19. 7. 2006
Malér. Holka našla na skalce výsledky mých průkopnických prací. Místo potřesení tlapkou za zásluhy o archeologii vedla řeči. O velkém třesku. Tedy netřesku. Jestli se nevzpamatuje, mám se prý těšit. Neřekla, na co. Asi chystá překvapení. Já taky. Chci zahájit průkopnické práce na tarásku.
Začnu u mateřídoušky.
20. 7. 2006 10.30
Holka mne nazvala hrabošem, vrahem mateřídoušky a velkorypadlem. Jsem uražen. Odcházím k holce Jiřině. To je sousedka. Miluje mne, nenadává mi a dneska zrovna dělá lívance. A nazývá mne Piškůtkem, Pišínkem, mazílkem a ňufánkem.
15.40.
Slyším holku. Volá nějakého Piškota. Tady nikdo takový není. Na polštáři v Jiřinině posteli leží velkorypadlo, přecpané lívanci se šlehačkou.
22. 7. 2006
Budeme v novinách. Nejdřív jsme měli být v novinách, protože holka našla úplně obrovského hřiba.
Položila ho na trávu před chalupou. Chtěla ho vyfotit a poslat do redakce. Nevyšlo to. Ale v novinách budeme. Hroch, který se prožene Šumavou a rozdupe obrovského hřiba, bude redakci taky zajímat.
25. 7. 2006
Přijely další holky. Sousedky. Petra a Kačka. Pěkné kočky. Tedy holky. Jsou do mne zamilované už od minulého léta. Hned jak přijely, tak mne vzaly do náruče. Chvíli to vydržím. Aby moje holka viděla, že není jediná na světě a jinde si můžu leda polepšit. Kačka se mnou sedí ve vypolštářované houpačce. Dává mi lipánka. Lžičkou. Mlaskám, aby si holka všimla. Vždycky mi jenom pleskne lipánka na tácek. Myslím, že mne zanedbává. 
27. 7. 2006 11.30.
Zanedbává mne. Odmítla mi vydat druhý kuřecí řízek. Prý mi jeden musí stačit. Jdu se podívat, co dnes vaří Petra s Kačkou.
11.45
To jsou dneska lidi. Nabízet kocourovi polívku z pytlíku. Fuj. Potřebuji domácí stravu. Teplou. Jdu se podívat k Jiřině.
13.00.
Chtějí, abych vyhynul. Domluvily se. Jiřina mi nabídla,že se se mnou rozdělí o chleba s máslem a rajčata. Prý dnes nevaří. Prý čekala, že jí moje holka pozve na řízky. No tohle!! Mně řízek nedá a jiným by ho cpala. Začíná si nějak moc dovolovat. Budu muset zjednat pořádek. Nejdřív ovšem musím sehnat něco k jídlu. Nemohu dopustit moje vyhynutí.
13.45
Nebyla dobrá. Byla divně cítit. Měla blbou chuť. Měla moc kostí. Špatně se porcovala. Byla olepená trávou. Asi už u řeky ležela pár dní. Nepochutnal jsem si. Ale mám radost, že dokážu najít potravu a nevyhynout. Jdu to říct holce. Řeknu, že jsem tu rybu sám ulovil. Nikdo nemusí vědět,že jsem si vypůjčil rybu, kterou na břehu předevčírem zapomněl sousedů kluk Tomáš.
14.15
Ani jsem nemusel nic říkat. Hned poznala, že blinkám rybu.
15.20.
Blinkám.
16.10.
Pořád ještě blinkám.
17.00
Už neblinkám. Bleju jak Alík.
Holka říká, že jsem čuně, když žeru ryby. A že mám štěstí, že jsem čistotný čuně, protože chodím blinkat do záchůdku. Podle mě mele z hladu. Když šla pozvat na řízky Jiřinu, řízky padly za vlast. Tedy do hrocha. K obědu byla jen bramborová kaše. Až holka zmizne z kuchyně, kouknu se, jestli trochu nezbylo. Vyhynutí mně musím zabránit všemi dostupnými prostředky.
