„Tak kocoura nikdy!“ prohlásil rezolutně Kuba, když jsme seděli nad stránkami hodonínského kočičího útulku a vybírali vhodnou adeptku jako následnici královny Macešky, která nás předčasně a tragicky opustila (asi liška, říkali myslivci). Královna je mrtvá, ať žije královna. Hm. Nakonec to dopadlo tak, že druhá půlka zní „ať žijí králové“. Nebo spíš trpaslíci.
V útulku byla spousta koček a kocourů, ale kocouři dost převládali. A moje děti a muže si omotali kolem pacek dva kočičí sourozenci, vykastrovaní půlroční kocouři Kili a Ori (podle trpaslíků z Hobita).
Nikdy jsem nechtěla dvě kočky. Dva psi byli dostatečnou zábavou a kočku jsme měli jednak kvůli Kubovi, pánovi koček, druhak proto, že mi vadí myši v domě. Ale dvě kočky mají něco do sebe. Hrají si spolu a utahají se, což je u dorostenců dost důležité. Jejich ničivé aktivity to omezuje na menší míru (a ta porcelánová miska, na kterou shodili z linky skleničku od jogurtu, tam přeci neměla co stát, že). Navíc možná proto, že jsou dva, jsou to oprsklíci, kteří se s nejednoduchým životem v rušném domě smířili během týdne.
Kili
Psice ze začátku zrovna nejásaly. Nepřivezli jsme v přepravce Macešku, jak očekávaly, ale podezřelé dvojhlavé syčící klubko. Seštěkaly to, vrčely na to, ale nakonec u nich převládla zvědavost, jakmile jim došlo (během jednoho dne), že na přítomnosti toho klubka hadů trváme. Pak už si chtěly tu chlupaté věci jen očuchat, jenže tady narazily na odpor kočičáků, kteří proti očuchávání zadku a podobně měli dost hlasité námitky začínající na písmeno s.
Naštěstí jsme kočičáky přivezli v sobotu, takže i neděle mohla proběhnout ve stylu povelu „nechej“. Je to povel častý a dobře zažitý. Nechej toho psa, bojí se vás. Nechej to, je to fuj. No a tady jsme měli „nechej kočičku, bojí se tě“. Psice si obvykle tragicky povzdechly, protože podle nich o nic nešlo, chtěly si to jen olízat, očuchat a začít s tím hrát na honěnou (Maceška jako starý mazák dokázala v téhle hře i číhat za rohem a přepadat ze zálohy).
Ori
Kočičáci dům zkoumali nejdřív tehdy, když psice viditelně spaly. Pak se dokázaly před nimi i pomalu pohybovat. Pokud se rozběhli, psice vyrazily taky, protože je hnala vidina honičky. Povelem jsme je zastavili a šli si s nimi chvilku hrát, aby neměly pocit, že se věnujeme jen těm mrňavým vetřelcům.
Uběhl týden. Můžu říct, že Kilián se po čtyřech dnech už otíral hlavou Světlušce o čumák a vlezl si za mnou na klín k pochrupující psici. Ta jen pootevřela oko, přiblízla ho a zase usnula. Oriáškovi všechno trvalo o den až dva déle. Kočičáci už spávají se psicemi na jedné pohovce (a neříkejte, že mají být jen na pelechu, mně to prostě nevadí, však mám dva gaučáky).
Kili po vědění toužící
Občas zaberou psicím pelech. Dotyčná chvilku nešťastně hledí, a pak si lehne vedle na zem. Kočičáci spolu občas spí, umývají se navzájem a taky lezou Mušketýrovi do dílny (to zatím žádná kočka nesměla!). A Světluška si s Kiliánem už začala hrát.
Na co tedy nejsem zvyklá, je to, aby mi kočka rvala žrádlo z ruky. Oriáškovi to začíná docházet, ale prvních pár dnů bylo poněkud bojových. Ze začátku byl nesmělý, pak velmi rozhodný, ale zjistil, že krmení se podává dvakrát denně a s bráchou mají každý svou misku. Takže netřeba se snažit sežrat co nejvíc z misky, když ještě stojí na lince, a nemusí mi kapsičku škubat z ruky.
