3. 7. 2008 Jsem v rejži. Analyzoval jsem situaci. Dobral jsem se radostného závěru, že tečkovaní vetřelci jsou v tašce, aby byli odneseni. Pryč. Daleko. Hodně daleko. Pak jsem slyšel holku. Řekla, že je zvědavá, kdy začne být taška malým vichřicím malá. Tak nic. I vědec se může mýlit.
Pro jistotu jsem se zaparkoval do spisovny. Zvolil jsem tu v kuchyni. Je tu málo místa. Musel jsem se vsoukat mezi krabici s cukrem a sousední pytlík. Krabice vydržela. Snad taky vydržím, až holka zjistí, že pytlík s rejží nevydržel.
5. 7. 2008
Odebral jsem se do studovny v rybízech… Mám tu klid. Potřebuji ho. Spis „Opakování matka moudrosti, ale jak u koho“ vyžaduje soustředění. Půjde o významné dílo. Věnuji ho nejmenovanému černému spoluobyvateli, který ani po několika opakovaných pobytech nepochopil, že když je v kuchyni otevřené okno, netřeba kvůli odchodu kvílet u dveří.
7. 7. 2008
Vylezl jsem na střechu. Poskakovaly tam tečky. Šel jsem k řece. Plavaly v ní tečky. Plavaly, netopily se. Zaběhl jsem k Jiřině na návštěvu. Hemžily se tam tečky. Vyšplhal jsem na břízu. Mezi listy se třepotaly tečky. Vkráčel jsem do kůlny. Z trámů seskákaly tečky. Než jsem stihl propadnout hlubokému zoufalství, tak jsem se vzbudil. Rozhodl jsem se, že svou badatelskou činnost zaměřím na tvorbu snáře. Už mám první výklad: Mnoho teček ve snu viděti, celý den zděšený býti. 
8. 7. 2008 13.00
Tak jsem urozenej kocour. Nevěděl jsem to. Ale je to tak. Jasně jsem slyšel holku, jak při kafi s Jiřinkou, Marcelkou a Marcelkou řekla, že letos se nás tedy na osadě urodilo. K dalším urozeným patří Tsunamissy, Kalassymita, Hroch, Rozmnoženétečkyvtašce, Jiřinčin černý kocour Pumík, Marcelčina černostříbrná malá kníračka, psice Ouzi, druhé Marcelky jorkšírská psice Eny. Další sousedi mají kocoury Tibíka a Bertíka. Další sousedi mají bernskosalašnickou psici Anku. Celkem spolu my urození vycházíme na noblesní aristokraticky nevšímavé úrovni. Jen Tsunamissy porušila diplomatický protokol. Vyfackovala Pumíka z kuchyně. Ne z naší. Z jejich kuchyně.
15.00
Medituji na lavici pod olší. V dálce, tam, kde je nejhustší křoví, slyším holku. Slyším i ostatní holky. Pořád ještě volají a číčají. Mezi číčáním nadávají kopřivám, trnům, bodlákům a tečkované střelené káče, která oknem leze, kam nemá, mlátí nevinného kocourka a vykopává ho pryč. Taky oknem. Tak to ještě Pumíka nenašly. Mně se hned zdálo, že zdrhá trochu moc rychle na to, aby se zastavil blíž než kilometr od osady.
16.45
Už jdou. Prý na Šumavě nejsou medvědi. Proč tedy holky vypadají, jako by se s nějakým porvaly? A Pumajz nikde. Jestli v úděsu skočil do řeky, tak si ho v nejhorším tak za týden Jiřinka vyzvedne v Hamburku. Holka říká, že neví, co to Tsunamissy napadlo. Že je teď Tsunamissy nervozní jak sáňky v létě. Že s ní mávají mateřské hormony. Jsem zmatenej jak lesní včela. Holka se v tom roští musela nadýchat bolehlavu. Mele z cesty. Plete si Tsunamissy a Kalassymitu. Znepokojuje mne myšlenka, že by ty hormony mohly být nakažlivé. To bych dost nerad. Nakazím se. Hormony mi přecvaknou něco v hlavě. A vletím vyfackovat Anku z její boudy. A domů pojedu jako úhledná vypreparovaná předložka s dírami po psích špičácích.
