Dokud jsme neměli žádné pořádné domácí zvíře (křečky a rybičky nepočítám), měli jsme velmi klamnou představu o tom, co kočičkám a pejskům chutná a čím se krmí. Prostě standardní klišé: kočka pije mléko, pes rád maso a kost.

Máme čubiznu, českou strakatou slečnu Bony, a stařičkého Kocoura. A dospěli jsme k poznání, že jim chutná skoro všechno, ovšem Kocourovi nesmíme dávat mléko a naší čubě kosti. A nechápu tu matku přírodu – proč něco zvířátku extra chutná, když mu to zároveň škodí?

Kocour měl potíže s pískem v ledvinách, i přešli jsme před lety na C/D diet kočičí suché, po konzervách – s odpuštěním – blinkal. On vůbec odjakživa blinkal, zejména po syrovém hovězím mase a játrech, ovšem vždycky se po tom mohl utlouct. Díky jeho neodbytnosti jsme si museli pořídit velké kuchyňské poličky, aby bylo kam odložit misku či prkénko s tím, co on by tuze rád a co by vzápětí bylo na koberci.

Vařené hovězí? Vařené kuře? To ani omylem! Z vařené stravy ještě tak rybu a zeleninu. Nebylo většího kocouřího potěšení než celá vařená mrkev, k níž se choval jak k myšičce – nadhodit, honit packami a roztrhat, půlku sežrat. Totéž brambora vařená ve slupce. Zbytek ať si panička zamete.

A takový košťál z květáku? To bylo vždycky pro něj. No a tím, říkal náš pan VET, jsme mu ublížili, protože v těch košťálech jsou poukládané ty škodliviny, co z nich má ten písek v ledvinách. Mezi škodlivosti musím zařadit taky olivy a vodu z oliv. A taky bramborový salát a dušené kyselé zelí. To Kocour taky rád.

Trvale jsme přešli na dietu, tu si Kocour občas zpestří zeleninovou polévkou, kterou si poslouží k nehlídané misky nebo prázdného hrnce po polévce. Sem-tak dostane kousek filé, když si řekne. Totiž občas si Kocour vzpomene, že z mikrovlnky se vytahuje talířek s rozehřátým filé, a tak cokoliv, co vytahuju z mikrovlnky, uzurpuje a to filé usilovně hledá. Tak holt jdu, koupím filé a kousek dostane.

Ovšem pozor – jen vybraný druh. Tuhle jsme koupila lisované kostky filé, bylo inzerováno, že je to bez přidané vody. A opravdu – na talířku se rozehřálo filé a bylo opravdu, opravdu bez vody! Paráda. Kocour si čuchl a šel od toho. Ani si nekous‘, darebák.

Čubizna, česká strakatá slečna Bony má svou příslušnou psí stravu, ovšem nic lidského jí není cizí. Jakmile kdokoliv odtrhne víčko mléčného výrobku, zhmotní se mu za zády čubizna a dožaduje se olízání víčka a pak té piksly. Musím dbát na to, abych jí nejdřív dala netučný tvaroh a pak až ten tučný, protože opačný postup znamená, že krabičku od netučného tvarohu si mohu vylízat sama.

Čerstvé ovoce a zelenina, to je pro ni potěšení. Jsou-li rajčata pěkná, přírodní, nikoliv unifikovaná z obchoďáku, to si ráda dá. Taktéž papriku, pokud možno červenou – zelená jí tolik nejede. Okurku může, ale opět jen pěkně čerstvou, ty okurky z igelitu nebaští. Naše šelma miluje syrové cukety, jablka, hrušky a meloun, čím dražší, tím lepší.

Jediné, co nemusí, jsou jahody a maliny, zato kanadské borůvky si už jako štěně chodila trhat. Naše čubizna a ptactvo nebeské, to je pohroma pro mou úrodu. V jedné hospodě sklidila uznalý potlesk, když se mnou baštila ledový salát. Ale já se teď přiznám, my jsme švindlovaly – byl ovoněný jakýmsi majolkovým dresingem.

Letos jsme neměli vlašské ořechy, tak čubizna utřela nos a já nemusela tolik vysávat. Její oblíbený trik je vzít si ořech ze sušáku, odnést si ho na koberec a tam pěkně vylouskat, šlupky roztrousit všude kolem a pak si jít pro další. Jak na tohle mohla přijít? Nepochopím.

Máte rádi vařené zelené fazolky? Část naší rodiny ano, část ne. Když jsem si je uvařila, Kocour se domáhal aspoň jednoho lusku a náramně si pochutnával. Čubizna samozřejmě nezaváhala a když to baští panička i Kocour, jistě to bude dobrota veliká. Tak si taky vzala, chvíli to moulala v tlamě a pak znechuceně vyplivla.

Manžel se smál a říkat Vidíš, vidíš, ani ten pes to nežere! Jó omyl, jakmile čubizna zjistila, že jak panička, tak Kocour si na té divné hmotě opravdu pochutnávají, chtěla znovu a hle, ono je to jedlé a dobré! Tak jsme se u toho hrnce sešli tři, každému z nás trčel z huby? z pusy? z tlamy ? zelený lusk a páníčkovi se dělalo nevolno.

Abych udělala radost naší čubizně a všem psím kamarádům, pravidelně peču játroví. Znáte, ne? Kuřecí játra, vajíčka, vločky, kousíček česneku, cibule a trocha majoránky. To vše prohnat sekacím strojem a natřít na pečicí papír. Výsledek pak uchovávám v mrazáku, protože je to bez vody, snadno to rozmrzne a je z toho mlsek na vycházku. Musím přiznat, že jsem svou levou kapsou rozmazlila řadu psů, co se s nimi pravidelně potkáváme venku. Čuba si asi myslí, že má tolik kamarádů, protože se k nám psi hrnou zdálky a ona se s nimi šťastně zdraví. No jo, jenže oni vědí, že v levé kapce bydlí krabička a nakrájeným játrovím a ta naše čubizna u toho, to je taková daň za dobrůtku.