Mňautobiografie pana Profesora (9) – Represe
28. 7. 2006
Prší. Nesnáším to. Voda by mi tolik nevadila. Ale vadí mi, že mne holka nazvala zmoklou slepicí. Chci, aby to odvolala. Kousnul jsem jí. Trochu. Výchovně. Vykvikla. Řekla, že jsem neskutečnej pakůň. Podle mě je zmatená jak lesní včela. Ještě pořád si neujasnila, jaké domácí zvíře zaujalo v jejím životě hlavní místo. Musím jí v tom pomoct. Kvok.
29. 7. 2006 14.15
Pořád prší. Z nedostatku lepší činnosti jsem se vydal na průzkum půdy. Zajímavé místo. Miluju adrenalinové sporty. Z trámů trčí sem tam hřebíky. Musí se dávat pozor. Na hřebíky. Těžko můžu dávat pozor na něco jiného. Takže za tu rozbitou sochu, o kterou jsem zakopl, ani nemůžu. A pixlu s nějakou barvou mi taky do cesty dávat neměli. Střepy v louži barvy vypadají zajímavě. Jako obraz. Obraz jsem nazval Adrenalin pro moji holku. 
15.50
Ještě stále obdivuje můj obraz. Teda uklízí. Některé výrazy, kterými mne nazvala, ani neznám. Některým otázkám rozumím. Vím dobře, které pako nechalo otevřené dveře na půdu, když se ví, že je v chalupě nemožnej kocour. Nemůžu pako prozradit. Někdo ze mě ty pavučiny dostat musí. A prostřední holka umí vyčesávat nejlépe.
30. 7. 2006
Už neprší. Ale v řece je nějak moc vody. Teče rychle, hučí a zabavila mi můj meditovací kámen. Není vidět. Chodím se dívat, jestli už je vidět. Vyjdu z chalupy. Mířím k řece. Za mnou žene holka. Piští, že tam nemám lézt. Vezme mě voda. Prý ji z toho může vzít čert. Už za mnou žene po dvanácté. Za ní supí Bubu. Myslí, že holka mi nese šunku. Nenese. Ale nese do chalupy Bubu a mě. Chvíli se věnuji výcviku myši Evelíny. Pak zas jdu na obhlídku kamene.
Holka za mnou. Prý ať ji neštvu. Prý jestli se utopím, tak ať si jí nežádám. Prý kdo má za mnou pořád lítat. Zbytečný řeči. Kdyby navalila šunku hned, tak se na nějakej šutr ani nevymňouknu.
1. 8. 2006
Ubránil jsem ho! Území! Tady se žádnej našamponovanej frajírek roztahovat nebude! Do vedlejší chalupy přijela návštěva. Přivlekli s sebou něco hodně chlupatého. Říkali, že je to kocour. Šlechtěnej. S titulama. Šampion. Pche. Že ještě nikdy nebyl venku. Vypadal na to. Voněl jako koupelna, když z ní ráno vyleze holka. Byl načechranej. Když ho postavili na trávu, málem mu hrůzou vypadly oči. Ty udržel. To, čím zkropil trávu, už ne. Šel jsem mu vysvětlit, kdo tomu tady šéfuje. Šel jsem mu říct, ať ho ani nenapadne koukat po mojí holce.
Šampionova panička pištěla, že kocourek není na obyčejné kocoury zvyklý. Že kvůli shánění titulů neměl na jiné kocoury čas. A že prý obyčejní kocouři mívají blechy. Moje holka se klepala vzteky. Šampion se klepal strachy… Nebylo na co čekat. Vysyčel jsem na něj, co si myslím. Pak jsem mu jich pár plesknul. Kromě ječení se nevzmohl na nic. Pocuchal jsem mu účes a natrhnul ucho. Pak mě odlapla holka. Nesla mě pryč. Vedla sice řeči, ale zdaleka ne takový, jako když jsem hodil myš Evelínu do hrnce s polívkou. Z toho jsem usoudil, že se jí šampion taky nelíbil. No však! Tady máme všichni rádi jenom mě.
2. 8. 2006 13.45
Návštěva se šampionem už odjela. Prý o tři dny dřív, než zamýšleli. To nechápu. Tady je přece nejlépe na světě. Ale asi ne pro šampóna, který nevystrčí nos z chalupy. Prý utrpěl trauma. Prý bude muset k psychologovi. Chci taky k psychologovi. Holka chystá maso na večer. Bude se opékat. Nechce mi dát ani kousek. Asi se z té vůně zblázním.
