevila, vytiskla jsem jim tady ze Zvířetníku povídání o té rase a zakázala jsem jim ji strčit do kotce. Po zkušenostech s jejich předchozími psy. Oni ji opravdu vymazlili a je skvělá.
Nechtěla jsem tě zneklidnit a pokud se tak stalo, omlouvám se. Ale tohle je úplně jiná situace.
Velká kočko neboj, ne vždy je pes obrazem svého pána páč když se tak rozhlídnu kolem sebe tak bych byla:
1. pěkné prase co sežere kde co – tak ano chutná mi ale nemusím mít vše (Frogi)
2. umím být sama a potichu – Terry neumí a odmítá být sám
3. mám ráda společnost – Nastěnka nemá ráda společnost
jasan, že bysme našli i společné vlastnosti 🙂
a Garyk štěkal vždy nebo jen poslední dobou??
Milá Pájo, nedělal to první roky. Ale to jsem mu ještě důvěřovala a běhával s ostatními psy i když ten strach ze zvuků tam byl od prvního dne. To věčné uvázání mu jistě dobře nedělá ale já nemohu riskovat že mi ze strachu před něčím zdrhne, jak mi mockrát udělal, a že ho něco přejede. Dokonce jako Houdini se dokázal vyvléknout z jakéhokoliv postroje či obojku. Děs z něho udělá úplně jiného psa, který mne neslyší a neposlouchá, A ani nevěří že jsem ho schopná uchránit a bere situaci do svých tlapek. Jsme tu obklíčeni silnicemi, nemohu to opravdu riskovat.
Garyk je moje čtvrtá kolie a takhle neštěkal žádný z mých psů. Tak nanejvýš mě upozornil že mám přestat klábosit s tou paní, že už chce jít. A chudák Brumla po smrti páníčka sedával na zahradě u branky, hlídal příjezdy autobusů a když se pán neobjevil seštěkal ty kdo z autobusu vystoupili.
Měla jsem v poslední době smůlu na plno bolestí a procházky nebyly tak dlouhé jako bývaly dříve. Jistě je to taky nadbytek energie kterou Garyk má, je mu teprve šest let. (flex) (dog)
V žádném případě si nemyslím, že by si Velká kočka pořídila psa bez rozmyslu!! Navíc sáhla po vyzkoušeném plemeni!!! To, že je pes lekavý je mrzuté!!
Z každého komentáře Velké kočky cítím, že ji mrzí, že se nemůže proběhnout nebo chodit na volno…..stále musí číhat čeho se kde a kdy lekne….to je na houby….
Důvěru psa v člověka nelze naučit, můžeme se pouze snažit psa nikdy nezklamat. Mám 3 (dog) a každný mi věří jinak, Terry naprosto ve všem, Nastěnka i Frogi už nejsou takoví….stačí vzít kapky do očička….
jen jsem zeptala proč se Garyk tak chová….
Velká kočko, dovol, abych trochu připodotkla. Kolie jsou pejsčí plemeno, které má pracovat s ovečkami. Odtud mají v sobě tu „hlasitou práci“ a popř. občasné „štípnutí“. Prostě, byly k tomu naprogramovány, stejně jako knírači. Ti jsou také „ukecaní“, protože museli hlídat. A protože prevence je lepší, hlásí se raději předem: „Bacha, tady hlídám já!“
Pamatuji doby, kdy kolie ofic. patřila mezi služební plemena. Všechny kolie, které jsem na cvičáku potkala, vyštěkávaly a zákus měly na „přední zuby“. V rodině měl kolii švagr i sestřenka. A jak Nero, tak Aran se chovali podobně.
Nemyslím si tedy, že bys měla o sobě přemýšlet jako o protivné babě. Jsi dáma, ke které by se ovšem spíš hodil nějaký gaučáček.
Pitrýsku souhlas, náš Lux umí moc pěkně štípat když nás chce někam dostat. Štěká většinou jen na nějaké neznámé podněty a když mu dojde co to je tak už si toho nevšímá. Příklad – opravujeme střechu – první den ho vzrušovalo bouchání na střeše a cizí lidé – asi za dva dny si to srovnal v makovičce a už to neřeší. Zkrátka každý pejsek má něco jiného v genech a páneček mu někdy musí pomoci se v tom orientovat, prostě vysvětlovat a vysvětlovat. A štěká pokaždé jinak. Jinak když je nějaké ,,nebezpečí“ , jinak když dojí jídlo a chce přidat… když chce ven tak to je také jiné štěknutí. Vidíš, jak jsme praštění a zachvíli budeme také místo mluvení štěkat.
Správný postřeh, přítelkyně! Jen hlupák tvrdí, že pes je němý. Jéé, co ten všechno umí říct! Není němých psů, ale duší hluchých lidí.
Svatá pravda!! Nechápu proč si tací pořizují třeba pejsky… (shake)
Tuhle jsem si všimla venku slečny co táhla na vodítku napůl oběšeného psa, aniž by z ní vypadlo jediné slovo, co po tom nebohém tvoru vlastně chce. Měla jsem co dělat, abych jí neubalila jednu festovní přes celou hubu. Třeba by se rozvzpoměla že taky umí mluvit. (swear)
To není nikterak vyjímečné, bohužel. Někteří lidé tohle dělají nejen psům, ale i dětem. Vlastním (devil) .
Milá Dalmi, pěkné. (sun)
Naše dalmatinka Gina oslavila 12 let. Tak jsem jí udělala do srnčího hřbetu dobrotu.
http://tmilada.rajce.idnes.cz/Gina-12.narozeniny
Milá Ginuško,
všechno nej do dalších let.
U tebe bych chtěla být psem, Emtesko 😀 .
Puntíkaté kolegyni přeji krásné narozeniny (dog) Hodná holka, ze stolu si nevezme
Dalmi, velice milé počteníčko a pohlad za mne Barušku.
