Kdo přijede do Brna, absolvuje pravidelně okruh vnitřním městem po kostelích a muzeích, který zakončí návštěvou Petrova a důkladnou prohlídkou Špilberku. Je to bezesporu zážitek kulturně hodnotný, ale co takhle zkusit něco netradičního? Zvu vás k prohlídce Kamenné kolonie, jednoho z nejpodivuhodnějších koutů Brna.

Kamenná kolonie… (socialistické Kamenná čtvrť se nikdy neujalo) je několik „ulic“ velmi zvláštní zástavby mezi Červeným kopcem, řekou, Pisárkami a ulicí Kamennou. Původně to bylo bydlení chudých dělnických rodin, které pracovaly na blízkém Červeném kopci. Vznikly domečky malé, jeden k druhému natěsnané, bez civilizačních vymožeností jako je elektřina, plyn, tekoucí voda a kanalizace. Dělníky časem nahradili studenti, umělci a bohémové, s tou vybaveností se to moc nezlepšilo, kanalizace tam dosud není, dlažba se propadá … ale obyvatelé Kamenky to nevzdávají a snaží se udělat ze svého bydliště co nejhezčí místo.

„Malý autobus“… Kouzlo procházek do Kamenné kolonie jsem objevila, když naši kluci povyrostli a začali toužit po delších vycházkách. Ty pro ně začínaly velmi romanticky: jízdou „malým autobusem“. Linka 82 je přednostně určena pro přepravu vozíčkářů do míst, kam by se jinak těžko dostali. Jedním z nich je i Červený kopec, na kterém je léčebna dlouhodobě nemocných. Linka 82 je většinou obsloužena mikrobusem, jehož řidiči jsou neskutečně milí a trpěliví. Přepravují často vozíčkáře, pro které spouštějí nájezdové plošiny, a tak nemají problém počkat, než dva malí caparti velmi pomalu a důležitě vystoupí bez dopomoci maminky. Malý autobus se tak stal našim tréninkovým prostředkem, jak zvládat nástrahy hromadné dopravy.

Nábřeží Gustava Broma… Na místě, kde se autobus otáčí a sjíždí zpět k tramvaji, je sráz se zábradlím, pod nímž se rozprostírá vlastní Kamenná kolonie. Zbývá projít kolem moderní novodobé výstavby, která se sem podle mého názoru hodí jako pěst na oko. Jediné, co mě na ní potěšilo, byla veselá historka tradující se k jejímu pojmenování. Jedním z návrhů totiž bylo, aby se ulice jmenovala nábřeží Gustava Broma. „A kde máte tu řeku?“, děsili se členové názvoslovné komise. „Přece dole, pár set metrů níž!“ A tak se komise přichýlila k dominantě bližší a ulice se jmenuje Pod Červenou skalou. Ale za ní už začíná ta správná Kamenná kolonie.

Uličky… Kamenná kolonie je jimi prošpikovaná. Vlastně je průchozí jen ve směru Červený kopec – ulice Kamenná + Pisárky a vlastní zástavba se klikatí všude tam, kam šlo nějaký malý domeček vecpat. Z širších ulic průjezdných pro auta vedou jako odbočky uličky úzké jen pro pěší, některé sotva na šířku ramen. Na jejich konci je vždycky překvapení. Buď končí na zápraží dalšího domečku, nebo v cizí zahradě, jednou taky před kotcem velmi natěšeného vlčáka-obranáře. Tu a tam ale opravdu fungují jako zkratka mezi jednotlivými částmi kolonie. Ale co si přát víc… jsou prostě tajemné a romantické.

Kytky … komu se nelení, tomu se zelení. A obyvatelé kolonie opravdu líní nejsou. Chtějí žít na pěkném místě, a tak renovují, upravují, natírají, lakují, omítají a hlavně sejí a sázejí. Kde je kousek místa, je předzahrádka nebo aspoň několik kytek. Nebo půvabné kvetoucí houští. A mimochodem – v celé Kamence jsem ještě neviděla, že by někdo nechával binec tam, kde mu od ruky odpadne. Tady prostě na pořádek dbají, i kdyby to byli bohémové sebevětší.

Kočky … Kočky z Kamenky nejsou žádné toulavé zanedbané chudinky. Patří k místnímu koloritu jako všechno ostatní. Vyhřívají se na parapetech, vartují v zahrádkách, nevšímavě se procházejí po zdech a plotech. Statná, dobře živená, sebevědomá zvířata. Některá se straní, jiná vítají společnost návštěvníků, které si okamžitě omotají kolem tlapek. Má dítka poprvé pohladila kočičku právě tam. Byl to obrovský černý nejspíš kocour, který je velmi trpělivě učil kočičí komunikaci s lidmi. A předl blahem, když pochopili, že chce hladit, a kde a jak to chce.

Psi… Kočky patří k domům, psi k lidem. Zde doprovázejí své pány na dlouhých procházkách kolonií i po cyklostezce. Jako správní obyvatelé Kamenné kolonie jsou pohodáři a nějací kolemjdoucí je nerozhodí (toto se dá napsat jak o psech, tak i o jejich pánech).

Duck Bar… je kulturní centrum kolonie. Pivo se tam popíjí v přilehlé zahrádce či jen tak na bobku na chodníku, když už to jinak nejde, tak i uvnitř. Tady se scházejí na jedno místní, okolní studenti a vůbec vybraná společnost. Odsud jsou také organizovány reprezentativní společenské akce kolonie. Ale lepší je přečíst si to rovnou na jejich stránkách.

Zkrátka… Kamenná kolonie je krásný a rázovitý kus Brna, který stojí rozhodně za projití. Najdete tam klid, nostalgii a pohodu. A koho by ještě nebolely nohy po celé procházce, nemusí jít na Poříčí na šalinu, ale může vyrazit po cyklostezce kolem Lanového centra do Pisárek, k Anthroposu nebo až k přehradě. Zkrátka: pokaždé jiná skvělá procházka.

Odkaz na naše vlastní fotky:

http://xenofonypsilanti.rajce.net/Brno_-_Kamenna_kolonie

Orientační mapa:

http://www.mapy.cz/#x=16.590281&y=49.183534&z=15&q=Brno%2C%20Kamenn%C3%A1&qp=10.573905_48.452213_17.571520_51.069540_6&t=s&d=stre_79376_0_1

Zajímavé weby o Kamenné kolonii:

http://www.mojebrno.wz.cz/inka–brno-dalsi-zajimavosti-kamenna-kolonie.html

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kamenn%C3%A1_kolonie

http://poznejbrno.cz/kamenka/

http://kamenka.eu/

http://duckbar.cz/aktualne.html