Pljeskavica s ajvarem, to je pro mě chuť a slunce Jadranu. Před pár dny jsem se vrátila z dovolené na moři, kde jsem si užívala skvělých a čerstvých darů moře. Přesto jsem se těšila na cestu domů, že se stavím ve vnitrozemí a zabrzdím někde u první pořádné konoby, kde se na grilu rožní sele či jehně a na roštu opékají papriky a báječně voní pečené mleté maso. Cestou domů si nikdy nenechám ujít dobrou pljeskavicu.
A že není pljeskavica jako pljeskavica, to ví každý, kdo to na Balkáně trochu zná. Pljeskavica je národním pokrmem Srbska, ale velmi populární je v Bosně a Hercegovině i v Chorvatsku.
Proč PLJESKAVICA?
Vypátrala jsem, že význam slova je odvozen od slovního základu „PLJESA“, což je slovo používané pro místní termín vystihující tleskání dlaněmi. Přesně tak se připravuje správná pljeskavica. S masem v dlaních se tzv. tleská tak dlouho, dokud se pěkně nezploští a nenatáhne do velikosti dlaně, či větší.
To je ta správná forma kulaté masové placky, které se s oblibou přezdívá „BBB = Best Balkán Burger.“ Z tohoto důvodu se dají objevit různě po světě speciální restaurace rychlého občerstvení, kde na slávě pljeskavice postavily své podnikání. Všimla jsem si jich např. v sousedním Rakousku a Německu, ale také v Dánsku.
I když se s oblibou peče téměř na celém Balkáně, nejvyhlášenější je Leskovačka pljeskavica, původem z města Leskovac v Srbsku.
Leskovačka pljeskavica – (dle srbské cyrilice: пљескавица, [pʎɛskaλογικές]), se připravuje z kořeněného mletého masa hovězího, vepřového a jehněčího. Pikantní šmrnc získává z pálivých papriček, které se do masového základu přidávají. Podává se s nakrájenou cibulí. Často se preferuje červená cibule, ale jak jsem si stačila všimnout, tak každá cibule má na Balkáně svůj půvab, proto se s ní v receptech ani na stole moc nešetří a na barvu se nehledí.
Ovšem že všechny další způsoby přípravy pljeskavice stojí za ochutnání. Každý region má totiž svůj skvělý recept.
Šarska pljeskavica se připravuje z mletého hovězího masa a plní se slaným ovčím sýrem Kashkaval.
Hajdučka pljeskavica se připravuje z mletého masa hovězího s přídavkem mletého uzeného vepřového masa.
Vranjanska pljeskavica se připravuje z mletého vepřového masa, které se dobře propracuje a ochutí solí a pepřem. Utvoří se 4 ploché placky velké jako dlaň, které se opečou z obou stran na grilu nad žhavými uhlíky. Během pečení nakrájíme 200 g bílé cibule na kolečka a orestujeme ji na olivovém oleji. Přidáme nasekaný nebo podrcený česnek (stačí 2 až 3 stroužky) a 200 g nakrájených zelených paprik a stejné množství nakrájených rajčat. Společně orestujeme do změknutí a dochutíme solí a mletým pepřem. Přidáme štědrou dávku plocholisté petrželky a touto směsí přelijeme každou opečenou pljeskavicu přímo na talíři.
Punjena pljeskavica – plněná pljeskavica ovčím sýrem, někdy i kousky slaniny je vždy tenká a přeložená tak, aby náplň zůstala ukrytá uvnitř a maso bylo opečené z obou stran.
Ať je pljeskavica udělaná tak či tak, vždycky je to chlouba Balkánu.
Těžko si vybrat tu jednu nejlepší pljeskavicu, protože všechny jsou nezapomenutelné. Výjimečnost pljeskavice dělá i její nekomplikovaná příprava, čerstvost použitého masa, ale hlavně dokonalá zeleninová příloha. Ajvar a křupavý balkánský chléb Lepinja ji dávají ten pravý šmrnc a punc originality.
LEPINJA, křupavý balkánský chléb – ploché chlebové placky se plní masem, ideálně pljeskavicou nebo čevapi z mletého masa, ale sluší mu i grilovaná zelenina. Nechybí sýr, ajvar či pikantní zeleninová omáčka.
Recept na chléb lepinju je jednoduchý – 250 ml vody smícháme s 20 g čerstvých kvasnic (1/2 kostky) a postupně zapracováváme bílou hladkou mouku, které musí být právě tolik, aby těsto pořád lepilo na prsty a zůstávalo vláčné. Těsto osolíme a v míse uhněteme kouli, kterou prsty potřeme olivovým olejem a prsty těsto promačkáme a vytlačíme do něj důlky.
Na teplém místě pod utěrkou necháme těsto cca 20 minut odpočinout a nakynout. Poté těsto znovu propracujeme a rozdělíme na kousky, ze kterých budeme vyvalovat placky o průměru cca 20 cm a výšce cca ½ až ¾ cm. Pečeme v předehřáté horkovzdušné troubě na 200 °C tak dlouho, dokud se placky nenafouknout a nezezlátnout na povrchu. Většinou na dokonalé upečení stačí 15 až 20 minut. Pečené placky necháme vystydnout, poté je rozřízneme a naplníme.
