Běžím podél lesíka a nohama rozhrnuju hromady bukového listí. Víří kolem mě, psi radostně štěkají, chňapají hravě jeden po druhém a mají radost, přestože nechápou, proč něco takového dělám. Vítr si hraje se mnou a rozpustile mi fouká listí do obličeje a do vlasů.
Období zlatavě rezatého podzimu končí a listopad dostál svému jménu. Všude kolem nás padá listí, a protože bylo dlouho hezky, padá skoro všechno najednou. Je suché, takže vytváří listové závěje, které vítr zlomyslně přesouvá přesně na místa, odkud jsme už listí jednou uklidili.
A kdyby jen venku! Zametám listí nejen před domem, ale i v chodbě, koupelně, kuchyni… všudypřítomně se lepí na psy, na oděv i na boty a nechá se vesele roznášet po celém domě.
Vzhledem k tomu, že hrabání listí ve větru je asi tak užitečné, jako přelévání vody cedníkem a vítr na podzim fouká rád, koupil můj muž letos vysavač na listí. Na rozdíl od vysavače domácího umí i foukat, čímž velmi účinně nahradí koště a celkem slušně hrábě. Ovšem dělá randál, což moje nadšení z nového pomocníka poněkud snižuje.
Zcela jiný přístup k tomu má Marek. Jak považuje hrábě za klasický nástroj otrocké práce, tak nová mašinka ho nadchla. Motor zavyl a začaly experimenty. Foukal i vysával, měnil intenzitu výkonu a zlobil psy.
Copak Kazan, na toho si s nějakou řvoucí příšerou nepřijde, v klidu ležel a nechal by se ofukovat. To jsem ale zatrhla, protože nepotřebuju, abych musela řešit záněty v očích nebo v uších. Zato Berry byla vykulená – co s tím, když se do proudu vzduchu nedá zakousnout? Váhala mezi útěkem a útokem, aby nakonec zvolila opatrný ústup poté, co se nemohla rozhodnout, na co by vlastně měla útočit.
Popravdě jsem byla mile překvapená, že nakonec i něco uklidil.
V sobotu odpoledne jsem potom mohla z kuchyňského okna pozorovat podzimní lyriku jedenadvacátého století. Teoreticky měl synek se svojí krásnou přítelkyní uklidit listí ze zahrady. Prakticky to byla poezie a hra.
Chvíli doopravdy pracovali a listí ubývalo. Potom seděla ona v listí pod třešní, smála se a škádlila psa. Potom on škádlil ji. A pak stáli opřeni o třešeň a na světě plném zlatavého třpytu byli na okamžik úplně sami. A do toho řval vysavač na listí, který zapomněli vypnout…
Hráli jsme v divadle DISKu Lillian Hellmanové Lištičky. Hrála jsem Alexandru, která nakonec opouští rodinu. Nevím už kdo složil píseň kterou zpíval Honza Tříska. Melodii si pamatuji ale text už si nepamatuji celý.
V refrénu je:…..pozlacený ráno,
za ty jeho zlatý koruny
celej den si koupím
celej den si koupím
celej den si koupím
jestli už není vyprodáno.
Možná že ten text někde tady mám. Podívám se. Promiňte že se vnucuji s tím malým kouskem textu. Pro mne ta píseň skrývá v sobě hodně emocí.
Inspirovana Dede jsem se pres poledni pauzu vydala jeste jednou honit listi fotakem. Byl opet slunny teply den a par stromu se mi snad zadarilo.
S hrabanim listi mame celorocni proble. Z tech vecne zelenych stromu listi totiz opadava prubezne cely rok. Zejmena virzinske duby a jizni magnolie. Ta jeste navrch ma listi velmi velike a tuhe a potvory nezetli a dela to dost neporadek. Virzinske duby maji listy male, lec rovnez tuhe a spatne tli. Ted zrovna jich mame zaveje, vcetne zaludu.
Trocha poézie na dobrou noc :
Nesměle vzklíčené bleďoučké obilí
první mráz přikrývá škrobenou košilí
Nebeský koníček oblohu přeoře
bílý stín plouží se za zvěří v oboře
Šípkové ohýnky na trní planou
mlhou se chodívá potají na čekanou.
Mráz lehá s větrnou panenkou do houští
a prsty podzimu ledoví na spoušti….. (sun)
Já na listopadu bohužel moc poezie nevidím, i když jsem ráda, že alespoň někdo.