Orimu nic nesmí ujít
Taky nemám ráda kočky procházející se po lince. První dny probíhaly způsobem – vezmu nůž, sundám kočku. Podám si cibuli, sundám kočku. Začnu loupat, sundám kočku. Teď už kočičáci reagují na zvýšený hlas a povel „dolů“ docela slušně 🙂 a věřím tomu, že jim dojde, kam se lézt smí a kam ne – v podstatě jediný stůl, kam smějí, je můj pracovní, kde mi povalování kočičích spolubydlících po učebnicích a knihách nevadí.
Kočičáci rozhodně nejsou nudní, nesmělí ani hloupí. V neděli večer jsem si dělala starosti, protože Borůvka si na procházce v ledovém vichru zřejmě natáhla šlachu na zadní straně kolena, když se v plném trysku řítila po trávě a špatně došlápla. Bolelo ji to, kus cesty jsem ji nesla a doma mi byla sehrána etuda „ubohá pejska se svěšenou hlavou trpí“.
Kocouři
Postiženou packu jsem jí ledovala (nácvik z úrazů v karate se hodí) a večer dostala prášek proti bolesti. Ale stejně jsem si dělala starosti. Oriášek se mi usadil na klíně na celý večer a když jsem odešla spát, uhnízdil se mi na dece Kilián a vrněl jako malý motor (do ložnice za mnou nechodí, oba spávají u dětí, my máme v ložnici psice).
Za týden toho stihli nakoukat hodně. Ven ještě nesmějí, tak budou mít příležitostí ještě spoustu.
Další fotky najdete zde: http://malcka.rajce.idnes.cz/2015_10_kocouri/
Bratři
To sa teda niekto má, všetkého musí mať po dvoch 🙂 Od pondelka som nemala čas ani nakuknúť, tak až dnes som si krásne počítala a poobdivovala dve nové šelmičky, mám ústa okolo celej hlavy. Strakatice sú bezva baby, tie by sa snáď skamarátili aj s tigrom usurijským (a zhruba tak za týždeň by mu Svetluška vylizovala uši).
Matyldo, vy jako rodinka , máte fakt nějaký šestý smysl na výběr kočičích bytostí. I ty předchozí, co jsou už jinde, byly nádherné.
Kocourci se moc vydařili, jsou takoví osobití i svým vzhledem. Ta bílá barva tam a onde, vypadá velmi něžně.
Tak si užívejte společných chvil, hlavně těch kotěcích a pěkně se sžívejte v teplých pelíšcích. 🙂
Krásní kocourci a musí s nimi být skvělá zábava! 🙂 Jsem moc zvědavá, jak se kočko – psí vztahy budou dále vyvíjet, takže se těším na pokračování. I když na druhé straně bych o takovýchto vícečetných smečkách snad ani neměla číst, poněvadž pak mám pocit, že mít jen jednoho čtyřnohého člena domácnosti je proklatě málo !
Matyldo, už jsem Ti to psala, bude veselo! Náš Dareček je jeden=kocour, ale vydá za celou kočičí rotu. I nyní ve svých třech letech. Dokáže vymýšlet neskutečné věci. Už si je ani nesnažím pamatovat, jenom vím, že se s manželem vždy upřímně zasmějeme. Ori a Killi jsou kouzelná koťata! Čím déle budou doma a potom alespoň zpočátku budou objevovat s někým z vás zahradu, tak se otrkají. Chce to pomalu a opatrně. Musí si sami zmapovat možná nebezpečí v okolí. Kočka je sice predátor, ale také bývá i kořistí a dobře si je toho vědoma.
Jasně, ze začátku budou chodit na zahradu s doprovodem. A budou se muset nějak porovnat se sousedovic „černým panterem“ Mikešem…
Matyldo, kocourci rostou do krásy, jak dokazují fotky v albu! Je dobře, že je ještě nepouštíte ven. Musí si nejprve dostatečně „pročuchat“ svůj nový domov, aby pak najisto věděli, kam se vracet.
Uvidíš, že si časem budete říkat, že jedna kočka v domě je fajn, ale dvě jsou ještě lepší. Protože vidět dvě kočky spolu přátelsky zápasit je lepší než TV a alespoň mně se ten pohled nikdy neomrzí. A u vás to musí (nebo určitě časem bude) ještě radostnější pokoukání, až se do různých kocouřích potyček zapojí strakatice. Nezapomeň to zdokumentovat (třeba i videjkem), abychom si to mohli užít i my 🙂
Maričko, Světluška právě vylizovala Orimu uši. Důkladně. Budu se divit, jestli ten kočičák ještě uslyší…. 🙂
(rofl)
náš kocour to má od holek taky moc rád… když mu vylizujou uši..to je i znamení,že je to mezi nima OK….