PLJESKAVICA
Pro 4 osoby potřebujeme:
- 500 g mletého vepřového masa nebo hovězího
- 500 g mletého skopového nebo jehněčího masa
- kousek pálivé papričky, feferonky
- sůl
- pepř
- 2 cibule
Postup přípravy:
Mleté maso smícháme s jemně nasekanou cibulí, osolíme, opepříme a společně s nasekanou feferonkou důkladně rukama propracujeme na kuchyňském stole. Z masa musíme dostat všechen vzduch, teprve pak se pěkně spojí. V chladu necháme několik hodin odležet. Ze směsi tvarujeme v dlani tenké placky velikosti dlaně a pečeme na rozpáleném grilu, případně na grilovací pánvičce. Podáváme horké.
Až nebudete vědět co hodit v létě na gril, vzpomeňte si na mleté maso a skvělou pljeskavicu. Jestli jste nikdy nenavštívili Srbsko, nevadí. Tohle je ta správná šance ucítit chuť a vůni vzdálené krajiny.
Máte v oblibě grilované dobroty z mletého masa? Jestli ano, tak co připravujete nejraději?
Dobrou chuť přeje Šárka Škachová / Kuchařka ze vsi / www.gurmanka.cz
ZÁZRAK!!! (rain) (rain)
Ano, zázrak, odpoledne pršelo a ochladilo se!
YGO, zasáhla vás včera, v pátek ta bouře co řádila večer na znojemsku? Alespoň vám trochu sprchlo?
Ne-e!!! Nic. Akorát já su furt splavená jak koně za brodem … myslím, že se mi potí aj šlapky na nohách.
U nás včera navečer sprchlo- ale nic moc, jen spláchlo prach… a dneska máme báječných 35 stupňů- začínám se děsit toho, co tady někdo pronesl- přestanou vedra a začne hnedka podzim…
No u nás ve stínu na jihu domu 34°, na severu ve stínu 32°. Podzim hned tak nebude, ono se to ještě alespoň jednou zopakuje. Ta vedra. Začala jsem spávat na dvoře, ale je to dobrodrůžo.
Tak to mě mrzí, já jsem vzpomínala (to už jsem ležela na dvorku před spaním), jestli u vás dvou zapršelo.
Děvčata, já si snad naplánuju výlet na ÚJM až někdy v říjnu – to už se snad neupeču:))
Doufám, že už je i u vás líp – já dnes chodím doma v mikině – tenké, ale mikině (wasntme)
Jinak máme tu od pátku na týden Patrika – je veselo, ale k počítači se dostanu jen zřídka. Přesto se snažím nakukovat aspoň z mobilu… 🙂
Možná bys dovezla déšť.
Ach,ach,oprava:Nie 0,5dcl octu-ale OLEJA!! Ocot len 4 pol.lyžice! Bola som istatá a z tepla som mala uvarené mozgy.-
teda,zabudla som pár slov k počasiu.Dnes 39 st.celziových,nebo bez jedinkého mráčika.A sľubujú pokračovanie i na budúci týždeň.Naša babička tomuto hovorili „kanikuly“-psie dni.
😀
No vida – jižní Slovensko je ještě o něco teplejší než jih Jižní Moravy – u nás včera „jen“ 37 °C. Takže máme furt co dohánět (rofl).
Dnes nesvítí slunko, o to je dusněji. Ale začíná povívat větříček, tak furt vyhlížíme ty bouřky a přívalové deště …
Čo to je“bouřky a prívalové deště?
Nevím, už si nepamatuju!
Nebyly kanikuly v ruštině brusle nebo si to zase pletu.
Kanikuly jsou prázdniny, brusle jsou kaňki.
Přece jenom jsem dopleta-popleta.
Bola som na 12-ke na op.stredisku.Des,bes,ale ja som vo vo+ných chvílkach myslela,na tieto dva recepty.Prišla som domov ,vytiahla som maminu ošúchanú knižku rec eptov/vlastne zošit/ a píšem.
Výrábame roky rokúce doma dva druhy ajvaru.voláme to „červene“.
Tak budem trochu gurmánke fušovať do článku.
Červené I.
4 kg kapie,0,5 kg kr.cukru/dávam však menej,pretože sa mi zdá kapia sladká asi tak 0,35 kg/,0,5 l octu,0,5 l oleja,0,5 l.rajčinového pyré.1 malý nakladač,1 hlávku cesnaku,2-4 feferonky.
Všetko pokrájam a dám variť.Ke´d zmes začne vrieť,stlmím oheň a varím asi 1 hod.Po uvarení rozmixujem,prepasírujem a znovu varím niekoľko hodín do zhustnutia.Obyčajne okolo polnoci soms predpípravou hotová,dám platnňňu na horák a na úplne malom ohni varím do rána.Viem,nebezpečné,ale zatiaľ sa mi nič nestalo.Okrem toho vôňa je taká intenzívna,že sa nad ráno zobudím a sledujem obsah.
Podľa mojej trpezlivosti máme „červené“ každý rok inej hustoty.Prelejem do fliaš,zavriem a obrátim hore dnom.
Červené II.
4 kg kapia,1 kg baklažan,0,5 l rajčinové pyré,2 hlávkky cesnaku,1,5 dcl ocot.2 pol.lyžičky soľ,4 pol.lyžičky ocot,4 pol.lyžičky cukor.
Papriky,baklažán,cesnak upečieme,ošúpeme,všetko spolu zmiešame a rozmixujeme tyčovým mixerom.A zase varíme do zhustnutia.Plníme do fliaš,trubu mám vyhriatu a vložím do nej,hneď vypnem a na druhý deň vyberiem.
