Po překonání virózy začaly kočičí eskapády nabírat na obrátkách. Kocouři začali častěji drápat roh naší postele (podotýkám, že škrabadlo mají). V pět ráno je to činnost příšerná, ale už jsem se naučila kopnout v polospánku do peřiny, která provinilce pleskne po hlavě.
Knedlička Ori přestane, Kilián zasune půl kocoura pod postel a drápe zespod postele, což jsou sice uši drásající zvuky, ale aspoň to není vidět. A taky se brzy ráno u nás v ložnici rvou. Je mi to dost jedno, pokud některý kocour při nízkém průletu nedopadne na psa, který se lekne a s řevem vyletí.
Oblíbený večerní bivakovací prostor je kryt velkého akvária, Nejdřív hřeje a potom… nevím, ale je z něj úžasný výhled. Ale kam dám na Vánoce betlém?
Kilián
A kradou. Kradou strašně. Po nemoci nechtěli žrát a teď by snědli i ševce s verpánkem a babičku s motykou. Na dotyčné osoby ještě nedošlo, zato došlo na brambory, špenát s česnekem, houbovou omáčku od medailonků, půl plechu piškotu s jablky a milý byl pokus odvléct kilo bůčku. Pokud někdo porcuje maso, potřebuje pomocníka, aby odhazoval kočky.
Na vylepšování mé nervové soustavy spolupracují i psice. Kočičince z kadibudky jsou občas neodolatelné. Kavalírky díky své velikosti dokážou zasunout dovnitř přední půlku psa, sežrat, co chtějí, vytahat na chlupech část kočkolitu a vylézt.
Oriáš
Onehdy jsem načapala Borůvku zalezlou z poloviny uvnitř. Neslyšela mě, takže když jsem káravě zařvala, strašně se lekla. Uskočila s horní polovinou kadibudky stále navlečenou na těle a posunula se o metr dál, kde s plastovým hajzlíkem praštila o kovové zábradlí. Konečně se jí povedlo se té děsné budky zbavit. Jak tenhle psí zlozvyk nesnáším, tak jsem se smála strašně a velmi nevýchovně:)
Světlušku kocouři občas zlobí, a tak jim to oplácí a honí je. Myslím, že obě strany přesně vědí, o co jde a tu hru hrají se stejným zápalem.
Nudíte se? Pořiďte si z útulku kočičí sourozence!
Vzácná chvíle klidu…:))
Další fotky najdete zde: http://malcka.rajce.idnes.cz/2015_10_kocouri
Nudíte se? A já dnes ptám – kdo nebo co u vás spolehlivě zahání nudu? 🙂
Matyldo promiň ale chechtám se jak blázen páč si to dovedu představit. :-)) Bráškové to mají zmáknuté. A jak jsou něžní když spí. Jo a s těmi neodolatelnými pochoutkami z kadibudek, tak na to byl expert náš Daník, no jo, kokr. Pochod s budkou jsem rovněž absolvovala. Pohlaď za mne celou smečku.
Nemám pocit, že bych měla čas se nudit, pořád mám nějaké činnosti čekající ve frontě, až na ně dojde řada.
O akčních kocourcích se moc hezky čte a za tu zábavu s nimi nějaká drobná škoda stojí, ne? 🙂
U nás roli demoliční čety dovedou zastat vnoučata – holky si ze standardně zařízeného pokoje pomocí kvanta polštářů, dek a přehozů vytvářejí doupata a skrýše a technicky založené batole miluje nejrůznější přístroje a v nestřežených chvílích je uvádí do chodu. (whew)
Matyldo, já se sněju jednak vesele (rofl) , protože se to krásně čte, a jednak úlevou, že to nemám doma (blush)
Já fakt nevím, jestli jsou moje vzpomínky milosrdně rozředěné, ale i když jsem měla Čitu a Miu v odstupu necelého měsíce a obě byly koťata, tak si sice pamatuju na pádící kočky, na kočky přepadající vše živé, kočky skákající kam se dalo, kočky vyjící hlady několikrát denně a snažící se odehnat psy od jejich misek, dokonce i kočky kradoucí… ale tak nějak přiměřeně, nebo jak bych to řekla 🙂 Rozhodně si nepamatuju na boj o místo na lince, když jsem vařila, i když tam občas vlezly (málo, moc jsem v takovém případě řvala). To na jídelním stole bývaly častěji, i když jsem kvůli tomu řvala taky 😛
Ale jsem moc ráda, že píšeš, fotíš a publikuješ. Já to totiž ráda čtu (wave)
To je prostě radost z cizího neštěstí :))))
Tak já zas neznám kočky, co se snaží odehnat psy od misek. Buď jsou psí holčičky převelice urputné, pokud jde o obsah jejich misek, nebo nevím 🙂 Pokud jde o linku a jídelní stůl, situace jde k lepšímu- ale neříkejme hop, nebo se ucho utrhne, že. Kočka přepadající vše živé se vyskytuje jen občas- třeba Borůvka umí být v tom případě velmi důrazná- jak blbě slyší, tak je o to hlasitější 🙂
Není na světě hodnějších kočiček než Čita a Mia. Asi měly dobrou čičoštube od tebe, milá Dede. Zjistila jsem časem, že jak vezmu do ruky stočené noviny a jednou s nimi bouchnu o stůl, stávají se kočky neviditelnými. A taky jsem zjistila, že kradou obě, Mia méně neb je pohodlná a než se svalí z rybářské židličky tak už není co ukrást.