Oblíznutím plně aktivuji chuťové buňky. Zoufalým pohledem a prosebným pomňukováním se snažím aktivovat taky holku. Chci, aby mi aktivně vydala kousek masa. Jen co bych kvalitu otestoval, chuť vyhodnotil. Holka nemá pro kontrolu kvality pochopení. Řekla, ať zapomenu. Že je to vepřové a to je nezdravé, nevhodné a vůbec, marně prý loudím. Tss. TSSSSSSS! Holka ještě řekla, ať nepočítám s tím, že večer u ohně něco ukradnu. Pche!
18.45.
Ještě pořád na mě volají. Přece si nemohou myslet, že bych jim ten báječně opečený stejk vrátil??
Piškot Pišutka v.t.
Piškote, ty vobludo, zase jsem za blba, když se tu řehtám jak kobyla v Chuchli. Věta o Piškotovi, co není, ale na polštáři leží velkorypadlo přecpaný lívancema mě nadchla. 😀 Navíc mám pořešen zítřejší oběd. Večer bude šašlik, tak jsem k obědu chtěla něco lehčího. Lívance to jistí…….
Piškote, kdybychom tě neměli, museli bychom si tě vymyslet…..
Jsem za vyvrhela. Jednak zmizelo CD, které leželo vedle monitoru a druhak jsem si dovolil snízt housku se salámem a nedat ANI JEDINÉ HLADEM UMÍRAJÍCÍ KOČCE. Jsem vyvrhel a odcházím se stydět na hnůj (ještě, že žádný nemáme).
Proboha!!Vždyť vyhynou! To ani nemohu Profesorovi říci, byl by rozrušenej.Kocour. 🙂
Pane Profesore, vaše spisy jsou velkou inspirací národu kosourů a koček: dnes ráno holka velká moje nesnídala. Přes noc jsem musela udělat inventuru výživové hodnoty grahamového rohlíku. Ochutnala jsem ho na šesti místech, konstatuji, že bez růžových náplastí je to naprosto nevhodná strava pro všechny typy koček. Naprosto nechápu, co na tom ty holky viděj? :O
No jo, když nejsou dodány a přiloženy – předloženy růžové náplasti, tak i rohlík je dobrý, zejména, je -li vlastnotlapkově ukraden. Mně včera mlsný vědec loupil z talíře placku bramboráku…prostě ji ohlodával, a že byla hodně česneková! Nic nevadilo, děsně mu to chutnalo. Dát mu to na misku, tak se snad půjde poohlédnout po nové holce, u níž by si mohl výrazně polepšit.
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) „Němčina je hrozně těžký jazyk – píšeme schön a čteme šén,“ říká Němec. Francouz mu oponuje: „Nejtěžší je francouzština – píšeme Jean a čteme Žán!“ Čech říká: „Nejhorší je čeština – píšeme Praha 10 a čteme to Vršovice!.“ .(*)
~o) Hezký večer všem a pěkně se vyspinkejte. ~o)
Milí Zvířetníci, Profesor jest momentálně zaneprázdněn kutáním oblíbené hračky zpod válendy, kam ji bravurně začutnul při fotbálku, takže jsem pověřena tlumočit jeho poděkování za pochvaly. Doslova, cituji: Holky a kluci, jsem potěšenej. Kocour. Těší mne, že moje spisy nalezly tolik pozorných čtenářů. Až dořeším tento výzkumný úkol, přesněji, až přesvědčím holku, aby mi tu myš vylovila a vhodila zpět na hřiště, zas něco nadrápsnu, totiž, vědecky ztvárním. Všem posílám pusu čumákovku – jsem družnej kocour.
(cat)
Bude nám ctí a potěšením. Těšíme se. Všichni (inlove)
Vážený pane profesore Piškote, dneska jste mě rozesmál. ale holce se nedivte pane profesore, myslí to s vámi dobře, i s tím kocouřím šlechticem. A rybičky jsou dobré jenomčerstvé, pro příště to víte. A moc děkuji za krásné povídání. (h) (h) 🙂 🙂
Piskote, te zeru! Uplne. Ale jen potichu, at to Felix udatny neslysi – desne by zarlil!!! (cat) (h)
Vážený pane profesore, musím říct, že vaše biografie je jedna z nejkvalitnějších vědeckých prací, které jsem zatím četla. Budu dále sledovati Vaši zájímavou literární činnost, doufám, že budete v psaní pokračovat. 🙂
Hahaha, nádhera! 😀 😀 (cat) (cat) (f) (f) (h)
Pán profesor Piškót, ste proste neodolateľný (h) (h) (h)
Pane profesore kocici, to jsou same perly. Uz jsem se dlouho tak uprimne nesmala. (cat)
Mně se jeví dost dobrá fotka hrdě vztyčeného kocoura (cat)
Na polštáři v Jiřinině posteli leží velkorypadlo, přecpané lívanci se šlehačkou.