Ze stolu si nevezme, hm. Tak u nás jak kdy a kdo se kouká. V pátek v práci zbyly nějaké obložené chleby a sladké bochánky. Dostali jsme naléhavý příkaz to zlikvidovat, nebo za trest nebude vejplata. Jeden chleba a jeden bochánek jsem tedy zabalila do celofánu, že to doma někdo sní. Jo. Snědl. Pes. A i s celofánem.
Protože svátek, obligátní kytka, bonboniera, kytka do vázy, kde je váza, bože zase budu tlustá a vůbec, všimla jsem si vysublimovaného chleba s celofánem za deset minut sedm. V sedm končí veterinářka. Telefon ..já se z těch našich zvířat zblázním… Vet suše.. já taky a už du domů. Dej mu hodně nažrat, ono se to nabalí.
Loupežník dostal dvojitou dávku a kecla jsem mu na to konzervu chřestu, který by měl s tím nabalováním pomoct. Sobotu a neděli jsem měla takovou hezkou, nadějeplná jsem se hrabala v psím materiálu v naději že ten zatracenej celofán najdu. Nebyl. Až v podvečer se vrátil muž z procházky a děl.. nehrab více, ženo má, pes vyblil velkou hnusnou hromadu čehosi a ten celofán tam určitě byl.
Sděluji to proto, že asi opravdu není vždycky nutné uhánět k vetovi pro injekci k rychlému vyzvrácení. V tomto případě to během dvou dnů pes vyzvrátil sám.
Potvora psí vošklivá, zlodějská!
Už jsem tu psala, že na tyto případy se doporučuje vpravit do pejska kysané zelí.
Dádul (h) tehdy zblajzla celý 1/2 kg pytlík jak jí chutnalo!
Na paní pejskový nejsou ta léta vidět. Přejeme ještě další léta v pohodě a zdraví, jak je vidět, panička se stará dobře.
Gině posílám pohlazení a opravdu vypadá jak mladice!!!
Je vidět, že je ve správné rodině (h)
Milá Dalmi,
to je moc pěkný článek. Je dobře, že máš aspoň kámošku na zastání i pro povídání. A nezapomeň – kdo chce psa mít, toho si najde 🙂 . Přeji hodně štěstí a těším se na povídání o vlastním psovi.
🙂 R O Z V E R N Í Č E K . 🙂
„Běž do obchodu pro rohlíky“, rozkazuje manželka.
„Ale vždyť venku strašně leje,“ brání se manžel,
„člověk by tam ani psa nevyhnal!“
„A kdo ti říká, že půjdeš se psem?!“
(coffee) Přeji všem přítomným klidný večer a hezké sny. (coffee)
(rolf) (rolf) (rolf)
Miláčku, tobě ta polívka nechutná? Tak já do ní přidám maso a dám ji psovi.
Povídá manželka manželovi:
„To maso, co vařím, je pro našeho psa.
Tak ne abys mu ho snědl jako posledně.
Jinak půjdeš hlídat na dvůr místo něho!“
Chichi, Anka kňouká, že chce ven, ale když zjistí, že prší, vyčítavě na mě kouká, kam že ji to vleču. (chuckle)
Dalmi, moc hezky se to četlo. A i na tebe někde a v ten pravý čas vybafne pejsek, který bude jen a jen váš.
Rputi (dole)…
WWW – nechci odradit zájemce o členství v tvém klubu, ale pokusím se k vám přefounout část našeho vedra, máme ho víc než potřebujeme.
Zvířetnická foto alba jsou krásná a též hrnečky se povedly. Tady je tahle změna barvy také hitem a doufám, že víte, že se hrnečky nesmí dávat do myček a neměly by být dlouho vystavené přímému slunci.
A ještě k Mlsotníku. Jak jsem dočítala, tak všichni píšete, že k pečeni dáváte česnek, kmín atd. Ale nikdo nezmínil červenou papriku. To ji nikdo u vepřové nepoužíváte ??? Já třeba česnek na pečeni ani neznám, ale s kmínem rozhodně nešetřím a ještě navíc kůži posypu paprikou. Cibuli dávám jen ke kotletám na pánvičce, pod pečeni do trouby ne. A když je třeba hodně cibule, tak mi jí nakrájí manžílek (pokud je při ruce). On u toho nepláče, zatímco já roním slzy až hrůza (když si nasadím vodní brýle, tak to pak jde „na sucho“)
Louk, nádherní psí obříci si užívají a tvoje fotky jsou úžasné (ty s rosou na listech – jen kroutím hlavou, jak to děláš).
Karolíno, s velkým zpožděním o to vřeleji gratuluji ke složené zkoušce
Zkusím bez smailíků, s nimi mi to neche přijmout.
A navíc mě to vymazalo podpis (tedy z rámečku, když jsem psala, tak tam byl). To jsem já – Marička
Maričko, ať koukám, jak koukám – ničehož nenalézáchu … 🙂
Rputi, měla jsem na mysli tu tvoji povídku (dole). Přidala jsem k tvému jménu sadu spokojených, chechtajících se smajlíků a ono mi to neprošlo. Já se u tvých příběhů vždycky tááák chechtám a někdy opravdu nevím, jestli je to všechno výmysl, nebo barvitěji popsané „podle skutečné přílohy“.
Maričko, já popisuju vždycky pravdivé příhody. Vtip je v té zkratce. Ono to většinou trvá všechno mnohem déle, uděje se i spousta nepodstatného a tak si lidi ani nevšimnou, že je to vlastně prča. Jsou to příběhy povětšinou dávné, které mě cosi připomene, balast v čase zatím opadal a zbude jen ta kostra.