🙂
Rozverne povidani a pekna fotokumentace. Taky jsem mela brachy kocouri Pepu a Glena. Vystacili si perfektne navzajem a byla s nema sranda. Byla to perfektne sehrana dvojka. Bohuzel Glen nahle umrel na masivni trombozu a Pepik nadlouho zesmutnel. Ted uz travi hodne casu doma a je strasne hodny. O lotroviny se postara Kuliferda, ale destruktivni fakt neni.
Tak u nás je dupot ještě vylepšený o prolítnutí dvouma kočičíma dvířkama v intervalu 5 vteřin, a to z kuchyně do průjezdu a z průjezdu na dvůr a to v pořadí kočička, kocour a pes…a za chvíli v opačném pořadí zpět. Ideálně několikrát zopakovat v půl třetí ráno. A pokud jde o zloděje masa, nikdy nezapomeneme na naší drobnou bílou angorku,bůhsuď čeho kříženeček, jak před vánoci vytáhla na dvoře z vrchovaté dětské vaničky čtyřkilovýho šupináče, velmi živého…
Jojo, náš Sami, přestože je už ve věku 6ti let má občas kotěcí nápady také. Kolikrát mě hned ve dveřích překvapí naprosté ticho a už vím kolik uhodilo. Mohou to být přesazené kytky, poházené prádlo na zemi a jiné kratochvíle. Mile mě překvapí návrat kdy kočeny sedí jako kuželky za dveřmi a nutně potřebují najíst. Jsou totiž týrané hlady, jedí jen 3-4krát denně.
„Pokud někdo porcuje maso, potřebuje pomocníka, aby odhazoval kočky.“ – no vidíš, konečně 😉 víš jaké to je, mít kočky 😀 Ale oni z toho částečně vyrostou, neboj (inlove)
Matyldo, nádherně se to čte. Jeden je rád, že v tom není sám a i jinde je veselo. Já těch kusů mám víc, ale nemám k nim ty psy, to už by opravdu nešlo, ale je mi to docela líto. Člověk ale musí být soudný.
No rozhodně je tu veselo. Když se dusající stádo slonů prohnalo nahoru a dolů x-krát schodištěm a jen tak mimochodem u toho zapnulo v ložnici televizi, uvažovala jsem o tom, že je ubezduším 🙂
u nás zas když sev noci honěj po škrabadle (u toho já dokážu spát), tak zase bílá šmouha rozsvítí, protože packou šteluje vypínač.. a to bych ji fakt ubezdušila..mrchu..to je horší jak na gestapu…
Já se taky ptala sousedů jestli u nich není slyšet ten dupot, když kladrubáci dusají ty dvě patra po schodech. Když letí Marbulín po schodech, tak je to jako velký těžký chlap.
Milý byl pokus odvléct kus bůčku…,
chjó Matyldo, litovat bych tě měla neb podobné Scarlettiny výkony mám ještě v živé paměti, ale nějak mi to nejde, smát se musím. 😀
Abyt, Scarlett je pro mě vzpomínkou na neuvěřitelnou kočku- onehdy jsem si na ni vzpomněla, že to byla asi ona, o kom jsi psala, že jí zeleně zasvítily oči (teda myslím si to), protože Oriáškovi zeleně svítí oči, když je zcela blažen a drbán 🙂
Jj, zelenooká kráska Scarlett, už spí bod borovičkou. Podobný konec jak Macešku ji potkal.