(rofl) (rofl) (rofl)
Miluju Piškota, miluju Piškota (makeup) (inlove)
Velevážené velkorypadlo, pane profesore Piškote, jsem váš vytrvalý obdivovatel – a zřejmě nejen já. Nejspíš se mi k PC dostal některý z dalších vašich obdivovatelů a inspiroval se. Jak jinak by se mohlo stát, že od slavnostního „filipojakubského“ ohně záhadně mizely špekáčky? Ty nejlepší špekáčky na světě od spřáteleného řezníka Honzy? Jo – a taky jeden stejk…
Těším se na další povídání – to, že po něm budou naši kočkouři zase o něco více inspirovaní, je holt to riziko podniku… Nemám nechávat zapnuté PC.
Nemáš. Protože tohle je takové vyprávění, že by inspirovalo i naše kočky plyšové. Mluvicí.
Co věta, to perla. A hned je člověku veseleji. Dík za projasněný den.
Teda, Piškote, nevím, co se mi líbilo víc jestli velkorypadlo, šampion nebo vyhlížení kamene (tedy ukončení za šunku). A ty tvoje neustálé snahy nevyhynout hlady… Jsi báječný vypravěč a sqělá konkurence jistého Ešuse, který se zde již hóóóódně dloho neobjevil. Nevíš proč? (chuckle)
Teda pane profesore, to je paráda! Holka našla výsledky mých průkopnických činností – myslím, že Kocourek by mohl taky vyprávět. Ale vše je jen a jen moje blbost. Odložená taška na počítač, zaplať pánbu bez něj. Dlouhé ucho bimbající se z botníku dolů. Vedle košíček s papírovými kapesníčky a vysoká vázička se suchou květenou. Odcházím od odložené tašky s pocitem, že bych neměla riskovat, neb Kocourkova nenechavá zvědavá tlapička určitě ucho spolehlivě nalezne a bude průšvih. Odcházím, nicméně nedbám, tak se nesmím divit! Po několika minutách, kdy relaxuji u ledničky u sklínky bílého po pracovním dnu nabitém událostmi, rána jak z děla, Kocourek sviští pokojem pod pohovku a v předsíni na dlaždičkách roztřískaná vázička, rozsypané kompletně sušené květiny, už totálně nepoužitelné a vedle taška na počítač. Odnesl to ještě jeden obal na CD. Ještě, že tam ten počítač nebyl! Ale zlobit se na něj nemůžu, já jsem ten viník! Mám počítat s tím, že mám doma zvědavé kocouří dítě. Jeho zahradničení jsem také neunikla. Zasazený pryšec vydržel v květináči asi 20 minut! Pak byl odborně vypreparován, bohužel přímo nad stolečkem, na kterém je rádio, ovládače na DVD, CD přehrávač, televizi apod., zásuvkový pětipes a další hromada věcí, snadno zničitelných, ale hlavně všepojímajících. Kocourek své dílo zkázy korunoval tím, že si o okraj květináče, kde zbyla již jen nakypřená hlína, opřel tlapičky a tím ho převrhl do těch věcí na stolku, takže hlína byla opravdu všude! No, hubujte ho! Proč sázím kytky, když vím, jak báječně zahradničí!? Zase si za to můžu jen a jen já! Tak pane profesore, pokračujte ve svých příbězích, moc príma se to čte! Kocourek taky někdy něco mňoukne, ale až nastane ta správná doba!
KáMo, už se těšíme! (h)
KáKo, těším se, až nám také něco napíšeš. A přeji šťastné zdolání všech úskalí, které tomu možná brání. (h) (h) (h) (h) (h) (h)
Nestíhám číst ani články (tedy dočíst, obvykle aspoň jeden rozečtu), ale Piškota jsem si ujít nenechala. Moc pěkné počteníčko a Rysíkovi se líbí Piškůtkovy fotečky (mně taky).