Takže na mou duši, na psí uši, že je to všechno prauda praudoucí včetně toho dopisu MNV.
a stejně byla nejlepší maminka ze hřbitova (pardon) 🙂
Maričko, papriku používám, když dělám moravské brabce. Vepřové kostky nejdřív dusím na cibuli, česneku a kmínu v kastrolu na plotně, na závěr je ale zapráším sladkou paprikou, promíchám a otevřené šoupnu do trouby dodělat, chytit barvu. Je to mňamka. 😛
Milá Vave a nezhořkne ta paprika? :O Já všude přidávala papriku naposled a nikdy jsem ji už nevařila. Tady při pečení nevím, to jsem ji nepoužívala. (think)
Milá Velká kočko, paprika zhořkne, když se připálí, ale vaření, pečení a dušení jí vůbec nevadí. Třeba do guláše někdy dávám trochu papriky hned na začátku. Paprika je koření, které se rozpouští lépe v tuku.
No už dávno nevařím, vzpomínky jsou kusé.
A asi jsem všechno vždycky připálila. 😀 (rofl)
Podle mých zkušeností paprika zhořkne, pokud je na oleji sama, jinak ne. Dávám ji na a do kuřete (spolu s karí), na / do brambor pečených na plátky (ve vymazaném kastrólu se střídá vrstva bramborových plátků, koření, cibule a sýra, nahoru přijdou brambory a sýr) a určitě ještě jinam, jenom si nemůžu vzpomenout. 🙂
Problém papriky je, že se připálí velice snadno. Takže do tuku a jen nechat rozvonět a pak okamžitě zalít. 🙂
OT: pár mých fotek z Křivonosky:
http://jagri.rajce.idnes.cz/Krivonoska_2013
Opravdu jen pár… Buďto se dívám, poslouchám a povídám, nebo fotím, obojí nezvládám. Fotí jiní a lépe a já stejně momentky moc neumím…
Fotky jsou krásné, ten Piškot mě fakt mrzí, byla bych ho ráda viděla.
Rputinko, tys tam byla – a nevidělas Piškota????? :O
Já už musela odjet a Piškot přišel až potom… 🙁
jo aha!! no však jsem se divila (a ještě mě odhlásilo počítadlo)
Někde jsem četla, že snad jsou tahle náhlá leknutí i zdravá, že se procvičí srdce… zřejmě stylem co tě nezabije, to tě posílí. Taky mi kdysi bafnul do ucha vlkodav, a adrenalin mě mravenčil v prstech ještě půl hodiny.
Na cane corso jsem se musela podívat, to je tedy almara!
V naší slepé uličce s 10ti domky bydlíval v č.9 knírač. Plaňkový plot, podél plotu šeříky a jiné křoviny, severní strana… Chodívala jsem tenkrát do práce na sedmou – spící, jedno oko zavřené úplně, druhé napůl a ten zdrápan čekal, až budu v půlce plotu a pak spustil ten svůj ječák… Trvalo mi docela dlouho, než jsem se naučila chodit prostředkom ulice a ne po chodníku… (Whew)
Jako budíček je to tedy pěkný šrapnel. Když už jsem u budíčku, spolehlivě mě vymrští z postele zvuky kočičího blinkání (život mě naučil, že je dobré najít místo činu zavčas). Už mě i napadlo, že bych si ten zvuk mohla nechat patentovat do elektronických budíků, mobilů apod.
Liko, není nic jednoduššího, než nahrát – a nastavit jako budicí tón 8) … já mám jako tón SMSky hvízdnutí, moje (blush) 😉
tady ten hanoným jsem taky já – hvízdací 😉
řekla bych, že když se někdo jmenuje Šrek ani se od něho velice nic nečeká….:)
u nás na samotě jsou dva stařičcí ovčáci, štěkají ale jinak jsme kámoši, já teda na ně nesahám – ne že bych se bála a stačilo mi vidět čím je živí….a pak mladý flat Bojar, ten by se kamarádil ale za plotem
to s bizonama je větší sradna, včera bylo celé stádo až u cesty a telátka se na nás tak hloupě čučela a najednou Terry blafl, já se lekla, telata taky a jak utěkala a rychle…pes štastné jak blecha, tož ani nadat jsem mu nemohla….
a k těm koliím, řekla bych, že jsou zrovna velice módní, u nás ve Zlíně jsou chovky obou variant a psi mají kvalitní, výstavní i pracovní
jé a dneska mám maturitní výročí…
Ad kolie
fakt? Úplně fakt?
No ja si už nějakou dobu říkám, jestli vůbec bydlíme v tom správném kraji
😀 😀 😀
no jako úplně fakt!!! nemyslím, že je to krajem…v Čechách jich je určo víc než u nás na Moravě
ale jelikož se výstav účastním už docela dlouho tak jsem vypozorovala dvě situace a to že, za posledních cca 5 let rapidně stoupla obliba jackrusselů a parsnů a kolií obě varianty,no a ještě australských ovčáků
když jsem začla vystavovat Terrynka, byli kerrýci na výstavě cca 4ks celkem, russlíků taky tak, dnes je kerrýků cca 4ks a russlíků 40!!! u kolíí to není zas tak moc ale přibylo jich podstatně.
určitě takový boom zažívá vícero plemen, ale těchto jsem si všimla páč je mají kámošky, se kterýma jezdím na výstavy….
chceš nějaký kontakt??
Pájo, já jsem zase ještě krom tvých krásných fotek kerrýka naživo neviděla. Tady snad vůbec nejsou. Tady to je samý ovčoun a ne dlouhosrstý jako má Dede, jeden krásný bílý švýcar, rotwíků dost a hlavně bíglové, jorkšírci, jedna ch.s. howavardů a boodhoundů, to víš já i dcera jsme psí a máme zmapované okolí co kde je.
a to my zas rádi děláme osvětu a pouštíme krásu do světa. Vždycky říkám: máme kolem 3 tis plemen plusminus, je fajn si vybrat to své hned na začátku….což mě se s kerrýkem povedlo (h)
a když někam přijedu na závody v poslušnosti vždy jsme za exoty, a když přijde na obrany a na hladké zadržení tak jim popadají brady páč Terry zásadně nebrzdí a rozhodně nehrozí, že by figuranta nedoběhl a pak přijdou na řadu pouštěčky a to zas už není naše parketa (rofl)
Nechci být rýpavka, ale 3 tisíce psích plemen? Bez pár desítek tisícovka, podle FCI.