Neviem povedať prečo jednu variantu dávame do „suchého dunstu a druhú do trúby.Oba recepty som získala na Balkáne,prvý v Slovinsku,druhú v Chorvátsku.Obe sú neskutočne dobré. K rajčinovému pyré:takto voláme doma obarené,ošúpané rajčiny,rozmixované a varené do zhustnutia.
Na budúci týždeň musím urobiť obe červené,kápie sú už u nas na predaj i pri cestách fakt za hubičku,baklažán tiež a rajčiny mi rodia ako divé.
No a ešte broskyne.Dobrý program
Páni, Verenko, ty jsi doslova kuchyňský alchymista! 🙂 Ale zní to skvěle – a je to ověřený recept:)))
Verenko, ten první recept má v sobě víc octa a cukru, tak to překlopení stačí.
A ten druhý je opravdu ajvar.
Ale oba recepty jsou pěkné.
Verenko, bezva recepty, už mám uložené !
Jen pár poznámek k článku a k receptům: to, co má pravděpodobně být ajvar, to asi ajvar není. Do pravého ajvaru přijde i lilek (pečený, nejlíp nad ohněm) a i ty papriky jsou nejdřív pečené a sloupnuté. Rajčata můžou být, ale nemusí. Pak se to vše dlouho dusí a je to taková piplačka, že pokud máte někdo zdroj ajvaru hotového, kupte si raději ten, dají se koupit dobré.
Ad lepinja – na pečení stačí mnohem kratší doba, při těch popisovaných minutách a při popisované teplotě a tloušťce bylo bylo na uhel. Obecně se tyhle chleby pečou hodně krátce, pro patřičné upečení/propečení a nafouknutí stačí jen pár minut (péct na maximum a hlídat).
Jo a pljeskavica nejsou tvarově karboše, ale opravdu placaté placky, spíš i větší. Cibule dovnitř se dává míň, víc se jí dává jako obloha. A nejlepší hotová se prý koupí v různých stáncích v Mostaru a v Sarajevu (nemám vyzkoušené, jen mi to radili zcestovalejší mlsní známí), prý i někde v Bělehradě, ale tam jsem jaksi neměla štěstí, zkusím to znova teď v září.
Jinak ještě poznámka k ajvaru a všem těm grilovaným dobrotám z mletého masa, ať se jmenují, jak chtějí – připadne mi to tak trochu jako analogie k našemu guláši nebo třeba svíčkové v tom, že každá oblast, každá vesnice, každá rodina má svůj vlastní recept a na ten přísahá a označuje za ten jediný správný a pravý. Dobré jsou ovšem všechny, a moc.
aida: v tom je to kouzlo 🙂 debatovat, diskutovat a poměřovat se co do chuti a přípravy 🙂 Ze zaujetí surovinou a tradicí vznikají ty nejlepší recepty 🙂
aida:
Ajvar na obrázku je ten nejajvarovatější ajvar, co znám 🙂 Dělá ho jedna srbská manufaktura, která si zakládá na svých tradicích a ajvar vyrábí v malém objemu jako delikatesu. Poněkud předraženou, ale gurmánské suvenýry rozhodně mají svou cenu, kterou nemá smysl komentovat. Líbí se mi, že pečou zeleninu na uhlíkách ze dřeva vinné révy a zakuřují vavřínovými listy a tymiánem. Jinak jsem si právě přivezla spoustu sklenic ajvaru komerčně vyráběného, ale on je prostě boží vždycky. Sama ho také doma chystám, neboť jak jsem se již zmiňovala u rcp na šopský salát, papriky se v naší rodině pečou a loupou opravdu odnepaměti. Že do pravého ajvaru přijde i lilek? Rozhodně může a rozhodně také nemusí. Neexistuje jeden jediný rcp na ajvar. V tomto ajvaru kousky pečeného lilku jsou, dokonce bych řekla, že i okem patrné. Protože jsem neměla tolik času nachystat fotky takové, jaké bych sama chtěla, použila jsem fotky pljeskavice, kterou pleskali v dlaních moji mají vnuci. Dlaně mají menší, ale nechtěla jsem jim jejich dílo opravovat. Ostatně fotky pečených paprik i pljeskavice na grilu s celou tou ohňovou show mám někde na fb v komprimaci, takže jsem je zrovna neměla po ruce v plném neupraveném nástřelu. Téma ajvaru jsem si chtěla nechat na někdy příště. V podstatě i v zemi původu patří vůně pečených paprik k babímu létu a počínajícímu podzimu. Ajvar = srbský kaviár. Sladký, kyselý, pálivý, … tón udávají jen a pouze regionální zvyklosti, tzn. že v každé vesnici může chutnat jinak. Vůbec bych se neodvážila pochybovat o jeho autenticitě. Mně prostě ta rozmanitost receptur a nespoutanost pravidly jednoho jediného receptu baví. V tom je kouzlo lidové tvořivosti, která právě v kuchyni nabrala nebývalých rozměrů. I když na Balkán jezdím poměrně dost často a procestovala jsem jeho různá zákoutí, stále se nechávám překvapovat a s pokorou nasávám atmosféru kraje, kde to lidé nemají zdaleka jednoduché, přesto je jejich pohostinnost neuvěřitelně obrovská. Já si osobně vážím každého pozvání ke stolu. To mi rozšiřuje obzory. Samozřejmě, že ke každému receptu nemohu napsat všechno, co bych chtěla a co s ním souvisí. Recepty jsou jen náměty k diskuzi či svedení na stejnou chuťovou vlnu. Je pěkné, že na Balkáně dělá jídlo z lidí přátele. Nepřítele by nikdo ke společnému stolu nezval. To mě na jídle všeobecně také moc baví 🙂
Já myslela, že je ten ten podle receptu, že je koupený mě nenapadlo, zejména s ohledem na způsob servírování, omlouvám se.