V disciplíně odtahů masa též excelovala již v útlém mládí, odpratovala si pod cinkosten celou syrovou hovězí pečeni, tehdá v relacích mravenec versus lokomotiva. 😀
Tak ať ti Oriáši a Kilíšové vzkvétají.
To mne mrzi se Scarlett. (u)
Milá Abyt, na Scarlett se nedá zapomenout (h)
To jsem já, moje vlastní počitadlo mě nepoznalo 🙂
Jj, Scarlett, tak to je mi líto Abytko.
To vždycky zamrzí a je to moc líto.
Scarletky je mi také líto.
A co bílej kocourekkočička, jak se má ?
Milá Matyldo, tví dva kocouři jsou slabý odvar jedné Cecilky.
Nejen, že mne udržuje v neustálé pozornosti a střehu, ale také mě donutila k velkým změnám v domácnosti. A ne že k horšímu!
Nedávno jsem se vrátila z práce a nemohla se dostat do bytu. Dveřím cosi bránilo. No, co asi? Vyházené osušky, ručníky, svetry a trička (vše bylo pěkně vyžehlené a uskladněné v komíncích) z vestavěné skřínky v předsíňce, takže dveře nešly otevřít.
Na té hromadě zřejmě bivakovaly obě dámy, ještě ta hromádka byla teploučká. Melíšek z toho spíš měl špatné svědomí, ale nezúčastnil se.
Tak jsem to uklidila za hlasitého nadávání a přemýšlela, jak se do přivřené skřínky dostala. Jasně. Přes mojí bundu, která na dvířkách visí. Vyskočila, chytla se drápky, ručičkou otevřela dvířka skřínky a už zase hospodařila a to já seděla proti ní u počítače. Takže na dvířkách je zámeček, bundu jsem dala pryč a čekám, co zase vymyslí.
Chůze po okraji sprcháče už není zajímavá, teď u nás „frčí“ skok na horní poličku, kde mám šminky a následný výběr vhodné barvy rtěnky a její shoz na podlahu za účelem dalšího průzkumu.
Zlodějna? To je normální. Cokoliv, co nechám bez dozoru je prozkoumáno a lze-li to ochutnat, tak hurá do toho.
Včera jsem si, debil, otevřela konzervu uzených ústřic. Byla na vánoce, ale já na ní dostala chuť, tak co. Třeba umřu a škoda dobroty. Než jsem si došla umýt ruce od kapky oleje, co vystříkla a vrátila se, už tam byly zanořené dva čumáčky – Bibíííís a Cecilka. Pěkně upatlané fousky od oleje a jediné štěstí, že neshodily tu konzervu z ledničky bylo to, že jsem jí nechala poměrně vzadu a ony se vešly před ní obě, tudíž si dobrotu nemusely shodit. Zapracovaný olej z uzených ústřic v zátěžovém koberci, to bych je tu fakt měla i na ty vánoce.
Já vím- myslím, že kocouři mají dost jiné zábavy, můžou jít ven, nebo se společně rvou několikrát denně. Taky mají víc prostoru, takže napáchají míň škod- v malém bytečku by byli jako přírodní katastrofa. Nechat na lince otevřenou plechovku- no, dopadla bych stejně, jak jde o jídlo, zhmotní se ve vteřině 🙂
Já se tu báječně (a škodolibě – fuj!) bavím. 😀
Asi proto, že mám jen jednu kočku a to čistě venkovní. V bytě jsou psi a tak se sem kóča ani neodváží. Protože za a) Betyna by strašně nahlas ječela a za b) Miuna by ji vééélmi rychle vyprovodila ven. A zdemolovala by při tom valnou část domácnosti. (rofl)
Kocouři už chodí i ven, kde si podle mne mají vybít nějakou energii. Jenže je tam mokro a zima, tak obvykle zalezou po proběhnutí do domku na nářadí, který ještě nemá plexisklo v okýnku. Až to Mušketýr zasklí, tak to chci vidět, jak to budou kocouři zjišťovat 🙂
Jinak kocoura sedícího za dveřmi mi psice chodí hlásit, že ho mám pustit domů.