Díky, ve skutečnosti teď dalšího psa nesháním. Doma jsme měli kolii (a sousedi a ti další taky) a já pokud jsem na výstavě koukám a vybírám si 🙂
Občas hledám, jako že bych si vybrala štěně, jen abych si udržovala přehled. Před nějakou dobou jsem zjistila, že pár stanic ukončilo činnost, nebo změnilo plemeno.
Náš Award byl z CHS, odkud pocházeli statní psi (taky už není) a žádný z nich nebyl roztomilý. Takže ty drobné kolie na výstavách mě nějak neoslovují.
A jestli už se to obrací, tím líp.
Ri, na Liberecku také jsou ale ve dvou ch.s. štěňata zatím nemají a v nejbližší době mít nebudou. My máme takovou úchylku, že v okolí o kolíích víme. Víme o chovkách ve Zlíně a vyjmenovat můžu snad v celé ČR. Ono tolik štěňátek není, v pořádné ch.s. je tak často nemívají a ještě když jim nějaké štěndo zbyde tak asi nepřipouští zase tak brzy. On každý vidi velkého chlupatého psa a myslí, že je s ním spousta práce ale není to pravda. Je to o správném krmení a jinak je to jako s každým pejskem – o vzájemném porozumnění a lásce. Jsou to ta největší zlatíčka !
Marsko, slyšela jsem postesknutí jedné majitelky kolie, že nemůže od psa odjet ani na pár dnů, protože to jednou udělala, žádný jiný člen rodiny kolii nevyčesával a pes se rychle zaplstil…? Od té doby si také představuji, že kolie se musí česat denně. Správné krmení tedy vylepší srst tak, že je hladší a tolik se necuchá?
češeme tak jednou za čtrnáct dní nebo ssamozřejmně podle potřeby jako každého pesa když se ti zaprasí od trávy. Kdo nás potká tak říká, že máme načesaného psa. Když mi Zana dá fotky na rajče tak vám ho ukážu v běžném ,,provozu“
to víš, že dá 🙂
Měla jsem kolii Einsteina s velmi hebkou srstí ale taky jsem ho nečesala denně. Jedna chovatelka mi řekla že se nemá kolie příliš česat že psovi zničím srst. Ani příliš časté koupání se nedoporučuje, srst se moc odmastí. Garyk má hrubší kožíšek, jemu se mohou zplstit chlupy jen na břiše a někdy za ušima ale to je maličko.
Po třech tříbarevných koliích jsem si koupila sober psa abych netesknila po Einsteinovi který dostal leukemii a zemřel v sedmi a půl roce. A co myslíte ve svých šesti letech je Garyk tříbarevný. Postupně tmavnul a tmavnul. Jeho maminka byla tříbarevná, tatínem sober. Zřejmě se pomamil. (chuckle)
Kolie jsou chytří psi. Nejen že to byli vždycky pastevci. V Kanadě se používali jeden čas i jako psi policejní. A za první světové války hledali na bitevním poli raněné. Takže to nemohla být rasa která by se bála střel a výbuchů. Nevím kde ten strach Garyk sebral. (shake) Ale ony dnes degenerují všechny druhy psů. Je to asi proto že většině chovatelů jde převážně o vzhled a ne o vlastnosti psů. 🙁
Asi má být sobel jako zbarvení, že jo? Já kdesi četla i sober (vím že je to střízlivý) coby barvu a od té doby v tom lítám a nevím přesně jak to má být. Copak o to střízlivá barva to být může, nesmysl to není. (chuckle)
Ale co se s tím vlastně trápím když už je Garyk dávno tricolor?
Asi abych se vyhnula komunikaci se stavebním úřadem kam mě udala sousedka a kam musím 28/5 poslat odpověď, tedy e-mail. Mě je z toho tak hnusně až se mi žaludek obrací. Ať už mě nešikanují, být vystavena šikané je fakticky příšerné. Pronásledovali mě těsně po smrti mého muže a vyhodili z práce mne a ne pronásledovatele. A ještě zvlášť když se vás zeptá skupina zodpovědných lidí z okresního úřadu, tedy mého zaměstnavatele, kde byl přítomen i lékař a kdoví kdo ještě, jestli chci spáchat sebevraždu. Jestli chci co? Nevěřila jsem svým uším. Mysleli si snad že jestliže takové myšlenky mám že jim to vyklopím? Ať už mne nechají v klidu dožít a neotravují mne. Trápím se sama od sebe že ztrácím síly a nejsem ničeho schopná, že nic už nezvládnu a to ani něco zařídit. Ať mě nechají ať mohu v klidu a pohodě přejít posléze Duhový most. Je to k sakru moje zahrada, vlastním ten pozemek a mám tam nepořádek, tak co? To snad nikoho nezabije. Mimo to nejsem sama v celém Fräntorpu, mnoho lidí nestíhá ošetřovat zahradu a mají tam taky krámy. Ale nejsou to „ďábelští cizinci“ a nemají za sousedku tu hystericky ječící dámu.
Tedy moje krámy, věci které se mi rozpadly a já je nemám sílu odtáhnout. Pavilon který mi sníh zbortil, kus dřevěného obložení balkonu který se zřítil, zahradní aluminiový nábytek který nikdo nepoužívá protože už roky na zahradu nechodím. A třešeň která se rozlomila a položila se přes zahradu. Hromada odřezaných větví a všude krásná zdravá bršlice kozí nožka pěkně zelená. (chuckle) Ty ostříhané trávníky kolem jsou jen žluté. Stromy a keře nechávám růst nejen protože s artosou v prstech je stříhat nemohu, ale alespoň v létě mám zajištěné snížení rámusu. Když tu stavěli stěnu vedle silnice (tedy jen dřevěný plot, ne cihlové stěny jako se staví u vás) tak na výkresech bylo toho plotu 4 m a postavili jenom 2 m. A protože jdou naše řadové domky do kopce tak pro mne s domkem uprostřed to znamená že mi ta zástěna nechrání ani spodní okna. Tak ať se jdou vycpat.