aida:
Ještě k rcp na LEPINJU, tzv, chlebové placky. Právě jsem je doma dopekla 🙂 Teplota horkovzdušné trouby 230 °°C, střední příčka – plech vyložený pečicím papírem a 4 ks lepinji na něm. Pečeno 20 minut. Spodek krásně zlatavě vybarvený, povrch bledší, ale těsto pěkně nadýchané. Pokud bych je pekla v peci na dřevo, byly by upečeny rychleji, to každopádně. S pecí na dřevo mám osobní domácí zkušenosti, ale je to téma, které zase každého nezajímá, protože nás není mnoho, kteří zatápíme v peci a sázíme do ní pečivo. P.S. Není mým stylem, abych psala recepty, které nefungují. Všechny je mám osobně vyzkoušené a vyfotografované, to považuji při této práci za standard, který nelze obejít. Zítra mám v plánu čevapi a lepinju, tak jistě dám nějakou fotku na fb či na web. Pokud jde o pljeskavicu, našla jsem pár fotek na doplnění článku. Pljeskavicu doma pečeme nad otevřeným ohněm. Prima léto a pěkné okamžiky někde u grilu. Mají být krásné a slunečné dny 🙂
Já znám tyhle placaté chleby od Michala/Huga/Rachada a on je opravdu peče kratší dobu, možná bude rozdíl ve teplotě, on to peče při nejvyšší teplotě, kterou je trouba schopná docílit. Ale nijak se nepřu, ani jsem to neměla v úmyslu, každá trouba a každý pekař peče jinak.
BTW konečně mu vyšla kuchařka, už ji máte? My jo, hned dva kousky, jednu my s MLP, druhou syn, často spolu vaří (koneckonců, my taky, naposledy teď před 14 dny na festivalu židovské kultury Šamajim v Třebíči, týden předtím s ním vařili syn + MLP na jedné svatbě kdesi u Liberce).
Dnešek byl skvělý den! Představte si, po tom horkém, suchém peklíčku – dopoledne pršelo. Ráno jsem fest zmokla s Ajvi na procházce, neboť jsem nevěřila, že se rozprší. A ono jo! I na vysoušení vlasů fénem došlo.
V noci se nedalo uvnitř domu spát, takže jsem asi v jednu ráno seděla tiše v křesle na dvoře a k smrti jsem vyděsila sousedovic Micinu, když si to štrádovala přes náš dvůr a já na ni posvítila baterkou. Ten výraz v kočičím ksichtíku!!! Fakt jí spadla čelist a vytřeštila oči jako v kreslených filmech. Už vím kam chodí kreslíři na ty nápady! Ale bleskově zmizela a Ajvi ani nepípla, protože si nebyla jistá, jestli to byla skutečnost nebo sen. Jenom řádné pročmuchání dvorku ji přesvědčilo o promarněné příležitosti prohnat faldy Micině.
V začátku manželství jsem často dělávala čevapčiči měli jsme je rádi oba. Buď opečené na pávničce, nebo na grilu. Teď máme malý grill pro případ delšího výpadu elektřiny (naštěstí stale v krabici, použit nebyl) a kupujeme hamburgry (na nich je vždy vrstva zeleninové oblohy). Ale o pljeskavici se četlo hezky.
Aido (níže). Wendulka má pravdu a já si nemyslím, že „kvalitní hamburgry“ je protiklad. Zřejmě se teď i v Anglii prodává mleté maso různě kvalitní (v tácku, nebo už hamburgerové placičky). Koukni na odkaz, jaký výber je v našem supermarket (a takový je i v ostatních), kde já kupuji tácek masa, které je 96% libové, protože nemáme rádi tučné. A to je přeci kvalitní maso, navíc bez chemikálií, ne?
https://www.walmart.com/search/?page=1&query=ground+beef#searchProductResult
Správně se to prý – na území bývalé SFRJ – jmenuje čevapi, v jednotném čísle čevap, ale používá se spíš to množné, protože se jich vždycky servíruje víc než jeden (v Turecku se to jmenuje kebab/kevap, v Bulharsku kjofte/kjufte a mici v Rumunsku), kde se vzal u nás tak oblíbený název čevapčiči, to nevím, ale vždy jde zhruba o stejnou věc, grilované válečky z mletého masa, rozdíl je jen v okořenění a přílohách/oblohách, jak píšu jinde.
Ad ten Walmart – obrázky vypadají hezky, ale pokud to jen trochu jde, raději si opravdu koupím maso a pomelu si ho sama. Pokud jiná možnost není, asi je to řešení.
Vyzkoušení, kvalitní burgry zde
https://www.rohlik.cz/c300103020-mlete-a-burgery
Bosňáci i Srbové tomu kromě čevapi říkají i čevapčiči, říkají tomu tak i Italové, takže odněkud odtamtud se to patrně vzalo i v češtině. A v Bulharsku se tomu kromě kofte (což není nic jiného než čufty) říká i kebabčeta – což upomíná jak na kebab, tak na čevapčiči. V těch názvech je velká variabilita, různé jsou i tvary – placky, koule, válečky, i složení – u nemuslimů hovězí, vepřové i skopové/jehněčí, u muslimů samozřejmě bez vepřového. Určitě se na tom nesjednotíme, ale hlavní je, že je to dobré.
