Advent je můj oblíbený čas. Nazdobím dům, začnu péct cukroví a snažím se zpomalit života běh. Zatím došlo na všechno, až na cukroví.
Začala jsem omotávat girlandou z umělého chvojí zábradlí v domě. Je to dost ošklivé zábradlí, takže ozdobená girlanda ho vylepší (aspoň na měsíc). Na girlandu jsem vázala mašle z organzy. Mezi umělým jehličím tu a tam vyjela bílá drápatá packa a snažila se mi pomoct vylepšit design mašlí. Po této akci jsem zaváhala, jestli mám na girlandu zavěsit pár vánočních ozdob jako loni. Zbaběle jsem tím pověřila Kačku, která nevázala mašle 🙂
Kupodivu ji žádný dráp nesekl a v klidu zdobila. Zajímavosti nastaly až další den nad ránem. Netušila jsem, že plastová vánoční ozdoba narážející do kovového zábradlí dokáže způsobit takový rachot! Od neděle je v polospánku slýchám nad ránem každý den.
Cukroví ještě nepeču, přesto trávím v kuchyni snad čím dál víc času. V pátek jsem začala porcovat dvě kila vepřové kýty. Byla jsem v klidu, žádná zvěř v dohledu. Ve chvíli, kdy jsem krájela třetí plátek, se ten první začal vzdalovat. Kilián se nenápadně připlížil a vlekl plátek velikosti pro dřevorubce pryč. Zařvala jsem a požádala rodinu o spolupráci. Kočičákům došlo brzy, že maso dostanou jen tehdy, když budou na zemi, to vydávám příděly všem, ale nepochybuji, že to příště zkusí znovu. Ale advent je i čas naděje, že? 🙂
Pokud jde o zklidnění a zpomalení, kočičáci makají na opaku. Včera mi Oriáš v pět ráno přistál na hlavě. Lehce vytaženými drápky se mi zatnul do vlasů. Pronesla jsem něco neslušného, zahodila kočku a spala dál. Ráno leželi na zemi dva úžasní miloučcí kočičáci, kteří na mě mrkali: „Sleduješ, jak jsme vzorní? Cože, na hlavě? Ale prosím tě.“
Onehdy jsem se tři noci po sobě vzbudila a nemohla hned usnout (na to nejsem zařízená!). Takové věci obvykle řeším tak, že si jdu chvíli číst na net, za půl hodiny zalezu a usnu. Uklidňující čtení se nekonalo, protože se kočičáci probudili a rozhodli se mi věnovat svou přízeň. Ve tři ráno dávám přednost lehčímu čtení, kdy mi nikdo neskáče po klávesnici a nešvihá ocasem pod nosem. Zvažovala jsem zakoupení čaje na nervy, ale pak jsem spíš začala usínat vzteky 🙂
Večer se Kilián procházel po knihovně. Najednou z ní začala padat moje první porcelánová panenka i s kocourem. Hlavou mi bleskla věta profesora Piškota „padá kočka, něco si přej!“ a natáhla jsem ruce. Do jedné jsem chytila panenku a do druhé kocoura. Kilián taky pochopil, že padá, a vytáhl drápy. Ty škrábance jsem si teda rozhodně nepřála… ty na krku zmizely rychle, ty na hřbetu ruky se ještě nezahojily, ale do Vánoc času dost, že 🙂
Hezký začátek adventu!
Další fotky najdete tady: http://malcka.rajce.idnes.cz/2015_10_kocouri/#
Matyldo, díky za tvé kočkopsí příběhy, moc ráda je čtu 🙂
ale abys nám něco napsala o Piškotovi a ostatních, to néééé ;(
Sharko, napsala jsem, ale u komentářů níže. Tak já to sem „přehodím“, aby se to lépe hledalo.
Máváme všem packami z Jihočičska, pořád sem na vás všechny chodíme nakukovat, ale jsme za bukem. Je milé, že náš profesor zůstal enzapomenut 🙂 Tak pro všechny, kteří an něj vzpomínáte – pan profesor je stále rozvernej.Kocour. Nadále se věnuje bádání, výzkumům a také pedagogické činnosti, kterou spojil s vědeckým výzkumem tvora, zvaného pes. Naše smečka byla před rokem obohacena o psici foxteriéřici, jménem Šany. Co nastane, spojí-li se pilnej profesor, totiž, kocour, dvě bengálské kalamity, Ředitelka zeměkoule Missy a Hlavní vrátná Lassy a foxteroristka, to je někdy k nepopsání. Momentálně za vydatné pomoci růžových náplastí přemlouvám slovutného mourovatého psavce, aby to v obnovených spisech zkusil popsat.
