Vyjíždím na dálnici od benzínky, zařazuju se mezi kamiony a hlídám si mezeru k vjetí do levého pruhu. Ve chvíli, kdy mám volno, dávám blinkr a vyjíždím. Přesto než stačím zrychlit – a že moje auto zrychluje lehce – mám za sebou nalepenou velkou bílou dodávku, která na mě bliká a najíždí tak blízko, jak jí jen moje tažné zařízení dovolí.
Opravdu jsem nebyla pomalá, takže to znamená jediné – řidič vzadu vzal moji snahu vjet před něj jako osobní urážku, maximálně zrychlil a teď mám na krku magora. Jakmile to šlo, zařadila jsem se vpravo a nijak mě nepřekvapilo, že ten tak spěchající řidič najednou jede vedle mě a snaží se mě zatlačit do krajnice. Vzápětí se zařadil přede mne a zpomalil tak, že jsem musela podřadit.
Nakonec jsem ho rychle předjela a zařadila se zpátky do pravého pruhu za jiné auto tak, aby mi tam nemohl vjet. Chvíli potom vepředu otravoval jiné řidiče, až z dálnice odbočil a všichni kolem jsme si oddechli. Musela jsem – opět – přemýšlet, co k takovému jednání řidiče vede.
Udělala jsem si rychlý průzkum mezi známými a bez překvapení zjistila, že magoři jsou nejen běžní, ale že své agresivní chování stupňují. Už neohrožují řidiče jen na silnicích, ale jsou schopni na křižovatkách vybíhat ze svých aut a fyzicky napadat lidi, kteří je urazili už svou existencí. Vím zatím jen o jednom případu, kdy řidiči z okolních aut zablokovali vůz agresora a sami zavolali policii, takže se šílenec, mající navíc v autě ženu s dítětem, musel ze svého jednání zodpovídat.
Pořád přemýšlím, co je lepší. Zda agresorovi okamžitě uhnout a minimalizovat tak nebezpečí. To ho ovšem utvrdí přesvědčení, že silnice jsou jeho oprávněné loviště. Nebo se nedat, fotit, volat policii a riskovat, že nejen dojdu úhony od magora, ale také ztratím čas a nervy v nejistém jednání s policisty.
Agresoři se spoléhají na pragmatismus prvního řešení. Co si o tom myslíte vy?
Ať nejdem spát naštvaní … http://www.youtube.com/watch?v=FgQvTxlcJho … no není to krása?
Las campanas que oigo, Virgen, repicar
Del triste ayer, me traen la evocación,
Y quiero junto a ti, de hinojos en tu altar
Rendirte con mi fe, mi eterna admiración.
Mucho tiempo suspirando padecí
Por alcanzar la dicha que soñé,
Y sólo tu piedad, tan dulce para mí
A mi alma le otorgó, la gracia que imploré.
(Zkoušel jsem to přeložit, ale nende to. V zkratce děkuje Panně Marii, za to že našel lásku.)
Díky Jendo, konečně mi šel chvíli net, tak jsem si to pustila a několik dalších k tomu. 🙂 Taky tančíš v klobouku? Vypadá to fakt sexy 😉 A skvělá hudba k tomu. Opravdu prima 🙂
No a mňa zase vlani v lete po polnoci vykázali z autostrady.Že ju brzdím!! No jasne,že som ju brzdila,celý deň za volantom-to umorí jednu.Niekto ma udal,prišli policajti s majákmi,zastavili ma a nekompromisne odprevadili na najbližšiu benzínku,že nech si oddýchnem.Po polhodine som sa znovu vrhla do jamy levovej medzi autá a nič.Podstatne rýchlejšie som nejazdila,ale ľudia slušní,nie udavači.
Myslím si milá DeDe, že agresorovi na silnici je třeba vždy uhnout!!
Jednoduše proto, že nevíš, jestli se jedná pouze o „agresi prostou, jen tak blbou“, nebo, jestli za volantem nesedí opilec či feťák.
Znáš jistě více zemí než já.Ale hodně projeté mám Německo, Belgii, Švýcarsko a samosebou Francii.
Ne, že by tam bylo vše ideíální. „Idioti“ se najdou všude. Ale u nás, u nás je to v míře jinde nevídané. To, co třeba ve Francii( myslím teď i chybu z mé strany) končí omluvným a zpětně přátelskýnm, chápavým gestem, to Čechách končí sprostým nadáváním.
Vždy, když přejedu u Chebu hranice a ač to mám ještě 1000 km. do Paříže, tak si oddechnu. Do zpětného zrcátka se podívám jen občas.V Čechách, se dívám do něj téměř nepřetržitě!!
Uhnout DeDe, vždy uhnout. Máš přece na starosti Zvířetník, tak žádné falešné hrdinství!!
🙂 R O Z V E R N Í Č E K . 🙂
Policajt zastaví auto: „Zaplatíte mi pokutu za překročení maximální povolené rychlosti. Jel jste v obci 90 km za hodinu.“
„To není možné, tak dlouho ani nejedu.“
„Ne? A jak dlouho jedete?“ „Tak 10 minut.“
„Hmm, tak promiňte, pokračujte v jízdě.“
(coffee) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny a na silnicích pohodu. (coffee)
Jéééé JoVo, to volá někdo na policii“: haloooo, haloooo, právě jsem srazil a přejel dvě slepice!!
Co mám prosím dělat ??!!
No tak je položte na krajnici, ať přes ně další auta zbytečně nejezdí!!
Ano ano, pane komisaři.Rozumím!A co mám prosím udělat s jejich motorkou ??
Anežkooooo! (tmi) Ty jsi ale číslo! (y) (chuckle) (rofl)
Jó, Anežko voni lidi jsou různý.
To takhle stojí chlap na břehu rybníka, na krku provaz a na něm obrovský kámen.
