„Oriášku, nelez na tu linku, rajskou omáčku přece nežereš. Ježišmarjá, tak u toho aspoň tolik nemlaskej.“
Oriáš nám osiřel. Kiliánovy výlety byly čím dál delší a po tom posledním čtyřdenním se zastavil doma na dva dny a následně se nevrátil vůbec. Hledali jsme ho, prolízala jsem s děsem v oku i všechny okolní příkopy, ale nenašla jsem ani bílý chlup (ty chomáče doma se nepočítají, že).
Je pravda, že po jejich ročních narozeninách ho občas větší a silnější Oriáš zmydlil a Karamelka mu s oblibou ožižlávala uši (ale to Oriáškovi taky), ale Kilián začal být prostě nevrlý kocour, až si zřejmě nakonec našel lepší nové doma.
Obávala jsem se, že Oriáškovi bude smutno, ale bylo mu to a je mu to úplně jedno. Naopak vypadá, že v pozici domácí monokočky je navýsost spokojený. Všechna povalovací místa jsou jeho, z misky mu nikdo nic nekrade a co si uloví, to si taky sní.
Rozhodně mu však nezmizela radost z ukradeného. Ví, že na stůl a linku nesmí, a stejně to zkusí. Když dávám psům ke granulím trochu masa z konzervy, může se přerazit, aby se do té plechovky dostal.
My jsme se tedy v ukrývání poživatin hodně zlepšili a navíc v noci kocour brázdí okolní pozemky, tudíž nemůže krást potmě. Zkusila jsem ho nechat doma, ale řev ve čtyři ráno, dobývání se do skříní a škrábání postele pracujícímu člověku do dalšího dne energie nedodá, a tak jsem ho nechala, ať si chodí, kam chce a kdy chce.
Každé ráno, když pouštím psy za zahradu vyvenčit (Světluška se rozhodla, že ONA na zahradě čurat teda fakt NEBUDE), hlídkuje na zdi, případně se rafinovaně ukrývá za lupen jitrocele. A ten zklamaný výraz, když psice nevšímavě minou obloukem velký kámen, odkud na ně kocour hodlal bafnout a proplesknout je, ten stojí za to.
Když mu nesu k misce kapsičku, přičinlivě se mi plete pod nohy. I s Karamelkou, která ho u toho musí zlobit. Měla jsem snahu jí v tom bránit, ale pak jsem zjistila, že se kocour vrátil ke Karince zpátky- asi byl málo obtěžován a ranní dávka olizování uší a pokládání packy na záda nebyla splněna.
Jsme na původním počtu zvířecích obyvatel. Dva psi a jedna kočka. Asi to tak má být.
Jo jo, kočky jsou osobnosti, ty si toho moc diktovat nenechaj…
Pěkný psaní.
Matyldo, držím palce Kačce (a doufám, že synek už zase slyší)…
Eh, děkuji, jo, Kuba už zas slyší- pak už jsme bojovali jen s následky kortikoidové léčby. Ale i to je už dobrý.
Dnes jdu pozdě, toulala jsem se:))
Přiznám se, že osobnost koček je pro mě v tomhle ohledu nečitelná – jsou ve svých pocitech tak komplikované! Navíc si to jaksi řeší samy a tváří se, že k tomu člověka vlastně nepotřebují. Přiznám se, že mi psi i z tohoto důvodu připadají takoví… vstřícnější (wasntme)
Líbí se mi Matyldo, že dokážeš dát svým kočkám tolik svobody, kolik potřebují – a přitom veškerou péči, kterou potřebují. Ono to chce mít pořádné nervy, každý den čekat, jestli kocour přijde domů, nepřijde domů…
Věřím, že Kilián prostě odešel. A moc doufám, že je mu někde fajn. (h) Oriáš rozhodně vypadá, že on by tedy neměnil! (inlove)
Znám opačný případ, kdy kocour dobrovolně opustil domácnost, kde kraloval sám, a přidal se do domácnosti rodičů mé snachy, do smečky několika koček a několika psů. 🙂 Bydlel u sousedů a začleňoval se postupně – nejdřív docházel jen na stravu, pak zůstával i když už miska byla prázdná, až nakonec zůstal natrvalo.