Milá Matyldo, čte se to báječně 🙂 Ale asi by mě kleplo 😉
U nás se o zábavu starají mláďata lidská, necelé tři roky a něco přes půl roku. Občas si říkám, že mě asi klepne 😉 ale i tak si tu „dovolenou“ užívám 🙂
Asi jsem vyškolená od obou psic, když byly ve štěněcím věku, a od dětí, jinak to není možný, že mě ještě neranila mrtvice 🙂
a když jsme u toho Betlému – tak jsem objevila i magnetickej 😀 na ledničku 😀
http://www.euronova-shop.cz/it/offer.htm?cat=1.809.833.1.4.1.&pr=30332
Magnetickej nemůžu- mám vestavěnou lednici…
co na kotel??? 😀
Hele, do sklepa se na betlém chodit dívat nebudu 🙂
tak zas bys měla ozdobenej kotel..kdo to má? 😀
Bavím se náramně, Matyldo promiň :-). Jak já to znám… Maso co zdráv po kuchyni, při krájení největší starost, aby v jídle nebyl i kus kocoura… Jo jo. To vychytáš. A doufej, že ti nezačnou chodit dělat ostudu po sousedech, jako náš Barbucha. Pošta, hasiči, svatby, cukrárna a hafo sousedek – tam všude byl…
Zdrhá samosebou ne zdráv… Ty mobily..
Pardon.
Toro, kdybych měla kocoura, co otravuje na svatbách a u sousedů, asi by mě ranilo 🙂
Ovšem na druhou stranu jsem včera z divadla posílala dětem esemesku „schovejte řízky“ 🙂
Matyldo, velmi chápu, co prožíváte.
Náš Fousek je také číslo. Všude vleze, všechno prozkoumá a vše pozoruje.
Nejvíc mě štve, že se pořád snaží násáčkovat do police se zvonečky. Je tam málo místa, ale on tam musí. Už mi je i shodil, naštěstí přežily.
Matyldo a co Vaše porcelánové panenky, přežily ?
Kupodivu se spoustě věcí šikovně vyhýbají a kompletně zničí máloco. Je fakt, že kytku sušené levandule ohryzávají a Kilián má snahu mi odkousat kus z cinkátka na okně, dneska ráno jsem ho vyhazovala z okna, ať neohryzává kvetoucí vánoční kaktus… ale součet škod není velký. Teda máme nakřaplý reproduktor od počítače, překousanou nabíječku od mobilu a tak 🙂
😀 Tak jsou klučíkové fit, to je fajn…tys jim ten bůček nenakrájela nadrobno a nevrátila??? No Matyldo, styď se 😀
Betlém, hm, tak ten mám za sklem, neb mi pořád někdo kradl figurky černého vzadu a kolíbku s Jéžíškem a taky velblouda… a když jsem pak na zemi našla válet Hvězdu, co prý vyšla na Východě…tak jsem to vzdala, betlém je za sklem a všichni chodí kolem a žádostivě koukají… a já krkoun jim ho nepůjčím.
U nás se taky ochutnávalo, než jsme si vymakala systém..jinak krade jedna kočka,jinak dvě..4 už jsou taková menší katastrofa, když jich bylo 6,tak na sebe chodily žalovat.. no a v 8 už máme princip kolektivní viny 7 koček,neb Noriska se těch akcí neúčastní…a víš co je zajímavý? Když tam nechám pro ně jejich prášky,tak ty neukradnou ani nesežerou… (bat)
chtěla bych se doma chvíli nudit, ale nějak to nejde…
Sharko, moje nervy jsou dimenzované na jednu kočku. Ti dva jsou volbou mých dětí, bohužel je většinou mám na starost já a jak jsou na mě zvyklí, tak po mně pořád lezou, i když jsou doma ostatní členové domácnosti 🙂
to je v pořádku, tak to má být…kocouři jednoho milují a přízní oblažují skoro 24 hodin denně a od druhých obdiv očekávají…. zvykneš si… 😀
Naštěstí pochopili celekm rychle, že mě mají oblažovat přízní od 6,00 do 23,00. Jinak jsem nevrlá 🙂 a že když vyšívám, tak mě nemají štvát s tím, že loví tu pohybující se jehlu a bavlnku….