Už se připravuje ke skoku, když k němu přijde policajt a povídá: „Člověče, stůjte! Co blázníte? Co vás to napadlo? Když tam skočíte, budu tam muset skočit pro vás.
Než vás vytáhnu, tak se oba promočíme a v týhle zimě dostaneme oba zápal plic. Tak neblázněte, jděte domů a tam se oběste!“
Vono to je JoVo taky vošemetný. Tady v našem městečku je jeden, co se špatně voběsil,takže ho zachránili. Nikdo na něj z rodiny pořádně nemluví, že jim jako udělal takovou vostudu.
(chuckle) (clap) (chuckle)
Jovásku, Ty jsi taky pěkné číslo! :* A Anežka dneska vyloženě perlí! (y)
Jo, kdyby jenom ostudu, oni jim ale nevyplatili životní pojistku, tak to bylo…
Řidič vjede v obci do hejna slepic a jednu přejede. Všimne si, že ho ze zahrádky pozoruje chlapeček, zvedne slepici a ptá se ho: Hele, chlapče, je ta slepice vaše?
Ne, my placatý nemáme.
Tenhle svět na silnicích neznám, nikdy jsme auto neměli a nemá jej ani můj syn. Ale ono stačí cestovat veřejnými dopravními prostředky.
Tohle se mi stalp minulý rok :
Čekám tady u nás na autobus s mnoha ostatními. Už nejsem tak pohyblivá a vždycky vleču za sebou nákupní vozík. Zkrátka chvíli mi trvá než se vyšplhám do autobusu a tak raději stojím připravená přede dveřmi vozu. Dveře se otevřou já nakročím a v tu ránu mě kdosi odhodí na stranu. Zavrávorala jsem ale na štěstí nepadla. Praštil do mne jakýsi nerudný stařík který měl naspěch být a autobuse první, čert ví proč. Vynadala jsem mu ale on že prý nic neudělal. Jak už to ve Švédsku bývá nikdo se mne nezastal i když všichni viděli co se stalo. Ani řidič dědka neusadil. Ještě jednou jsem dědka na stanici potkala a to jsem hned spustila ať se neopováží mě zase odstrkovat. Tvářil se jak neviňátko.
Před mnoha lety jsem jezdila do vedlejší obce cvičit v teplém bazénu. Pěkný kus cesty to byl. Jednou v děsné zimě jsem měla čekat půl hodiny na můj autobus. Rozehřátá po koupání jsem se bála že nastydnu. Tak jsem nastoupila do autobusu který jel velký kus stejnou cestou aby posléze zahnul jiným směrem než jsem potřebovala. Před tím než uhnul jsem vystoupila a čekala na ten můj autobus. Ale když jsem nastoupila tak si řidič usmyslel že moje oštemplovaná jízdenka neplatí. Osočoval mne že jsem si vystoupila abych si nakoupila (v nákupním vozíku jsem měla mokré plavky a ručník i ruksak) a kdesi cosi. Snažila jsem se mu to vysvětlit a hlasitě jsem se bránila, pravda byla přece na mé straně. Ale nemínila jsem ten večer zmrznout někde na autobusové stanici i oštemplovala jsem ještě jednou i když jsem nemusela. Nic mi to nepomohlo, ten mladý chlap mě přes mé vzpěčování vyhodil z autobusu. Opravdu vyhodil, letěla jsem vzduchem a spadla na všechny čtyři. Kolena rozbitá, odřené dlaně a šok z toho jak může ten mladý mužský zacházet se starou ženskou. Protože bych musela v té zimě čekat půl hodiny na další autobus dobelhala jsem se domů ty tři stanice po svých. Šlo to pomalu protože mě natlučená kolena bolela. Druhý den jsem nejdříve volala a stěžovala jsem si na toho neurvalce a dožadovala jsem se jeho jména. Ale jeho vedoucí se ho zastával a dával vinu mně. A tak jsem zašla do kanceláře té linky a všechno jsem jim znovu vypověděla a ukázala rány. Děsně se omlouvali, dostala jsem úplně novou jízdenku (už si nepamatuji na kolik jízd to stačilo) a tričko s jejich logem. No moc se nepřetrhli, ale zřejně mi věřili a ohledně platnosti včerejší jízdenky mi dali za pravdu.
Že se někteří cestující chovají jak magoři – no cestovat musí všichni dokonce i tací. Ale že se tak surově choval šofér který má být cestujícím zárukou pořádku a bezpečnosti to bylo neuvěřitelné. Nikdy jsem se nedozvěděla jestli byl nějak potrestán. Podle mne by neměl mít právo tu profesi vůbec vykonávat.
Tady v Praze je takové chování bohužel dost běžné. Když se kolem mě začně někdo takový motat, radši se v autě zamykám. Už jsem zažila dost arogantního jednání, tak mám docela strach.
Ale ne zas takový, abych nebyla paličatá. (blush) Už třikrát jsem zažila toto: u nás na sídlišti jsou kusy ulice, kde projede jen jedno auto, občas je vykousnutí nebo slepá odbočka, kde se dá počkat. Normální řidič taky počká, ale sem tam do ulice vjede vůl, který vidí, že nemáš kam uhnout a že bys musela couvat rozhodně mnohem delší kus než on. Stojíme čumáky proti sobě a on na mě gestikuluje, ať uhnu (asi tak, že moje auto vyšplhá na zaparkovaná auta), nebo ať couvám, zkrátka ať mu uvolním cestu. A v tu chvíli se zamykám a klidně sedím. Pak beru telefon a dělám, že píšu. Pak jako volám, pak jako fotím. A nakonec vytahuju časopis. Stojíme už pár minut, testosteron pobíhá venku a dobývá se ke mě do auta a řve. A já sedím a znovu vytahuju telefon. Nakonec testosteron couvne ty dva tři metry (já bych couvala metrů nejmíň třicet) a nechá mě projet. Nikdy jsem tohle jednání nepochopila.
auuuuuuuuu (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
Vave ty jsi ďábel 😀 časopis 😀 tak tohle neumím. Ale zato umím velmi pěkně předstírat,že neumím couvat. Dokonce umím postavit auto naštorc ulice 😀 výsledek je stejný, couvá on, ale pravda je, že s autem na dlouhých nohách to není taková zábava. Obvykle se snažím uhnout. Nakonec, ja nikam nespěchám 😀
… testosteron pobíhá venku …
(rofl) (rofl) (rofl)
Tomu říkám psí-chologický boj!