Třeba takhle nějak to proběhlo u Kiliána.
Dva psi a jedna kočka jsou zjevně spokojení. (h)
Když se mé kočičce neplánovaně narodilo koťátko (kočička byla zřejmě starší, než předpokládali v útulku) musela jsem kotě odnést ke známé, jejíž kočička porodila asi 3 dny předtím. Protože jsem odjížděla na celý den do práce, a už jsem byla trošinku obeznalá, sháněla jsem stejně starého kamaráda. Sehnala jsem a domů k nám už jeli oba v jedné přepravce. Je fakt, že to byl pro oba trochu brutální přechod do nového života, což taky hrálo svou roli, ale prakticky od prvního večera se od sebe nehnuli a vydrželo jim to až do Prťulčiny smrti. Damíšek se s tím nějak nemohl srovnat a dlouho ji hledal. A tak jsem hledala řešení, a měla jsem šťastnou ruku. Kámošík se našel. Jenže život je někdy sfiňa.
Také jsem různě četla, že když chce někdo mít doma hned kočky dvě, doporučovali se sourozenci. Takže jsem take byla přesvědčená se u těch vašich dvou bratrů nebuou nejmenší problemy – na a vida, jak to skončilo. Doufejm, že Kilián si někde užívá život jako „jedináček“ stejně tak dobře jako „osiřelý“ Oriáš u vás. A myslíš, že psice vycítili že je to „muckej“ a k tomu krásnej :)? Krásně jim padne do party – na fotkách jim to moc sluší.
Naše Dixie by byla také raději žila celý život jako jedináček. Příchod Smoky o dva roky později nesla těžce a nás to samozřejmě trápilo. Postupně se vztah hodně zlepšil, ale nikdy to nebylo soužití jako u našich současných koček Rusty a Woody. Proto my si teď současnou kočičí pohodu opravdu užíváme.
Matyldo,to je fajn, že Oriášek zůstal a užívá si to. Kilián se má dobře jinde. Karamelka si s Oriáškem vyloženě padli do oka a Světluš to jistí 🙂
My měli dnes Pájin den s Chickem a domácí zvěří, byli všichni táák hodní, že ještě včilék jsem z toho u vytržení. Akorát jsme schvácení. 🙂 Pája si dala se mnou plněné papriky avšak jen to maso, papriku snědl v nestřeženém okamžiku Kokolín a dožadoval se další. :-))
Asi je fakt přirozenej stav vaší domácnosti 2 psi + 1 kočka.
Fascinuje mě, jak úžasně se dovede jednokočka sžít se psem. Tak jako Ori vyžaduje ožvýkávání uší, podobně Manďák vyžadoval honičky od Melinky a vodil Penušku snad ještě přesněji než Melly. (A holky zas upozorňovaly, když se Mandy vrátil v noci z toulek a skromně postával za dveřma, že by teda do tepla.) Nezapomenu, jak si dali M+M svazácký úkol nikdy nepouštět Penušku po schodech dolů samotnou. Jakmile uslyšeli její první kroky tam, vystartovali od čehokoli, co zrovna dělali, a svorně jí každý z jedné strany dávali záchranu. Bylo tam totiž třináct schodů, a Penny žila v přesvědčení, že je jich jen deset.
Nám kocour ze vzteku odešel a zbyla jen hodňoučká kastrovaná Činda. S kocourem se snášela dobře, byli to sourozenci. Teď nám CD nadělila malé kotě, které asi někdo na konci prázdnin vyhodil. Nevím jak jinak by se k nám dostalo. Je u nás asi týden, bylo takové urousané a hladové. Ještě nevíme jestli je to kočka nebo kocour, ale Činda ho nemá moc ráda ale už si ho nevšímá jen u jídla na něj trochu vrčí když jí leze do misky. Nedalo se chytit, teď už se pomaloučku osměluje a bude ho možné odčervit a od co? odblešit nebo odklíšťovat?