No a zase se musím omlouvat. Tak mi ty stížnosti promiňte! Té páry naštvání už bylo ve mne na výbuch. Děkuji za vaši empatii. (hug) :* (inlove)
Velká kočko holt blbý sousedé se vyskytují napříč celým světem.
My zase v paneláku měli sousedku, která v noci obíhala patra a poslouchala, kdo dělá rámus. Ve 2 v noci ve 2. patře pouštěli hlasitě hudbu. Ona obíhala od 3. patra výše partaje a zvonila na ně. No já ve 2 v noci nikomu ze zásady neotvírám.
Míša
Máš pravdu, Velká Kočko, at se jdou vycpat!!
Navrhovala bych, abys v odpovědi ouřadu vypsala to, co jsi napsala sem. O nemoci, ztrátě síly, neschopnosti kvůli tomu sama provést úklid. O tom, že nemáš prostředky na najmutí firmy, která by to zařídila za tebe. Dej najevo dobrou vůli, ale ty sama to prostě nezvládneš. Když budou mít jen trochu snahy, mohli by najít řešení.
Držím palce!
děkuji za potvrzení 🙂
kraťand je tu víc, chlupatou tu máme jednu krásnou trikoloru, mladá krásná výstavně úspěšná fenka….
kámoška má zlatého psa, dělá s ním kde co, pase, canisterapii, poslušnost, jsou šikovní
Ještě že máš Berušku. Ten trouba Šrek je prostě trouba. Taky tu máme psy, co řvou pokaždé, když jdu se strakaticemi kolem. Pesinám jsem vysvětlila, že nemá cenu ječet na blbce, a tak chodí kolem s hrdě zvednutým čumákem, že s někým, kdo jenom ječí, se bavit nebudou. Po roce a půl dotyční psi neječí celou dobu, ale aspoň párkrát štěknout na nás musí. Jim se mi to zatím nepovedlo vysvětlit…
Milá Dalmatin. Pěkně jsi to napsala.Měl bych pro Tebe radu, mám ji vyzkoušenou.
Svého času jsem velmi trpěl, že píši na Zvířetník, psa nemaje.
Pořídil jsem si tenkrát virtuelního psa a dal mu jméno „Salvator de Rigolo“. Moc jsem si s ním užil, založil jsem s ním dokonce detektivní kancelář. Ještě jsem nestihnul prolistovat až do konce mé „vyprávění“, snad tam něco z toho je.
Zkrátka: takový pes má hodně výhod. Uděláš mu povahu jakou chceš. Chceš mít přítulného, máš ho mít. Chceš vostrého hlídače, jde to také. Nekupuješ granule, neplatíš daň a nechodíš s ním na očkování.Nenutím Tě, ale přemýšlej o tom!
Salvu si samozřejmě pamatuju. Máš pravdu, k nám se ještě vejde, i když tady máme virtuálních postav dost. Jedu s naší Terezkou a ona mě sekýruje: „Zastav, tady přistoupí delfínci“ Šišmarja, jaký delfíni? Dozvím se, že je to plavecký oddíl. Kousek dál nastupují želvičky a nakonec velryby (asi trenérky). Kdyby nás někdo pozoroval, tak mi bude odebrám řidičský průkaz. Auto stoupá do kopce a co pětset metrů, to zastávka. Dokonce jsem otvírala dveře na výstup a nástup všech těch harantů.
Na vycházku jsme šli s jelenem a Nela si přála slona. Tak jsme ho přibrali do party. Ale příště počká na terase, protože se loudal 🙂
Chichi, Dalmíčku, to musíš mít pořádně velké auto! (chuckle) (h)
Www, na Salvu určitě nezapomněl nikdo, kolikrát přemýšlím, co kde zase řeší a jestli se o tom někdy dozvíme.
jééé – to je hezký (inlove) Vilík ještě nic moc nevymýšlí a Františka se zatím raději cpe než mluví (chuckle) Ale ono to přijde (nod)
Jé, tady je krásně. Jen dočkej času, Xerxová. Ale pak si to pořádně užívej. Nějak rychle ten vymýšlecí čas uteče. U nás už je fuč :^)
(clap) Krásné Šrečí povídání. (wave)
Jééé, Dalmi, ty jsi fakt zase napsala, to je bezva (inlove)
Hele a psí blbeček se fakt jmenuje Šrek, nebo mu tak jenom říkáš?
Fakt se tak jmenuje.
Na Berušku volá její majitel Besy, ale jen on. Pro všechny ostatní i v jeho rodině je to Beruška. Obrovský černý pes s něžnou povahou i jménem.
Klub přátel špatného počasí.
Rozhodl jsem se ho založit. Od rána tady prší studený déšť, jsou 4 st. Mám se pořád nervovat? Ne!! Musím se to naučit mít rád a bude pokoj. Ostatně, radovat se z pěkného počasí, to umí s odpuštěním, každý blbec! A bezduše táhnout s davem na zmrzlinu a na pláž.
Členství v klubu nabízím zatím zdarma, hlavně Zvířetníkům z Krušných hor. Ostatní se mohou za mírný poplatek přidat,( zatím z prosté lidské solidarity) časem sami ocení jeho výhody.
Ráno jsem čekal s pečivem u pokladny. Paní Borůvková za mnou povídá:“co tomu říkáte pane WWW“ ?! Jako čemu? Paní Borůvková ? No tomu hnusnýmu počasí, je tohle vůbec koncem května možný ?!