22.10
Je mazanej. Pumík. Počkal, až bude tma. Určitě doufal, že ve tmě nebude černej kocour vidět. Dobrej plán. Tedy napůl. Holka ho fakt neviděla. Znám jí. Kdyby ho viděla, tak by do něj určitě nekopla. Taky by se nelekla. A určitě by nepustila hrnek s kafem. No. Střepy vem čert. Ale Pumík, když hnal směrem k lesu, nevypadal, že by se do údolí děsu někdy chtěl vrátit.
9. 7. 2008
Je buď úplně statečnej, nebo neumí lovit a měl hlad. Vrátil se.
12. 7. 2008
Jsem nadšenej kocour. Nečekal jsem, že mi bude poskytnuto tolik inspirace. Rozhodl jsem se, že kromě vědeckých prací začnu spisovat i romány. Už mám rozepsaný první. Bude se jmenovat Kdo chytá v kuchyni. Jen doufám, že se mi povede věrně vylíčit opakované plížení hlavní hrdinky k cizímu oknu, prudký vstup dovnitř, divokou honičku, padání, rachot a tříštění různých starožitností a následné akční okenní vylítnutí vřeštící černé koule a za ní syčící tečkované koule. Až napíšu tento román, začnu ihned přípravy na další. Ten nazvu Záhada zvětšujícího se břicha aneb Jak to, že jíme s Tsunamissy stejné granule a nepřibral jsem kolem pasu??
16. 7. 2008
Jsem rozčilenej kocour. Nemám rád, když mne někdo ruší. Navíc kvůli oznamování katastrofických zpráv. Holka mne vyhmátla v rybízech. Tedy v kopřivách. Řekla, že má úžasnou novinu. Že už tečkované vichřičky vidí. Že mají krásná očička. Tsss. Tsss. Aby se nezbláznila. Nevim, proč jásá. Vylezl jsem z rybízů. Musím jí připomenout, kdo tady má ty nejkrásnější očička. Zablikal jsem efektně baterkami. Holka na mne koukla. Měla divný výraz. Řekla prostřední holce, ať donese oční kapky. Prý musí tomu hrabošovi, který si v rybízech asi hodil hlínu do očí, vykapat, protože nějak divně mrká. Tsss. Kruci. Až dotřepu hlavou a dorozstříkám kapky, jdu psát spis Nepochopení – zoufalý úděl velkých a geniálních.
Piškot Pišutka v. t.
OT – pan profesor snad promine: Kdybyste věděli, co jsem dostala dnes do aukce, tak už byste si začali chystat peněženky 🙂 Pro zvídavé, kteří mi každoročně předčasně naboří aukční Rajče – nesnažte se, ještě není hotovo (rofl)
Piškotku, jsi sqělý vědec a pozorovatel. Díky za tvé zpravodajství o tečkách a holkách.
O.T. – musím se podělit o fórek, než ho zapomenu:
Srazí se motorkář na silnici s ptáčkem. Chudinka ptáček spadne na zem, cuká sebou, ale ještě není mrtvý. Motorkáři se ho zželí a opatrně ho odveze domů.
Tam ho položí do klece, rozdrolí mu chleba, do misky naleje vodu a čeká, jestli se uzdraví. Ptáček se za několik dnů skutečně probere, rozhlídne se kolem sebe a vidí mříže, chleba a vodu. V tom mu všechno dojde, a říká: „Ty
vole, já ho zabil!“
(rofl)
ÁÁÁ Zano ty pedlíííš (rofl)
Dobrý večer,
to by se jeden zbláznil z tolika teček…..opět moc hezké povídání, na zlepšení nálady (y)
tak náš Petřík má špatné játra – dle krevního obrazu, ale bude v pořádku, jen je stále hubený, nemá žádné svaly,ale chutná mu, je furt doma, už by aj šel ven když je hezky ale není ve stavu „navenek“, já to vidím tak na jaro, že půjde ven. Tabletky papá hezky, neprostestuje, tak snad bude v pořádku….děkuji za (y)
Milý pane profesore piškotku. Docela chápu, že Vám z tečkovaného nadělení zrak přechází až přes všechny tečky. To se přece nedělá, zatečkovat celou domácnost a ještě vyhánět kocoury z cizích. Hlavně přeji pevné nervy – TEČKOVANÉ 😛
A jako obvykle, báječně jsem se pobavila, díky (y)
Potesil mne rano prof. Piskot Pisutka. Dik, potrebovala jsem to.