Nejspíš obojí 🙂
Mně se nikdy nepovedlo oriáše odčervit standardním způsobem. Doufej, že budeš mít víc štěstí.
Máš to obojí v jedné kapce za krk. Ale bacha na dávkování, a prohlídni ho, jestli vůbec ty blechy má. Jestli ne, bylo by to zatím zbytečné, nevím, jak kde, ale moje kočky si letos v létě nepřinesly ani jedno klíště. Spíš se mu koukni do uší, kdyby tam měl černotu, tak je to svrab a to chce veterinu.
A pak bych spíš odčervila. Já minulý týden odčervovala velmi plachého kocourka, který se sem naučil chodit. Koupila jsem Banminth pastu a rozmíchala ji do voňavé kapsičky. Nedala jsem ji celou, abych měla jistotu že vylíže misku úplně.
Je to možné udělat i s mačkanýma tabletkama.
já se poradím s vetem na něčem šetrném. Ono je černé, na sluníčku mourovaté, sem tam svítí do zlatova, možná že to bude nějaká želvinka. Zatím se prohlížet moc nedá ale na dobrotu přijde. Manžel je už trochu poškrábaný. Ráda bych ho měla v pořádku když máme ty dva koliáky – kamarády domácích koček. Cizí proženou ale neublíží. Bylo hrozně ošklivé, takové ucourané hubené, teď už vypadá trochu k světu. Zase ale bude asi drobnější jako naše Činda.
Tenhle kocourek je už větší, takové odrostlé kotě, ale už si dneska přišel pro třetí kapsičku. Zatím se mi podařilo ho párkrát pohladit, ale potřebovala bych ho odchytit a odvézt na veterinu, nelíbí se mi, jak dýchá.
Jinak je to krásnej kocourek s nádhernou kresbou (mourováním).
Broadline spot pro kočku do 2,5 kila…je to všechno v jednom, cca za 200..odčervíš ploché i oblé a plicní,odblešíš a odklíšťuješ…
Sharko, děkuji.
O.T.
Jsme doma z dovolené v Římě.
Bylo to krásné a bylo toho hodně.
Viděli jsme spoustu nového.
Až se aklimatizuju, napíšu článek a dodám fotky.
To je bezva, v Římě jsem ještě nebyla 🙂
My už Matyldo po 4.
Teprve teď jsme poznali jeho okrajové a příměstské části. Kde je větší klid, než v centru.
Já také doufám, že Kiliánek je někde v pohodě.
Oriášek vypadá s Karemelkou moc spokojeně.
S kočičáky je to někdy těžké.
Fousek u nás bude už 2 roky, ale Hepina si na něho nezvykla. Sice spolu jí, každý ze své misky, na jejich výdejništi potravy. Ale ráda ho nemá, pořád na něho syčí. I když si jí hošík nevšímá.
S kočkami je to asi těžší než se psy.
Obecně je pes zvíře smečkové, kočka individualista.
Ale jsou i zvířata co to mají naopak – psi jsou často chováni samostatně, takže se to neprojeví, ale musheři vědí, že jednou za čas se vyskytne pes, který o smečku nestojí, dělá problémy a v individuálním umístění je pak zlatej.
Kočky se často snášejí jen dokud jsou to hravá koťata, pak to v tom lepším případě vezmou jako nutné zlo a nějak spolu koexistují, nebo, zejména pokud je cesta jinam, je „přebytečný“ člen vyštípán pryč.
Kupodivu snad nejlépe vycházejí vztahy pes + kočka – asi proto, že si vzájemně nelezou do zelí, naopak spolu dokážou spolupracovat, přičemž využívají výhod daných jejich rozdíly (potvory) (devil)
Na tohle jsme měli štěstí.Kočky a kocouři v počtu 4 ks, všichni měli mezi sebou rozdíl dvou let. Vychází spolu skvěle až dobře a to v závislosti na pohlaví – kocouři mezi sebou skvěle, jinak dobře. Jo, jsou všichni vykastrovaní. Myslím si, že je to zásluha nejstaršího kocoura, který se vždy nově příchozí kočky ujal, dělal jim chůvu a když bylo potřeba, tak „vysvětloval“ ostatním, jak se mají chovat.
máme 5kocourů a 1kočku a vychází spolu skvěle. nejstarší má 13, nejmladší je jako Ori a vzali jsme ho s kočkou z útulku. ta jediná syčí a prohání ji právě ten nejmladší a 4letý, ale pak spí klidně spolu v posteli dohromady. kočky jsou větší hysterky, ale mazlivý jsou víc a ti kocouři žárliví nesnesou, že se s ní mazlíme. psa mají taky, chodí mu pod břichem, zdraví se čumáčkem a je to krásná smečka.
jinak děkuji za všechna krásná počtení a Kili se má někde určitě dobře.
Matyldo, od nás se takhle odstěhoval Barbucha. Prostě naznal, že už je u nás doma překočkováno a odstěhoval se přes ulici k manželovým rodičům. Tam je sám, vládce všeho a naprostá spokojenost. Zbývajících pět koček doma má uzavřeno křehké příměří, na noc je pro jistotu (a Fiv staříků) oddělujeme. A po těch letech s nimi si myslím,že by klidně každá z nich brala to, být jednokočka. Nebo max tak s jedním dalším, s kterým se snesou. A squatterky vzadu chodí jen na jídlo a přes zimu do teplých budek, jinak jsou taky pořád v tahu. A to máme dvůr a zahradu, díky bohu za to. Takže trochu Kiliána chápu a moc věřím, že si našel dobrý domov.
U nás to mají rozdělené,uzavírají pakty o neútočení nebo mnichovský dohody,porušují kde co a paktují se občas s kdekým..bráněj sebe i teritorium nebo naopak obětují teritorium a spolčí se s úhlavním nepřítelem.. takže občas udělá pořádek Pitina,coby alfa kočka a občas já – diktátor!
Já jsem si pořád myslela, že jako bratři by spolu vyjít mohli. Ale kolem toho roku se to celé zlomilo.
taky jsem si říkala,že by to mohlo vyjít,když jsou spolu odmala…když vidím,jak jsou na sobě závislé želviny,Káča s Pidikočkou…nenapadlo mne,že kluci to maj jinak..a mohlo, jenže oni byli pořád takoví pohodoví a to,že ho Oriáš mydlí,jsi nezmiňovala…
No, neříkala. Ono se to celé jaksi vyvíjelo a někdy jsem nevěděla, co si o tom myslet, protože dřív se rvali taky, ale připadalo mi to spíš jako neškodná rvačka, později ty rvačky byly kratší a jaksi jiné, ale pořád jsme si nemyslela… no prostě nemyslela.
Dát víc koček dohromady je risk. Občas to vyjde, ale většinou se navzájem „trpí“ a nějak to přežívají. Radost z toho povětšinou nemají. A pak padne poslední kapka, něco se změní, křehká rovnováha je fuč a začnou buď boje, nebo vymezování se značkováním,prostě stresy, které jim nepřidaj. My jsme na hraně, vím to moc dobře. Jak psáno níže, kočka není smečkové zvíře, byť občas skupiny i kočky vytvoří. Ale tam se vzájemné interakce řeší odchodem jinam.
Je to zajímavé, ale některé kočičky jsou kupodivu smečkové, ale povětšinou jsou od přírody zejména kočičky teritoriální. Někdy spolu sourozenci spokojeně žijí celý život a jindy v dospělosti jeden druhého tyranizuje a nakonec- -pokud chodí navolno ven – vyžene.
Já jsem pak měla pocit, že Kiliánovi vadí všechno. Ale asi se někde má dobře.
http://sharka-68.rajce.idnes.cz/nedelni_momentky/
Teda Sharko, já stejně nechápu, jak se ti do toho minibytu ty kočky vejdou? Když vidím, jak dokáže Oriáš řádit s Karamel v domě i na zahradě…
ony prostor neřešej,jim staší,že se maj kam zašít… a probíhat po bytě jim taky jde, to se neboj…
Doma všichni spokojení a doufám stejně jako ty, že je spokojený a někde doma i Kilián….