Paní Borůvková ! Voda, je dar nebes. Co by zato ve světě někde dali, kdyby zapršelo. Dokonce jsou teorie, že k vůli vodě vypukne 3.sv. válka.Nám to tady padá zdarma jako důkaz, že nás Bůh miluje. Vy ten boží dar chytáte na zahrádce do sudů a zalejváte s ním zdarma (!!) kedlubny.
Studený déšť , paní Borůvková, má blahodárný vliv na vobě mozkkový sféry. A hlavně, hlavně se nepráší, paní Borůvková!
Sebral jsem drobný, Vietnamec se zdvořile usmíval a pokyvoval hlavou, vypadalo to, jako když mi dává za pravdu.
Ve dveřích jsem se otočil. Nebylo to sice slyšet, ale jasně jsem ze rtů paní Borůvkové odečetl, jak říká Košťálové : “ To je přece vůl“!!
WWW, však ona se to taky naučí mít ráda, dej tomu ještě tak půl roku a uvidíš…
Mimochodem správnej způsob, jak propagovat deštivý počasí, je poukazovat na blahodárnej vliv, kterej má na pleť.
No, šli jsme nakoupit a vzpomínali, že takhle bylo před třemi lety na Krkonoších. V červenci. Takže ještě je čas!
Hele, hele, já se pamatuju, když jsme byli na návštěvě u babičky v Liberci (to už je tak 35 let), že tam v červenci poletoval sníh. A když jsem byla na vejšce, tak o jedněch prázdninách bylo v červenci krásných devět stupňů.
Jasně, synkovi bylo půl roku, když jsem s ním byla na chalupě u Liberce a od Franty jsem dostala k svátku parku s kožíškem. V srpnu 😀 .
Řekla bych, že to pamatuju – přelom července a srpna a my klesli tak hluboko, že jsme nažhavili kotel litiňák – tenkrát jsme ještě topili koksem…
A ano, v těchto dnech jsme opět pustili plynový kotel. Alf to ocenil (rolf) :
http://jagri.rajce.idnes.cz/Alf
Vypadá, že přesně tenhle druh počasí mu vyhovuje 🙂
Ano Ivo, o prázdninách bylo v poledne sladkých +9 a na Štědrý den mrazivých +10. A všichni o prázdninách chodili jen ve svetru a o Vánocích v kabátech. A když jsem to komentovala, tak nikdo nechápal, o co mi jde (dance) Já se jen snažila rozumně oblíkat ratolesti vzhledem k venkovní teplotě 😉
To je asi stejné, jako když se někdy v březnu udělá pěkně a je přes poledne dvacet – já jdu klidně v tričku, bundu přes rameno a potkávám lidi v kozačkách, zimních kabátech, naraženou čepici až na oči a zamotané v šále. Vždyť je ještě zima 😉
Jo, já se hlásím do klubu. Zimu ráda nemám a čím víc se snažím si zvyknout, tím víc mě to s.. nebaví 🙂
Hlásím se do klubu, ani ne tak kvůli počasí, ale protože je to zadarmo!!!
Co tomu klubu říká Anežka?
Www,poměry v Krušných horách znám velice dobře, protože pocházím z Mostu, i když tam už od roku 1990 nežiju. Ale nezoufej, i v místě, kam jsme z Mostu utekli před smogem , polétavým prachem (dříve zvaným popílek) a kyselinami denně vdechovanými v v aerosolu, je též podnebí dosti drsné a studené. Zkrátka z předhůří Krušných jsme přišli do předhůří Českého lesa. Zima je tu stejná jak v Mostě a v Krušných, ale vzduch je daleko čistější a zdravější . A co bys ještě chtěl, když žiješ v kraji a v horách, které už naši předkové nazvali KRUŠNÉ.
Nestěžuj si na srážky a buď rád, že nemusíš nic zalévat vodou z vodovodu. Naše zadel vesmíru je ve srážkovém stínu hor a prší tu dost málo. Letos byla fakt vyjímečně mokrá zima i jaro, ale osobně si na vodu nestěžuju. Syslím a schraňuju dešťovou vodu a jen lituju, že fakt už nemám víc nádob. Až přijde parné léto, bude se tohle vše velice dobře hodit.
Můžu se taky přihlásit, když jsem Sudeťák rodem? 🙂
Zrovna dneska jsem přemýšlela, jestli nemám vylézt na židli a z horních skříněk vytahat zateplené botky.
Na vodu si věru stěžovat nemůžeme, loučka u potoka je tak podmáčená, že chodím na vycházku zase v holinách.
Kousek výš píše Lenka S o parném létě – mno, to jsem na to letos zvědavá!
No a mohl by vedúci toho klubu zařídít asi tak na hodinku a půl počasí jakštakš, tzn ať neprší?? potřebuju přistřihnou pejsku a nechcu dělat bordel s chlupama doma….pěkně prosím smutně koukám (blush)
u nás to teda vypadá na takové domácí stříhání….
o mně je známo, že jsem pro takový klub zrozená… Inu Liberečák po generace – tady nikdy moc parna nebylo.
Déšť, mlha, plejskanice… to mi vadí míň, než teploty nad 25 stupňů. Ty si prosím jen u moře…
Můžu se taky přihlásit, i když nejsem z Krušného kraje? Omluvou / vstupenkou mi budiž, že tady se topí do června a další topná sezóna začíná v srpnu. Aspoň to tak teda zatiaľ zvonku vyzerá.
Simtě, jsem z Placatky, kde by mělo být po JJM nejtepleji a …. no, není. Už jsem vyměkla a zatopila :@ Taky se hlásím do klubu, páč už je poslední dny jedno, odkud se členové hlásí. Teplo je možnáááá v Tunisu.
tady je zima, ale neprší. Od pátku pár kapek. Fakt pár – ani borovice nepropršely, je pod nima sucho… truhlíky zalejvám :O
U harrachů leje už dva dny nepřetržitě, japa to, že u vás ne? V klubu chci být taky, já nerada horko. nejraději podzim. Jeden se musí přizpůsobit, co už zbejvá. Dneska jsem okukovala čepice, je mi zima na vrchlík.
