ČLOVĚČINY: Indiánské léto v Klokánii

Tak se často nazývá počátek podzimu v Klokánii. (Indian summer). Tento název je populární v anglosaských i mnoha jiných zemích po více jak posledních 200 let. Slované preferují název Babí Léto, i když v Bulharsku někdy toto údobí nazývají Cigánské Léto nebo Cigánské Vánoce. To jen k úvodu pro pořádek, aby bylo jasno, o čem je řeč.

 

Skončilo tu letošní australské léto. Léto nezvyklé, protože díky globálnímu oteplování to bylo nejstudenější léto za posledních 80 let a navíc skoro každý den prší. Poprvé po 14 letech přehrada Warragamba, co zásobuje Sydney vodou, přetekla a voda se valí přes přepady, aby dále po toku řeky přispěla k zatopení krajiny a domečků. Velké oblasti Klokánie, rozlohou se rovnajíce zhruba sedmi Českým republikám, jsou pod vodou a škody nedozírné.

A tak sedím na zastřešeném balkonu, a dnes po několika dnech, pro změnu civím na blankytnou oblohu a buším do klábosnice mého noutbůku. Dobrý to vynález, dá se to vzít skoro fšude a tak jeden nemá aspoň výmluvu.

Díky tomu, že moje úspěšně se rozpadající kostra se zase na čas umoudřila a začala poslouchat, tak ji denně nejen po ránu pomučuji důmyslnými cviky co mě doporučila moje jinak velice přívětivá fyzioterapeutka Kateřina, tedy Catherine, ale vyrážíme také na společné ranní vycházky do buše s Habsburky.

 

 

To ovšem jen tehdy, pokud zrovna nepadá voda, protože naši čokli vyrostli v období sucha, vodu moc nemusí. Pokud je mokro, tak našlapují móóóóc opatrně a zvedají vysoko nohy, aby se snad nenamočili. Ano, dokonce ani Ferdinand, kterému bude letos 12 let, nepamatuje nějaké velké deště, o mladém Maxmiliánovi ani nemluvě.

Napršelo nám tu už tak moc, že další voda se už nemá kam vsakovat. Co spadne, to odtéká po povrchu. Když pomineme zatopenou krajinu v nedozírných australských pláních, které se nyní proměnily v nedozírná jezera, tak i v buši u nás v kopcích to vypadá podstatně jinak než posledních 15 let.

Protože velká sucha skončila už předminulý rok a vláha začala přát přírodě, tak dnes, kdy je té vláhy už přespříliš, je buš hustě zarostlý keři a po pás vysokou trávou. Stezičky, kterými obvykle chodíme, jsou zarostlé a po nich tečou stružky vody, které v každé jamce a prohlubenině tvoří kaluže a jezírka. Místy také bahenní pasti.

 

 

Ráno, když se zde pohybujeme s Habsburky, někdy bývá dosti velká rosa a to jsme pak za chvíli mokří jako bychom skočili do tůně. Psíkům se to moc nelíbí a Ferdinand často odmítne na procházku jít. No co, už je starší jako já, tak se mu nedivím. Asi už taky má nějakou tu bolístku. Takže cesta bušem není procházka růžovým sadem, ale stále se překonávají nějaké překážky. Velké uschlé stromy shazují ohromné větve, které za deště nasákly vodou, ztěžkly a pak jen upadly. Zrovna přes cestu.

Včera ráno jsme šli jen sami dva s Maxem, Ferda se na procházku necítil a buš byl mokrý, voněl eukalyptovým olejem a rosa se třpytila v ranním sluníčku. Jdeme po zarostlé stezce, která je aspoň trochu schůdná. Protože je zde i trochu více vzdušného prostoru než v hustém buši, tak si zde na každých pár metrech udělá mezi větévkami keřů pavouk pavučinu.

Zanedlouho je jak čokl, tak i pán obalen lepkavými vlákny. Vlhko přeje i hmyzu a rozmnožil se převelice, včetně pijavic, které nám lezou i do domečku. Minulé dva měsíce jsme měli před vchodem pavouka velikána, který každou noc usnoval velkou pavučinu krok od vchodu. Po dešti vypadala opravdu impozantně, jako šperkovnice s jiskřícími krůpějemi v časném sluníčku.

 

 

Ale zpět k naší včerejší ranní vycházce. Došli jsme na skalní útes a pod námi se objevilo hluboké údolí potoka Fitzgerald. V tom nedaleko vyrazil malý klokan wallaby a jal se upalovat po skalách dolů k potoku, který je dobrých 200 metrů daleko a 150 hluboko. Max neovládl svoji loveckou vášeň a pustil se za ním. Mokro nemokro, voda nevoda, tam prchá kořist!!!