Treba potesim ja vas radoby humornou historkou z dnesniho procesu. Mame u nasi kancelarske budovy – patri statu, jakoz i my ( 🙂 ) – pekny zahon, asi tak 2×6 metru. Rostly na nem moc pekne violky, prave v plnem kvetu a normalne vydrzi az skoro do jara. Ale asi se eraru znelibily, protoze nastoupila 4-clenna likvidacni parta statnich zamestnancu. Jeden mel takovy rucni trakturek, se kterym zahon oral (nevim, jak to rict cesky). Druhy manik se opiral o hrabe. Treti stal zamyslene u kyble se smetakem. Ctvrty, zjevne nadrizeny, je kontroloval s mobilem u ucha. Kdyz prvni manik dooral, nastoupil manik c. 2 a zahonek hrabema srovnal. To neco hliny, co se vytrousilo na chodnik, zametl a uklidil zamestnanec c. 3. Nadrizeny s mobilem pak sedl do statniho nakladaku za volant a odjeli. Netusila jsem, kolik ruznych specializaci existuje na peci o zahon. :O
Ach jo, chudáci kytky…
Nám začali na sídlišti před časem něco kopat. Z jedný strany to probíhalo nevídaně rychle, vlastně jsem ty pracující nikdy neviděla – vždycky jeden den byl vykopanej rygol (na kabely?), druhej den byl zasypanej.
Z druhý strany se mi párkrát (za cca šest týdnů) poštěstilo zahlídnout partičku asi deseti o chloupek přizpůsobivějších, jak se opírají o krumpáče, lopaty a jiný technický vymoženosti 21. století. Za tuto dobu vykopali tak 150 m rygolu a asi polovičku už i zahrabali…
U nás na Praze 6 máme krásné veřejné záhony na mnoha místech. Některé sponzorují ambasády různých států, ty jsou vyvedené v barvách vlajek příslušných zemí. Vždycky, když se záhon obměňuje (asi čtyřikrát do roka), lituju těch krásných kytek, které zahradníci hází do kontejneru. Zajímavé je, že málokdy někdo tuhle veřejnou krásu někdo oškube. I když – v zimní výsadbě barevných kapust občas nějaká díra zeje, zajímalo by mě, jestli zloděj tu kapustu zkonzumuje nebo dá do vázy 🙂
Jo, Hanko, pozdravuj Cheta, jsem moc ráda, že už je doma. Ať se kouká šetřit (y) (music) (y)
Dik. A ze se bude setrit, to si pis. Jest to jeho druha prirozenost. Tryskomys v nasi domacnosti jsem ja. 🙂
Jsem rád, že už tě doma zlobí! Přeju rychlé doléčení a tobě už žádné likvidované (f) !
Hlásání z rysího doupěte: byla to migréna. Jsem zvyklá, že mi rozbije vidění, ale ne tolik a ne několik hodin před tím, než začne bolet hlava. Že je problém v mozku a ne v očích jsem věděla. Měla jsem v zorném poli rozsáhlý „kaz“ nezávislý na tom, kterým okem koukám. Ale už to odchází, vidím normálně, jen bolí hlava, dokonce už sem se odvážila se přijít podat hlášení. Ještěže manžel chodí ve středu brzo domu a já se z toho mohla vyspat. Děkuji za palce. (inlove) Možná to příležitostně popíšu nějakému doktorovi, přece jen to vypadalo jinak, než obvykle.
aspoň že tak (inlove) . Ale radši se na to fakt zeptej (y)
Ešte že zatiaľ tak (whew) , si ma celkom vyľakala! Sa prihováram za to popísanie nejakému doktorovi niekedy čo najskôr (nod)
Tak máme dalšího utiskovanýho – Pumík, co běhá jak Šemík k neumětelům…eee, k Neumětelům 😉
Předpokládám, věřím a doufám, že s příchodem další tečkovaný nadílky přibudou i další žalobný díly (clap)
Ale no tak! Prej žalobný díly (wait) To je suchý popis reality, Zano, víš! 😛
a mohly bysme se dohodnout na suše žalobným 😉 ?