Ono je to u nás totiž takto: V listopadu, o necelý rok dříve než jsem se narodila, zemřel mámy táta, děd,nešťastný člověk. Je mi líto, že jsem nepoznala žádného děda. V listopadu jsme zjistili nemoc mého táty, která nám ho záhy vzala. Byli jsme pouze v šoku. v listopadu jsou krátké dny a prodlouží se až někdy v březnu. V listopadu je daleko do svátků, které tu hnusnou odpornou tmu trochu prosvětlí. V listopadu mám spoustu práce, kterou žádná naděje svátků neosvětlí. V listopadu se nám doma prostě nedějí vůbec pěkné věci. A to barevné listí je většinou skoro opadané. Nemám ráda listopad.
To jsou krásný fotky! Tady je v lese taky nádhernej koberec, i když dneska přes mlhu nebyl vidět.
No a vysavač mi něco připomněl… ne na listí, ale ten normální. Nedávno jsem se v práci nemohla koukat na ten binec na podlaze a rozhodla jsem se vyluxovat. Nikomu ze zvířat to nevadilo, až jsem došla k bydlišti naší Kačenky – to je asi dvouapůlmetrová krokodýlice. Ta se spokojeně hřála na břehu bazénku a relaxovala. Ve chvíli, kdy jsem zapla vysavač, Kateřina vytřeštila oči půl metru nad hlavu a skočila šipku do bazénku, kde zajela do nejvzálenějšího kouta a nad hladinu vystčila jen vyděšený očička (tmi) Setrvala tam, než jsem doluxovala a teprve pak zas opatrně vylezla. Takže přátelé, na krokodýla zásadně s vysavačem 🙂
🙂 To by jeden neřekl, jak zvítězit (rofl)
No vidis, zas jsem o neco chytrejsi… 🙂
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Pepovi bylo 55 let, šel do důchodu a začal novou kariéru.
Ale zdálo se, že není schopen přijít včas do práce. Každý den přišel o pár minut později. Jinak byl ale skvělý pracovník, takže
si ho zavolal šéf, aby mu domluvil.
„Pepo, děláš svou práci výborně, ale už mě nebaví tvé pozdní příchody.“
„Já vím šéfe, pracuji na tom.“
„Dobrá, to rád slyším. Ale je mi divné, že chodíš pořád pozdě.
Vím,že jsi předtím byl v armádě.Co ti říkali tam, když jsi přišel pozdě?“
„Dobré ráno, pane generále..“ .(*)
~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, hezké sny a pěkně se vyspinkejte. ~o)
😀
(clap) (y)
Přidám k tomu dvě podzimní od J. Vodňanského a Jakuba Jandourka.
I. Leze chlap po rýně na půdu pro dýně,
rýna se s ním ohla, co nejvíc mohla.
II.Podzimní listí už padá,
zakládá zimní tryznu,
jen já jsem pořád mladá,
myšlenka komunismu.
(rofl)
Och (clap) (clap) (rofl) (rofl)
AAAAA Jenny. (rofl) :*
Jenny, ta druha je mnoc dobra. (inlove) (clap)
JoVásku, ty ses zase objevil s Rozverníčkem! Tos mi ale udělal velkou radost (inlove) A zjišťuju, že jsem asi taky generál (wasntme)
Wabi Daněk má jednu hezkou o listopadu:
Chvíli stát a poslouchat, jak vítr větve čistí,
k zemi padá zlatý vodopád,
pod nohama cinká to poztrácené listí,
vím, že právě zpívá listopad –
a ráno může třeba i mrznout nebo být mlha, ale pak se vyjasní a vyloupne slunce – takový listopad můžu. Máme teď u nás takové dny, lituju severní Moravu se smogovou pokličkou. Závěje listí si s Denisem užíváme v lese, na zahradě ho naštěstí řešit nemusím (ale zase nemám ty stromy 🙁 )
Dede, poslední odstavec je moc krásný (a ani fukar tu poezii neruší! 😉 )
Lidi tam je hnusně. Ve Vysočanech-Libni mlha jak v Londýně, ještě chybí Jack Rozparovač! Fuj, prý 2. stupeň! Ani omylem, min. 4!
tady je jasno – svítí měsíc, zmrzlý trávník křupe pod nohama
Ach, podzimní romantika (inlove)
Nechci provokovat, ale ježto nejsem majitelem nemovitosti, s listím prostě nemám problém a jen si bezostyšně užívám, jak je to krásný 😉 .