Matylda a její kocouři! (inlove) Bavily jsme se spolu pár dní předtím, než jeli do útulku a už tehdy si Matylda soukromě povzdechla, že má dojem, že skončí se dvěma kočkama. Takže tady tušení nelhalo, a kluci potom byli bonus navíc 😛
Mám ráda Matyldin praktický přistup ke zvířatům a je mi jasné, že i kocoury vychová tak trochu jako psy (chuckle)
A jsem ráda, že sem dala článek a fotky, a že to není poslední hlášení. Na Oriho a Kiliho se moc hezky kouká, zvlášť, když v pět ráno skáčou na hlavu někomu jinému:)) (wave)
No, asi to není poslední hlásání- protože mi dnes a denně způsobují infarktové stavy, někdy ve spojení s psicemi.
Skvěle! Žádný žinfárkt, fotit, pamatovat, komentovat (rofl)
Jsou nádherní oba.
„Kocoura ne!“ Hmmm, to nechtěla ani známá, se kterou jsem jela do útulku Kozly pro kočku. „Musí to být kocka, ne stará, rozhodně ne dlouhosrstá….“, pravila rezolutně a ještě dodala, že nejlépe tmavší barvy.
Jak to dopadlo?
Z půdy kráčela v objetí obrovského bílého dlouhosrstého sedmiletého kocourka.
Ovšem protože je to káča, nechala ho někde v Itálii napospas osudu u nějakého frajera a už ho nikdy neviděla a ani netuší, jak chudák skončil.
Koza rohatá, jak se může vzdát zvířete? Ale jinak to plně odpovídá tomu, jak si člověk v útulku vybírá zvíře 🙂
No to snad není ani možné. To je slépka!
Mám kamarádku, chovatelku, která jela hledat ztracené štěně ze svého chovu, až do Izraele, když ji majitelka oznámila, že se jí ztratil a moc velkou snahu o jeho nalezení neměla. Pejsek se našel!!! Samozřejmě, že ho už majitelce nenechala, psík je zpět u ní doma (h) . A je bezvadný, senzační běhací partner pro Ajvi 🙂 .
Nechat kocoura a u chlapa (fubar) ?!
No ona je to ta samá kravka, co mi dala na měsíc na hlídání Avatara, kocourka, ze kterého se vyklubala Cecilka.
Prý je očkovaný, ale průkaz nedodala a ani nevěděla, že se očkuje zvíře 2x.
Myslím, že Cecilka měla štěstí, že skončila u nás na ne někde v útulku nebo i na ulici nebo kdovíjak.
A když jsem jí před časem volala, abych jí řekla, jak se Cecilce daří, tak mi začala vyprávět, že má potíže a nějaká blbá kočka jí nezajímá.
No, tak už jí v telefonu nemám, mně zase nezajímá potrhlá pipina, co si nezodpovědně vezme zvíře a pak se o něj nestará.
A jsem ráda, že mám Cecilku.
Dobbre sa to číta,usmievam sa tak trošku závidím-teda teraz právidím.Z celého článku a z každého príspevku citiť lásku.
Moc vám i jim to přeju a jsem nešťastná, že naši trpajzlíci se nikdy neudomili, jsou to stále nomádi, kteří se nechají pohladit když oni chtějí a milostivě nám dovolují se s nima chvilinku těšit když leží v obýváku. Vrcholem je spaní s námi v posteli, to si musíme ale hodně považovat
No já taky nevím, co bude, až budou moct chodit ven, třeba o nás tolik stát nebudou….
Matyldo, to bych neřekla. Budou chodit ven, páchat tam lumpárny a hned pak přiběhnou za vámi, aby se a) pochlubili, b) schovali před následky kalamity, kterou způsobili, c) pomazlili, páč svět je nevyzpytatelnej d) najedli, páč při objevování světa jednomu vyhládne (chuckle)
Matyldo – jelikož jsou kastrovaní poměrně brzo, tak si myslím, že se budou spíš držet doma, nota bene když jsou zatím zvyklí bydlet v teplíčku. Klidně bych s jejich „vypuštěním“ počkala až do jara – teď už stejně nemíváte otevřené dveře do zahrady, takže sami se ven nedostanou … a na jaře bych popřemýšlela o kočičích dvířkách (od té doby, co je máme a co se je Ziky naučil používat oboustranně je život u nás pohoda, klídek, tabáček – dveře na dvůr a zpět domů mu během večera otevírám jen pětkrát za večer místo patnáctkrát).