Ano, to je hlavní. 🙂
Aido zdejší hovězí je fakt dobré (z krav Angus). Ano, mohla bych si koupit kus masa a poprosit, ať mi ho „před očima“ umelou. Jenže, to mi fakt přijde skoro hřích, koukat jak mletím „kazí“ třeba pěkný kus „hovězí pečeně“. Tak si klidně koupím co nejlibovější už namleté.
Agnuse mají na Mitrově,luxusní masíčko…
aida:
A tak kde se dělají „najboli čevapi“ tam se to jmenuje čevabžinica 🙂 Na jednu lepinju se jich naskládá někdy až 6, ale to záleží na velikosti jednotlivých válečků. Nejlepší jsou ty dlouhé na špejli. Na ty se chystám zítra. Doma upečená lepinja už čeká 🙂
Maričko, já taky kupuju mleté maso nanejvýš 5% tuku, i když to zase není tak často co používám mleté, v podstatě jenom na spaghetti bolognese nebo lasagne. Tak jednou za rok udělám moussaku, to je z mletého. Ale čevapi bych si dala.
Wendulko,používám mleté maso na to co ty a ještě pár dalších jídel. Ale mohu poradit ještě jeden recept. Pokud chceš rychlou večeřu zkus „falešný Beef Stroganoff“, tedy místo pokrájeného hovězího, dát tohle mleté. Na pávničce na oleji podus cibuli, přidej mleté hovězí a na plátky pokrájené houby (žampiony) a můžeš i česnek (já nedávám). Když maso ztratí syrovou barvu, zalijvše buď konzervou „Cream of mushroom soup“, nebo (a to dělám já)zakysanou smetanu do které jsem rozkvrdlala trochu vody a trochu mouky, tolik, abych měla omáčky, kolik potřebuji. Přidat sůl, pepř a ještě chvíli provařit. Podávat se širokými nudlemi. Je to fakt raz dva hotové, dobré a lehce přizpůsobivé počtu strávníků.
Chris miluje Stroganoff, ale nad mletou verzí by asi ofrňoval. Zato jsem si vzpomněla něco jiného, nad čím taky ofrňuje a vařím si pro sebe když jsem sama. Falešnou gulášovou polévku, jako z toho mletého masa místo kostek masa. Používám hovězí i vepřové.
Ale cream of mushroom soup do vaření né, už jsem si vypěstovala alergii na videa na facebooku, jídla které vypadají lákavě a prohlašují, že všechno je made from scratch at home, a potom recept začne jako: vyklopíme plechovku cream of mushroom and cream of chicken soup into slow cooker. Nebo: vytáhneme těsto od Betty Crocker z mrazáku a sami ho rozkrájíme na osm dílů..
Hihi Wendulko, s rychlovkami s plechovek máš úplnou pravdu. Viděla jsem spoustu takových receptu, kde „přisady“ byly vlastně samé „vyklopené plechovky“ – hrůza! Proto jsem napsala, že já zahušťuji naředěnou smětanou, ale vím, že někdo má ten Cream of.. rád.
U nás v tříděném odpadu jsou sice také prázdně konzervy, ale převažují ty od kočičího masa, protože jimi krmím želvy. Ty snědí klidně dvě na posezení. Kočky raději granule, konzervy jen vyjímečně a jen trochu, zato z nich rády vylížou všechnu omáčku. Já jim to tak při otevření konzervy sama nabídnu, protože želvám to stejně proplachuji (a tu „ochucenou vodu“ zase vyžunkne Trixie).
Já dávám kysanou smetanu do hovězího stroganoff
V Monte Negro, teda Ciernej Hore, bolo fajne miausko, kt. sa opekalo na ihlici a orezavalo sa po okrajoch. Masko sa priebezne orezavalo,, potom sa vsunulo do predohiateho rohlika, doplnnilo sa zeleninou a omackou.
Fajnota 🙂 ..
Myslíš něco jako gyros?
Tenhle týden jsme měli plněné papriky, ale dostala jsem chuť na něco jako holandský řízek, hmmm, uvážím… Pljeskavica se mi líbí ta plněná 🙂
Co je to holandský řízek Matyldo? To jsem taky nikdy neměla
Vezmeš mleté vepřové a zapracuješ do něj sůl, pepř, trochu mléka a strouhaný sýr. Necháš odpočinout, upleskáš z toho tlustší placky, obalíš v trojobalu a usmažíš. Bacha, nedá se to otáčet vidličkou, musí se obracečkou.
Díky Matyldo
Sesternica chodieva s priateľom na dovolenku do Čiernej Hory a chodia tam cez Srbsko, kde má priateľ rodinu. Pri tej príležitosti si tam nakúpia a domov donesú aj rôzne koreniny a pochutiny a potom v septembri grilujeme na balkánsky spôsob. Na pljeskavice používame čubricu, neviem, či tam podľa tradície patrí, ale každé mleté mäso je s ňou vynikajúce. Obsahuje aj malé množstvo kukuričného škrobu a ten keď sa nakorenené mäso nechá trošku odležať, spraví to, že placky sú kompaktné, pekne držia pokope a môžu sa robiť tenšie a sú rýchlejšie hotové. A s tou balkánskou cibuľou je to fakt, všetky jej druhy sú krehké a vynikajúce a ani nerobia až taký sírnatý závan z úst, jak naša cibuľa, najmä keď sa v šaláte zalejú citrónovou šťavou alebo octom. V Grécku si nakladám záveje ružovej alebo bielej cibuľky do šalátu vždy, keď sa k nej dostanem a na smrad sa zatiaľ nikto priamo nesťažoval (chuckle) .