Všem přejeme krásný čas adventní.
– See more at: http://www.dedenik.cz/2015/12/03/host-dedeniku-matylda-advent-cas-kocici-radosti/?#comment-503366
Váš profesor je nezapomenutelný!
Lucko! To jsou nadherne zprávy, moc doufám, ze pan profesor pilne spisuje – aspoň odkaz sem dej 🙂
Ovsem pořídit si k profesorovi a dvěma bengalkam foxteriera… To už chce opravdu dobrodružnou povahu 😀
Prosím, vykukuj častěji! 🙂
Když občas potřebuji zahnat smutek, tak si vyhledám profesorovi spisy a hned je mi lít.
Matyldo máš doma pěknou kočičí dvojku.
Co dodat, Matyldo. Mas doma zivo. 🙂
matyldo dej fotku ozdobeného zábradlí pro inspiraci.
zajímalo by mě jak to dopadlo s kocourem piškotem, už to musí být snad roky co jsem četla poslední povídání.
Poviedky skončili myslím v 2013-tom, ale tento rok na jar dala Piškotova panička na stránku modrý kocouř fotky Piškota pri príležitosti jeho trinástych narodenín, tak snáď je stále fit: http://1url.cz/gAly
Nechcem dávať druhý link, ale keď klikneš na druhý obdĺžniček – ikonku vedľa nadpisu „Piškot Pišutka“ na tej stránke hore, tak tam je celý kočičí deníček. Rada sa k nemu vraciam.
Máváme všem packami z Jihočičska, pořád sem na vás všechny chodíme nakukovat, ale jsme za bukem. Je milé, že náš profesor zůstal enzapomenut 🙂 Tak pro všechny, kteří an něj vzpomínáte – pan profesor je stále rozvernej.Kocour. Nadále se věnuje bádání, výzkumům a také pedagogické činnosti, kterou spojil s vědeckým výzkumem tvora, zvaného pes. Naše smečka byla před rokem obohacena o psici foxteriéřici, jménem Šany. Co nastane, spojí-li se pilnej profesor, totiž, kocour, dvě bengálské kalamity a foxteroristka, to je někdy k nepopsání. Momentálně za vydatné pomoci růžových náplastí přemlouvám slovutného mourovatého psavce, aby to v obnovených spisech zkusil popsat.
Všem přejeme krásný čas adventní.
Pisem z tabletu len narychlo.Matylda obdivujem tvojich kocurov,ale este viac Teba.Clanok je velmi vtipny,s krasnymi bonmotmi-predookladam ,ze v realnom case si aj nadavala.
Samozřejmě 🙂
Matyldo, pro nás kočkomilce dostává tvůj krásný článek 3D rozměry 🙂 Jako ostatní, také jsem se skvěle bavila 🙂
Žasnu, jak se kocourci „natahují“! Hlavně Kiliánek, kdyby se postavil na zadní, bude pořádné bidlo 🙂 No Ori nezůstává velikostí pozadu, ale ty jeho proužky ho přeci jen trochu zkracují oproti Kiliho bělosti. Ale jsou oba moc krásní, kožíšky mají primo výstavní a umím si představit, že když se ve vašem dome po podlaze rozběhne soustava 2+2 – tedy 16 pacek najednou máte o zábavu postaráno.
Už je hedvábná šála hotová? Vím, je to dárek, takže překvapení, ale nemohla bys později dodat fotečku konečného výsledku ?
S tou délkou se to dost zdá- Kilián má dlouhé nohy a je hubenej, Oriáš je robustní velký kocour. Na váhu asi jako dva Kiliáni.