časopis si budu muset poznamenat. I když já většinou takové problémy nemám. Asi před 20 lety jsme půjčili auto kolegovi, který dlouho neřídil, že jako aby si to znovu nacvičil. Jeli jsme pomalu z města do blízkého městečka. Jedno auto za náma to taky špatně snášelo. Když nakonec zastavilo před náma, vylezli jsme ven tři chlapi a šli se ho zeptat, jestli něco nepotřebuje. Radši se v autě zamknul on. 😀
Zákon o provozu na pozemních komunikacích říká jasně: Řidič je POVINEN počínat si tak, aby nikoho neohrožoval a neomezoval. Takže pokud si chcete hrát na autoškolu, čiňte to na místech, kde je možno předjíždět a vozidlo si patřičně označte. (Z v trojůhelníku na zadním skle).
No koukám, že vy opravdu rozumíte úplně všemu.
Koukat můžete, ale neznalost zákonů neomlouvá.
V Americe se tomuto chování říká „road rage“. A dokáží se tak chovat i ženy. Před časm takhle jedna řidička (už nevím v kterém státě) zastřelila druhou. Tvrdila, že ta před ní jela moc pomalu a ona pospíchala. Tak se na ní naštvala, že když křižovatce zastavily, vzala pistoli, vystoupila, došla k autu a chladnokrevně řidičku zastřelila. Pak se „vystřízlivělá“ zhroutila ve svém autě. Bohužel tohle zde není zase tak vyjímečný případ se stejným koncem. My jsme silniční auto-provokaci zažili jednou při čestě na Floridu. Bylo 1.1. a jeli jsme v levém pruhu na téměř prázdné silnici . Najednou se před nás zařadil bílý pick-up a začal brzdit. Byli v něm dva kluci, kteří možná ještě dostlavovali Silvetra. Manžel zajel do pravého pruhu – kluci před něj taky. Bylo jasný, že je to baví a snaží se nás vyhecovat – koukali na nás a smáli se. Takhle jsme s nimi kličkovali ještě asi 3x. Uvažovali jsme volat policii, ale byl Nový rok, silnice téměř prázné a kdoví, kdy by přijeli. Tak jsme se rozhodli kluky ignorovat a manžel za jimi jel tím husím krokem až na křižovatku. Tam si kluci dali na čas, než se na zelenou rozjeli, ale pak jimi asi konečně došlo, že nás nedostanou, tak o kus dál odbočili a odjeli.
Krakonoši, v Německu jsme bydleli šest let, na silnících denně a kolikrát dlouhé štreky (a manžel se rozhodně při jízdě necourá). Těch rozzuřených netrpělivých řidičům jsme si tam zažili víc než dost. Nejvíce je štvalo to, když bylo nutné odbočit do levého pruhu, před námi Tirák, pravý pruh hned plný, nedalo se tam zajet zpět a za námi nějaký blbec nám olizoval blatník, troubil jako divý – snad abychom levitovali či co aby on nás mohl předjet. A jejich chování kolikrát bylo nadmíru sobecké. Dálnice se opravovala, už z dálky byly značky, zařadit se do jednoho pruhu (levý, nebo pravý), protože ten druhý bude o kus dál zcela uzavřen. Ti solidní, poslušní (a asi blbí či co) se postupně zařazovali, ale hrska těch netrpělivých klidně fičela dál až k zábraně a pak se domáhala toho, aby byli vpuštěni do řady (troubili, máchali rukama, otvírali okna a nadávali).
Uf, jen jsem to odeslala, tak jsem si uvědomila svoji chybu. My v Německu žili 13 let (na 3x), to jen těch posledních bylo 6. Takže myslím, že mám dost dobrou představu o jejich chování na silnicích. Ale samozřejmě to nejsou zdaleka všichni. Jen to pak stojí za to. :@ (punch)
Maričko, nevím, jestli to tenkrát už platilo v Německu, ale teď platí na sjíždění do jednoho pruhu tzv. pravidlo „zip“ (jako ten na kalhotech 🙂 ) Auta by se podle tohoto pravidla měla sjíždět až těsně před zúžením jedno v průběžném pruhu, jedno z připojovaného. Pokud řidiči toto pravidlo znají a respektují, funguje to znamenitě. Kdysi mi to názornou, leč slušnou gestikulací vysvětlil jeden, kterého jsem považovala za předbíhače.
Blbci jsou všude, rozdíl je v tom, jak se k nim chová policie. Ta naše se má od té německé ještě hodně co učit. A když se k tomu přidají i špatné zákony, je výsledek takový, jaký je.
V civilizované zemi se s takovýmto jednáním setkáte pouze vyjímečně. Jezdím pravidelně do Německa, kde se může po dálnicích neomezeně, (130 je pouze doporučená rychlost), ale řidiči – prasata mají výhradně české SPZ a moc jich tam není; němečtí policajti si s nimi vědí rady. Na naše poměry astronomická pokuta a možnost zabavení vozidla je spolehlivý ochranný prostředek. U nás ale dodržujeme lidská práva a míra takovýchto práv je přímo úměrná počtu kilowatt pod kapotou a blbosti řidiče.
Těch slušných řidičů je spousta, jenže to člověk tak nějak předpokládá. Zato setkáni s magorem vám vezme klid a nadlouho zůstane v paměti.