Čubrica je bulharská.
Pôvodne možno, ale Srbov to zrejme netrápi a hojne ju používajú (ako aj takmer celý zvyšok Balkánu). Aspoň tá, čo sesternica nosí, je Made in Serbia.
To je možné (ta celobalkánská obliba), koneckonců na celém jihovýchodě Evropy jsou v oblibě i tyhle grilované věci z mletého masa, liší se jen názvem, tvarem, způsobem podávání (druh chleba, přílohy, obloha), případně ochucením, ale všude je to plus-mínus to stejné, od Persie přes Turecko a dál na západ a sever.
Tá kukuričná múka/škrob v čubrici je fakt dobrá vychytávka, je jej tam minimum, takže ju necítiť v chuti, ale mäso sa tým škrobom pekne prepojí. No ale keď nemáme (srbské nákupy sa rýchlo minú) tak cibuľka, soľ, korenie a možno aj trocha dobrej horčice to istí.
Jinak ta čubrica je v zásadě jen saturejka a pískavice řecké seno (slovensky senovka grécká), takovou mám nejraději. Ostatní složky jsou volitelné a každý výrobce si je tam dává podle sebe (chilli, sůl, tu praženou kukuřičnou mouku, apod.).
aida: čubricu pěstuji na záhonku. Dostala jsem sazenici od kamaráda Bulhara, který si semínka všeho možného vozí z domova. Navíc provozuje obchod s bulharskými potravinami v Praze. Je to v podstatě saturejka, ale tak trochu jiná, než saturejka, kterou si pěstuji běžně na zahradě. Je větší a má delší lístečky. Bližší botanické určení neznám, ale už se těším, jak ji usuším. Používám ji ale i čerstvou právě na ochucení mletých mas. Dříve jsem znala jen kořenící směs čubrica.
Hmm hmm – Chorvatsko, láska moje, ale na pljeskavicu mne neutáhne. To si radši dám pomalu pečené selátko nebo jehňátko. Prostě mleté maso není moje hobby – i když Holanďana si v naší „závodní hospodě“ dám ráda, neb ho umí moc dobře nachutit.
Jinak při jedné dovolené dole pod Makarskou jsme se rozhodli, že navštívíme Mostar – domácí Vedrana nám kladla na srdce tři věci: nikomu nic nedávat (a tím myslela ta organizovaná kvanta dětských a maminkovských žebráčků) a dát si na oběd čevapi „Jenom v Mostaru dostanete to správné, ani já ho tak neumím upravit!“ a to je výborná kuchařka a nesnáší Bosňáky (rofl) . Jo a v Medjugorje líbat pouze vzduch nad svatými sochami, nikoli ty sochy samotné. Všechny její rady jsme poslechli a je pravda, že čevapi bylo ze celého výletu nejlepší … (nod)
Představa, jak líbáš, i když jenom vzduch, u svaté sochy, mne dostala doslova pod stůl.
No Alex – asi mne znáš dost dobře (rofl)
No ale tie rady nemajú chybu, skúsená to žena 🙂
YGA: Bosnu a Hercegovinu jsem letos projela celou a vzala to horami. Objela jsem vodopády (Martin Brod, Kulen Vakuf, Štrbački Buk). Jízda velmi dobrodužná, ale rok od roku se tam cítím nějak hůř. To jsou ovšem jen osobní pocity. Když jsem přejela poslední ves s názvem Musliči a poté hraniční čáru do Chorvatska, cítila jsem se víc evropsky. Mostar znám, je to zvláštní město. Kdybych měla doporučit nějaký podnik tam, asi by to byl podnik Cevabdzinica Tima-Irma. Irma a její bistro s věčně horkým grilem, vůní kávy mísící se s arómou směsice koření tisíce a jedné vůně, to je ta nefalšovaná atmosféra orientální tržnice, kterou mám ráda. Irmina kuchyně je zrovna tak vyhlášená, jako místní most a skákači z něj. I když je u Stari mostu v podstatě klid, člověk tu cítí, že někde pod povrchem třímají takové podezřelé a nebezpečné vášně. Nikdy jsem se tu necítila úplně dobře a uvolněně… ale pamatuji si skvělou hotelovou snídani. Uštipci s kajmakom a kávu. Malé teplé a křupavé chlebové bochánky namáčené do misky s kajmakem, který konzistencí připomíná rozmíchaný sýr s máslem. Z letošní cesty jsem si už téměř vybalila zavazadla, ale nedostala jsem se ještě ani ke stažení všech fotek a tím pádem jsem si ještě neutřídila ani všechny pěkné dojmy 🙂
Ano – stejný dojem z Bosny mám i já – hladina vody je klidná, ale nikdo neví, co se děje u dna. Je pravda, že to bude už skoro deset roků, co jsem byla v Mostaru a to město mi připadalo takové … ponuré a šedé. A šedší mi připadala ta část křesťanská, avšak podivnější část muslimská. Jak říkáš – zvláštní město.