Po pár minutách jsem ho odvolal. To už byli oba dávno někde u potoka. Do minuty byl Max u mě. Jazyk coural až po zemi, tlemil se blahem, funěl jako Sentinel a prodělal instant proměnu v kouli bláta. Lidi, jak ten byl zaprasené, to se nedá popsat. On se tam někde dole v tom bahně snad i potápěl.

A tak jsem si na ulici dal to prase na úvazek, dovedl ho domů, na zahradě ho ostříkal hadicí a pak vytřel starým ručníkem. Potom si ten holomek spokojeně zalehl na balkon na ulici, kde se hřál a sušil na sluníčku a vypadal náramně spokojeně. Dobytek jeden.

 

Fotky najdete zde:

http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Fotky_od_nas_z_uplynuleho_leta_a_par_z_poslednich_dnu_babiho_leta./

 

 

Aktualizováno: 12.3.2012 — 21:43

28 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Jirko nádherné fotky.Přávidím vláhu, u nás je už druhý rok včetně zim děsné sucho. Můj bývalý šéf hydrolog, vždy říkal, že voda se nikde na Zemi nemůže stratit, vždy NĚKDE spadne. Jen jde o to kde a v jakém množství.

  2. Moc ráda čtu vaše povídání a koukám na fotky z Klokánie, ale dnes jsem u toho lehce schizofrenní, protože ač z „pavouko-nejedovaté“ Moravy, tak trpím arachnofóbií a při pohledu i na prázdnou pavučinu se lehce otřesu a hledám, kde je její vícenohý majitel, aby se už náhodou na mě nechystal… no a pak pršám opačným směrem (tmi)

    1. Laďko, dá se to překonat. Já jsem jako malá holka trpěla hrůzou z housenek. Asi ve čtvrté třídě hodili kluci jedné spolužačce za krk, za halenku, obyčejnou housenku a jí se osypala záda. Od té doby, jsem se bála lozit po stromech (i pro třešně (chuckle) ), abych náhodou nepotkala nějakou housenku. Přítrž tomu udělal kamarád zoolog, který mi tu příčinu strachu vysvětlil (já si vzpoměla na tuhle příhodu) a najednou z minuty na minutu byl strach pryč. Dnes odkládám housenky lezoucí přes cesty a cestičky na stranu, aby je náhodou někdo nezašlápl (fubar) . Dyť by byla nesmírná škoda těch krásných motýlů!

  3. Teda, že nám tady proch.alo celé léto, to mě nakrklo, ale že u vás se to zopakovalo, tak to už je teda moc!
    Ale ten pavouček je krásný. Já takhle jednoho vyhazoval v neděli z obýváku. Pitomec vylezl na bílou zeď a nechal se načapat naší Janou, měl (s nohama) nějakých 7 cm a MLP mi ho zakázala pustit do sklepa, musel chudák ven.

  4. Kdo chece vidět, jak vypadá momentálně ranný podzim v jižní Austrálii, může se podívat tady: https://picasaweb.google.com/115082672380560375757/13March2012#

    Fotky byly foceny mobilem dnes (úterý), zhruba mezi 15:00 a 15:27. Kvůli slunci jsem většinou neviděla na obrazovku z dotykového skla, které se v těch momentech proměnilo v zrcadlo. V porovnání s Modrými Horami, tady je pozatím dost sucho, a po pár příjemných dnech se nám teplota vyšplhala přes 30.

        1. Asi se jaro už fakt blíží (sun) . Máš ty fotky takový radostný (zvláště pak některý pejsky (chuckle) )

  5. zdravím opačnou stranu zeměkoule. Já když jsem byl loni touhle dobou v Sydney, měl jsem tu radost zažít údajně nejsilnější deště za posledních 45 let. Dokonce místní plátek Manly Daily měl na titulní straně gentlemana stojícího po pás ve vodě na lukách někde u Pittwater Rd.
    Každopádně jsem měl loni kecy o zatracené smůle, že když už se člověk konečně ke klokanům vypraví, aby si ohřál kostru, ono čtrnáct dní intenzivně leje a v Sydney je taková zima, že místní dámy vytahují kozačky a zimní kabáty.
    Ale když jsem si tak přečetl váš fejeton, říkám si, že jsem měl ještě kliku, když jsem vyžral i 14 dní pravého australského podzimního sluníčka.
    Jestli se to s tím bojem proti globálnímu oteplování krapátek nepřehnalo. 😀

  6. Milý Georgi, takhle na dálku se to strašně dobře čte – člověka blaží pocit hojnosti, který jinak stále vyprahlá krajina zažívá. Ale to doprovodné vzepětí života… tam jsem ráda, že se můžu kochat na dálku (angel)
    Jo a s tím pavoukem jsi to kapku přehnal (chuckle) Jak pravila Yga, tenhle mazlík toho má až moc navíc (whew) Ale statečně jsem ho zařadila do výběru fotek – ať si užijou všichni podívané, jakou jsi nám nachystal 🙂