Téda, za koho vlastně kopeš??? Uka dres! (punch) (rofl)
Piškůtku, Ty jsi zlatíčko – ouplně vidím ty křivdy před očima – a zaplněnej Sešit Křivd (tak na nás nezapomeň s pokráčkem!).
OT hlásám, že gorilky se z virózy dostávají, Shinda uhnala Ríšu na sex, děti si přestávají utírat nudle, jen, bohužel, dnes zakašlala Bikirka, takže ani ona není nezlomná. Kéž by to nic nebylo, šak je porod na spadnutí.
A palce Veram, Pů, Chetovi i Haně a aktuálně k Rysátkům a tak dále a tak dále… (y) (y) (y)
Pane profesore Pišutku, není špatný den, kdy vyjde vaše pojednání. Dokonce bych řekla, že je to přímo skvělý den. A já čtu zásadně 3x, aby mi ani písmenko z vašich myšlenek neuniklo. (inlove) (sun)
Nevěřím, že by nastal čas, kdy zanecháte publikační činnosti. Vaši věrní by byli hluboce zarmouceni. (rose1) (rose1) (rose1) (cz) (eu)
Pane profesore (inlove) , vaše spisy mi jsou stálým potěšením a dnes musím říct, že se vám vyvedly naprosto mimořádně (rofl) Doufám, že brzy zašlete další pokračování – tímto totiž naše současná série končí (e) (cat)
Musím uznat, že jako dvounožkyně jsem si dosud vůbec neuvědomovala, kolik toho takový bádavý kocour má na práci. Rovněž mu děkuji za další možné vysvětlení mžitků a teček, které se mi občas dělají před očima 🙂
Panu profesorovi s láskou (h) ostatně jako vždy. Je totiž důsledný, systematický, prostě dokonalý. Jen všude vidí spoustu neposedných teček a mám tuchu, že jich uvidí ještě víc… Tak se drž, Piškotku!
Asi bych se měl zamyslet nad tím, co zkoumá milášek Rubiška, když cupuje na drobné kousky účty, složenky a poznámky (nesmírně důležité, jak jinak…), které objeví v dosahu svých čilých pracinek. To není kočka, to je skartovačka! Neshazuje sice porcelán a vázy po předcích, zato si zasedla na skleněná těžítka, která MLP už léta příležitostně sbírá. Neřekli byste, jakou to dá ránu, když se taková skleněná koule o průměru asi 10 cm zřítí z výšky dvou metrů. A když je to tak dvě hodinky po půlnoci…
Máváme všem, nepřastáváme fandit a potřebným palce držet, snažíme se usilovně, jen to není tak vidět.
Tuhle se mě kolegyně ptala na domácí skartovačku. Že bych jí ještě něco doporučila 😉 (chuckle) ?
Terra, Rubiška je zrejme ďalší Yetti. Zobrali sme si nežné plaché mačiatko. Očarení krásou highlanderov a asertívnou ale kľudnou povahou britiek (Simba), vzali sme si Yettiho a teraz vážne uvažujeme o premenovaní Yettiho na Vikinga. Z ustrašeného mačiatka máme doma robustného divokého nájazdníka, ktorý temperamentnom prekoná aj Filipa 😀
Ha ha klidná povaha britek. Je vidět, že Yetti si vás dobře vychovává. 😉
No, já tak nějak od začátku tušila, že si neberu úplně klidnou kočičku, protože o mainkách se říká, že jsou hravé. Mohu potvrdit. Nikdo mi ale neřekl, že jedna z nejoblíbenějších her bude ta, při které se mi zakousne do nohy (a úplně nejraději do palce), a aby se ta noha necukala, obejme ji pacičkami s vytaženými drápy a řádně přidrží. Malé více jak 3kilové (ve 4 a půl měsících)koťátko ještě nepřezubilo, takže je jeho stisk docela bolestivý. Prý něžná princezna – upír to je. A její razance narůstá s váhou. Ještě bude veselo.