Když jsem se dostala k domácímu jehněčímu (díky Šárko) a dneska v práci do seznamu na farmářské maso, měla jsem při bourání masa pochopitelně problém s různými odřezky, které by sice upotřebila Mařka, ale její šlachy a podobné vydaly na dvě večeře. Takže přišly na pořad dne další pochoutky z mletého masa. Pleskavicu dělám jen z jehněčího, ale nesmí být maso libové, je potřeba, aby bylo i s tím lojem. Já do ní dávám jemně nakrájenou cibulku, pepř, sůl a může být kousek pálivé papričky. Bimbo vrhne na gril a Ajvar máme v práci vynikající, takže stačí přidat Mariččin Koleslav či jiný salát a už se může debužírovat.
Čevabčiči potom ze směsi jehněčí a vepřové, opět jen cibule, pepř a sůl. Ty podávám s další cibulí a hořčicí.
Z odřezků z mladého býka jsem namlela směs, kterou v neděli zkusím jako Burgery, tak uvidíme.
Z odřezků z kančího je naprosto famózní sekaná, opět jednodruhová, s více kořením.
Mleté kuřecí je vynikající do náplně cuket a jiné plnící zeleniny, třeba lilku.
Krůtí se u nás používá do holandských řízků s klasickým eidamem.
Meleme sami, většinou na několikrát a uchováváme v mrazáku. Jo a ke každému výrobku z mletin se hodí nějak upravené brambory – od pečených v soli po kaši.
Omlouvám se – Šárkou je myslena Sharka
Pri živej predstave čevabčiči zo zmesi jahňaciny a bravčoviny s cibuľkou a horčicou som sa tu až orosila… Domácu jahňacinku závidím …(inak, keď som pri tom orosení sa, včera poobede u nás 39, teraz ráno o šiestej 28, ale vraj už sa to na budúci týždeň má zlomiť. Dúfam, že nie tak, že nastane rovno jeseň…).
no, jsem moc ráda, že mne do pořadníku zařadili, to dostaneme emila, že maso bude a kdo kolik chce a posléze vyfasuji papírovou tašku s visačkou a znám stáří a plemeno kusu, ze kterého maso je. Je to vždycky směska zadní + přední za jednotnou cenu za kilogram. Zvířátka jsou celoročně venku na pastvě, zejména to jehněčí nemá chybu.
Inka: Všechno to zní lákavě! 🙂
Ráda v kuchyni tvořím s mletým masem – je tolik možností, jak ho upravit! Jenže potřebuju vědět, že je to dobré maso, takže ho nakonec mívám jen občas, protože sama si maso nemelu a zdroj kvalitního mletého po ruce vždy nemám.
Ajvar si kupuju, mám ho moc ráda a nejen k masu. Jsem schopná ho jíst i na chlebu s tvarohovým sýrem (Jaroměřický fénix:)).
Díky za další prima recepty! Přijede mi dnes Patrik a děti mají pochoutky z mletého masa rády. Možná přece jen vyrazím do farmářské prodejny na lov mletého masa – jen nevím, jestli to stihnu včas, ono jim strašně rychle mizí! 😀
Dede, a proč si maso nemeleě sama? Přeci jen víš, co jsi do toho dala, upotřebí se odřezky…
No, na Aukru seženeš starožitný mlýnek, nabrousíš a meleš.
Tak dá se koupit i elektrický… Ne každý má kredenc nebo stůl, na který se dá klasický mlýnek upnout, aniž by vznikly škody.
To máš pravdu, já jsem holt ten staromilec
Na tento problém narážam pri mletí maku, na babičkine makové koláče alebo pajgle potrebujem z maku s cukrovým sirupom vytvoriť hustú pastu a mak zomletý na inom ako klasickom mlynčeku tú správnu konzistenciu nedosiahne. Tak ho upínam na stoličku a kľačím pri tom (robota pre vraha).
Ivčo, pod mlýnek stačí přes kraj ohnout hodně tvrdý karton. Mám ale raději mlýnek elektrický. Nemusíte ani na Aukro, ráda dám ruční zadarmiko. Mám dva, jeden mohu postrádat.
Já mám malý přesah pracovní desky, takže mně karton nepomůže. Nevím, nad čím ten truhlář přemýšlel, když tu linku dělal 😉
Mám mlýnek – od robotu (ten klasickej bych taky neměla kam dát – nejde na linku ani na stůl). Jen to nerada dělám, no 🙂 A odřezky u nás jaksi nezbývají (wasntme)
No to musíš ta milá zvířátka někam zavřít. Já taky cpu hrst do mlýnku a hrst do Mařky, když čistím kocourům kuřata, tak se vždycky přežere. A protože naši kocourci milují masíčko a kuřátkové zejména, přežírá se bestie dost často.
Jo, zvířátka 😉 . Když dovezeme z Makra celou vepřovou kýtu a vykosťuju ji, tak kočičáci jsou v pozoru, odvážný Jaimie packou šmátrá po lince, Orina je prťavá, naštěstí nedosáhne tak vysoko.