I když … když ještě byla chalupa u Liberce (hektarovej pozemek), tak se taky nehrabalo. A v roztroušený horský vesničce to nikomu nevadilo, protože nedolítlo. A kdyby dolítlo, tak taky nevadilo, neb sousedi-místňáci taky nehrabali 😀
Moc hezký fotky!
Listí:
pozemek cca 5 tis. m2. Od cesty 6 obrovských jasanů, šmejdi to listí shazují účelově ke mně, na cestu kašlou.
U potoka 10 velkých olší. Obrovský javor od sousedů, padá si, zmetek jeden, z větší části k nám. A obrovský modřín Béďa. Ty jehličky jsou všudypřítomné, zafoukají i skrz dveře do síně a dál. Okapy jsou plné listí a jehliček, pěkně se to udusá, špatně čistí. Ještě, že tam už není těch 10 bříz, ze kterých byla listí tuna. Nenávidím listí!
Včera už za tmy jsem šla vyhodit odpadky a pod keři zaslechla v suchem listí silný šramot. Vzala jsem baterku a šla se podívat. Byl tam pásovec. Tak jsem běžela pro klec a pak s baterkou v jedné ruce a klecí v druhé jsem pásovce snad tři čtvrtě hodiny náháněla. Pásovec má vynikající čich, ale je skoro slepý a špatně slyší. Takže, když jsem tiše našlapovala, uslyšel mě až když jsem byla těsně u něho. To pak jako vypérovaný nadskočil a utekl, ale ne daleko a začal zase vrtat v listí. Nakonec se mi ho podařilo zahnat do roku k plotu, kde jinám nemohl, než do klece (kde byla jedlá nástraha). Nechtěli jsme ho takhle nechat celou noc, zbytečně by si rozedřel čumák do krvava, jako ten předešlý, kterého jsme chytili. Tak jsme ho raději rovnou odvezli na svobodu. Sotva jsem za svitu baterky klec otevřela, pásovec vyběhl a běžel pryč, co mu jeho krátké nohy stačily. A já si pak šla vlézt do vany, protože jsem z toho „rodea“ byla celá spocená, jelikož se nám zase oteplilo.
Byla zmínka o tisu (Emtesko, krásné fotky). Snad víte, že jeho červené bobule jsou silně jedovaté, hlavně pro zvířata. Kdysi v Anglii kamarádce naší paní domácí takhle pošel kůň, když okouseal větev tisu s bobulemi. Tak Matyldo pozor.
Na tisu je jedovaté všechno kromě plodů, ale v těch je jedovaté semínko
tak tak… taky mám jeden veletis doma… a Xerdu jsme museli hlídat – jako štěník se snažil tisinky jíst. Naštěstí jsou to u nás na zahradě u ptáků nejoblíbenější bobule – když dozrají, brzy zcela zmizí
Jo, je to romantika.
A Dede, nezapoměla jsi dát odkaz na listopadové fotky? Mě to Rajče nabonzovalo 😀 Máš pěkné chryzantémy a taková lipka v utajení nebo bříza za živým plotem je super, i když nebylo sluníčko a chtělo to trochu pohnout barvami v editoru 🙂 🙂 🙂
Jakkeli, ty máš tedy přehled! 😀 To víš, po tom, co sem děvčata dávají za fotky, tak já tyhle na širokou veřejnost moc nestrkám. S editory to neumím, nemám trpělivost, přestože se Marek nabízel, že mě photoshop naučí (blush) Samozřejmě fotky ořezávám, zmenšuju a takové ty redakční věci, ale pohrát si s barvami neumím. No, pořád mám něco před sebou, že jo (chuckle)
Jo listí, to je hrozné svinstvo, když se má hrabat, ale nádhera, když schová veškeré neřádstvo a vypadá jako vlněný koberec. A vůbec se nedivím, že tak otravnou práci jako je hrabání listí (hrábě považuji za mučící nástroj, moje záda ho nenávidí) je třeba proložit něčím daleko příjemnějším…
A že zapomněli vypnout fukar? Třeba schválně.