Otázkou je, jestli jí časem ten palec nebude malej, princezničce (inlove) (rofl)
Hele, přiznej, že se ti to v podstatě líbí! (rofl)
Hm, nvim co se děje, ale vidim tak špatně, že si ani pana profesora nepřečtu. Teda proběhla nám tu jakási chřipka, teeď ji má dokonce i zuzka. Asi ji ona chytla moc brzo, ještě sem asi potřebivala pořádně spát (když sem měla chřipku já, spala v kuse 9 hodin, to teď nehrozí, když ji má ona). Omluvte překlepy a chyby, nepřečtu to po sobě. Chjo, nakonec to odnesu nejhůř. Rysík měl nejvyšší teploty, ale nejrychleji se otřepal.
Achjo, milá Karakal, držím palečky, ať se brzy uzdravíte!!!
Prihadzujem palce (y) (y) (y) (y) a Karakal, keby sa to s tými očami nezlepšilo, utekajte hoci aj večer na pohotovosť, mne to znie dosť alarmujúco (wait)
Ale kuš (whev)(y) (y)
Karakal, myslím na vás a stále nakukuju, jestli nepodáš průběžné hlásání. (sun)
Doufám, že u Rysů se to zlepší, chudák Karakal (h) (y)
„Mnoho teček ve snu viděti …“ muahahá!!!
😀 😀 😀 (clap)
Piškotku, něco pro tebe: http://hobby.idnes.cz/s-bengalskou-kockou-vam-vstoupi-do-bytu-maly-nefalsovany-leopard-py6-/hobby-mazlicci.aspx?c=A111018_132053_hobby-mazlicci_mce
miluju leopardy… ale v pudu sebezáchovy svém i bytečku bych radši zůstala jen u vzoru na klobouku, šále a tričku 😀 v huňatém kožíšku zůstaneme u těch něžných a mírných peršánků komb. strakatých domácích evropských 🙂
Zdravíme peršánky (cat) , my jsme u peršulí nezůstali a černá Ruby se nám teď vytrvale stará o trochu toho nevinného vzrušení. Všechny záclony (krátké a spíše třásňovité, právě proto aby neráždily ke šplhání), byly dosud dost krátké – ne tak pro Ruby. Zkouší šplhat i po těch třásních…
highlander Černá tlapka z Terrova( po vzoru Černá ruka ze Žižkova):-D Halloween dnes a denně 😀 hodí se říkat přávidím? nene, ani nezávidím 🙂 ale zase, nuda je prostě nuda, a ta se opravdu za téhle kočičí konstelace nidky do domu nedostaví 🙂 a copak pan Ebony?
Ebíš měl docela nepříjemné a vleklé problémy s okem, po kterých mu na rohovce už jednou provždy zůstane zakalené místo – mohlo být i hůř, zpočátku to vypadalo, že nezůstane ani to oko. Ebony a doktor společnou packou zabojovali a Ebíš je více méně v pořádku. Je to ale kliďas a suverén, kocour odpočívací a pohodový, v klidu s námi sleduje hokej i Večerníčky, hladí a přede… Oko neřeší, dokonce má i docela slušný odhad vzdálenosti při lovení hraček…
Ríša zdraví Ebíška!