Děkuju.
Piškote, ta bys měl být namletý, usušený a prodávaný v lékárně na předpis. Jsi to nejskvělejší rozjařovadlo (rofl) . myslím, že jste se s paničkou fakt vyhráli. Ještě že to jistí hroch svým rozumem a rozvahou. (chuckle)
UUÁÁÁ!!! Bacha na mě, včera mi pan doktor zakázal námahu veškerou, včetně velikého smíchu (jak řekl – a moc se nesmějte, to není žádná sranda 😀 ). Ale já se nesměju, já se tady sypu smíchy (rofl) . Andulka na mě kouká jako na zcela nemožnou osobu a ptá se, jestli au au au, když slzím. Blonďák Jája Pupo buší packou do mojí nohy, aby jako klid, když se rozhodl povalovat.
Už vidím toho doktora, který si myslí, že jeho nařízení splníš beze zbytku. Nooo, leda přikurtovaná k posteli. (inlove) Tak s rozumem, ať všechno dobře dopadne. (sun)
Piškote, báječné !!!!!!!!!!!!
A pro všechny, co slaví, slavili či slavit budou, vše nejlepší a hodně, hodně zdraví!
Prohlédněte si síň horské slávy…
http://www.astro.cz/apod/ap100504.html
Nádherná fotka. Vzkážu přítuli naší nejstarší. On je totiž Stanislav.
To je skvělá fotka – žádného Stanislava neznám, takže zabavuji, a to včetně komentáře. Koukal jsem pak ještě na odkaz na Brockenovo spektrum, a to je tedy taky síla.
Česky se tomu jevu říká Brockenské strašidlo.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Brockenské_strašidlo
Podařilo se mi ho vidět, ne na Brockenu, ale ve Velké Fatře a je to opravdu nezapomenutelné – můl vlastní obrovský stín promítnutý na mlze a duhová svatozář kolem hlavy – no koukala jsem značně vyjeveně.
Piškotku, jsi vážně hvězda (*) . Báječné čtení od začátku do konce, od velkého třesku netřesku přes velkorypadlo po kontrolora kvality (y) (rofl) .
Nojo, chudák šampon a jemu podobní, darmo mluvit 🙁 . Jejich páníci by potřebovali odbornou pomoc 😛 .
POOOMOOOOOOOOOOOOOOOOOOC, POMOOOOOOOOOOOOOC 😀 (rofl) (rofl) 😀 (rofl) 😀
……….Nevyšlo to. Ale v novinách budeme. Hroch, který se prožene Šumavou a rozdupe obrovského hřiba, bude redakci taky zajímat………………
………Střepy v louži barvy vypadají zajímavě. Jako obraz. Obraz jsem nazval Adrenalin pro moji holku. ………
………Ještě pořád na mě volají. Přece si nemohou myslet, že bych jim ten báječně opečený stejk vrátil??…………..
Boože, na dnešek jsem se fakt těšila, páč jsem věděla, že si hubu hned ráno roztrhnu 😀 😀 😀 😀
Pane profesore Piškote Pišutko!
Velice fandím tvému bádání a následným disertačním pracem. Nechápu, proč ti holka nechtěla vydat další kuřecí řízek (a moc by mě zajímalo, kolík řízků padlo na oltář vlasti – teda kolik jich spořádal tvůj spolutrpitel hrošík šumavský (chuckle) ).
Těším se na další kecy – tedy na další vědecká pojednání (clap) (clap)
YGO, no proč, protože je to slané, smažené, nezdravé , přece. A navíc, Mňaufix, když velká holka má jeden řízek, prostřední jeden a nejmladší taky jeden, tak proč by mlsnej Profesor musel mít ausgerechnet dva??? I Hrošík se spokojil s jedním, řízkem.