Jen prolétám, všechny zdravím. Podzimní láska je krásná, Dede je poeta, vidím to všechno živě a vzpomínám když jsme chodili hrabat dobrovolně povinně do městského sadu,dívky i chlapci,romance v listí, úžasné. (inlove)
Nyní jsem již zralá na práci a tak uklízíme dvě aleje lip a nějaké ty břízy.Listí , něco je v kontejnerech na bioodpad,taky svážíme na kompost, něco necháváme,tam kde to nevadí vytlít a na úschovu pro zvížátka. (wave)
http://www.youtube.com/watch?v=oZgmqljNOOM
jééééééééé spadaný listí!! mám ho ráda – tedy takhle mám ho ráda, když se v něm můžu brouzdat, teď o víkendu, kdy budu hrabat jako zběsilá, abych dohnala co jsme dva víkendy zameškali, protože jsme na chalupě nebyli, tak to ho moc ráda mít nebudu. Budu doufat, že počasí jaké je dneska tady u nás vydrží i do víkendu, aby mi to šlo od ruky.
a… dovedu si představit Markovo nadšení pro mašinku a strašení chlupáčů 😀
Na zahrádečce u domečku – lesík č. 1: 2 jedlevýška cca 30 m, 3-4 smrky, , lesík č. 2: 5 smrků cca 30 m, dub cca 10m; zbytek lesíka č. 3 – smrk cca 25-30m, borovice vejmutovka cca 15m, javor, cca 20m; tak po různu celkem asi 5-6 bříz, z toho jedna cca 20m, zbytek do 15m; seřezávané lípy u plotu – cca 4-5ks. Hodně stromů už přitom na zahradě díky průběhu času – vichřicím nebo kůrovci – chybí.
Ovocné stromy: švestky 4 staré stromy, 2 mlaďoši; jabloně asi 16ks (ne všechny plodí); třešně 3 ks; špendlík 1 ks; k tomu různé druhy keřů, křoví a podobně.
Kolik si myslíte, že máme na zahrádečce listí?
Jedním slovem – HODNĚ
Z živočichů se nejlépe daří veverkám a nejrůznějšímu ptactvu, svého času občas zaskočila i žluna.
Moje úcta, smekám. Ovšem kdo nikdy neviděl, co se stane s ořechovým listím, když zůstane ležet, potažmo co nastane pod ním,nepochopí…
Dalo by se to možná patentovat jako svého druhu biologická zbraň (swear)
Zvláště, když to máte 8x. Tátův kolega míval ořešák jeden, zato obrovský. Spadané listí jsem viděla, ale nikdy neuklíuela, takže tuto zkušenost nemám. Jen ty ořechy byly vynikající, táta vždycky přinesl tak 2-3 igelitky.
No, tátův kolega už není, táta není, ořechy nejsou…. Doufám, že ten, kdo má teď dům, u kterého ořešák rostl, ho pořád má a nenechal ho pokácet. Mohu ale pouze doufat.
Osm, slovy osm vzrostlých ořechů, devět jabloní, čtyři hrušně, nevím kolik švestek a čtyři meruňky… (headbang)
Zas máte ovoce (wave) . A tolik žvížátek má kde přezimovat, když jim nějakou tu hromádku někde v koutě necháte.
Ale fakt je, že hrabat by se mi tolik listí moc nechtělo, to musím přiznat
A z toho ovoce se dají vypálit zajímavé tekutiny 🙂 Soused měl letos moc meruněk a nevěděl, co s nima, tak jsme mu odpomohli…
Akorát z ořechů to špatně kape (chuckle) (chuckle)
Ale taková ořechovka není vůbec špatná věc. (rofl)
Tak, tak, sousedka UMÍ vynikající likér ořechovku, žádný tlamolep.
Jé OŘECHOVKA. Od dětství jsem ji už neochutnala. Maminka měla každý rok za oknem velikánskou sklenici naplněnou zelenými ořechy které pak krásně ztmavly. My děti jsme dostávaly ořechovku jako lék když nám bylo špatně. Já se jenom pamatuji že jsem předstírala příliš často nevolnost abych dostala náprstek ořechovky. Děsně mi chutnala, byl to ten nejchutnější lék jaký jsem kdy požila. 😉 🙂 😀
Upřímně doufám, že veverky neumí zacházet se sirkama, protože až se probudí ta chudinka, které jsme v zápalu boje omylem zredukovali zásobárnu vlašáků z cca 20ti kil na „pouhých“ odhadem 5, bude se asi chtít pomstít… (heidy)
Nemám na latifundiích tolik stromů a nemohu se s tebou rovnat. Jen vím, jak probíhá úklid listí u mne. Pohrabu, uklidím a za pár dnů vítr přivěje další várku. Prostě tam, kde neuklízejí, tak se na to vítr nemůže koukat a nafouká to tam, kde se uklízí. Většinou zametám poslední várku kolem Ježíška. A že to je sbírka. Dub, lípa, jasan, i bříza. Neumíte si představit, z jaké dálky se s dodávkou musí ten vítr dřít. 😉
Máme 4 veliké lípy a jeden obrovský javor. Sousedé mají také stromy. Listá si nevybírá, kam spadne. Mám pokračovat?