WWW, už naši předkové přece říkali : Studený máj, ve stodole ráj ! A taky: V květnu nemá oschnout pastýřovi hůl !
Tak proč nadávat ?
Milá Dalmi, i na Tebe Tvůj pejsek čeká. Jak bude příležitost určitě se zhmotní a přijde za Tebou. Psí člověk bez psa je člověka půl. A takový stav nemůže donekonečna trvat, protože to je proti přárodě.
Žejo? 🙂
Tak si maně vzpomínám na jednoho ovčouna, co snad původně ani blbej nebyl, ale na stará, navíc artrozou bolavá kolena jaksi zblbnul a stal se z něj uňafanej čokl, který se ploužil kolem plotu a průběžně nadával.
A kolem toho plotu chodíval z hospody „blbej Fanda“, co po požití několika piv stával se navíc agresivním a zhádal se s každým, koho potkal.Ti dva si prostě byli souzeni a pravidelně se zuřivě hádali přes plot, což zejména v půlnočním tichu se rozléhalo po celé vesnici.
Až jednou, Fanda nějak přebral víc než obvykle, „hádka“ se stupňovala, pes i blbec řvali jak protržení. A najednou toho Fanda měl dost a přelezl plot a šel se prát. Pes v podstatě nebyl proti, ale vyskočit už nemohl a tak se jenom zakousl tam, kam dosáhl, čímž vážně ohrozil Fandův další sexuální život.
Nastal řev a zmatek, přijela sanitka a po Fandově návratu ze špitálu se rozhořela vášnivá diskuse, kdo koho vlastně zastřelí.
Když už to vypadalo, že navzájem se postřílí celá vesnice, rozhodl se místněvýborovej předseda zabránit genocidě a navrhl, aby majitel nechal psa vykastrovat. A Fanda, rád, že protivníkovi stane se to, co jemu, nadšen souhlasil.
Prostě oko za oko, zub za zub a …
Majitel ovčouna měl chuť poznamenat, že je to blbina, ale pak raději mávnul rukou a dohodnuto, že v pondělí zajede se psem k veterináři. Leč ovčoun byl už vskutku vetchý a v neděli ráno ho našli v boudě mrtvého.
Majitel v pondělí ráno vytočil číslo na MNV a se slovy: „Pes je mrtvej, nikam nejedu“, praštil sluchátkem.
Předseda se právě vzpamatovával z katastrofálních následků sobotní zabíjačky, která se protáhla, do pozdních nedělních hodin, ale odpovědně se rozhodl, že problém okamžitě vyřídí a nadiktoval sekretářce dopis.
Pár dní na to obdržel tedy majitel úřední přípis MNV i s razítkem , že za psa je odpovědný majitel a není-li možné potrestat psa, pak bude trest vykonán na jeho majiteli.
Pověst praví, že ten pán tenkrát běhal po vsi s dřevorubeckou sekyrou a pěnou kolem úst.
pomóóóct, Rpuť rputíííííí (rofl)
(y) (rofl)
Chichi (y)
Ježkovooko, to snad není možnéééééééé!!!
K tomu snad není co dodat,krom toho, že ten chlap neměl za plotem co dělat.
(rofl) jdu to dát přečíst Frantovi (rofl)
Rputi, ty seš číslo!!
(chuckle) (clap) (chuckle)
(rofl) (rofl) (rofl)
Rputííí! Umíííš! To je nádherné povídání, teď se snad dokopu i k práci. 😀
hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Dneska taky… Ráno unavený pes, který sice vstane bez mručení a pajdání, ale zarazí se na kraji koberce a kníkne si „namoč mi tlapky, pak mi to na dlažbě neujíždí“. Namočím. Zajímavé je, že když si třeba mažu chleba paštikou dřív než vstane, tak žádné klouzání neřeší a zhmotní se v kuchyni velmi rychle…
Na a tento unavený pes opatrně sejde 4 schody z předsíně ven a :O promění se v dělovou kouli. Vyrazí tryskem k plotu, a tam „dusá“ – vyskakuje a dopadá energicky všema čtyřma současně na zem. Úžasné znázornění hrozby. Fakt je to dusot jak od stáda kobyl. Pochopitelně doprovázené patřičným zvukovým varováním „tady hlídám já“. Je praštěná, prdlá, pitomá… Kosatka naše dravá…
U nás moc toulavých psisek není. Jen její kamarád, černý ovčák občas obejde čtvrť (nemají plot), ale to jen výjimečně. Navíc sice vzhled nic moc (velký chlupatý černý), ale úžasné dobračisko, který jde i poprosit, aby šel jinam či domů (nod)
Krásné počtení po nedělním obědě!
auuuuu, no jo svůj k svému….
dám malé OT:
http://hobby.idnes.cz/obleceni-pro-kone-strih-konska-moda-du8-/hobby-mazlicci.aspx?c=A130522_140210_hobby-mazlicci_mce
Ježkovovoko… ten červenej (whew)
To mi vesele připomíná místní pitomou labradorku Peggy. Ona tak trochu šéfuje rodině. Já se jí nedivím. Paní je v pohodě, ale její syn, titulární páneček Peggy, je blb. No a výchova je jeden čehý, druhej hot. Takže Peggyna…
Ale štve mě, že na holky vždycky ječí tak, že staruška přes ten řev nemá šanci zaslechnout ani zbytky povelů.
Takže já neječím „Penny, jdeme tudy!“, ale „Peggy, zmlkni, ať mě staruška slyší!“ 😀
Kdy přestaneš být bezpsí?
Já nevím 🙁 Zatím jsme oba mimo domov dvanáct hodin denně, to fakt nejde.