„KOČKA DOLŮ!“ je u nás jeden z nejčastějších povelů. A ona moc dobře ví, že je to na ní, sklopí uši a běžmo-pližmo sjede z kuchyňské linky, kam zatraceně dobře ví, že nesmí 🙂 🙂 🙂
Stačí jen výhrůžným tónem říct „KOČKA!“ a už klopí uši a placatí se, i když zrovna páchá nějakou nepravost, třeba drásá kožené židle u kuchyňského stolu.
Je mi líto Macešky a současně mám radost za tyhle dva malé rošťáky.
No, pokud jde o linku, tak tam máme ještě velké rezervy. Ale já na tom makám… 🙂
Jsou nádherní a zvládáte to úžasně. Neboj, časem možná zleniví (ale taky možná ne :-)). Užívej si koťat, rychle vyrostou.
Já vím, štěňata taky vyrostla rychle, až to člověka zamrzí.
Jsou nádherní. Ori stojící čumící nemá chybu!
Dobře si děcka s Mušketýrem vybrala – jeden jemný porcelánek a jeden bytelná kamenina, ovšem oba dva nádherní. Ještě si s nima užijete – a to jak dvounozí, tak čtyřnozí. Já myslím, že časem vám bude domem probíhat čtyřhlavé komando. A počítám, že kocouři budou mít navrch (jak to znám z naší domácnosti) …
Tak to přirovnání je přesné (y)
Pokušitelko – po tomhle počteníčku mám chuť si ke třem kavalírům (v bytě – TR 13, BH 7, BT 2 roky) pořídit ještě dva kočičáky – a sousedi na mě rovnou zavolají Chocholouška 🙂 …
Ale nezavolají- já mám dvě kavalírky a dva kočičáky a taky to jde 🙂 Tři kavalíry? Já si pamatuju z nějaké diskuze o cestování s kavalíry dva 🙂 Tak to už je dobrá sbírka barevných variet 🙂
Matyldo jsou oba nádherní a jsou to páni kocouři.
Dobře jste udělali, že jste si vzali oba.
Ona Maceška a CD věděli, kam je poslat.
Úžasní bráškové a skvělé povídání, doufám že bude mít pokračování!
Ori má překrásně hranatou držtičku…a Kili je celej Pinďa – i s těma flekama, co si chodí na baštu u nás u fabriky.
Maceška se musí za Duhou dobře bavit, kdo to přišel po ní…a jak rychle u Vás zdomácněl…
A máš pravdu,když jsou dva, zabaví se mezi sebou, ale když vymyslej nějakou destrukční akci, tak minimálně dvojnásobnou…
Kocouři jsou jiní než kočky, ale na to si přijdete doma sami …hodně štěstí a radosti Vám a dlouhej spokojenej život doma, přeje klučíkům….
Š.
A v čem jsou kocouři jiní než kočky?
Je s nimi výrazně lepší domluva. A, pokud můžu soudit podle našich koček, nakonec jsou méně destruktivní – v rámci variability druhu 😉
nejsou tak akční,jako kočky, nevymejšlej tolik, jsou čitelnější…
Jste mi útěchou- poté, co mě z postele vytáhlo dupání a ječení o patro níž 🙂
Taky se víc drží doma … na druhou stranu jsou daleko víc ukecaní – no tajak chlapi (rofl)
to časem přejde, Miňák má zejtra 4. přineseniny a od dvou let je takovej pohodlnej paša…to Kačenka je akční i v 5ti letech až moc…kocoura nikdy nenapadlo,že by se houpal na záclonách a lezl po sporáku…Kačenku to ještě nepřešlo 😀
No například Zikiho nikdy nenapadlo vylézt víš než na okenní parapet (v bytě – na dvoře vyleze až na vršek vysoké jabloně), záclony ho nechávaly klidné téměř zcela (ta v obýváku byla stejnak docela ošklivá, takže odervaný spodek po celé délce ji spíš vylepšil).
OPRAVA – … vylézt VÝŠ než … trapná chybička se vloudila