Matyldo, a jak spolu kocouři vycházejí? Máš dojem, že si udělali nějakou hierarchii nebo jsou stále kocouří „jednotkou“? 🙂 Teď si uvědomuju, že jsem nikdy neměla kocoura – jen kočky… (wasntme)
Já ti nevím. Pořád se navzájem zlobí, honí a to tak nějak 50:50. Povahově jsou každý jiný. Kilián je mazla vlezloch, Oriáš se mazlí méně razantně, zato část dne věnuje tomu, že se snaží chytit vlastní ocas, který má kratší než Kilián, a děsně u toho dusá 🙂
Introvert, no (chuckle)
Matyldo,žádná nuda u Vás !! Chechtám se pěkně a to jistě oba mouři nepředvedli všechno, repertoár se bude jistě rozšiřovat. :-)) Kvarteto zvířeny se krásně doplňuje !
Tento víkend jen prolétám, přednosta má kulatiny a tak lítám kolem JEHO oslav, tož tak. :-))
No samozřejmě, Jenny, kolem jakých jiných oslav bys měla lítat? 😛
Jenny, ať vám to vyjde na jedničku a i ty si sedneš budeš se bavit! (inlove)
Matyldo, vřelém díky. Fakt nádherně napsaný článek!Řvu při čtení jak Niagarský vodopády a řehot nad diskuzí pokračuje. Štěstí, že jsem doma sama. Dneska jste mi všechny prodlouižily život o několik let,protože jsem se moc a moc nasmála.
Tedy Matyldo, nenudíš se 🙂 . Měla bych tě litovat, ale řehním se. Díky, moc to dneska potřebuju.
Fantastické príhody, smejem sa na celé kolo. Ale tak trochu som rada, že mačky nemáme, na toto by som asi nemala dosť pevné nervy 🙂 🙂
Matyldo – ač tvé předcházející kočičky byly nezapomenutelné (zejména paní koč Maceška), obávám se, že kluci je převálcují. Holt dva kocourci něco vydají. Fakt jsem zvědavá, jak prožijete (původně jsem chtěla napsat přežijete, ale nechcu strašit (rofl) ) vánoce. Přece jenom ten stromeček bude zážitek. Zaplať pambu, že Ziki je minimální stromečkolezec (on vůbec výšky v bytě nevyhledává, to si vynahrazuje venku), ale hvězdu ze špičky mi stejně zlikvidoval.
Jinak je pravda, že stromeček se postupně odstrojuje už od Štědrého dne – Ziky si půjčuje řetězy a Toya odhryzává perníčky. Většinou jsem v klidu, jenom když mi šahají na háčkované ozdůbky ze Slovenska, řvu jak šavlozubý tygr, takže ty jsem ještě uhájila (chuckle)
No, jsem v očekávání Vánoc- naštěstí na stromek nedávám perníčky, to bych z kocourů při jejich žravosti zešílela. A kdyby zbytky házeli na zem psům, zešílela bych podruhé.
Hihi, krásné povídání!
O nočním přistání kočky na hlavě s polovytaženými drápky leccos vím od Cecilky.
Ranní honička Cecilky a Bělinky je také výživná.
Když Melíšek, chudák, prchá před rozdováděnými dámami, tak to taky bere hlava nehlava přes co právě skočí. Jsem-li v cestě náhodou já, tak se třeba odrazí nebo přistane kdekoliv a věřte, že 7 kg kocoura, z výšky dopadnuvšího na břicho ráno před použitím WC dělá zázraky – letím do té místnůstky jako na křídlech, abych nepřevlékala.
Stromeček mám na skřínce, kam se nedostanou. Zrovna tak svíčičky, které večer zapaluji v ozdobných kalíšcích. Do okna už svítící řetěz nedávám, Cecilka by si ho vypůjčila.
Smála jsem se už když mi Matylda o kočičích příhodách vyprávěla. Ale uznávám, že napsané je to je lepší – ty pointy! „Cože, ne hlavě? Ale prosím tě.“ (rofl)
Nebo Piškotí: padá kočka, něco si přej! (rofl)
Mimochodem si myslím, že na rozdíl od panenky by Kilián pád ze skříně v pohodě přežil, an by ho stihl otočit do seskoku. Nicméně naprosto chápu, že si po nich (kocourovi i panence) sáhla! 🙂
Jo a jsem moc ráda, že mi sem Matylda dává kočičí příhody – ty já vám můžu servírovat jen těžko, koček nemajíc 🙂
Desítky koček v sousedství jsou pro mě obvykle jen různobarevnými čmouhami kmitnoucími se mezi loukou a zahradami, nebo postavičkami zkamenělými v loveckém tranzu na okolních loukách a polích. Takže kočky sice vidím denně, ale o potkávání se nedá hovořit… (wave)
Chechtám sa tu jak blázon a pomáha mi to zabudnúť na práve prežité príkorie (včera mi na pracovnom kompe odišiel disk a kolega preinštalovával a hoci som ho výslovne prosila, aby to nerobil, pleskol mi sem okná osmičky, ktoré neznášam a nechcem! Bude reklamácia, grrr …). Zachránili ste mi so Sharkou ráno! (áno, narážam na 3D šišku) Článok od Matyldy na dedeníku viděti – krásné ráno míti 🙂
Mně budou na notebooku čekat desítky a taky nijak neplesám- zkusila jsme to a nemůžu tam nic najít, starší Wokna byly intuitivní.