      1. náhodou ten pabouk je roztomilý! Já tam takového viděl akorát za sklem terária, ale celkem běžně se tam vyskytovali takovíhle krasavci: http://ptakopysk.cz/Prani/pavouk.jpg Mělo to velikost lidské ruky – včetně noh samozřejmě. Viselo to nad stezkami v buši a nic to nedělalo – tedy pokud jste do něj nebacili hlavou, nebo rukou. Australani ho považují za nejedovatého, což přeloženo do češtiny znamená, že kousnutí bolí jako prase, opuchne vám ruka, ale neumřete po něm. Jedovatý živočich znamená, že bez lkékařské pomoci umřete a prudce jedovatý je takový, že umřete i s lékařskou pomocí. Alespoň tak nějak jsem to pochopil…

        1. Ptakopysče – určitě se nebudeš na mne hněvati, že si ten odkaz neodkliknu … pavouk velikosti dlaně by mně určitě neudělal dobře s osrdím … (whew)

        2. No, nic pro arachnofoby 😉 , ale čistě z estetickýho hlediska je teda parádní (makeup) (bug)

          1. taky, jestli jste si všimla, chybí mu jedna noha. Pravá přední. Takže to může být pirát v.v. Áááá nebóó spíš – válečný veterán z války v Zálivu. Koneckonců jsem ho vyfotil v písečných dunách Barenjoey Head hned u Pittwater Bay 😀 A hele, google street view kousek odsud byli – tady je odkaz: http://g.co/maps/gbxp3

    1. Mne se ten pavouk a obrovita pavucina moc libi. Coz je patrne dukazem jiste osmozy, ktera nastane dlouhym souzitim. Prednosta pavouky rad a jeden veliky (telicko bez noh az 4 cm) druh, objevujici se na konci leta, ma obzvlaste rad. Zacalo to asi tak: Cheeeet, odstran toho pavouka, ted fcil hned. Po letech: Kdyz uz mame tech pavouku kolem dost, musi byt i jeden hned u predniho vchodu???? Teda ono jsou to ale nastavajici matky pavoucice. A nastesti do domu nelezou.

  7. Já chci ke klokanům! Na výlet! Dlouhej výlet! Sama! A já tam pojedu, jen co dorodím a dokojím a pohodím potomstvo

    1. Milá Týno,
      ty ještě nevíš, že péče o potomstvo končí až po smrti (potomků)? (rofl) (rofl) Potomky budeme muset vrazit NLP nebo vzít s sebou … ale i za tu cenu… hurá na jih!!!!

  8. Milý Jiří – fotky jsou opět moc moc … ale s tím mazlíkem (jak ho nazvala Zdena b.p.) jsi mne dostal. Příliš moc noh, příliš moc očí a příliš moc velký zadek – je ho zkrátka příliš pro jednu osobu (chuckle)

  9. Jirko, je mi líto, že vám léto propršelo, ale na druhé straně jste si užili krásu zelené přírody jako asi už léta ne. A např. já se na zamlženou a od deště mokrou krajinu moc ráda dívám – samozřejmě ze suchého místa (a ne denně 🙂 ) . Když tady u nás zaprší, jakmile přestane, natáhnu holinky a jdu ven (někdy i s deštníkem, když ještě mrholí), koukat se, jak je všechno krásně proprané a svěží. A právě pavučiny bývají po dešti tak krásné, jako na tvých fotkách. Jen se mi je nikdy nepovedlo nafotit v takhle úžasných detailech(to určitě ten krásný digitál) – vždyť na tvých fotkách jsou to všechno krásné dlouhatánské skleněné korále.

    A že je Ferdovi už 12 let !!!! To snad není možné. Pamatuji se na fotky když byl štěník, kterého jste dostali (i s výbavou) od syna k Vánocům (doufám, že se nepletu). Tak to se mu nedivím, že občas nějakou tu tvoji tůru buší už rád vynechá. A přeji mu další bezbolestná léta.

    1. Milá Mričko,

      i já se rád potuluju bušem když prší. Ovšem řádně protideštně a protivodně vybaven. Má to velkou výhodu, nikoho nepotkáš a když už tak jen podobnýho cvoka jako jsem já sám. Ovšem dostat v takovém počsí ven Habsburky je jiná….

      S tím novýn foťákem se furt učím, ale pomalu to jde…

      Buď ujištěna, že ti Alzhahjmr nehrozí, pamatuješ si velice dobře jak jsme dostali Ferdu na Vánoce včetně celé výbavy. Tvoje přání jsem mu hned tlumočil, jen pootevřel voko a chrupal dál. Pak ze sna poštěkával… Oba tu leží natažení, relaxovaní a chrupající, mají svoji dopolední siestu. Ráno jsme byli všichni v buši.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN