Recept na masopustní koblihy patří k masopustním oslavám zrovna tak, jako ke koblize zlatý prstýnek po obvodu a pěkná dušička.
Recept na masopustní koblihy
Potřebujeme:
- 500 g polohrubé mouky
- 80 g moučkového cukru
- 70 g másla pokojové teploty
- 2-3 lžíce rumu
- 3 žloutky
- 250 ml mléka
- 70 g droždí
- 1 vanilkový cukr
- zavařenina
- olej, sádlo, přepuštěné máslo na smažení
Postup přípravy:
Nejprve si připravíme kvásek. Rozdrobíme droždí do malé misky, přidáme trochu mouky, cukru, mléka a necháme na teplém místě vzejít. Žloutky utřeme s máslem, práškovým i vanilkovým cukrem a rumem. Přidáme mouku, kvásek, zbytek mléka a zaděláme těsto na koblihy, které se nechytá vařečky. Slabě poprášíme moukou, zakryjeme utěrkou a na teplém místě necháme kynout, dokud těsto nezdvojnásobí svůj objem.
Když je těsto vykynuté, rozválíme ho na pomoučeném vále na plát asi 1 cm vysoký a formičkou na koblihy nebo obrácenou skleničkou či šálkem vykrajujeme kolečka, která plníme zavařeninou. Koblihy spojíme pomocí druhého vykrojeného kolečka a pevně uzavřeme. Na vále pod utěrkou necháme ještě krátce dokynout.
Smažíme v pánvi ve vyšší vrstvě horkého omastku po obou stranách do zlatohnědé barvy. Než koblihy ponoříme do oleje, je dobré odstranit z nich přebytečnou mouku, aby se omastek nepřepaloval. Nejprve koblihy v pánvi přiklopíme poklicí, aby se vytvořil charakteristický prstýnek po obvodu. Koblihy otočíme a smažíme je z druhé strany bez poklice. Po vyjmutí z oleje necháme okapat na papírovém ubrousku.
Někdo smaží koblihy prázdné a do těsta udělá uprostřed důlek, který naplní zavařeninou až po osmažení. Každá kobliha by měla mít nějakou dobrou „dušičku/náplň“, protože to jí přidává na přitažlivosti.
Víte, že když se v dřívějších dobách chtěla někomu vyseknout velká pochvala, řeklo se o něm, že voní čerstvě upraženým koblihem? A to prý bývala nějaká pochvala.
Pro koblihy znali naši předci 100+1 náplň, tak se nebojte experimentovat a plnit třeba povidly (švestkovými, hruškovými), mákem nebo tím, co máte nejraději. Já považuji za vrchol poctivou a neošizenou domácí zavařeninu meruňkovou nebo rynglovou. Ovoce z české zahrady mě nikdy nezklame, ale není třeba zůstávat jen u sladkých náplní.
Pokud jde o smažené pečivo podobné našim koblihám, téměř na celém světě se připravuje nějaká obdoba.
Koblihy, koblížky, boží milosti – symboly masopustního veselí mají svůj čas. Pečete tradiční masopustní koblihy? U nás koblihy a muzika o masopustním veselí musí být 🙂
Pokud se do nich také pustíte, přeji vám mísu plnou voňavých koblih, co budou mít uvnitř těsto měkoučce porézní správným nakynutím, navenek budou pěkně vypečené, ozdobené světlým prstýnkem navléknutým pěkně dokola a budou mít uprostřed přesně takovou „dušičku“, jakou máte nejraději. U nás to bude domácí meruňková s kapkou rumu.
Přeji Všem krásný masopustní čas provoněný čerstvě upečeným koblihem.
Šárka Škachová
Tak jsem dneska ty boží milostě spáchala – a rovnou ze dvou dávek (když už se s tím matlám, tak ať to stojí za to). Jsou moc dobré, dělala jsem s rumem, protože doma je jen červené víno a nevím, jestli by pak jejich barva nebyla moc divoká :O – jsou jich dvě mise, tentokrát jsem dokonce i smotávala, tak jak za stara.
Zcela odbočím, dámy, ale – před chvílí jsem si uvařila čaj, který jsem přivezla z Keni. Půl napůl s horkým mlíkem, oslazený troškou třtinového cukru. To je taková lahoda! Tak jsem se začla pídit po tom, jestli ten čaj tady někde koupím (přivezla jsem ho jen málo, jen šest krabiček sypaného a dvě sáčkového), a bohužel asi nekoupím, leda přes ebay nebo Amazon, nechci vidět to poštovné. Ten čaj se jmenuje Kericho Gold, kdybyste náhodou některá narazila na zdroj, byla bych moc ráda, ten čaj je opravdu neskutečně dobrý.
A když je to tu ten Mlsotník, popíšu náš dnešní oběd (včera jsm vyslala MLP na vietnamskou tržnici na nákup surovin). Měli jsme krevety s kokosovým mlékem, cibulkou, koriandrem, zázvorem, česnekem a papričkami, moc dobré to bylo, navíc hotové snad za čtvrt hodiny. Byla to varianta tohohle receptu (jen jsme neměli citronovou trávu, zapomněli jsme na ni, tak tam byla jen citronová šťáva): https://www.nikosuvrohlik.cz/single-post/2015/03/22/Krevety-v-kokosov%C3%A9m-ml%C3%A9ku-s-koriandrem-a-chilli Místo rýže byly rýžové těstoviny, vařil MLP. Teď vaří zas, na zítra, kachní játra jako „pajšl“, se smetanovou omáčkou.
No tak ty krevety ve mně vzbudily slintavku, jednak je miluju a také tato příprava vypadá skvěle. Ovšem kachní játra jako „pajšl“ – tak to považuji za prznění skvělé suroviny. Ale co komu chutná, ať si vaří. Já bych z kachních jatýrek vytvořila třeba minutkovou pochoutku s omáčkou z redukovaného červeného vína s trochou vývaru, zahuštěnou výpekem z osmažených jater a glazovanou cibulkou, k nim zelené dlouhé fazolky zabalené ve slanině a buď brkaši nebo opečené brambory. Kachní játra jsou úžasná surovina a rozhodně jim patří více pozornosti. S kuřecími je to jinak…. ta považuji za podřadná a tam by mi způsob „ála pajšl“ asi nevadil.
Ona to nebyla játra, ale žaludky, přepsala jsem se. Stejně to ale moc nevyšlo, moc mi to nechutnalo (vařil MLP). Játra nejím, jakákoli, ale kdybych je jó dělala, asi bych zvolila podoný postup jako Ty.
Aido, nezmizí pod spoustou těch přidaných dochucovadel delikátní chuť krevet? Zdá se mi to být škoda. Ale já teplé krevety nerada, takže nejsem směrodatná. Ha, teď mi došlo!! Je nás asi víc, proto to množství tohohle a támletoho a ještě tohle a taky toto 🙂 !
Krevety mám nejradši v letním podvečeru na terase. Na stole je připravena velká mísa s nevyloupanými krevetami z norského studeného moře. (Jsou větší než ty z moří jižních ). V misce je lehká majonéza, někdy jemně ochucená česnekem, talířek s citronem nakrájeným na čtvrtky, miska s citronovou vodou na opláchnutí prstů, nakrájená franzouzská bageta, máslo a sklenky na bílé víno. Při stole vzorně sedí a jakože nežebrají pes a kocour. Je to pomalé stolování, idylka před západem slunce. A teď budu upřímná. Můj muž to miluje, já se brzy začnu vrtět, je to na mne moc pomalé. Navíc se dělím o oloupané ráčky se zvěří, protože neloupané, to oni prosím ne.
Ale – je to opravdu moc milé posezení, zvláště s přáteli a omlouvám se za to letní zasnění v tomhle nehostinném čase.
JanaBa,JanaBa,prosím pekne,nestvoríš niekedy mlsotník o krevetách,nielen recepty, pre mňa hlavne techniku jedenia.!!!Aj s foto dokumentáciou.Na dovolenkách slintám po krevetách,ale neviem, ako sa to je-teda olupuje a čo a kde je tá jedlá časť.Na dovolenky chodím štandartné/volám to RVHP/takže ani nemám od koho odkukať techniku.
Verenko, určitě něco najdu a dodám. Nebo, až pojedeš kolem, zastav se. Ráda předvedu.
Jednou jsme Dede a Martinovi chtěli udělat radost, a předvést Oslo z fjordu. Po fjordu u Oslo jezdí výletní loď, která v podvečer objíždí přifařené ostrůvky, má v podpalubí krevetový bufet, víno a na palubě hrají swing. Měli radost a pozvání přijali.
Dede bylo na lodi šoufl a krevety u ní vyvolali alergii. Ale moc se jí líbil čarovný západ slunce. Aspoň tak 🙂 !
Kdysi jsem jezdívala služebně do Moskvy. Měla jsem tam i pár přátel a jednou mě pozvali na večeři. Jenže manžel (dětský lékař v nemocnici) měl nějakou příslužbu a jeho žena tedy zůstala doma sama. A do toho ta moje návštěva. Donesla jsem lahev vína a ona se moc omlouvala, že nestihla nic uvařit, ale že se najíme a že to bude hned hotové a jestli jím krevety. Proč ne, že? Tak se připravil prádelní hrnec s vodou, ochucenou kořením. Do vroucí vody se vsypala obří krabice s krevetami. Když vyplavaly na povrch, vyndaly se děrovanou naběračkou do lavoru a na horké se položilo několik kostek másla. K tomu se pokrájel bílý chléb, do sklenek „žigulovskoje“ a mnou donesené bílé víno a už se jen jedlo. Máslo nám teklo po rukou, loupaly jsme krevety, kecaly o životě, její manžel nám ani tak nechyběl…. sosík se vysával tím chlebem. Do hotelu jsem dojela tk strašně přežraná, že jsem měla pocit, že další týden nepozřu ani sušenku. Jednou jsem tohle zažila a nezapomenutelné. A když tak někdy jdu kolem pytle s neloupanými krevetami přemýšlím, s kým bych si tuhle dobrotu dneska dala! Ovšem – tehdy (někdy v letech 1985-6-7) stála ta šílená obří porce asi 10 rublů, což při mých dietách byla fakt sranda.
Jednou nám naše domácí Slavěnka na přivítanou taky uvařila hrnčisko krevet – a věříte, že třetí den jsme na ně chytali místní okošky (to je Jeníkův termín) – fakt jsme byli všichni tuto dovolenou krevet přežraní!
Přesně takhle to mám ráda – akorát že já ty menší z jižních moří (přímo z Jadranu) a sedíme na terase a koukáme, jak zapadá sluníčko za jeden z mnoha ostrůvků, které obklopují dalmátské pobřeží – a víno crno z Pelješacu – já se tam vrátím!
Nezmizí, ono se každého dává jen trošinku a je to fakt moc dobré. Zbylo nám i na večeři a odfukovali blahem, jak moc jsme si pochutnali.
To měla být odpověď pro JanuBa nahoře, ale zařadilo se to sem. Jo a ty krevety byly loupané, zmražené. Prodávají se u nás na vietnamské tržnici za dobrou cenu a chuťově taky ujdou.
Teď se dívám, že mi v tom horním příspěvku vypadlo jsme (odfukovali jsme). Budu si muset rozsvítit, sedím tu po tmě.
Jo a na to slavnostní pomalé podávání, to mám tomhle stylu moc ráda slávky, jen tak oprásknuté na troše cibulky, česneku, chili papričky, malinko podlité bílým vínem a nakonec zasypané hromadou petrželky, jinak jsou všecky ostatní doplňky podobné jako výše uvedené (až na tu majonézu, že jo). Dají se takhle udělat i ty krevety, loupané i neloupané.
Aido, dívala jsem se na internetu po tom čaji…, není „Kericho Gold“ jen obchodní značka, podobně jako Lipton, Dilmah…? Když se podíváš na vyhledané obrázky, tak vykouknou krabičky s logem Kericho Gold a v nich jsou i ovocné a ochucené čaje.
http://www.kerichogold.com/
To bude určitě obchodní značka, viz ten odkaz od Tapuz, ten jsem taky našla, co jsem nenašla, je odrůda čaje a místo, kde by tenhle čaj prodávali v ČR.
myslím, že jsem kdysi měla nějaký „Keňský“ čaj normálně z oxalisu, ale připravovala jsem ho normálně – prostě obyčejný (velmi dobrý) černý čaj, to bude asi něco jiného, nevím
V ČR se s téměř stoprocentní jistotou neprodává. V pravém horním rohu těch stránek jsou odkazy na země, kde se prodává, v Evropě jen e-shop v UK, ale v nabídce ho stejně nemá. Takže asi zbývá jen ebay, Amazon nebo se zeptat na keňském e-shopu, jestli by to sem neposlali. Nebo výlet do Afriky. To se ovšem dost prodraží 😀 .
Aido, je to listový nebo drcený čaj? My jsme kdysi dostali od známého čaj z Afriky. Byl docela dobrý, ale špatně se dělal, neboť to byl čaj v konzistenci jako do sáčků – jemně drcený, tudíž to zřejmě nebyla nějaká speciální odrůda, ale směs. Pokud je to nějaká odrůda, výrobce se pochlubí velmi rád a uvede jakostní třídu (dvou až moc písmenný kód). Pokud na krabičce nic není, bude to směs. Jakože je to na tom e-bay napsáno v popisu předmětu.
Ještě jsem se dívala do knížky „Příběh čaje“ od Thomových – většina čaje v Keni se zpracovává metodou CTC (crusting – tearling – curling), která byla vyvinuta v Indii, aby se i z méně kvalitních čajů dal připravit nálev standardní barvy a přijatelné chuti 😉
crushing (nebo cutting) – tearing – curling
Thomovi asi nejsou nejsilnější v anglčtině. To je zpracování do sáčků.
Ten africký čaj, co jsme kdysi dostali, byl sypaný, ale byla to drť jako do sáčků, nebyl to listový čaj…
Taky jsem jednou měla takový čaj. Tvářil se jako sypaný, byl zabalený v takové té stříbrné fólii, a přitom byl takhle drcený nadrobno. Ale nebyl africký, byl snad indický. Byl celkem dobrý, takový normální standard, ale spousta toho prošla čajítkem a byl toho plný hrnek (devil) .
Pamatuji ještě lisovaný práškový gruzínský čaj, vozili jsme ho z Ruska. Byly to takové černé brikety, kus se odlomil, hodil do hrnku a zalil horkou vodou. Taky se to v tom hrnku strašně vířilo, jako když rozmícháš kafe s jemným lógrem. A muselo se to rychle vypít. Jinak to byl normální dobrý čaj. Už se to tam určitě nedělá, ono tam to pěstování čaje prakticky úplně upadlo.
Koupila jsem dvě krabičky sáčkového a čtyři sypaného (více méně jako dárky pro zbytek rodiny). Ten sypaný jsme ještě neotevřeli, pak dám vědět, jak vypadal. A je pravda, že jsem ty krabičky samotné ještě nijak zvlášť nezkoumala, nejsem čajový znalec (vlastně čajům vůbec nerozumím, nevyznám se v nich – na rozdíl třeba od MLP), tak mě to vůbec nenapadlo. Ale tipuju, že to bude nějaká směs, nic moc extra (i když podle naší průvodkyně Eunice je to prý nejlepší místní značka). Jen mi prostě chutnal, z čehož jsem byla hodně překvapená, protože čaj jako takový vlastně nemám ráda.
Ad Gruzie a čaj – jeden z „účastníků zájezdu“ byl Gruzínec, tak jsme se o tom trochu bavili a říkal, že prý se tam pěstování čaje už zase začíná dávat do pořádku, že už je tam několik nadějných podniků, tak uvidíme. A ten lisovaný „briketový“ si pamatuju od kamarádů.
Jinak, se mnou si o čajích bohužel nejde moc pokecat, chybí mi patřičné vědomosti, jsem v tomto směru více méně nedotčená (ale tak jo, že existuje čaj černý, zelený, bílý, že čaj může být listový nebo drcený, že je čaj čínský, japonský, indický, atd., ad libitum, že existují druhy jako Lapsang Suchong nebo Phu-erh, že se lítky podle umístění na čajovníku, ze kterého se sbírají, jmenují orange pekoe,pekoe, pekoe suchong, suchong a congo – btw. tohle fakt umím nazpamět i o půlnoci vzbuzená, pozůstatek výuky jednoho předmětu na škole 😉 to bych tak jaksi věděla – no, a to bude asi tak všecko, tím fakt končím). Tolik o mě a o čajích, fakt jsem čajový barbar.
Odrůda by měla být psaná na těch tvých originálních krabičkách. Pokud není, je to směska.
OT- pár únorových fotek: http://malcka.rajce.idnes.cz/2017_unor
S radostí hlásám, že dnes ráno se nám narodila vnučka Katrin, naše malé Káčátko (inlove) Váží 3850 g a má se k světu – i maminka Ania je na to přiměřeně dobře:))
No konečně, už to čekám od začátku týdne!!! Upřímně mamince blahopřeji, ať je brzy doma a Katrinka ať se shledá s bráškou (h) .
Babičko (na druhou) drž se! Pozdravuj s gratulací dědu a tatínka. No a vlastně i strejdu a tetu a pradědu, sakra, už mi nebude stačit ani chlívek na psaní, je vás jak nebeskejch andělů (h) .
Takže sobotňátko? To prý bývají lidé, co si s sebou celý život nesou štěstí. Tak ať to tak funguje a gratulace všem zúčastněným. (f)
Éch pod Dede patří, z Kalifornie. 😀
Moc gratuluju všem zúčastněným!
Moc moc gratuluji, to je radostná zpráva. Přeji celé rodině zdraví, štěstíčka už máte.
Holčičce Katrin ať dá Bůh dlouhý a krásný život. A vám všem moc gratuluji (f)
Milá Katrinka vitaj na tomto svete,nech sa Ti medzi nami páči,nech máš len samé slnečné dni.
Gratuluji k miminku (rose1) , je ho – totiž jí – docela hezký kousek, tak ať pěkně prospívá i nadále a dělá vám všem radost! Katrin je krásné jméno! (inlove)
Gratulace veliká, ať jsou oba zdraví a malé do života hodně štěstí (h) !
Gratuluji celé rodině!!!Sudičky ať jsou nadmíru vlídné. Vítej malá Katrin! (inlove)
Hurá! Katrin je mezi námi – tak ti, milá Kačenko, přeju, aby ti sudičky upředly pěknou pevnou a rovnou nit s minimem uzlíků a kliček. A společně s maminkou hlavně pevné zdraví – hodně bašti a hodně spi, ať jsi na ten životní boj dobře připravená.
Vítej na světě, Katrinko, přeju ti dlouhý požehnaný život a hodně radosti pro tebe i tvé blízké.
Gratuluji k 3850 g štěstí 🙂 Až poletí múza kolem postýlky a políbí miminko na čelo, tak ať ve svém životě Katrin všechno zúročí a u svých nejbližších nechť najde vždy pomocnou ruku.
Gratuluji ! (h)
(f) kytičku, aby obě holky kvetly (f)
Tak hvězdička-jitřenka vyšla! Dostala krásné jméno, které má spoustu českých, slovenských, jistě i polských a vůbec mezinárodních zdrobnělin. Moc gratuluji „všem zůčastněným“ a zdraví maličké i mamince. Prožije si všichni radostný víkend a další dny, týdny, měsíce! Snad nám ji tu časem ukážeš, že?
Velká gratulace celé rodině, mamince hodně zdraví a trpělivosti a Katrince ať sudičky nadělí samé hezké věci.
Blahopřejeme, ať malou provází štěstí a zdraví po celý život – já + 4 chlupatí lumpíci
Děkuju všem moc – já se zase ozvu:)) Máme tu Patrika, budu ho tu mít celý týden a zatím je tu moc veselo… čti, malinko blázinec 😀
A jakpak se Patrikovi sestřička líbí? Doufám, že nepronesl něco jako naše Mánička, když poprve uviděla Danušku „Takové skaledé decko vezes!“ (rofl)
P.s. ještě že jsem si to po sobě přečetla – napsala jsem místo sestřička setřička (headbang)
Patrik ji ještě neviděl – oni jsou v porodnici (všichni – v rakovníku tam může být i tatínek) a my vidíme jen fotky a videa:)) Ale na ty zase koukáme, Patrika sestřička velmi zajímá! :)Mimochodem to vypadá na děťátko silného charakteru – když má hlad, tak nenaříká, to se rovnou… rozčiluje (inlove)
A to je dobře (teď mluvím o tvé poslední větě) – holt v dnešním světě musí mít jedna silný hlas a ostré lokty a co se v mládí naučí, ve stáří jak když najde (chuckle) – Katrin už ví, co chce a jak toho dosáhnout (clap)
Oneskorene moc gratulujem Dede a vítam skoromenovkyňu Katrinku v radoch nás, čo to s jedlom myslíme vážne! (h)
(h)
hodně zdraví maličké i mamince
a všechno nejlepší babičce (f)
Nadherna zprava a gratuluju vsem zucastnenym. At male holcicce sviti jeji hvezdicka na uspesnou a stastnou cestu.
Jaký je rozdíl mezi koblihama a vdolkama mimo té náplni? Mě se zdá, že jsem před lety párkrát smažila v oleji něco kulatého z koblivého těsta, a navrch jsem namazala povidla a kysanou smetanu. To jsou vdolky, že jo?
Jo.
Ráno jsem si přečetla dnešní gurmánské téma a samozřejmě jsem na koblížek dostala chuť. Koupila jsem si ten s nugetovou náplní. Tady sice tradice dostává poněkud na frak, ale ke kávě byl výborný! 😛 Kolik koblih se udělá z té půlkilové dávky? Tedy ne že bych se na ně zrovna chystala, ale co kdyby někdy… 🙂
Hančo, záleži na velikosti, ale vyjde to cca na takových 15 až 18 ks.
Díky, tak to bych viděla na testovací várku z poloviční dávky. A nejlíp stejně chutnají koblížky čerstvé.
Odchádzam do nočnej,ale ešte stihnem opísať z maminej kuchárskej konižky/zošita/ recept na fánky.myslím si,že fánky sú vaše „boží milosti“,Tento recept je od jednej terky,ktorá bola vyhlásenou kuchrkou na dedinské obrovské svdby.Nemajú chybu./A je to ľahký recept-zvládam ho raz ročne i ja/
Tu je:
50 dkg polohrubej múky/ voľakedy na nej bolo napísané špeciál a mala červený pruh na sáčku/3 žĺtky,trošku soli,za horčičný pohár mlieko,za horčičný pohár pivo-cesto dobre vypracovať,vyvaľkať.Na cesto natrieme hmotu:20 dkg múky zmiešanej s 1Herou.Potom poskladať a trikrát preguľovať.Vyvalkať na hrubku menej ako 1cm,vykrajovať radielkom kosoštvorce,urobit v strede 2 zárezy,esteticky môžeme prevliecť konce cez zárezy a smažiť.Posypať cukrom s vanilkou,alebo škoricou.Sú výborné-zdvihnú sa ako listkové cesto a záropveň zostávajú krehké,chrumkavé.
Je tam dosť preklepov,ponáhľam sa.Sorry jako.
(rofl), vidím, že jsi v obraze! Hahaha !
Toto nemyslím ako reklamu, len ma to pri brouzdaní okolo šišiek zaujalo – tescoma má udělátko na všetko! 🙂 http://1url.cz/4tREW
Inak šišky (koblihy) sú ako všetko smažené – neskutočne dobré a životu nebezpečné 🙂
Tímhle už dělala koblihy a vdolečky moje maminka. Jen to nebylo plastové, ale plechové, s dřevěnou rukojetí.
Škoda, že nevím, kam to přišlo, mamka se hodně věcí zbavovala.
taky to tady v baráku někde to plechové bylo ale vůbec jsem nevěděla na co to je.
Pokud se někdy dokopu k dělání koblih, tak je smažím neplněné. A stejně jako v pekárně je nastříknu marmeládou až po usmažení. Všimněte si, že kupované mají na boku dírku 😉
A ta dírka je ďáblovo dílo! Když se zapomeneš a nezačneš konzumaci koblihy právě od té dírky, tak hned při prvním skousnutí marmeláda vyrazí právě tou dírkou ven (rofl) .
Jo 🙂 , ale výrobně je to jednodušší.
Ano, moje trička a blůzky by mohly vyprávět.
Tak to mi povídej ! 🙂
Na pečení koblih si dneska každý čas nenajde, ale i tak je fajn si staré tradice připomenout. Vždycky si říkám, že připomínání tradic není uchovávání popela, ale je to udržování ohně v domácím krbu 🙂 U nás na jihu Čech se také pekly řezané koblihy, což jsou boží milosti. Odkaz na recept mám zde: http://www.gurmanka.cz/2010/01/bozi-milosti
Po masopustním veselí se u nás doma nastolí půst, ale zítra jedu fotit jednu masopustní veselici, tak napeču koblihy i milosti, abych tam nepřišla s prázdnou 🙂
Myslím, že dnešní článek je prostě návodové čtení – tedy ne, že bych se chystala pro dva lidi smažit koblihy… ale ráno jsem si v Miletíně koupila čerstvej mrňavej bavorskej vdoleček – a byl moc dobrej! (Koblihy neměli:))
Obvykle je nekupuju, protože to bývají vdolky jako hrom a to ani jíst nechci. Dnes ale ten malej přišel vhod:))
Koblihy mám ráda a zrovna zítra jich budu mít dost na celý rok.U nás ve vísce je konec masopustu, dělají ho místní dobrovolní hasiči. Je to tzv, “ Vodění medvěda“. medvěd musí s každou hospodyňkou zatančit, pozpívat, štamprle, to musí také být.Spoustu masek. A pak všude ve staveních koblihy, koblihy, koblihy, jedny lepší jako druhé. 🙂
Achich ouvej, to jsou takové dobroty!!! Miluji koblihy, tak si je alespoň kupuji a ty jsou také dobré. Pro nás dva nemá cenu se s nimi patlat. Jinak také jsem je dělávala po jednom v hlubokém teflonovém rendlíku a na sádle, ne v oleji. Dávala jsem do těsta přiměřeně rumu, aby tolik nenasálo tuk. Plnila jsem je za syrova marmeládou, i když vím, že se dají naplnit stříkačkou, až když jsou hotové. Šmánkote, proč ty nezdravé dobroty u mne způsobují takové slinění.
Moc moc vás všechny zdravím, jsouc nastávající babička, vytáhla jsem tlustý sešit maminčiných receptů. Věděla jsem, že má unikátní recept na „milosti“, tedy původní a neopakovatelné boží milosti z obce Bánov, recept,jenž přecházel z generace na generaci. Problém je v tom, že recept tu je,ale, jak na to potom, to už je problém. Na svatbě mého bratra, i na mé, jsme dostali jako dárek krabici „milostí“, a byly to věnce o průměru cca 25cm, a 8 cm na výšku. Nikdy se nám nepodařilo takovéto milosti udělat. To, co jsme vyrobily, byly chutné malé propleteniny, ale zdaleka ne to, co jsme ochutnaly dříve. Ale zde alespoň nabízím recept na těsto:
4 žloutky
4 velké lžíce smetany
špetka soli
1 velká lžíce mletého cukru
1/2 stopky rumu nebo bílého vína
Zadělá se hladkou moukou. Těsto musí být tak tuhé, jako je těsto na nudle(tedy hodně, podotýkám)
Rozdělit na díly asi tak velké, jako se vejde do uzavřené dlaně. Každý díl se zvlášť rozválí a uvnitř rozkrájí kružidlem a proplete.
Smaží se výhradně na 100% tuku po obou stranách. Až se utvoří na milosti bubliny, obrátí se na druhou stranu. Po usmažení se sypou cukrem. Je to asi na 12-15 milostí.
Zdraví Emteska(a superseniorka Gina)
Ahojky Emtesko, jsi stále babička čekatelka? Podrbej Ginu!
Jéé – zrovna tuhle jsem si říkala, jestli jsi už babi. Tak se držte – tedy hlavně nastávající maminka. (h) (h)
Naše mamina dělala boží Boží milosti. (inlove) Průměr cca 10 cm a výška určitě 6-7 cm. Vyválela hodně slabou placku jako na nudle o průměru velkého mělkého talíře, v prostředku rádýlkem udělala 3 řezy, pak placku vzala, trochu protřepla aby se uvolnily řezy uprostřed a takovým vlnitým pohybem rychle poskládala do vysokého kastrůlku s hodně olejem a ještě trochu porovnala vidličkou než těsto ztuhlo.
Nikde jinde jsem takový výtvor neviděla. Většinou se dělají takové placaté různých tvarů.
Bohužel přesný recept ani foto nemám, ale po usilovném pátrání jsem našla již zmiňované Bánovské, které se po vyzkoušení nejvíce podobají těm od maminy. A mám ještě jeden, zatím nevyzkoušený recept, který také vypadá dobře:
„Recept je malinko jiný a je výýýborný.
Asi 25-30 dkg hladké mouky, 1 ztužený tuk (Omega atd.), trochu skořice, 1 lžíce cukru, špetka soli, 3-4 vejce, 2 lžíce octa. Těsto dobře propracujeme rukama a potom ho musíme vyválet na hodně slabounkou placku, čím slabší, tím lépe, dejte si s tím tu práci. No a pak nakrájíme a smažíme. Tím že je v těstě ocet, dělají se krásné bublinky. Potom obalujeme v moučkovém cukru.“
Zdravíme Mílu, hladíme Ginu ! (h)
Výroba koblih mě nikdy nelákala. Ze smaženého se u nás dělají jen vdolky a na ně se podle ročního období dává buď marmeláda, nebo malinová pěna z bílkového sněhu.
Tak jak mi nevadí péct rodině různé buchty a koláče, tak tu koblihu radši koupím. V okruhu pěti kilometrů mám několik malých pekáren a tam vědí, jak na koblihy, kterou by mi doma stejně snědl každý jen jednu a zbytek by zdvořile obcházeli celý víkend.
Díky aidě za připomenutí článku o koblihách od RenatyE – já se začetla do komentářů (jó, tenkrát se komentovalo) a potichu se nahlas chechtala (chucle) – tam perlili JoVo a WWW … to byly krásné časy. A protože jsem chtěla napsat v podstatě to stejné, jako tenkrát, tak to jenom zkopíruju (rofl)
Dokud jsem bydlela u našich, tak jsme koblihy taky na ostatky dělávali, ale po osamostatnění se – chich – jsem toho nechala. Na můj vkus je to opravdu až moc pracné a hlavně – semtam se mi nepodařilo pořádně koblih dovřít a marmeláda vytekla do vařícího se tuku a to já nesnášela. Když mám chuť na koblihu, koupím si v pekárně – možná není s pravým rumem, ale pro pošimrání chuťových pohárků mi stačí.
Teď dělám jinou tradiční smaženou pochoutku – boží milostě. Jsou taky výborné a není s nima taková paplačka. V našem kraji se boží milostě dělávaly právě na ostatky, dále na aldamáš při draní peří a taky se nosily mamince do kúta (spolu se slepičí polívkou).
Poznámka národopisná – masopustu se na Moravě taky říká fašank, šibřinky, ostatky či voračky
Poznámka osobní – ty boží milostě zítra usmažím. Mňam.
Ať to nemusím hledat v těch komentářích tam (pokud jsi to tam psala), jak je prosím děláš? Že bych jich přeci jen malinko spáchala, nějak mě posledních pár dní honí chuť na sladké, i když sladké vlastně nejím. Já znám z nějaké kuchařky jen recept z nudlového těsta (a to osmažit a pocukrovat), ale mám pocit, že všelijaké ty moje tetičky, pratetičky a prapratetičky z Brumovic to dělaly jinak a do těsta snad dávaly i smetanu případně bílé víno. Je to možné, nebo jsem si to nějak popletla s nějakým jiným receptem?
Nebo jsem si říkala, že bych udělala pár kousků takových těch rychlých tvarohových jakože koblížků, suroviny doma jsou; zbytek přinejhorším dáme sousedům.
Aido, díky za odkaz, početla jsem si a vyzobala recepty z diskuse do Kuchařského koutku na Hadech.
MaRi díky – zrovna při čtení odkazů jsem si říkala, že bych zkusila ty drobné tvarohové koblížky, takže teď jenom mrknu na Hady a nebudu muset hledat … (y)
Právě že já je dělám dle Hrníčkové kuchařky, ale od oka (rofl) – dává se tam smetana a bílé víno nebo smetana a rum – s vínem jsou vláčnější, s rumem křupavější. A do těsta nedávám cukr, ten jde až na obalení. Takže na vál prosátou hladkou mouku, udělat důlek, tam žloutek + smetana + víno (nebo rum nebo pálenku, jak komu libo a co kdo má po ruce) a špetku soli. Vymísit v tužší těsto, vyválet, rozkrájet na čtverečky, obdélníčky, trojúhelníčky (zase jak se komu líbí), vprostřed proříznout dvakrát a hodit do rozpáleného oleje (původně se různě proplítaly) – po usmažení hned obalit v mletém cukru (může se do něj přidat vanilínový). Ale přesné poměry ti neřeknu, to bych se musela doma podívat do té kuchty …
Dík, to stačí. Jen mám trochu problém s tím cukrem – MLP cokoli obalovaného v cukru upřímně nesnáší. No, nějak to vymyslím.
Aha – ale bez toho cukru to nebude asi moc chutné (stejné je to třebas u vanilkových rohlíčků) – takže budeš muset do těsta nějaký ten cukr dát (on v receptu původně je).
Vanilkové rohlíčky právě kvůli tomu neděláme. A pokud už děláme (jo, párkrát jsem to zkoušela), tak je fakt v cukru neobalujeme, ani žádné jiné cukroví, u kterého je to předepsané. Některé druhy jsou bez toho cukru jedlé, jiné ne.
Aido, já taky rohlíčky neobaluju, jen je lehce pocukruju a jsou boží.
Ivčo, já taky neobaluji rohlíčky celé v cukru jen lehce pocukruji.
aido, protžte jsem diabetik na inhulínu, hledala jsem způsob, jak třeba a v čem obalit vanilkové rrohlíčky, KDYŽ V CUKRU BÝT OBALENY NEMOHOUU. NA NĚJAKÉM WEBU JSEM NAŠLA FAKTICKY SKVĚLOU FINTU,KTEROU JSEM HNEDLE S ÚSPĚCHEM VYZKOUŠELA. Rada z ní juednoduše. Obalte rohlíčky apod v sušeném mléku, což vypadá na misce velice podobně, ale sladké to fakt není.Mám to vyzkoušené na rohlíčkách, ale na těch koblihách ještě ne. Mne štve právě ta vrstva cukru, kterou jsou kupované koblihy doslova oblepené. To sušené mléko vylepšuju jedním vanilinovým cukrem nebo jsem zkusila i dát pravý vanilkový lusk do trochy toho sušeného mléka.Ffungovalo to dobře a hlavně to nebylo tak sladké.
JEŽKOVO VOKO! PROTOŽE JSEM NA INZULÍNU! NEČTU PO SOBĚ A DIVÍM SE , CO ZE MNE PADÁ
(rofl) Šibřinky. Rodina mojí mámy byli hrdí sokolové. A tak, i když v dobách mého dětství a mládí Sokol hluboce spal, byla jsem doma občas konfrontována se sokolskou terminologií. Slovem „šibřinky“ jsem byla úplně fascinovaná. O tohle báječné slovo se nám postaral Jindřich Fugner.
Heinrich Fügner se jmenoval správně. Čech jak poleno, stejně jako jeho kamarád Friedrich Tirsch. 🙂 Ale nic ve zlém, ano? Jen mi to přijde takové legrační.
P.S. Jinak včera bylo 155. výročí založení Sokola.
P.P.S. Manželův dědeček byl taky hrdý Sokol, několikrát v životě mu kvůli tomu málem šlo o život, jednou se pokoušel pověsit i sám, naštěstí neúspěšně.
Takové různě pomíchané rodinné zázemí mělo v 19. století v tom našem mocnářství spousta lidí. Takže v podstatě záleželo na tom, čím se sami cítili a k čemu se hlásili. Výběr měli vskutku široký.
Sokolům v naší rodině naštěstí z toho titulu nikdy o život nešlo. Jen moje máma, která maturovala v roce 1948, měla poněkud za zlé své mámě (mojí babičce), že akorát v ty maturitní dny moje babička cvičila v Praze na sletu a nebyla doma, aby s dcerkou prožívala maturitu. Později se ovšem ukázalo, že babička tak byla přítomna historické události, protože ten slet byl nadlouho poslední. V podstatě nadobro poslední, protože to, co se pořádá dnes, je bohužel skomírající fraška.
Můj táta byl zase pro změnu skaut (junák) a protože to byl takový kluk sportovní, tak byl i ymkař a chodil v Praze do paláce YMCA plavat a běhat na tu krytou běžeckou dráhu, která se v tom domě nachází dodnes. Táta jako kluk je vyfocený na titulní straně prvního čísla časopisu Junák z roku 1945, kdy byl tenhle časopis po válce načas obnoven. Ten časopis samozřejmě mám, taková hezká rodinná vzpomínka 😀 .
Tchyně dělala ty nejlepší koblihy, jaké jsem kdy jedla. Byl to svátek, když je smažila, ještě teď si připomínám jejich chuť. A nesmažila je na oleji, ale na sádle.
Nikdy jsem domácí koblihy nedělala… ale věřím, že to musí být dobrota. vypadá to, že to někdy zusím, až dojedou nájezdníci – pokud možno všichni naráz:)) Nejspíš bude těžko těm čerstvým koblihám odolat 😀
Jinak pro mě je to vždycky ta kobliha – ale kde se vzal ten koblížek? Je to původní nebo krajový výraz? Nevíte někdo?
Jo a ještě něco – kamarádka říkala (když jsem jí včera večer prozradila, o čem bude dnešní článek:)), že její maminka smažila koblihy po jedné v malém kastrůlku – že to bylo praktické a šetřilo olej. Jak to děláte vy?
Koblihy nedělám, jen občas vdolky (ale i ty jsem už dlouho nedělala, „nejsou lidi“, když jsme doma jen dva, nemá to cenu, stejně jako buchty apod.). Ten malý kastrůlek mi přide celkem logický, nebo by třeba šel vyzkoušet wok?
P.S. Ale koblihu nebo dvě bych si i dala, jak tak koukám na lákavý obrázek, to teda zas jo.
prý že se v tom malém kastrůlku lépe otočily 🙂 domácí koblihy a mašle, jen posypané cukrem, mňam :-)ale zajdu si pro ně do pekařství k Boučkovi v HK, doma bych je roznášela po kamarádkách i po sousedech , stačí tak 5-6 pro celou rodinu 🙂
Koblihy mám moc ráda.
Asi to zkusím.
Vypadají báječně.
Norové jednu neděli v únoru pečou fastelavnsboller. Strašný název, že ano. Jsou to kynuté bochánky, které rozříznou a plní šlehačkou. Když jsou jo rozdovádění, dají pod šlehačku vanilkový krém, čokoládový krém nebo jiné náplně. Já mám nejradši náplň mandlovou.
Boller/bochánky jsou z kynutého těsta, na jaké je rodina zvyklá. Např.: 2 dl mléka, 7 dl hladké mouky, 25 g droždí, 1/2 lžičky soli, dle chuti kardemommu, 80 g másla, 1 dl cukru. A třeba i 1 vajíčko. Další postup je normální. Vykynout, udělat bochánky, pečící papír, vykynout. Předtopit troubu na 250 stupňů, po vložení plechu snížit na 200, za 8 minut je hotovo.
Po vychladnutí seříznout první třetinu, do spodního dílu vydlabat díru, vydlabané pokropit mléken, vlhké rozdrobit, přidat nasekané mandle, cukr a vanilku. Tohle všechno podle chuti. Masou vyplnit díru v bochánku, ušlehat šlehačku, nastříkat nebo naplácnout na vyplněnou díru, jemně přiklopit odřezaným vrškem a pocukrovat. Vypadá i chutná to náramně.
Ach ach Jano, co mi to děláš? (wasntme) Ještěže mi to nikdo neudělá a já si to udělat zakážu, protože tohle by mi mocmoc chutnalo! 😛 (to je olizovací:))
Jeden recept na koblihy už na Mlsotníku máme, zde: http://neviditelnypes.lidovky.cz/mlsotnik-koblihy-0eh-/p_zviretnik.aspx?c=A090226_170655_p_zviretnik_dru – pamatujete si to ještě někdo?
Jejda, to je zajímavý čas, ještě docela dlouho před zveřejněním článku samého. 🙂