Očičko máme taky už skoro dobré. Taky na něj možná nevidí tak dobře, ale má ho jasné, velké, slizy se mu už netvoří a ten flek, co vypadal jak šedý zákal už je taky pryč. Snad bude mít ten malý proužkovaný lumpík už konečně klid od všech nemocí!
mohl prošustit herpes virus, někde mezi očkováním,kdy ještě imunita nebyla usazená, mizera jeden 🙁 ale i se zákalem může Ebíšek vidět tmavě , ale ostře – vždyť víííš, Shany takhle žila se zakaleným očičkem od svých dvou let a dožila se pěkných čiperných deseti. a k misce, pro hračky, do postele k dvojnožcům a do talíře s naší večeří trefila vždycky – rovnou do desítky 🙂 posíláme velikááánské podrbáníčko za hebkými oušky všem v Terrově! jsem zvědavá, jestli se někdy podaří výlet k vám , spojený s drbáním a hlazením hedvábných kožíšků 🙂
Milý mnohokočičíne, co je odloženo, není zapomenuto, a zima jeví se mi pro vzájemné potkávání jako poměrně vhodná – vzhledem k lovecké sezoně od jara do podzimu, kdy my lovíme v terénu a všichni ostatní „loví“ nás, aby si alespoň připomněli, jak vypadáme… Třeba se zadaří.
A ano, herpes virus byl na řadě jako první podezřelý, ale ne proto, že by „proletěl kolem“, jako že možná zůstal latentní z horších Ebíškových časů (brali jsme si ho s tím, že jsme doléčovali těžký zánět spojivek). Dr. Santar tvrdil, že herpes virus vydrží takhle „odpočívat“ i pár let – a Ebíš je u nás dva roky.
vydrží, parch….t zatracený, my máme tu diagnozu potvzenou MVDr. Beránkem – naše čičí skončila jako dvouletá v útulku, protože přestala majitele bavit – neměla žádné očkování a z odložení byla naprosto mimo, pro h.v. ideální podloží :-/ mno, asi tak po roce jsme se potkali vzájemně a tak dlouho se mi o ní zdálo, až mi ji přivezli i se zakaleným očičkem. Ebíš to ve vaší luxusní péči hravě zvládne 🙂
Uzasny, skvely, diky.
Tak to já mám doma asi taky vědecké pracovníky. V pátek shodili těžkou vázu, cca metr vysokou, silné desticentimetrové dno, vážila snad metrák! Byly v ní umělé kytice, dvě, jedna by byla málo, někdo ukousal pár lístečků a pokoušel se zřejmě dostat k dalším a tak vázu s kyticemi shodil. Který delikvent to byl, to netuším, zřejmě Melíšek. Když jsem si uvědomila, co se mohlo stát, kdyby na některého z nich ta těžká váza dole spadla, tak se mi udělalo špatně. Krom toho nepochopím, jak se může tak příšerně těžké sklo o síle přes 1 cm roztříštit na miliardu střípků, které se zabodaly do zátěžáku a mohli si o ně poranit tlapičky. Byla jsem tak vzteklá, že jsem ty střepy ani nevyfotila, hned jsem se to snažila uklidit a vyluxovat. Dneska toho lituju, protože památeční váza po tatínkovi by si zasloužila i záznam svého zničení.
Pokud ta váza byla broušená, tak klidně na miliony. Babiččino sklo přežilo bez úhony bombardování a za 30 let v noci bez dotknutí se obří broušená mísa rozprskla snad na atomy. Naši ji měli v ložnici, no byla to ohromná legrace….. Znalci nám vysvětlili, že to sklo je narušené a čas udělá své.
Zlatí gerontíci, i když zrovna včera schodili talířek svůj ze skříně. Náš Batman se vloupal k sousedům a tam se snažil obléci si v předsíni boty, s tím nás asi čeká mnohem více radosti
Ne, byla to strašně těžká litá váza, která vypadala jako broušená. Ale znalci mi řekli, že se ten materiál zpracovává nějakým procesem s kyselinou a ta sklo naruší, takže je pak křehčí. Asi na tom něco bude! Křehkost se skutečně projevila!
AD „Batman se vloupal k sousedům a tam se snažil obléci si v předsíni boty“
Inko – spletla jsi si superhrdiny, nemáš doma Batmana, ale Kocoura v botách, ještě mu musíš pořídit klobouk s pérem a je komplexní (rofl) (rofl)
YGO (rofl) (clap) (rofl) (y) !