On je Profesor prostě mlsnej a má vytříbené chutě. Miluje houbové řízky, kuřecí řízky,šunku, lipánky a jogurty ( malinovej, jahodovej) , různé sušenky v polevě ,tavené sýry i eidam . Prostě to, co se zdravou kočkovýživou moc nesouvisí. Má nastudovanou a léty k dokonalosti vybroušenou loudicí etudu, kdy se neodolatelně nakroucá, pomňukuje teninkým hláskem , tlapkou si významně hladí bradičku a očima přímo volá Déééj!Dééj, nebo vyhynu, vím, že bez toho řízku/jogurtu/sušenky vyhynu a to nemůžeme dopustit. Moje přednášky na téma „Je to slané a co tvoje ledviny, je to smažené a co tvoje cévy, je to sladké a co tvoje linie :-). “ vyslechne vždy pozorně…a potom už se blaženě cpe darovanou pochoutkou.
ad „protože je to slané, smažené, nezdravé“ – a to jsi mu ty řízky nemohla udělat neslané a nemastné, tudíž zdravé – třebas takový tataráček?! – to jsou jenom výmluvy – chichichi.
Tatarák nemastný a neslaný? Brrrr (doh) To by ani profesor Piškot nežral. 😀
Houby víš, co je strach ze smrti hladem!!! (rofl) Já to tak Zikimu dělám a nikdy neřekl Brrrrr, ale vždycky Ještěěěěěě
Potvrzuji. Nežral. 😀
Ygo, mohla, mohla a také mnohokrát udělala , speciální profesoří stravu, která se tváří jako strava holek. Jo, jo. Profesor přičichl a zcela jednoznačně dal najevo, že on při svém vzdělání není blbej pozná , že se ho tady někdo snaží ošulit. Jakousi náhražku jíst teda nebude, tohle si můžu sníst klidně sama a jemu ať pěkně předložím to, co máme my. A bylo. 🙂
Jóó – chutě pánů profesorů jsou nevyzpytatelné (rofl)
Deník (nebo Mńaubiografie) je nádherné čtení. S Profesorem si fakt užíváte. A díky zprávám i my (h)
Chudák šampon. Kocouří i psí. Proto jsem nikdy nechtěla plemeno, které se musí složitě výstavně upravovat. My před výstavou (nepřeháníme to, ale občas se tam vyskytnout musíme) někdy vykoupeme (teď před klubovkou jsme to ani nestihli), drobet ostříháme (ale stříhám i nevystavovanou Áju, aby nevypadala zanedbaně – ovšem nepřeháním to). Nahodíme pokud možno čisté a nezáplatované kalhoty a botasky ze kterých jsme orvali nejhorší bláto a vyrážíme. Momentálně si před výstavou Ginny pořídila slušivý šrám nad okem. Včera jsme byli trochu pocvičit a zřejmě děvenka přehlídla nějaký klacek a nalítla do něj. Nevím, šrám jsem objevila až ráno a v kuchyni si ho neudělala. Prostě retrívří šampon může mít úplně normální psí život, takže vlastně šampon není. Ovšem chápu Matyldu s Borůvkou a fandím Profesorovi Piškotovi. My jsme na stejné lodi.
Piškote Pišutko, pane profesore….
naprosto skvělé, jsem ráda, že se s námi o Vaše zážitky dělíte…a tak nádherným způsobem….máte u mne řízek, houbovej řízek a na co si ukážete packou… (handshake) :*
Ještě se musím vrátit. Pokud mám já nominovat svou No 1 větu či odstavec, je to tenhle:
„Slyším holku. Volá nějakého Piškota. Tady nikdo takový není. Na polštáři v Jiřinině posteli leží velkorypadlo, přecpané lívanci se šlehačkou.“
Moje reakce se dá stručně popsat takto: Klikla, četla, humříla. (rofl)
Víď?? Jsou naprosto hroný voba – jak Luci, tak Piškot 😀 😀 😀 a nejde rozeznatk kdo je větší příšerák (y)
Přidávám se. Celý článek je úžasný! Kompletní dílo pana profesora mám postupně vytištěno a čtu si v něm průběžně, když mě chytne nějaká nenálada, ale tahle věta, ta mne zcela odrovnala. Smála jsem se dlouho a hlasitě a nedokázala jsem přestat. Už se moc těším na další pokračování. Po pravdě, začínám být závislá. A jen pro zajímavost: díky Zvířetníku a jeho zde přítomnému osazenstvu nás už víc než půl roku kromě psa a králíčka vlastní i jeden báječný kocouří Tygřík. Třeba se společně přemůžeme, a také pár odstavečků sesmolíme. Ale Piškota před ním musím utajit – jednak by mohl žárlit, a hlavně by se mohl inspirovat! 😉
