Člověk si od nepaměti pokládá otázku, jak vznikl, kam jde a kdo vlastně je. O vysvětlení této otázky se snažila snad všechna náboženství, která kdy vznikla a v posledních pár stoletích pak i věda. V tomto krátkém pojednání bych se rád tak trochu nevážně věnoval té poslední variantě vzniku člověka, tedy co nám o tom říká současná věda.

Četné prameny nám říkají, že náš nejstarší společný prapředek byl hominid jménem Australopithecus. Nejznámější nález je z roku 1974 pod jménem Lucy. Asi 40 % kostry Australopithecus afarensis bylo nalezeno v Hadaru v údolí Awash v Ethiopské proláklině Afar. Byly to úlomky kostí, ze kterých pak byla zrekonstruována celá kostra naší společné pramáti.

Podle projektu šimpanzí a lidský genom se ze společného předka vývojová linie těchto dvou druhů rozděluje asi před 6 – 8 miliony lety. To jsou ovšem pusté dohady a antropologové se nemohou shodnout na tom, zda to podle molekulárních hodin a genetických studií posledních nálezů Sahelantropus tachadensis starých 7 milionů let a Orrorin tugenensis, který žil nejméně před 6 miliony lety, to nebude trochu jinak a vývojové rozdělení nenastalo o milion let později. Tito výtečníci ještě běhali po všech čtyřech, jako dnešní šimpanzi. Také se spekuluje, že mezi šimpanzi a těmito primitivními hominidy kvetla láska a po další milion let se mezi sebou množili, než se jejich vývojové větve nadobro rozdělily.

Australopithecus afarensis

Další primitivní hominid, který má být náš prapředek je Ardipithecus, který ještě žil ve stromech, běhal po čtyřech, avšak se už začínal stavět na zadní, jak nám prozrazuje anatomie jeho kosterních pozůstatků. Byl asi metr dvacet vysoký a ruce měl skoro tak veliké jako my nyní. Mozeček veliký asi jako dnešní šimpanz a pohyboval se po Africe zhruba před 5 miliony lety. Za další milion let se z nich vyklubali Australopithecové a známá Lucy.

Australopithecové však už chodili po dvou a nikoliv po čtyřech zhruba před 4 miliony lety. To bylo vyvozeno podle geometrie či utváření pánve, páteře a kostí nohou. Stopy po těchto výtečnících končí zhruba před dvěma miliony lety. Nic jim nevadilo, že měli stále ještě malý mozeček, velikostí ne nepodobný šimpanzímu. Měl pouze 35 % velikosti současného průměrného lidského mozku. Většina druhů Austrlopitheců měla lehkou stavbu těla, měřili 1,2 až 1,4 metru, tedy byli poměrně mrňaví. Na rozdíl od současných homo sapiens sapiens byli tehdejší samečci až o 50 % větší než samičky, kdežto nyní u lidí toto číslo představuje 15 %.

Předpokládá se, že tito tvorové používali jednoduché nástroje, asi tak jako dnes šimpanzi a gorily. Jejich jídelníček byl převážně vegetariánský, ale nepohrdli občasnou masovou pochoutkou. To bylo zjištěno studií mikroopotřebení jejich zubů a pak i podle stopových prvků obsažených v kostrách.

A tak z australopithecus africanus se prý vyvinul austarlopithecus sediba, jakýsi mezičlánek, který měl kostru podobnou svému předchůdci, avšak lebku a zvláště mozkovnu už jako homo erectus, který se pak z něj vyvinul. Tento není znám pouze pod jménem homo erectus, nebo také homo ergaster, či pithecantropus, údajně náš další prapředek.

Tento se vyskytoval před 1,8 až 1,3 miliony lety a byl velmi čiperný. Dokázal se, před téměř dvěma miliony lety dostat z Afriky až na ostrov Java a do Číny, Evropu nepočítaje. Z tohoto se pak dále vyvinuli homo heidelbergensis, homo neanderthalensis a homo sapiens. Ovšem jak se to přesně dělo, to je obestřeno tajemstvím. Sami paleoantropologové se mezi sebou nemohou dohodnout, zrovna jako na tom zda homo erectus a homo ergaster jsou jedno a to samé, či dva různé druhy. Homo ergaster tím pozdějším a trochu více vyvinutým. Ono je zde tak trochu zamlženo. Také to mohlo vypadat následovně. Z homo erectus se vyvinul homo habilis a z něj homo ergaster, ze kterého pak vznikli homo heidelbergensis, homo neanderthalensis a v Africe, homo sapiens. Ale kolik vědců tolik názorů a konkrétních důkazů je pomálu.