Úzká silnička, samý výmol, nezpevněná krajnice, dosti těhotná řidička za volantem.Dojel nás náklaďáček troubil, blikal, kdyby moh vlez by nám do kufru. Dcera hodně zpomalila a téměř vjela do škarpy.Ten blbec dojel na naší úroveň a vedle nás drahnou chvíli gestikuloval co že jsme za různá zvířata.Předjel a dobré tři kilometry nás vybržďoval. Asi že pospíchal :@
Ještě dneska je mi z toho na bli…špatně
je to všechno o lidech, O JEJICH CHOVÁNÍ , TOLERANCI,DODRŽOVÁNÍ PRAVIDEL… dokud si budou lidi vykládat demokracii po svém, bude to vidět a odnesou to bohužel ti slušní, nevinní…a kdyžb tohle lidi nedokážou sami,potřebují mít nad sebou bič..za blbost se platí , tak ať je to už na těch silnicích a jinde znát….
PS: chodci a kolisti jsou také účastníky dopravního provozu (fubar) , ale chovají se podobně,jako ti spěchající řidiči
Dvě základní pravidla: 1/ Jeď povolenou maximálkou, nebo uhni! 2/ pokud na dálnici nejedeš aspoň 130, nelez do levého pruhu. Já sám toto striktně dodržuji a nemám problémy.
Ad 1) Přizpůsobení rychlosti jízdy stavu vozovky a povětrnostním podmínkám nic?
Ad 2) Devadesátkou jedoucí kamion se nepředjíždí, ale přeskakuje, že?
Přizpůsobení povětrnostním podmínkám vypadá jinak u Š 100 a jinak u Subaru. Takže stále platí to, co jsem napsal. Pokud vlastním vozidlo, se kterým je možno jet devadesát po náledí, není důvod se courat. Pokud takové vozidlo nemám, neměl bych na klouzačku vůbec jezdit. A kochat se krajinou při jízdě po dálnici… to už je na zabavení řidičáku! Zrovna včera jsem zažil za Miličínem jednoho: Auto minimálně 10 – 15 let staré, na očích brýle s čočkami z dalekohledu, na hlavě klobouk, na tachometru šedesát, v očích smrt, ale strašně se divil, proč ho z toho levého pruhu vyháním! BTW: minulý týden jsem absolvoval lékařskou kontrolu způsobilosti k řízení motorových vozidel a prošel jsem bez ztráty kytičky s tím, že bych mohl klidně řídit i lokomotivu.
Kamion, jedoucí 90 na běžné silnici není důvod předjíždět. Pokud jede takto ,,rychle“ na dálnici v levém pruhu, je to dobytek!
Hlasuju pro tu druhou variantu, nejen na silnicích. Když člověk zavírá oči před zlem, stává se spoluviníkem.
Já hlasuju pro tu druhou varinatu. A jsem úplně nadšená z popsané společné akce ostatních řidičů, kterým se podařilo šmejda zablokovat. Kdyby se tak vždycky zadařilo (y) (y) Co vůbec teda nechápu, jak se takhle agresivně a nebezpečně může chovat někdo, kdo veze v autě malé dítě – když už ho jeho vlastní žena nezajímá 🙁
Byla to manželka, nebo tchýně? 😀
Jak aktuální-včera jsme cestou do Prahy na jednoho chytrolína narazily. Jely jsme na zkoušku, takže já řídím, kolegyně spolustudující předčítá a dává záludné otázky (taková hodinka zhuštěné opakovačky je velmi účinná a dost často dojdeme i k věcem, který jsme si nestihly doma přečíst) .
Pán v černých brýlích, v černém autě, frajer. Dovolila jsem si ho před Boleslaví předjet. no, to jsem asi neměla, asi se ho to dotklo. Vyrazil, předjížděl, sprostě posunkoval, snažil se nás vyhnat až na krajnici, předjel, dupnul na brzdu, takto několikrát. Ovšem nevyplatilo se mu to, kolegyně má policejního manžela, nelenila a zavolala mu a postěžovala si, popsala auto, číslo, jeho sprosté posunky. Přitom ho natáčela na můj telefon. A milý pán byl dostižen, lapen, doufám, že i potrestán.
Jo a ze zkoušky máme obě za 1
Gratuluju oběma a k obému! 🙂
Juchůůůůůůůůů (dance) na dalšího šmejda došlo. Tak k tý jedničce ze zkoušek ( ke který moc gratuluju) si ještě připište další, za dopadení toho hajzlíka.
Blahopřeji. Ke zkouškám i perfektnímu postupu k drzému řidiči. (handshake)
Ano, něco podobného jsem zažila při včerejší jízdě do Hustopečí. Neohrozila, neomezila, ale dovolila jsem si vyjet z vedlejší na hlavní, když ta Octávka byla cca 300m vzdálená. Tedy, možná si jen potřeboval vyzkoušet klakson a světla.
Hlásím se do další kategorie podceňovaných řidičů. Nejen, že naše Kia Rio (trabantík 21.stol.), zvané Tonička Červená je vizuálně celkem subtilní autíčko. Navíc jsem v kategorii „ženských za volantem“ podtřída „stará baba za volantem“. A to je ještě horší. Prostě ti mladí si myslí, že ty statisíce kiláků mi na tachometrech našit aut naskákaly samy od sebe.
Sama bych hlasovala pro to, neuhýbat pirátům silnic. Ovšem praxe je jiná. Nerada bych se, zbytečně brzy, znovu octla na startu našeho včerejšího výšlapu (pozn. pro nezasvěcené.. vycházeli jsme od hustopečského krematoria).