Nojo, dospělej pes by to zvládl, ale štěně…
Dalmi, moc hezký, máš vedle sebe oddané děvče Beruší a to je dobře. (h)
Tady u nás je taky hodně zaplotových a podvratových ale jak se začnou fenky hárat , vypukne procesí jak vo pouti a někteří zachtivý jedinci se i stěhují na pár dní k sousedům,což pak vyvolává nevraživé poznámky lidí, páč jim to buď závidí nebo jim dělají na dvoře a v otevřených kotelnách psí vyštěkané domy. (chuckle) (wave)
Vyštěkané domy 😀
😀 😀 😀
(:D) (:D) (:D)
Ještěže máš u sousedů takovou prima kámošku Berušku.
Ten Šrek stejně nezasloužil nic jiného. 😉
Ti, Dalmi, nevím s jakej pán, takovej pes. Když jeden je bystrej, druhej výrazně tupější. První mrcha mazaná, druhej dobrák od kosti… Esli se to průměruje? 🙂
Nečekané blafnutí jaké provozuje Betka je o infarkt. Z kraje mi tuhle radůstku škodolibě prováděl sousedovic ovčoun v pět ráno, ale když jsem se přestala lekat, neobtěžuje se teď ani zvednout.
A s těmi ploty – jj, minimálně půlka zdejších psejků je za plotem jen proto, že jim momentálně nevadí. Když se jim zachce, vyloupnou se na obchůzku. Což je zábavné u něžného gerontíka skorošpice, u popudlivého rotvíka méně.
Milé psaní, Dalmi. Máš pravdu, když někdo psy umí, psejci si ho najdou (h) .
Mno, říká se, že každý má své druhé já, milá Louk. Teď jen si určit, které je to první, chichi.
Dalmi, to je tak milé povídání. (h)
Však Tebe si milá Loučko taky našli a jací to jsou experti,ti věděli kde se mají nasadit. Myslím, že Tvá smečka jak čučí do toho jezírka, taky by mohla být narcisitní. Třeba by bylo dobré jim pořídit zrcadlo. Jo, prosím nebij mne. (inlove) (wave)
Chich, každému po zásluze, žejo. Zdravím tímto zanícenou milovnici zajíců, jakož i ostatní drahoušky tvé rozmilé (wave) . Jo, se mi zdá, žes při veršování opomněla zmínit oblibovaného zpěvného fóglíka – není to hrubý nedostatek?)
Ti ouplněk čičo nějak nebezpečně aktivuje závity, indošu 😀 . Nejvíc mě nadchla teorie dvou mínusů. By stála za důkladnější empirický výzkum! (y) (rofl)
Týýý, brďo, já na fógla načisto zapomněla. Asi proto, že zrovna držel zobák a chrápal s lebkou pod křídlem a neotravoval, že chce konopíčko. (rofl) (wave)
Dalmi, to je moc krásné povídání! Přemýšlím, kolik (moc) psů je za plotem jen proto, že jim to nevadí… 😉
Eh, omlouvám se Alešovi… To mělo být na pondělí, ale tak děsně mě zlobil net, tolikrát to spadlo, že mě nenapadlo, že si to zase vymazalo nastavení data uveřejnění… (blush)
No, teď už to přesouvat nebudu, škoda komentářů. 🙂
Jj – znám! A potvrzuje to mou teorii, že pes s páníkem komunikuje telepaticky. Když se sejde blb páník a blb pes, nastane katastrofa….
Rputinko, co když se dvakrát minus změní v plus a ti dva mínusoví otravují sebe navzájem, namísto aby sužovali dva další plusový. 😉
Jenny, můžeš vzít jed na to, že ti dva blbové se domluví a začnou otravovat okolí… 🙁
jééé, Dalmi píše (wave)
Myslím, že hodně kolemjdoucích by Kosatici dravou nejraději přerazilo. Číhá mrcha za plotem skrytá a najednou „HAFFF“ – tím svým silným hlubokým hlasem. Je to na infarkt, slabší jedinci skáčou do silnice. Sedm let jí to odnaučujeme – marně.
Věříš, že mě to nepřekvapuje? Vždyť by přišla o nejmilejšího koníčka 😀
Psala jsem sem o Herriotovi, ale prý odesílám moc rychle 🙁
Zvěrolékař píše o podobné libůstce jednoho psa. Jak číhal na vhodný okamžik v živém plotě, aby mohl příchozímu blafnout přímo do obličeje 🙂
U nás v práci tohle provozuje papoušek Ararauna jménem Vigo. Má voliéru hned za recepcí. S obibou sedí nenápadně v rohu a ve chvíli, kdy kolem bez povšimnutí projde návštěvník, zařve. Strašně. Teda zařve Vigo, návštěvník většinou chvíli jen lapá po dechu a rozdýchává infarkt. Křehčeji vyhlížející jedince už radši varuju předem 😀
Jo a musím se pochlubit, náš chlupatý adoptivní syn, lemuráček Dobby, dneska prvně přeskočil z Pétiny hlavy na mojí, zhruba půl metru! Pak nám o tom asi deset minut nepřetržitě povídal:-) Z miminka konečně začíná být správný lemuří kluk!
Vyřiď lemurovi velkou gratulaci ke skoku z dětství (clap)
Lucko V., tuhle práci Ti docela závidím.
Jé, tady se vylíhlo krásné povídání. Taky mám kámošku přes plot. Je to černá labroška a už umí do pěti počítat 😉 Byla to lehká výuka. Když jdu na latifundie s košem, ve kterém mám kafe a pro kočičáky mističky s odpolední lahůdkou (tučným tvarohem), tak milé kámošce vydám piškoty. Vždy přesně 5 ks. Bess je „zblajzne“ a pak se postaví na zadní a nastává druhá fáze setkání – mazlení. Mína s Mourynem to moje nevěrnictví dost nevybíravě komentují (sun)