Homo erectus

Homo erectus byl již pěkně vzrostlý, jeho průměrná výška prý byla 1,79 cm a kostra robustnější než u současných lidí. Samci homo erectus byli o 25 % větší než samice. I mozek byl už daleko větší, celých 1 100 cm³.

Tito hominidi byli také asi první, kteří začali žít jako sběrači a lovci, žili v tlupách a dorozumívali se jakousi protořečí. Vytvořili primitivní společnost, ve které se starali o nemocné či zraněné a nemohoucí. Také začali používat již složitější nástroje a zhotovovat vory, na kterých se pouštěli i na oceány. Znali kterak používat oheň i když toto umění někteří vědci přičítají až pozdějším a vyvinutějším, homo heidelbergensis a homo neanderthalensis.

Homo heidelbergensis, potomek homo ergaster, žil společensky v tlupách, měl jakousi řeč, lovil ve smečkách i velká zvířata, používal oheň a pohyboval se po zemi před 600 000 až 300 000 lety. Byl průměrně 1,8 m vysoký, jeho mozek byl co do obsahu srovnatelný se současným lidským, měl 1 100 – 1 400cm³ a stavba jeho těla byla robustnější než naše současná. Také na základě nálezů bylo vydedukováno, že převážně byl pravák, jako většina nynější lidské společnosti. Žil na území Evropy a přední Asie.

Další stupínek ve vývoji lidského druhu byl Homo neanderthalensis. Tento žil na skoro stejném území jako druh předešlý, ale co do rozlohy trochu větším. Jeho pozůstatky byly nalezeny až v Altaji a za Uralem, tedy Střední Asie. V tomto prostoru žil nejméně 100 000 let, aby v Asii vymizel před 50 000 lety a v Evropě u Gibraltaru až před 24 000 lety. Po 46 000 let však sdílel toto území s Homo sapiens, který emigroval přes střední východ z Afriky zhruba před 70 000 lety, aby pak zaplavil celý svět. Jak to ale dokázal, jsou jen pusté dohady, konkrétní důkazy chybí.

Neandrtálci nebyli žádní primitivové. Spíše naopak. Obývali Evropu a Asii v době ledové a museli čelit značným těžkostem. K přežití a rozkvětu jim jistě pomohl jejich bystrý mozek. To jen tak na rozdíl od homo sapiens, který vznikl již před 160 000 lety z Homo rhodesiensis v Africe, za daleko příznivějších klimatických podmínek, které ho nenutily k velkému uvažování co a jak, aby přežili.

Typický Neandrtálec byl 164 – 168 cm vysoký, samice o trochu menší, 152 – 156 cm. Stavbu těla měl značně robustnější, ramena měl rozložitá a byl mnohem silnější než nynější člověk. Není se co divit, jinak by mamuta neulovil, že ano. Žil v rodinných společenstvích, dorozumíval se řečí a vyráběl a používal sofistikované nástroje a zbraně. Obsah mozkovny měl 1 200 – 1 900 cm³, a mozek jistě používal v míře nemalé, aby v těžkých podmínkách doby ledové jeho rod vzkvétal. Vlasy měl mít rezavé, či rusé a pokožku světlou, aby slabé sluníčko stačilo v těle vytvořit dostatečné množství vitamínu D. Na četných nálezech kosterních pozůstatků Neandrtálců jsou patrny časté úrazy podobné úrazům nynějším profesionálním jezdcům rodea. To svědčí o tom, že i velkou zvěř lovili kopím, kterým ale pouze bodali, neházeli je, a pak na úlovek skočili a snažili se ho zdolat zápasem podobně, jako jezdec na rodeu zápasí s býčkem. Avšak četné zahojené fraktury svědčí o tom, že o zraněné bylo v tlupě pečováno. Zrovna tak pohřbívali zemřelé a stavěli si komplexní příbytky s ohništěm.