I když nemám fotky tak pěkné jako předchozí Zvířetnice, dovolím si připojit svoji fotodokumentaci:
http://pitrysek13.rajce.idnes.cz/kolem-rozhledny-tam-a-zpet
Děkuji všem zůčastěným fotografům. Hustopeče znám, jezdím tam každý rok, ale rozkvetlé mandloně jsem vždycky propásla. Zato loni jsem jsem poprvé ochutnala tekuté plody z mandloně a to byl taky zážitek (happy)
Milá paní na Čipsíně – tvoje fotky jsou stejně krásné a osobité jako všech ostatních. Těším se na další výpravy – s váma je to vždycky radost a překvapení a potěšení (inlove) .
Pokud ta Oktávka jela 90, tak to bylo omezení jak vyšité, tedy to, co se nesmí.Já osobně bych raději ty tři, čtyři sekundy na té vedlejší počkal.
Milý Krakonoši, jako bývalé lektorce BESIPu mě nemusíš poučovat, zda ano nebo ne. Když říkám, že neomezila a neohrozila, vím, co říkám. 90km rozhodně nejel. Já jela 90 a jen se mihnul.
Nojo, o školitelích čehokoli bych mohl dlouze vyprávět. Taky jsem jednoho zažil: prý: Na elektrifikovaných tratích se smí používat pouze měřicí pásmo z dokonale izolujícího materiálu. Kolega si ho u něj vyzvedl a šel měřit vzdálenost troleje od hrany mostu. Naštěstí ho přehodil přes vodivé a uzeměné zábradlí, takže výboj přežil, z pásma nezbylo nic. Teprve dodatečně se zjistilo, že to ,,pásmo z izolačního materiálu“ mělo měděný vnitřní výplet! Kolegu zachránilo je to, že pouzdro z izolačního materiálu skutečně bylo.
90km/h = 25m/s
300m / 25m/s = 12s
Pokud byl vzdálený 300m, tak by za čtyři vteřiny stihl přejet tak jedině 270kou. Z nuly na sto to má podle testů Kia Rio za 11.5, tedy z nenuly na devadesát za o dost míň. Jenže kdo by jezdil devadesátkou, že?
Takto tuto situaci počítat nelze; jedná se totiž o částečně souběžnou jízdu. A skutečné zrychlení je vždy o dost menší, než to, co udává výrobce, zejména, když je všeobecně známo, že šlapání na plynový pedál znamená vždy vír v nádrži a průvan v peněžence. A stále platí zlaté pravidlo: Nesmíš ohrozit, ani omezit!
Nemluvím o čísle uváděném výrobcem, ale o čísle z testů a co myslíte tou částečně souběžnou jízdou mi není jasné. Pokud, tak souběžnost té jízdy prodloužila čas dostupný na zrychlení na maximální povolenou devadesátku.
Pokud byl odhad vzdálenosti správně, pak při jízdě vámi usilovně propagovanou maximálkou k omezení dojít nemohlo. S vyjímkou omezení ega.
K omezení došlo pouze pokud to auto nejelo podle předpisu a/nebo neplánovalo jet podle předpisu a tudíž později muselo předjíždět.
Tak tohle moc dobře znám. Z vedlejší vyjede řidič, který má sice dost místa, takže pohoda, jenže místo aby se rozjel, tak se kochá, (hádá se spolujezdcem, telefonuje… možno dosadit cokoli) a PŘEKÁŽÍ! A úplně nejlepší jsou spořiči, co dojíždějí setrvačností, protože půl kiláku před nimi je momentálně červená, nebo zatáčka, kde se musí ubrat. Jenže potom si jaksi nevšimnou, že červená zezelenala a zatáčka je dávno za nimi. A když je pak provoz v protisměru, je utrpení za nimi jet, zejména když máte před sebou ještě dvěstě kilometrů a čas se neúprosně krátí.
Pitrýsku, YGo(níže) – obě máte krásné fotky. A to tam u vás opravdu mandle dozrají a sklízí se?
Pitrýsku, malý Otík je krásnýýýý psík a moc se mi líbí takhle střapatý, neostříhaný!!! Nemůžeš ho tak nechat?
Možná, že nakonec Ottík skončí v kratším kabátku, ale napřed musím vyzkoušet ten dlouhý. Nafotím a pošlu.
Chichi Maričko, a tady je zakopaný ten pes – právě že Ottík JE ostříhaný! Správně by měl svými vlásky (jorci a BEAWŘI prý nemají chlupy, ale vlasy) zametat zem.
Ale i mně se zdá, že takhle líp vynikne jeho ksichtík, než když bude mít fousy po zem a na hlavičce ohon jak kometa. Ale to se všecko pozná, až mu chlupy … ech vlasy! … vlasy dorostou.
A v každém případě vypadá, že povahou do Pitrýskovic smečky báječně zapadá.
Počítala jsem to, jezdím s autem už od letošního jara 44 let :O . Mnoho let jsem jezdila služebními vozy i těmi „audiňáckými“.
Proto mohu oprávněně říct, je to velmi, velmi špatné v psychice dnešních mladých řidičů,ale pozor i řidiček! Páneček se pohyboval v automobilovém světě celý život. Když jsme se poznali před strašně moc roky pracoval dokonce i jako civilní „styčný důstojník“ s dopravními policisty a účastnil se různých školení typu psychologie za volantem. Zařizoval budování dětských dopravních hřišť, přednášek na školách, soutěží atd. Takže jsem trošku „načichlá“ jeho profesí. Jako služební šofér jsem si celkem užívala každoroční proškolování, je to velmi zajímavé a poučné.
Obávám se, že takových akcí jak s dětmi, tak dospěláky je už minimálně. Navíc nejsou kvalitní školitelé. Autoškoly vůbec nefungují, jsou pouze vyjímky. A v tom to je!!!
Máme kamaráda, který před listopadem pracoval jako dopravák a je do této problematiky tak zakousnutý, že si na stará kolena vystudoval Mgr. na speciální pedagogice právě za účelem výuky v dopravě. Byl tam jediný s touhle tématikou. A ten mi vypráví takové horory z oblasti autoškol…..
