Tak se často nazývá počátek podzimu v Klokánii. (Indian summer). Tento název je populární v anglosaských i mnoha jiných zemích po více jak posledních 200 let. Slované preferují název Babí Léto, i když v Bulharsku někdy toto údobí nazývají Cigánské Léto nebo Cigánské Vánoce. To jen k úvodu pro pořádek, aby bylo jasno, o čem je řeč.

Skončilo tu letošní australské léto. Léto nezvyklé, protože díky globálnímu oteplování to bylo nejstudenější léto za posledních 80 let a navíc skoro každý den prší. Poprvé po 14 letech přehrada Warragamba, co zásobuje Sydney vodou, přetekla a voda se valí přes přepady, aby dále po toku řeky přispěla k zatopení krajiny a domečků. Velké oblasti Klokánie, rozlohou se rovnajíce zhruba sedmi Českým republikám, jsou pod vodou a škody nedozírné.

A tak sedím na zastřešeném balkonu, a dnes po několika dnech, pro změnu civím na blankytnou oblohu a buším do klábosnice mého noutbůku. Dobrý to vynález, dá se to vzít skoro fšude a tak jeden nemá aspoň výmluvu.

Díky tomu, že moje úspěšně se rozpadající kostra se zase na čas umoudřila a začala poslouchat, tak ji denně nejen po ránu pomučuji důmyslnými cviky co mě doporučila moje jinak velice přívětivá fyzioterapeutka Kateřina, tedy Catherine, ale vyrážíme také na společné ranní vycházky do buše s Habsburky.

To ovšem jen tehdy, pokud zrovna nepadá voda, protože naši čokli vyrostli v období sucha, vodu moc nemusí. Pokud je mokro, tak našlapují móóóóc opatrně a zvedají vysoko nohy, aby se snad nenamočili. Ano, dokonce ani Ferdinand, kterému bude letos 12 let, nepamatuje nějaké velké deště, o mladém Maxmiliánovi ani nemluvě.

Napršelo nám tu už tak moc, že další voda se už nemá kam vsakovat. Co spadne, to odtéká po povrchu. Když pomineme zatopenou krajinu v nedozírných australských pláních, které se nyní proměnily v nedozírná jezera, tak i v buši u nás v kopcích to vypadá podstatně jinak než posledních 15 let.

Protože velká sucha skončila už předminulý rok a vláha začala přát přírodě, tak dnes, kdy je té vláhy už přespříliš, je buš hustě zarostlý keři a po pás vysokou trávou. Stezičky, kterými obvykle chodíme, jsou zarostlé a po nich tečou stružky vody, které v každé jamce a prohlubenině tvoří kaluže a jezírka. Místy také bahenní pasti.

Ráno, když se zde pohybujeme s Habsburky, někdy bývá dosti velká rosa a to jsme pak za chvíli mokří jako bychom skočili do tůně. Psíkům se to moc nelíbí a Ferdinand často odmítne na procházku jít. No co, už je starší jako já, tak se mu nedivím. Asi už taky má nějakou tu bolístku. Takže cesta bušem není procházka růžovým sadem, ale stále se překonávají nějaké překážky. Velké uschlé stromy shazují ohromné větve, které za deště nasákly vodou, ztěžkly a pak jen upadly. Zrovna přes cestu.

Včera ráno jsme šli jen sami dva s Maxem, Ferda se na procházku necítil a buš byl mokrý, voněl eukalyptovým olejem a rosa se třpytila v ranním sluníčku. Jdeme po zarostlé stezce, která je aspoň trochu schůdná. Protože je zde i trochu více vzdušného prostoru než v hustém buši, tak si zde na každých pár metrech udělá mezi větévkami keřů pavouk pavučinu.

Zanedlouho je jak čokl, tak i pán obalen lepkavými vlákny. Vlhko přeje i hmyzu a rozmnožil se převelice, včetně pijavic, které nám lezou i do domečku. Minulé dva měsíce jsme měli před vchodem pavouka velikána, který každou noc usnoval velkou pavučinu krok od vchodu. Po dešti vypadala opravdu impozantně, jako šperkovnice s jiskřícími krůpějemi v časném sluníčku.

Ale zpět k naší včerejší ranní vycházce. Došli jsme na skalní útes a pod námi se objevilo hluboké údolí potoka Fitzgerald. V tom nedaleko vyrazil malý klokan wallaby a jal se upalovat po skalách dolů k potoku, který je dobrých 200 metrů daleko a 150 hluboko. Max neovládl svoji loveckou vášeň a pustil se za ním. Mokro nemokro, voda nevoda, tam prchá kořist!!!

Po pár minutách jsem ho odvolal. To už byli oba dávno někde u potoka. Do minuty byl Max u mě. Jazyk coural až po zemi, tlemil se blahem, funěl jako Sentinel a prodělal instant proměnu v kouli bláta. Lidi, jak ten byl zaprasené, to se nedá popsat. On se tam někde dole v tom bahně snad i potápěl.

A tak jsem si na ulici dal to prase na úvazek, dovedl ho domů, na zahradě ho ostříkal hadicí a pak vytřel starým ručníkem. Potom si ten holomek spokojeně zalehl na balkon na ulici, kde se hřál a sušil na sluníčku a vypadal náramně spokojeně. Dobytek jeden.

Fotky najdete zde:

http://hillbilly.rajce.idnes.cz/Fotky_od_nas_z_uplynuleho_leta_a_par_z_poslednich_dnu_babiho_leta./