Jak homo sapiens ovládl svět

Když zhruba před 70 000 lety došel z Afriky na území Neandrtálce homo sapiens, tak vyvstala soutěž o území. Neandrtálci žili v relativně malých společenstvích a neprovozovali častý společenský styk s jinými klany. Oproti tomu homo sapiens, se spolčovali do větších seskupení a jejich společenský styk byl daleko intenzivnější. Láska je však mocná čarodějka a tak se na bývalém území Neandrtálců mezi sebou množili Neandrtálci a Homo sapiens. Neandrtálci pak byli postupně absorbováni ale také vytlačeni Homo sapiens, mezi které patřili i Cromagnonci.

Moderní Homo sapiens sapiens, který je nyní všude na světě, má společnou pramáti v Africe. Avšak ten, který se nachází mimo Afriku, má podle nejnovějších poznatků od 1 – 4 % DNA Neandrtálce. Takže ve zbytku světa, mimo Afriku, vděčíme asi těmto našim předkům za vše to, co jsme jako lidská rasa dokázali. Ano, Neandrtálci byli chytří, vynalézaví a uměli si poradit tam, kde by i současný člověk měl co dělat.

Aby snad nebyl vývoj lidského druhu tak jednoznačný a nudný, tak se občas vykopu nálezy, které tak trochu touto teorií zamíchají. Jako třeba nález Hobbita na Indonéském ostrovu Flores v roce 2003.

Lebka homo erectus

Jde o hominida zhruba 1m vysokého s proporcemi téměř současného člověka a mozkem velkým jako šimpanz, pouhých 380 cm³. Hobbit, jak se homo floresiensis říká, žil v této oblasti od 94 000 do 12 000 let před naším letopočtem, tedy relativně nedávno. Homo sapiens sem dorazil až před 45 000 lety. Hobbiti žili podobným způsobem jako Neandrtálci až na to, že nelovili mega faunu jako oni. Takže i přes malý mozek, byli značně sofistikovaní.

Tento poměrně nedávný nález je nám velice blízký, protože kamarádka naší snachy Edity, Ditte z Dánska, se jím jako doktorka paleoantropologie už několik let zaobírá. Byla několikrát u nás, dokonce i několik společných výletů do okolí jsme podnikli a hlavně jsme hodně mluvili na téma Hobbit. On je tak trochu antropologická záhada. Porovnáním kosterních detailů je Hobbit více podoben ranným hominidům a šimpanzům, než modernímu člověku, jehož proporce však má.

Shoda vládne v tom, že Hobbit a homo sapiens jsou dva různé druhy. Na ostrovu Flores byly také nalezeny známky pobytu Homo erectus, 840 000 let staré. Jak ale vznikl malinký Hobbit z těchto poměrně velkých hominidů, není známo. Největší záhadou však je, jak s mozečkem zhruba čtyřikrát menším než Neandrtálec, nebo současný člověk, byl tento hominid schopen stejného způsobu života jak jeho velcí bratři Neandrtálci v Evropě. Společný lov, používání ohně, řeč, pohřbívání mrtvých, starost o nemocné, složité nástroje a řada dalších, se jaksi vymyká ustáleným názorům. Podle anatomické stavby jejich malého mozku, měl však stejně velký dorsomediální prefrontální kortex jako moderní člověk, je možno vydedukovat, že byl také podobně inteligentní se schopností sebeuvědomění.

Takže v průběhu věků vznikaly různé druhy zvířat a hominidů, aby posléze zanikly. Proč a jak byl homo sapiens sapiens tak úspěšný, že ho nyní najdeme všude na planetě, kde dosáhl počtu sedmi miliard, je asi tím, že si vytvořil sofistikované společenské styky, řeč a v neposlední řadě, že je až neskutečně přizpůsobivý oportunista.

A nebo to bylo všecko úplně jinak.

Současné činy a vývoj tohoto úspěšného druhu však vzbuzují jisté pochybnosti a obavy o jeho dalším trvání. Aby nedopadl podobně jako veleještěři, kteří mimochodem byli úspěšným a dominantním druhem podstatně déle než ten současný.

Lebka homo floresiensis