Jani,znám, mám něco podobného. To neplatí jenom o listí, ale i o jehlicích z borovic. Těch máme už v obrovitých exmlářích okolo domu nepočítaně. A když opadávají tak samozřejmě fouká vichřice tak, aby padaly na zahradu a DO SKALKY, což je tragédie, potom se pár dní plazím ve strmé skalce a jak píše pan Čapek v Zahrádkářův rok: „Jednu nohu tuhle a druhou támhle“ a snažím se nezřítit se dolů. Dál už též nemluvím, zvlášť o tom co na to říkají moje záda. Jo a borové jehlice (většinou černé a ponderozy) moc a moc píchají i přes kožené rukavice (whew) .
No jo, dyt‘ já sem zapomněla na veliký modřín a okrasnou borovici, co také padají. Ale tyhle mají naštěstí měkké „listy“. Ale vybírají se z kytek stejně blbě.
Je to zvláštní, ale když poslední říjnový víkend zazimujeme chalupu, na stromech v zahradě včetně obrovské třešně je ještě skoro všechno listí. Na jaře přijedeme a zahrada je BEZ listí. Nevím, jak je to možné, ale sousedi nám listí určitě nehrabou. Asi nějaké vhodné větrné turbulence či co. Rozhodně mi to nevadí.
Vždyť jsem o těch turbulencích psala. Listí ti uklízí na svém pozemku až do vánoc takový podobný, jako jsem já :@
Krásné povídání, moc hezké fotky. Na předposlední je vidět, že jsi uhájila kousek půdy, před všetečnými Berrynčinými tlapkami půvabným plůtkem. Také musím hájit, když máme mladého pejska 😉 . Áá velmi mne potměšile potěšilo, že nemám listečky sama po celé domácnosti, já i v ložnici (chuckle) . Úspěšným roznašečem zvlášť droboučkých lístečků ze skalníků je koucour Darek (cat) .
Milá Alex, musím tě vyvést z omylu 🙂 Ten plůtek byl skutečně pořízen proto, aby držel nazgúly vně mých zranitelnějších kytek. Milovali ho – přeskakovali ho bez rozběhu. No a Berry je vyšší… ta ten skok prostě jenom vloží mezi jednotlivé kroky 😀 Má to jedinou výhodu – když se psi řítí štěkat na někoho u plotu, tak se obvykle vyhnou a zadupou do země až živý plot (fubar)
Trochu OT:
v sobotu pozdě večer operovali našeho kamaráda Pepu. V neděli jsme chtěli s jeho maminkou jet za ním na návštěvu, ale byl umístěn na JIP, kde stále ještě leží. Je ale mimo nebezpečí. Takže první část má za sebou, teď ho čeká to horší. Tak ještě pár palečků by potřeboval. Díky moc, určitě Vaše pomoc zabrala!
(y) Opět kamaráda pozdravuj, že moc lidí mu přeje jen to nej. A ty palce jsou i pro naši veram a Púa a ostatní potřebné štěstíčka (y) .
Držíme (y) dál (sun)
Držíme (y) (y) (y) (y) Pepovi, veram, Pů(ovi) i všem ostatním potřebným (sun)
Taky se přidávám. Myslím na Pepu, Veram, Milana Půa a další. (sun) (h)
taky tak (y) (h) (y) (h) (y) (h) (y) (h)
Jasně, že držím (h)
Já mám padající listí moc ráda…. teda pokud ho nemusím uklízet, tam mi začne to nadšení trochu kulhat 🙂 Zatím nemám na zahradě nižádných stromů, tak listí teprve přijde, až se začne s tvorbou zahrady. U nás je hezká jen předzahrádka a tam je jedna tůje a tis. Takže listí s enekoná. Ovšem loni jsem je okudlala kvůli adventní výzdobě a myslím, že letos to jiné nebude- ten advent začíná už za 14 dní!