Jitčo, přemožte se, jen ať je nás víc, nebudeme se bát vlka nic. 😀
Živě jsem si představila holku rozžhavenou doběla nad komentáři šampionovy majitelky- oooo, to muselo být! Asi jako ta majitelka jorka, co si Borůvku podezřívavě prohlížela, když vylezla z roští a snažila se z hlavy vydrbat kudlačky- vypadala značně zanedbaně a navíc si málem přikudlačkovala tlapku k hlavě a vypadala jako dement…
Piškote, rozjasnils mi ráno 🙂
Když oni ti polštářoví šampioni mají takhle venku v přírodě opravdu značný handicap – ať dělají, co chtějí, chovají se přitrouble, ale mezi námi – jak bychom dopadli my na slavnostní recepci u anglického dvora například? Pamatuju modrou peršanku (už za duhou), která kdyby napíchala vedle sebe všechny rozety z výstav, byl by toho čtvereční metr, a to je skromný odhad. Když jsme ji za páníčkovy asistence vysadili (sic) do rozsochy stromku o něco víc než metr nad zem, jala se zoufale mňoukat a nedokázala seskočit, takže jsme ji zase potupně snesli do trávy. Úleva byla patrná z celé kočky… (cat)
On to nemusí být ani žampiňon – vy víte, že Zikmund je typický představitel rasy Moravian Garden – a když jsem mu chtěla udělat radost po měsící života v bytě a vynesla jsem ho ven a posadila na strom, tak nejprve zcepeněl, pak mi hbitě skočil na rameno, zaťal drápy až po kořínky (ještě že jsem měla prošívanou vestu, jinak bych vypadala jako mrskaná devítiocasou kočkou) a mňoukal, jak když kočku táhá za ocas. Uklidnil se až v okamžiku, kdy jsem ho složila doma na polštářek.
Ale zase z takové zvěře netaháš pořád kudlačky. Borůvka je na ně talent. U řeky nám to chroští vyhrabali, aby tam nebylo staré listí, a většina chroští tudíž padla za vlast. No a včera v tom nic Borůvka zase nabrala kudlačku. Netuším kde. Ta snad musí mít někde zásobárnu, kam si chodí vylepšovat vizáž. Kudlačky na hlavě akorát blbě vypadají, ale na tlapkách vadí, tudíž je začne vykousávat nebo okatě předvádět, abych si té hnusné obtěžující kudlačky všimla…
Ze Zikmunda ne, z Toyi pořád (whew)
To my máme jiný zážitek. Když byl Micánek ještě kotě, trávil zimu v Praze a vánoční borovička mu připomněla venkovskou volnost. I vyšplhal hbiě nahoru. Jenže dolů to bylo „proti srsti“ – tedy dlouhým borovicovým jehlicím. Což kocour při šplhu nahoru nepředvídal. I zachytil se na chvíli ve vidlici borovice a my se smáli, jak se tam vyjímá. Jenže kocour neváhal, odrazil se a skončil na bratrově rameni, přičemž mu natrhl zbrusu novou košili. A stromek? Podle zákona akce a reakce se skácel na opačnou stranu, takže jsme hned měli všichni co dělat. NIcméně naše malé koťátko to tenkrát bravurně vyřešilo. 😀 😀
Šampionova majitelka madam rozžhavila svým ohrnováním nosíku nad „obyčejnými“ kocoury všechny v osadě. Chudáka šampiona nám bylo líto, protože z poznámek paničky bylo jasné, e ho má jen proto, aby dekoroval interiér, zdobil a na výstavách reprezentoval. Její neustálé hlášky o tom, že jedině ty „ušlechtilé aristokratky“ mají cenu , nás nadzvedly všechny. Milá paní snobka si prostě zjevně kompenzovala nějaký komplex a chudáka kocoura měla jako vkusný modní doplněk. Jo, jo, jsou mezi námi tací, bohužel, i na kočkowebech se vyskytují, urozenost svých chlupatců zdůrazňují a nad „obyč“ mourky či černoušky nosy ohrnují.
No, taky tu máme kavalíří žampióny v okolí a naše psice prý má štěněcí nohy a nekvalitní chlupy, holt není ten žampión, že. Jenže aristokratům člověk obvykle nepíše takový deníček, protože nedělají vylomeniny. Mají hlavně seznam veleúspěšných výstav. Já bych jim s radostí k těm výstavám přihodila nějakou radost, třeba aspoň šlohnutou šunku z tašky s nákupem nebo třeba „padá kočka, něco si přej“ a tak.