A proč ne Linux? Žádné problémy s viry, zadarmo, nepadá…
Protože MUSÍM psát ve Wordu. Podmínka nakladatele.
Ale to je blbost, pokud budeš psát v LibreOffice a pošleš to jako formát Windows word, tak by to neměli poznat, tedy pokud to nejsou nějak složité texty.
Jsou to klasické texty, ale pak se převádí v nějakém formátu do programu tiskárny a tam bývá problém.
Môže byť problém s formátovaním a musím potvrdiť, čo píše Matylda, že odberatelia prekladov proste na tom mrkvosofte trvajú a cez to vlak nejde. Však z toho mrkvosoft aj žije, vo firemných prostrediach stále víťazí.
No a inak desiatok sa tiež desím, aj keď človek si časom zvykne na všetko, keď musí. Ale ani ja fakt nerozumiem snahe neustále schovávať všetky základné ovládacie prvky hlbšie a hlbšie pod rôzne ornamenty rozhrania, ako užívateľovi mi to vadí, že musím v ovládacom paneli dať vyhľadávať! vec, čo chcem zmeniť, lebo je to tak poschovávané, že kedysi intuitívne prvky sa nedajú nájsť! Čo to má byť, hlavne si nič nemeňte a do ničoho nešahajte, užívatelia jedni nemožní? Tak mi to niekedy pripadá …
Mám desítky, měla jsem osmičky a zvykla jsem si rychle. Co je tam zpátky nabídka „start“, tak je to v pohodě 🙂 Takže bych se neděsila předem, fakt se s tím dá žít (wave)
Ponuku „Štart“ som vyriešila tak, že som si stiahla freeware, ktorý vyrobí presne takú ako v sedmičkách. A zase relatívne žijem 🙂
Hahahahaha, málokdy se u článků opravdu směju, dneska se řehtám nahlas. Ty jsi asi ještě nesundávala kočku z vánočního stromu, ani nepřivazovala stromek ke stropu, co? Jejda to tě čekají prima vánoce! S koťatama je to prima a článek je bezvadný!
Také jsme měli přivázaný stromek k radiátoru a ozdobený papírovými hvězdičkami. Teď už jsme několik roků stromek neměli, budu meset jít do sebe, stromek oprášit a udělat papírové hvězdičky.
Článek perfektní, úplně to vidím a prozářilo mi to den. Moc díky.
Náhodou, Polárka obzvlášť milovala spaní ve vánočním stromku, omotaná kolem kmene 🙂 Rychle jsem přišla na to, že vytahovat ji odtud způsobí větší škody, než když vyleze sama, a vzdala jsem to- jen jsme stromek přivázali ke klice od okna. Maceška byla už dáma,ale první zimu si stromolezectví zkusila taky 🙂
🙂 girlandu s koulema věším na konzoli. Tam už nikdo nevyleze, aby pinkal do kouliček neb záclona pod Kačenou i Miňákem vždy povolí.. vánoční ubrusy jim přijdou nezajímavé, ale když jsem si loni říkala,že mne šálí zrak,neb se šiška z ubrusu zhmotnila do 3D, zjistila jsem po přijití blíž,že to není zhmotněná šiška,ale že někdo na ubrus vyblil granule. Větve mám zapíchané v truhlících na balkoně a na nich ozdoby. Jinak bych ty vánoce neměla vůbec. A místo ledkových světýlek,mám zavěšené dvě lucerničky a každou adventní neděli a pak celý vánoce v nich rozsvěcím svíčky,co hoří celou noc a když se hejbou plamínky, tak na ně Pitina štěchtá. Blikavý barevný potvůrky rádi nemáme,bolej z toho oči.