Tis i s červenými plody mám na fotce z Lednice (níže), a k tomu ještěš hloh. (sun)
Spadané listí odhalí další krásu – tvar stromu. Zalistěním se zcela změní kontury a když listí opadá, stojí před námi nádherný majestátní dub ještě krásnější mnež olistěný.
Máš pravdu (inlove) , ale stejně mám radost, když se na jaře zase zazelenají 🙂
hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Listííííí – letos jsem hrabala jen jednou. Pak jsem zbaběle prchla. Zato jsem si užila týden listohrátek s Vilíkem… taky jsem brodili, lovili, honili, nosili lístečky – a byla to děsná švanda. Ale ono byla švanda všechno – aneb jak pravil jeden pán po hodině společně strávené ve vlaku – „very very happy baby“
To je krásnééé.Tak to má být a mělo být všude na světě. Děti šťastné a veselé!
(sun) „vary, vary happy baby and babika“ (sun) Tak mi říkávali vňoukové, když byli malí.
žádná babika – BÍÍÍÍBA (rofl)
„Vilí, zavolej babííí“
„Bííííbááá“
„ne bíba – babi“
„Ňě, bíbá“
Však už začínám sepisovat spisky nazvané „Bíba za Velkou louží“ (chuckle)
Hele Xerxova, jsem se docetla, jake jsi mela dobrodruzstvi cestou zpet. To jsi teda dobra, ze ses nedala, sehnala nahradni cestu a taky nejaky nahradni peniz. (y) (clap)
tomu říkám přístup (y)
Bíba… to bude asi tou velkou louží (chuckle) tam je FŠECKO jinak.
Babika je jak Skype telefon cte nahlas slovo babicka. Mam to nad predvolbe jako babicka a ten hlas mi vzdy slusne oznami, ze vola babiku. Tak uz ji tak rikame. 🙂
Jééé, mně tak říkali už v r. 1991 a to opravdu o žádném klokanovi (Skype) nebylo ani vidu ani slechu 😀
Xerxová, já tě úplně vidím! A není divu, žes tam tak dováděla – vždyť jsi musela nahradit i nepřítomnou kosatku dravou (rofl) Ostatně jak tě psíčka přivítala? Musela´s odprosit? (chuckle)
Beta prý byla celý týden nesvá. Sice nadšená z výletů, ale doma zalezlá a smutná. Prostě můj (wasntme) závislák… Když mě viděla na letišti, tak mě moc nevítala – a i doma to večer vlastně prospala. Připadala mi unavená. Dneska už jsme se dvakrát popraly… už mám novou modřinu – takže se Kosatce dravé vrátila nálada (chuckle) Jen před chvilkou zase ztvrdla – dorazil kufr (v pořádku)… ale kufr už je uklizen a panička je doma… takže psice už je šťastná 🙂
OT. Goriláček dostal jméno Tano (ve svahilštině „pátý“), tak aspoň může odjet s visačkou. (hug)
Děkuju za informaci, milá Lásková (inlove) A nevíš, kdy ho mají odvézt?
Ostatně někde jsem četla, že si nejsou úplně jistí, že to je kluk – je to vůbec možné?
Už je ve Stuttgartu ve školce, vezli ho v noci. Tanušek je kluk na 95%, ono u těch gorilek není nic moc vidět, tak se testy stejně budou dělat.
Ve školce je dvouletá holčička Claudia, tu bude mít za kamarádku, a vedle je normální rodinka s hodným taťkou a dvěma dvouletými mrňousky, tak k těm by se měl časem přidat.
A čekají, že mu ta samice bude dělat mámu? Počítám, že je na flašce a pokud tam není jiné mimi… Netuším, jestli se může gorila jako náhradní matka rozkojit. (whew)
Nene, bude mít člověčí mámy 24 hodin denně, tak to tam dělají, a zatím bude jen s Claudií. http://www.youtube.com/watch?v=akoSlrC8-wA
… včera jsme šli s Matýskem závějemi listí, rozhazovala jsem ho nohama a on se smál, Táda běžel a listí poletovalo
… minulý týden jdu kolem potůčku a někoho vidím ležet na zemi, asi opilý bezdomovec? Ne, byli to dva, skoro ještě děti, leželi na jedné bundě, pod druhou bundou, šeptali si do vlasů a smáli se, když si je Anka přišla očuchat
… listí opadalo skoro všechno během jednoho dne a rozprostřelo na zem patchworkovou přikrývku
Dede (inlove) , děkuju za zněžnění podndělního rána. (f)
Přeju všem krásný den. (h)
Myslím, že se k tomuto krásnému článečku budou hodit i tyto zcela neupravené fotky ze včerejška. (h)
http://tmilada.rajce.idnes.cz/Podzim_v_lednickem_parku_11/
Máš moc hezké fotky- líbí se mi hlavně ty s vodou a zrcadlením. Škoda, že barevné třeštění už je pryč…
Emtesko, to jsem se pokochala, jedna kalendářovka vedle druhé. A Gina se svými bíločernými puntíky, je v těch podzimních barvách jako nějaký šperk.