Sám si autoškolu založil, nedělá rychlokvašky a je velmi důsledný. Vím to, loni u něj dělala autoškolu naše Bára v 18-ti letech. Zkoušky dělala na dvakrát, až si sama byla jista, že na to má. Do dneška kamaráda pozdravuje a vzpomíná v dobrém. Dokonce její kamarádky, které se učily jinde si u něj předplácejí dodatečné jízdy, protože si nejsou jisté v provozu. Jenomže takových lidí jako je on je jako šafránu. Kdysi dávno před mnoha lety se mluvilo o tom, že se v autoškolách budou dělat i psychologické testy. Bylo by to velmi třeba, to by bylo zajímavé právě u těchto silničních magorů!
Kdyby byly psychotesty povinné, bylo by na silnicích o polovinu aut méně, což by se negativně projevilo na spotřební dani a DPH. A protože byznys má přednost vždy a za všech okolností, bude právo na řidičák pro každého, byť sebevětšího blbce, vždy nezpochybnitelné, bohužel. Na zbrojní pas se psychotesty dělat musí, na mnohem účinnější zbraň, jako je auto, ne. Je to normální?!?
Já se s tím, že mě někdo předjede a prudí moc nesetkávám. Asi je to tím, že jim většinou ujedu 😀
Prý také pomáhá (slyšel jsem od kolegy) když někdo prudí, tak si na hlavu nasadit na chvíli bílou placatou čepici 8)
To je dobrý nápad. Kdybych to udělala v Toničce, tak se případný pirát eliminuje tím, že by se utloukl smíchy. Ale věřím, že v některých případech je to velmi účinné.
Ach jo, bez auta to nejde a tak se člověk denně vystavuje nebezpečí. Svoje si zvládnu, ale mám permanentní strach o své blízké.
Kdo se bojí, nesmí do lesa. A když je den blbec, je jedno v čem sedíte. Já jsem kdysi jel vlakem, trochu jsem si zdřímnul a když mne probudilo podivné ticho, zjistil jsem, že stojíme v poli a trať je jaksi jinde. Stalo se to, že díky bídně udržovanému svršku lokomotiva v zatáčce vykolejila a pokračovala rovně do pole; než stihla zastavit, opustila koleje většina vagonů. Naštěstí nebyl terén zvlněný, takže se nikomu nic nestalo.
Tak tohle je celkem jednoduché: měli bychom se chovat podle varianty č.2, ale chováme se podle té první, protože se chceme dožít ve zdraví vysokého věku.
OT – spravedlnost existuje.
Včera se hrálo finále hokejové ligy. 14 vteřin před koncem (stav 3:2) přerušená hra a řešilo se, kde se začne hrát. Jistý Slovák (příjmení, mluvil česky), hráč vedoucího mužstva, na otázku rozhodčího odpověděl pravdivě a NEpomohl tak svému mužstvu a dostali gól, vysloveně skrz tu férovou odpověď, a prodlužovalo se.
Byl z toho druhý nejdelší zápas české hokejové ligy (prodlužuje se do gólu), ale nakonec ten mistrovský pohár přeci jen dostal.
Tak mi to tak nějak udělalo dobře.
Lapile, tohle nesleduju, ale když to čtu od tebe, tak mi to taky dělá dobře (inlove)
Jinak souhlasím, na silnicích je většina lidí neutrálních, někteří fajn a dokonce pomáhají, kde je třeba. Jen ti agresoři dělají tak zle, že jsou prostě mnohem víc na očích…
Lapile, zato já to sleduju. Celej zápas byl super a tenhle moment mne taky moc potěšil. Moc často se to nevidí.
Je to zvláštní, já mám na silnici štěstí spíš na gentlemany. Černé audiny mi nevadí, spíš na mě jeden čas byly vysazené Superby. Běžně jezdím Felicií, předtím Microu. Ale v miniminiautíčku Matiz mám problém, že mě neberou na vědomí; většinou takové to dání nedání přednosti, které člověka donutí přibrzdit.
Je jasne, ze se tu sejdou spis negativni zkusenosti s ostatnimi ridici, i kdyz musim rici, ze i slusnych ridicu je spousta, jen nejsou tak videt…
Muj nejhorsi zazitek? Odbocovani doprava, ridic, ktery mne v krizovatce predjizdel zleva ( do toho stejneho odboceni doprava), odmitla jsem ho tam pustit a on zustal trcet v krizovatce. Jak to slo, tak mne dojel, donutil zastavit zpusobem, ze prede mnou proste zastavil, takze jsem to do nej malem napalila, pak vyrazil z auta, rval na mne xy nadavek a snazil se mi ukopnout zrcatko, coz se mu nakonec k jeho velkemu zklamani nepovedlo. Zustala jsem tam stat jen chvilku, pak jsem se ho snazila objet, tak mi poskakoval pred autem a ruzne do nej jeste kopal…. Normalni magor:)
koukněte se prosím i vedle – je tam důležitý článeček 😛 (blush) 8)
http://naszviretnik.net/2013/04/22/zprava-pojdte-s-nami-napsat-knizku-ktera-pohladi-dusi/
(rofl) JO ANONYMNÍ – tak ANO, to jsem já.
Jako obvykle, ruka rychlejší myšlenky.
Jen znovu opakuji – jsem přesvědčená – a to jezdím denně – že audi a BMW s tmavými skly či drahé SUV znamená magor a bezohleda za volantem. Jak to má v kalhotách, to nevím, ale mám na to tu svoji níže uvedenou teorii. Domnívám se, že to souvisí, že agresívním jednáním za volantem si kompenzuje jistou postelovou nedostatečnost.
Prostou lineární logikou tedy dovozuji: Čím bezohlednější řidič, tím míň v kalhotách.