By mě zajímalo, jestli je Polárka taky vědkyně- a co analyzuje, když se snaží vloupat do pytle se zbytkem štěněcích granulí. Vyřešila jsme to tak, že jsem jí je nasypala do misky. Vědkyně se nažrala a zkoušela, kolik facek Světluška vydrží, když ji štěně drží pod krkem. Světluška je taky asi vědkyně. Zkoušela se dneska zapasovat za skříňku s televizí. Tam to šlo, zpátky už ne. Musím vymyslet, čím utěsním tu díru, která je podle mého soudu tak na prolezení kočky a ne pětiměsíční kavalírky.
Vážený pane Profesore,
mám velmi důležitý dotaz a na jeho odpověď již teď netrpělivě očekávám odpověď. Pokud jste v rejži, můžete být i namydlenej ?
Vaše Moša Šimonová
PS: včera mi namydlila Ženská břicho, povedlo se mi uniknout, ale pouze do šatny na kašmírové svetry, nebylo to úplně ono,nesály vlkost jak jsem očekávala, ráda bych proto vyzkoušela rejži, do špajzu se umím také dobře dostat.
Kdo chytá v kuchyni! Tak to jste mě, vážený pane profesore, dostal! Škoda, že se toho Salinger nedožil.
😀
Drahý pane profesore. Jste nejúžasnější kocouří vědec jakého znám 🙂 Vaše povídání mi dnes obzvlášť přišlo vhod. V deset mám nepříjemné jednání, tak potřebuji povzbudit.
Všem potřebným držím (y) (y) a hladím po dušičce.
pane Profesore nebudete to mít s tečkovaným a zdá se, že dvojnásobným nadělením,lehké.
Náš kocourek Honás vám vzkazuje, že miminkovské nadělení je ještě horší než to tečkované kotěcí.
Byl u nás roční vnouček Samík. Kočičáky miluje,když je uvidí vřeští nadšením a hned jim dělá malá.
Jenže pak zkoumá uši, ocásek, oči.
Kočičák Honás drží, ale je ve stresu a před miminem prchá v dál. Kočička Hepinka na mimi syčí a je z něho též na nervy.
Vnouček už odjel a kočičáci se uklidnily. Vše má zase svůj řád a pravidla.
Když to naše milované mimi je ale tak miluje.
Díky za piškotové ráno! 🙂 (sun)
Když vidím že na programu dne je pan Profesor, hned se mi lépe dýše. Také jsem zaúkolovala ty dva hajdaláky, že by mohli sepsat menší hlásání, ale nějak prý nemají čas.No a senioři již najeli na zimní provoz, takže jen žerou a spí, ti toho moc nesepíšou
To náš senior právě teď začíná ožívat:-) Skončila vedra, zalezlo slunce, začíná krásné podzimní a hlavně zimní počasí, ve kterém se venku o moc líp pochoduje:-)
Psí senior a kočičí senior má zcela jiné priority. Kočičí senior se v létě opéká na sluníčku a při prvních podzimních mlhách zaléhá na skříň
Evidentně:-) Náš pes se v létě vydržel slunit přesně 3 minuty:-)
Piškot je můj oblíbenec z největších. Myšlenka nakžlivých hormónů (potažmo březího kocoura) je moc pěkná. Celý vědecký zápis je moc pěkný. Hlavně, zoufalý genie, nepropadni chmurám a piš!
hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Jo jo – panu profesorovi se blíží těžké časy. Jedno tečkované nadělení začíná vidět a druhé je zdá se na cestě… (rofl)
😀 téda Piškuťáku, ty to máš holt těžký, chlapče.
Četla jsem pana profesora Piškotka (h) už jako Nočníček a teď ráno jsem si ho dala jako Raníček. Myslím, že dávkování třikrát denně je ideální. 🙂
Jsem velmi potěšena tím, že „tečkované vichřičky už vidí“, zdá se, že panu profesorovi, který je rozeným pedagogem (stejně jako spisovatelem, vynálezcem …. zkrátka druhým J.C.) brzo nastanou nové povinnosti. Nebo snad peklo? (chuckle)
Milá Luci (inlove) , děkuju Ti za zpříjemnění dnešního rána. Čeká mě dnes audit, tak Piškotkův životabudič akutně potřebuju. (nod)
Přeju všem krásný den! (h)