Fotky z Lednice jsou prekrasne. 🙂
Nádherný fotky. Už jsou ty barvy tlumený, je to krásný zase jinak.
Máš nádherné fotky, milá Emtesko, a Gina je parádnice (inlove)
OT pro Dede: šel mail
Listopad, listopad, lísteček na zemi spad ! Naše velmi oblíbené dětské volání při rozkopávání listí. Z velkých kaštanových listů jsme vytrhávaly „kostlivce“, různé velké listy spojovaly do draků a závodily, kdo s ním déle poběží, než se rozpadne. Na chatě jsme nejprve z vyšky skákaly do vysoké hromady listí, než jsme jí pak poctivě odnosily na kompost. Ach jak málo dětem stačí k tomu ned8vno probíranému štěstí !!!
Jinak odfukovač listí je zde velice oblíbená zahradnická hračka. Manžel jí má (i s vysavačem ), ale právě pro ten rachot ji používá málo. Převážně na vyfukování malých lístků z kamínků našeho „zátiší“, což by hráběmi prostě nešlo. Nedávno jsme spolu odklízeli děsné množství spadaného jehličí a na to ten fukar přišel vhod, jinak to nebralo konce. Jehličí tak docela rychle sfoukal do „lánů“, ty pak už ručně shraboval na hromádky, které já cpala do plastického sudu a odtahovala (ohýbání mi nevadí tolik jako jemu).
Co ale nechápu je myšlení některých lidí (našich vzdálenějších sousedů). Listí se v domkové čtvrti pálit nesmí, nebo jen s povolením místních hasičů (podle povětrnostních podmínek) a jen v malém množství. Takže listí spadá. Oni ho z trávníku odfoukají na úhlednou hromadu k chodníku, aby ho odtamtud městská služba velkými chapadly nabrala a odvezla. Jenže – listí schoukají třeba ve středu a služba jezdí jednou týdně v pondělí ráno. Takže ta hromada tam skoro pět dnů nepřikrytá leží a (abych citovala Dede) „vítr zlomyslně přesouvá přesně na místa, odkud jsme už listí jednou uklidili”. A nejen to, velice často, ho vélká část skončí i na trávníku našem, kde už je to náš problém.
Dede, bezva fotky Kazana i Berry a náááádhernááá podzimní. Já podzim miluji, je to moje nejoblíbenější roční období, tedy pokud se k němu povede i počasí.
Láska pod rozkvetlou jabloní je velice romantická, ale ta pod stromy v podzimním rouše také dokáže rozbušit srdce sobě blízká (h)
Jak je vidět, tak nemyslící, sobečtí spoluobčané jsou všude 🙁 .
U nás na vesnici, zákaz pálení není tak přísný, takže se pálí. Tuhle jsem pozorovala a poslouchala sousedovic děti jak netrpělivě poskakovaly a vyptávaly se zda už budou brambory v ohni hotové. Moc jsem jim přáviděla a vzpomínala na svoje dětství 🙂 .
U nás se letos pálí hodně, protože je listí suché, tak to naštěstí docela voní (já to ráda čichám – pokud ovšem mám šanci se brzy dočkat čerstvějšího vzduchu 🙂 ), ale když večer přisedne inverze, tak to na větrání není. A to u nás vlastně každý den svítí slunce a mlhy se nedrží – jaký dekl musí být na mlžných místech, to si radši ani nepředstavuju.
No, v Praze je to docela hrůza. Nevím, jak přes den, když jsem zavřená, ale to, co jsem viděla a cítila cestou do práce a z práce, už tu nebylo dlouho.
Ach ta láska nebeská….. (inlove) (h) (inlove) (h)