Tohle je jeden z důvodů, proč nerada řídím. Nejsem příliš sebevědomá, tudíž nejsem příliš sebevědomá ani za volantem. Takovejhle vejtaha by mě do toho příkopu spolehlivě vytlačil. No a protože řídím téměř výhradně s dětmi na palubě, tak si pokaždé rozmyslím, jestli fakt musim (dneska na kontrolu k doktorům, ale to je moje trasa, tam se spíš bojím, že po návratu nezaparkuju, parkuje se tu čím dál hůř). No a pak velké dilema je Křivonoska. Jedu už ve středu (zavzpomínat na staré studentské časy), tudíž bez MLP. No a na mne s dětmi je to daleko. Tak možná využiju služeb českých drah, ale nejdřív vypátrám, jak je to s tím autobusem ČB – Křivonoska. Chjo, tam by se auto hodilo a dobře to tam znám (řidičák jsem si dělala v Budějkách), ale nějak se mi ho tam nechce dořídit. Už jsem tu trasu jela, ale v noci, na silnici nikde nikdo.
A jak už dole někdo psal, nejhorší jsou černé audiny. MLP je už na černou audi alergickej, nadává jen, nějakou zahlídne.
A tím černým audi – kolikrát mě už napadlo, že vstoupit do tohoto klubu slušný řidič, tak šokuje okolí (chuckle)
Jinak černé SUV s tmavými skly obvykle taky jede v režimu „bad guys“. Ale ona typologie je širší – frustrovaní řidiči slabších vozů s minimálním pudem sebezáchovy (často fabie, ford focus apod), řidiči pick upů a dodávek, kteří mají pocit, že na silnici pracují a ostatní jim překážejí a podobně. Já rychlým autům obvykle uhnu (jet v levém pruhu 140-150 je zjevně courání a zdržování), ale jak na mě začnou najíždět a blikat, dostávám vztek a uhýbám mnohem pomaleji. jejich chyba.
Milá Karakal – kdyby byl špatný autobusový spoj Budějice-Křivonoska, tak není problém pro vás přijet autem. Ono to není tak daleko.
Vy tam budete taky dříve? Děkuji za nabídku, ale mám v ČB spoustu motorizovaných přátel. Problém je s autosedačkama. Mám v ČB i přátele s autem a dítětem, ale nějak mi chybí kamarád, co by měl dvě děti ve správné váhové kategorii. Takže buď tam dojedu autem, nebo se budu posouvat hromadnou dopravou. Já jsem zvyklá, ale v Praze to přece jen jezdí trochu lépe, než v jižních krajích, ale podle jízdního řádu to problém nebude. Potom v pátek dorazí MLP s autem a zpět nás doveze.
A ještě mi to sežral kvíkly a já si toho nevšimla.
A OTéčko
Tady je moje série fotek ze včerejška. Byl to krásný výlet – moc děkuju Pitrýskovi, že to zorganizovala.
http://yga.rajce.idnes.cz/2013_Vylet_k_mandlonim/
jsem se kochala už včéra (clap) (inlove)
(clap) Krásná fotoreportáž. :*
Zažila jsem i vybržděný autobus MHD. (fubar) To už nepochopím vůbec. Ten řidič dokonce vystoupil z vozu a ještě na autobusníka pokřikoval.
Buď spěchám, předjedu a jsem pryč. Nebo mám čas na vystupování a předjíždět nemusím.
Taky je dobrý, když se na dálnici zařadíš do předjížděcího pásu, vedle tebe tři tiráky, před tebou další tři auta, který je předjíždí a za tebe se přiřítí magarec a bliká jako o život, abych ho pustila (fubar) (fubar) – ač většinou se snažím nemluviti sprostě, tady jenom procedím „… jenom se neposer“
Anebo chceš předjet dva tiráky, najedeš na na úroveň toho druhého a ten se rozhodne taky předjíždět bez ohledu, že má vedle sebe osobák. Tak to je už na mrtvici.
Ještě lepší je, když ty dva tiráky vedle sebe jedou na normální silnici PROTI tobě a blikají, ať jako uhneš. Taky se mi stalo.
Tiráci jsou kapitola sama pro sebe. Ale ještě jsem nezažil, že by je nějaký policajt za dopravní přestupek podusi. Jedině tak občas za přetížení. Ale: zima, sníh, kamiony zablokují silnici, protože mají letní gumy, a nikomu to nevadí.
Chichi – no to je mi téma!
Taky si, dámy, myslíte – po zkušenostech na silnici – že řada těch „magorů“ pouvažuje své auto za prodloužené přirození? A když předjedou v zatáčce před kopcem, tak „jsou hotovi“?
Navíc čím menší a horší „chlap“, tím víc magor v autě? (devil)
To je Zdena, ne? 😉 Taky si odjakživa říkám, když vidím agresivního pitomce – no jo, má ho malýho, co s ním jedna nadělá! (chuckle)
Vybavily se mi dvě věci : Erich Maria Remarque- Tři kamarádi a babiččino rčení (i když v tomto případě šlo o reakci na moje nářky, že sousedovic děti mají větší divadlo i větší loutky). „Pamatuj, i s malým kašpárkem se dá sehrát velké divadlo!“
Osobně bych to generalizovaně nespojoval. Ani velký herec nesehraje drama (komedii, tragikomedii, nebo jiný spektákl),když nemá k dispozici- řečeno s básníkem- prkna, která znamenají svět. Dokonce je známo, že právě opačná velikost může přinášet daleko větší komplikace, třeba tím, že velké auto do malých uliček stěží zajede!