Tak, tak. U vidím, jak Pišuta píše deník z výstavy: Jsem naštvanej.Kocour.Jsem hodně naštvanej kocour. Jsem v kleci. Kolem chodí lidi. Koukaji na mně. Nevim, co na mně maji co koukat. Já teda taky koukám – kudy bych se mohl z klece autoevakuovat. Není tu místo. Nedá se tu hrát fotbálek. Nedá se tu vědecky pracovat, chybí materiál k výzkumu. Koukání lidí mne ruší. Asi ji kousnu. Holku.Mojí. Za blbé nápady, cpát nejmenovaného badatele do klece. Jen co se autoevakuuji, strčím do klece já jí. TSSSSSS!!!
Jenže Pišuta nic z klece psát nebude, protože je sice výstavní ( lump) , ale jeho holka si o výstavách myslí své a ničemu takovému kočičstvo nevystaví.
(chuckle) (h) (cat)
Zato si myslím, že máš dokonale šťastnou psici, a to je důležitější než všechny tituly a poháry na světě. (*) (*) (*) (*)
„Kačka se mnou sedí ve vypolštářované houpačce. Dává mi lipánka. Lžičkou. Mlaskám, aby si holka všimla. Vždycky mi jenom pleskne lipánka na tácek. Myslím, že mne zanedbává“ – tak tohle je naprostá bomba (clap) regulérně jsem se rozchechtala (inlove)
Profesore Piškote – jste skvělý spisovatel a na Vaše mňaukání se vždycky hrozně moc těším 🙂
pane profesore (cat) , jste literární (*) – prostě jednička (inlove)
pozdravujte hrocha (wave)
Piškote, že ty napovídáš Blesanovi! ON je totiž taky moc hodnej – tuhle si nechal vytáhnout z tlamy můj obalenej řízek, ani neprotestoval. A to mi ho bleskurychle (nomen omen) ukrad, když jsem se otočila k ledničce. No co, řízek se omyl, znovu obalil a měl smůlu. Blesan, ne ten řízek. 😉
Když tak nad tím uvažuji, v konečném důsledku měl ten řízek také smůlu, to jedině ty jsi měla kliku, že se dostal do tvého žaludku 😀
Jakou smůlu? Co by dělal – takovej bezprizornej řízek je k ničemu! Naštěstí se u nás vždycky najde někdo, kdo se postará…. 😀
Vždyť se o chudáčka bezprizorního chtěl postarat Blesan a tys mu v tom zabránila (doh) Sviň se styďáku 🙂 Ne ale vážně, kde berete odvahu přede mnou mluvit o řízkách ? Hmmm???? Už si skoro nepamatuju jak chutnají (whew) ale vzpomínka je velmi velmi lákavá…..
Moto: Tady máme všichni rádi jenom mě. (h)
Milý a milovaný pane profesore Piškůtku (inlove) , málo a špatně jsem spala, počasí je na baterky a plánovaný sobotní výlet na Petrovické kameny je pro sešlost poloviny výpravy už vlastně jen chimérou, ale svět je přesto krásný, protože jsi na něm ty.
A my všichni tě opravdu máme rádi, protože nelze jinak. A prosím, neuraz se, ale já začínám mít moc ráda i šumavského hrocha, je sladce odzbrojující.
(P.S. Prát se nemá, ale děsně jsem ti fandila a jsem moc ráda, že jsi tomu šampónovi natrhl pr …. ucho!) (chuckle)
Přeju všem krásný den!
Tak se počasí během dne přece jen vylouplo, tak se snad zadaří i jiné plány. (h) (sun) (h)
Taky mi dneska tohle kocouří povídání vyjasnilo den. Díky
Milý Piškotku, postaral jsi se o to, že vím, čemu se dneska budu v posteli před spaním smát (rofl) Kdo by to takhle krásného kocourka řekl, že bude mít takovou vyřídilku. Ale prosím pokračuj, já jsem „samé uši“ (jak říkají Američani „I’m all ears“)
U nás doma se říká: jsem jedno velké ucho. (nod)
🙂 (h) (f)