Dede: Práce s mletým masem je fajn. Zrovna jsem měla doma vnoučky a tak jsme plnili různou zeleninu (lilky, patizon i dýně) a byla u toho i pěkná zábava. Já kupuji maso z farmy ze sousedních vsí, kdy sídlí farmáři. Ovčí farma Horní Dvorce a Farma Liška jsou mými dvorními dodavateli. Jinak si maso klidně umelu na masovém strojku. Na tom elektrickém to nedá ani moc práce. Maso kupuji poslední roky po starém způsobu. Jezdí ke mně domů pojízdná prodejna s masem z farmy 🙂 Upevnila jsem si vztah se svým řezníkem a když jede kolem, tak se mi vždy ozve. Projevím-li zájem, vjede s autem před garáž a ochotně otevře svůj krám. To považuji za luxus. Ajvar také kupuji, zrovna jsem ho vyložila z auta celou bedničku, ale když je čas, tak sama opékám papriky na roštu a trochu ajvaru si připravím k domácí grilovačce. Mleté maso je takový malý fenomén téměř všude na světě. Můj muž ho má velice rád, takže včera byla rajská omáčka v letní verzi, knedlík a čistý hovězí burger z grilu k tomu. Jinak upřednostňuje plátek dobré domácí sekané. Takhle si to pamatuje ze svého dětství a nedá na to dopustit ani dnes 🙂
Tak pljeskavice muzu 😛 Kamaradime se tu s nekolika chorvatskymi rodinami a zrovna asi pred 14 dny na jedne party byly, k me radosti, pljeskavice. My delame na barbeque hamburgery, kupuju stejne jako Fallen DragonKin kvalitni, cili vlastne namlete ze svickove. Manzel trochu opece i housky a pak podle toho, jak kdo ma rad, polozi na maso bud platek zraleho syra nebo necha dodelat bez nej.
Já ani žádné dobroty z mletého masa co by se grilovaly neznám, jenom tak dvakrát za léto když máme barbeque, tak koupím kvalitní burgery. Ale v Česku vždycky měla ráda čevapčiči, to je taky něco z mletého masa, ale za ty 22 roky co doma nežiju, jsem to nejedla, máte na to recept Šárko?
„Koupím kvalitní burgery“ – to mi přijde jako protimluv, zvlášť když domácí jsou téměř bez práce, jen (nejlíp doma) pomleté maso, sůl a pepř; v kupovaných je vždycky něco navíc.
Čevapi jsou totéž co pljeskavica, je to má tvar válečků a ne placiček.
aido, v Anglii ani ne – nejmladší švagr tam žil a pracoval několik let a říkal, že takovou kvalitu, jakou sehnal v Tesco v kategorii A, tady potkal jen u malých soukromých dodavatelů ( míněno maso, pečivo a zelenina). jelikož je vybíravý a skvěle vaří, naprosto mu to věřím 🙂
OK, o malé obchody se nepřu, ty jsou určitě dobré. Horší ty větší, tam bych fakt kvalitu moc nehledala. Ale na tom si stojím, že slovní spojení „koupený kvalitní hamburger“ mi bez upřesnění zdroje opravdu jako protimluv přijde.
Ale Aido co to zase povídáš. To, že kupuju kvalitní potraviny je protimluv nebo to nemůže být kvalitní, protože je to koupené? V každém případě, kdykoli máme rodinnou sešlost a barbeque, tak strávím celý den předtím výrobou nejméně pěti druhů salátů, a přípravou všeho možného, tak mě ani nenapadne k tomu ještě vyrábět vlastní burgery a domácí klobásy a podobně. Maso se prostě koupí hotové. Kvalitní.
Přesně tak. Není nemožné koupit kvalitní mleté maso, a ani cena nemusí být nepřijatelná. Pochopitelně ho nelze hledat v regálech neslavně proslulých řetězců-šidičů, ale ani tady neplatí nutně, že by si velký řetězec nedokázal najít kvalitního dodavatele nebo že by si kvalitní dodavatel neohlídal, jak se s jeho produktem zachází. Chce to oprostit se od předsudků…
Tak to já se neoprostím… v řetězcích nekoupím a když koupím tak jedině v jednom řeznictví.
Ráda věřím. Jen prostě nevěřím řetězcům, malým obchodníkům ano, to je vše.
Nevím, jestli je mi rozumět, nechci Tě nijak dehonestovat, to bych opravdu nerada.
Tohle bylo pro Vendulku, zařadilo se to bohužel níž.
Ale já to chápu, že když si člověk čerstvě umele maso doma na vlastním mlýnku, tak to chutná líp, pokud výjimečně mám půl hodiny kterou jsem ochotná strávit krájením a mletím masa a mytím mlýnku, pokaždé si říkám jak je to ve výsledku poznat. Ale většinou jsem zničená z práce, spěchám, tak koupím to nejlepší mleté maso co je k dostání, tuk v tom skoro není, stojí to třikrát tolik než základní mleté, tak kvalitní snad je. Celkově pokud jde o maso tak se snažím nešetřit.
On je trochu (ne trochu, ale hodně) problém v tom, že namleté maso je velice citlivé, hodně rychle se kazí a zkazí. Mělo by se spotřebovat jen do několika hodin po namletí, což u toho kupovaného hotového jisté není, určitě vždycky někde den, dva i víc leží. A aby se nekazilo, přidávají se do něj různé konzervanty. To jsem měla na mysli, když jsem se kupovanému mletému divila.
Já vím, máš to s tou prací těžké, pokud není jiné řešení, nedá se nic dělat.
Ech, nezlob se, ale co na tom mletí trvá půl hodiny? To meleš půl krávy?
třeba tupej hvězdicovej nožík…
Ano, Tesco finest range je opravdu kvalitní a chutná dobře
To vůbec nevím proč to skočilo tady dolů