Jako ženská v autě provokuju už svou přítomností ty ubožáky, co si musí skopičinami na silnicích leštit svoje ego. Sprostá gesta na křižovatce, kde bylo nehod jak máku, já mám přednost, ale frajer přijel o vteřinu dřív a musel čekat stejně jako já, až projede štrůdl aut. Po několika zážitcích se na semaforu rozjíždím jako raketa. Auto schválně zaparkované tak, abych měla pár centimetrů za sebou a před sebou, takže vyjíždím na x-krát. Nemluvím o tom, že někdo vedle mě zaparkuje tak, abych do auta lezla dveřmi od spolujezdce. Agrese je hodně, ale tyhle zlomyslnosti dokážou otrávit taky dost. Pokud jde o agresivní najíždění, zatím to byla vždycky stříbrná nebo černá audina, jiný typ auta s polským nebo slovenským řidičem. Netuším, čím je jako ženská ve starém služebáku s velkou reklamou provokuju.
a přesně z tohoto důvodu, výskytu takových magorů, jsem neřídila a neřídím. Ač řidičák mám už od 18 let.
Holt jezdíme MHD, autobusem, vlakem a létáme letadlem.
Ale chápu, že jsou situace, kdy je auto třeba.
Míša
Hihi, to je jako u nás. Jakmile hrozí, že by se mělo někam jet, mamina si dá pivko, nebo panáčka, aby ,,nemohla“ řídit. Ale vozí se ráda.
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Ano, agrese je v lidech hodně. A auto jim umožňuje ji „ventilovat“ vlastně anonymně ven.
Na druhou stranu – zcela O.T. – nejen agrese, ale i schopnost pomáhat a udělat velká rozhodnutí. Jedna z našich bývalých studentek onemocněla. Hodně onemocněla. Doma malá dvojčata… Jedinou šancí je transplantace kostní dřeně. Vhodný dárce nikde po registrech není. Až sem nešťastný, ale ne výjimečný příběh. To pozitivní je, jak studenti, když se to dozvěděli, začali konat. Kontaktovali místní nemocnici, pak IKEM. Proběhly dvě velké přednášky (z IKEMu) a tom, jaká rizika a co se skrývá pod dárcovstvím kostní dřeně. Rozeběhla se velká akce na pomoc Vendy a nejen jí – úspěšně… Dnes na náš ústav zdravotních studií přijedou z IKEMu pro minimálně 60 zkumavek krve. A asi jich bude víc. A to ještě organizátoři akce již oslovili další vysoké školy. Věková skupina pro dárcovství je omezená jen mezi 18 a 35 rokem věku…
Xerxová, to je úžasná akce! Nechceš o tom někdy napsat víc? (inlove)
tady je napsáno…
http://tuni.tul.cz/clanek/6432/
Nádhera a fantazie. Případ obvzlášť vynikající nad těmi příklady zbytečné agrese na silnicích. Chtěla bych být přesvědčená, že ze studentů vaší VŠ piráti nevyrostou. Kéž by.
Já zcela v duchu svého hesla – do nikoho se neséřu, ale běda, jak se někdo naséře do mě! Zřejmě jsem taky asi magor,protože jsem se zatím navzdory tomuto přístupu dožila docela vysokého věku 🙂 Mám na kontě mnoho seřvaných řidičů (klasicky – jejich ego nepřežilo, že je předjela žencká!)ovšem ti spadají spíše do kategorie agresor-sralbotka. Dále mám na kontě jednoho psychopata mlátičku – hodlal mě vytáhnout z auta, protože JSEM JELA V OBCI NA PADESÁTCE PADESÁT!! Na toho jsem volala policajty. Docela funguje vzít mobil a začít psychopata natáčet….No anebo kamerka na palubce. Ale nejlépe funguje – velké auto a v něm velký pes.
Jo! Mockrát mi pomohl Kazan, když se na moje nabádavé „Kazánku, hele, pejsek!“ se v kufru zdvihl a přísně hleděl 🙂
A když jsem jednou večer zabloudila ve „špatné“ části East Croydonu, tak rozptýlil až příliš soustředěný zájem několika snědých mladíků o moje auto, když jsem se musela v jedné uličce dost namáhavě otáčet. Naštěstí když chtěl, uměl vypadat hrozivě…
No, Burdice – cituji jednoho vystrašeného chlapíka – „vypadá dočista jako nějakej ten bojovej pes s těma jejíma žlutejna vočima!“ 😀 A z toho auta je vidět jenom ta její velká palice, v který jí ovšem bublá čirý dobro (h)
No Dede, East Croydnem jsme kvačili uprostřed noci na nádraží cestou na letiště.Těch snědých chlapců tam pobíhalo hafo, fakt jsme měli docela „bobky“ Kazan byl býval se nám hodil (whew)
No to by u nás nefungovalo- Borůvka sice při zastavení auta začne ječet jako Viktorka, páč nabude dojmu, že „už tam jsme“, ale ta velikost ji vždycky zradí 🙂 takže s ní vyhrožovat nemůžu, i když malí psi jsou, jak známo, vzteklí a kousaví, a ten řev by mohl přesvědčit, že.Ovšem pokud jedeme k mým rodičům, vřeští už u Intersparu a to ho musíme objet a zajet mezi paneláky, protože to prostě pozná. Cestou na chalupu ječí při míjení cedule s názvem vesnice, a tak nejspíš umí i číst 8)
No, ono takový rafnutí do rypáku odežene i mnohokrát většího soupeře, kolikrát 😀
Malej červenej bobek na kolečkách (C3)a baba v něm provokuje kde koho, takže jsem si před rokem musela nechat vyměnit brzdové obložení, jak jsem mu musela „šlapat na krk“.
S Fifinkou (C5) to bylo jiné – auto zvící „autobusu“ budilo respekt a hned tak někdo si netroufl. Prostě to chce velký auto.
Magorů obecně čím dál víc, takže je logické, že je jich víc i mezi řidiči. Co s tím, netuším – když má člověk plné ruce práce s volantem, těžko pořídí relevantní fotky. Ale pokud se podaří, tak bych tu policii volala.