ČLOVĚČINY: Rozloučení s Li

Mnoho z nás ji znalo osobně – a to nejen ze zvířetnických srazů. Zvířetníci naši Li, neboli Lídu Švecovou, uznávali nejen jako paničku kavkazských pasteveckých psů, ale hlavně jako moudrou ženu, která milovala zvířata a velmi dobře jim rozuměla.

Mezi lidmi obvykle Lída působila tak trochu plaše, obvykle postávala vedle hlavních skupinek, usmívala se tím svým tajuplným úsměvem, sem tam prohodila pár slov a velmi často mlčela. Ono to bylo zvláštní – s Li se mlčelo moc hezky, slova najednou nebývala nutná.

Když poslední rok začal být život na Li opravdu zlý a ke všemu ostatnímu trápení musela naráz odstěhovat své psy z výběhů, ve kterých po dlouhé roky chránili stádo jelenů patřící výzkumnému ústavu, kde Li pracovala, zorganizovali Zvířetníci několik brigád, na kterých pomohli pro psí holky vybudovat nové útočiště.

Vždy mi připadalo, že se jí dostává z těch temných stránek života víc, než je normální, ale to, co se na ni hroutilo od chvíle, kdy její muž Jirka vážně onemocněl, bylo skutečně moc. Přestože sama neměla příbuzné, měla velmi blízké přátele – především Jarku F., svoji přijatou sestru, a naši Vave. Obě při ní věrně stály, když zákeřná nemoc postihla i ji.

Když se situace začala rapidně horšit, dala se dohromady skupina lidí ze Zvířetníku, kteří se snažili pomáhat se vším, na co by jejich síly a možnosti stačily. Bylo to neuvěřitelně silné společenství, které chtělo pro Lídu a Jirku udělat možné i nemožné.

Asi nejdůležitějším bylo pokusit se najít nový domov pro Lídiny dvě poslední kavkazanky – Darlenku a Elišku. Někdy si říkám, že poměrně rychlé nalezení krásného nového domova pro obě fenky tohoto náročného plemene byl zázrak, protože situace už byla zoufalá. Lídě i Jirkovi kvapem ubývalo sil, a přitom pro ně samotné se toho dalo udělat vlastně tak málo! Přesto se skupina zainteresovaných – převážně virtuálních – přátel nevzdávala. Kolik nezištné a umíněné snahy pomoct se skrývalo za organizováním a dovozem některých potřebných věcí a vyřízením záležitostí, na které těm dvěma už nezbývaly síly!

Konec vlastně přišel ve chvíli, kdy jsme začali doufat, protože Li se konečně dostala do nemocnice. Zpráva o její smrti, stejně jako o smrti Jirky, který umřel den po její hospitalizaci, otřásla všemi. V mrazáku ještě stále byly misky s posilující polévkou, která měla oběma nemocným dodat tolik potřebné síly…

Když si člověk zpětně promítl, jak se situace vyvíjela, tak jsme měli vědět. Snad jsme to i věděli, ale nikdo si to nechtěl připustit. Všichni jsme doufali, modlili se, drželi palce a zaklínali osud. Marně.

Naší jedinou útěchou teď zůstává vědomí, že ani Lídu ani Jirku už nic nebolí, netrápí, že mají klid. Společně věříme v ono místo za Duhovým mostem, kde je láska bez bolesti, radost bez zklamání a klid beze strachu. Představujeme si ty dva těžce zkoušené lidi obklopené milovanými psy, které je na této cestě předešli a z celého srdce jim přejeme – odpočívejte v pokoji a lásce. My na vás nezapomeneme, patřili jste k nám.

Slovo na rozloučenou teď předávám Jarce F. a Vave.

Lído!

Když jsem v roce 2001 hledala na netu informace o kavkazanech, náhodou jsem našla Tvé články na Zvířetníku. Po jejich přečtení jsem nabyla dojmu, že jsme stejná krevní skupina, což se brzo potvrdilo. Mohly jsme si spolu popovídat o všem, co nás trápilo, důvěřovaly jsme si, zjistily jsme, že si rozumíme i beze slov, prohlásily jsme se tedy za virtuální sestry, možná že jsme spolu v nějakém dřívějším životě vyly na stejný měsíc?

Lído, neznám nikoho jiného, s kým by život tak třískal jako s Tebou, a on by přesto pokaždé vstal a šel dál. Těžké mládí, starost o maminku, která Ti taky odešla moc brzy, odchody milovaných erdeláků, rakovina, 9 operací, bolesti po celý zbytek života a invalidní důchod – a pak nastoupíš opět do práce a pořídíš si kavkazáky! Nechápala jsem, kde čerpáš svou sílu. Byla jsi a zůstáváš pro mě vzorem. Díky Tobě mám i další přátele, se kterými bych se jinak minula…

Li, má drahá, je mi moc smutno. Je tolik věcí, které jsem Ti ještě chtěla říct, a Ty mně asi také… Asi jsem Ti nestačila povědět, že dny, které jsem s Tebou a s Dráčkem, Nasťou a Boomi strávila v konírně, byly mou nejkrásnější dovolenou. Ale Ty to určitě víš. Dokázala jsem vždy mezi řádky Tvých zpráv vyčíst, kdy máš starosti, kterými mě nechceš zatěžovat – a Ty z mých slov také. Ale že už jsi v posledních dnech připravena na odchod za Duhový most – to jsem nezjistila. Nechtěla jsem si to připustit.

Mám před očima Tvou povídku Jelen. Ty teď také stojíš v nádherné krajině, obklopena svými milovanými zvířaty, a nic Tě nebolí. Takhle si Tě zachovám ve svých vzpomínkách…

Když jsme se poprvé sešly, řekla jsem Ti: „Sestřičko, jsem moc ráda, že jsem Tě potkala“. Teď to opakuju znovu, bohužel už naposledy.

 

Děkuji za vytvoření této virtuální obřadní síně. Na Zvířetníku se většina z nás s Lídou (a někteří i s Jirkou) seznámila, kruh se uzavřel. Liduško a Jirko – mír s Vámi, odpočívejte v pokoji!

 

Jarka F.

 

***

***

Lídošku zlatej…

Jsou okamžiky, které jako by zůstaly viset v čase. Nosíme si je stále s sebou a ohříváme si nad nimi zkřehlá srdce, čerpáme z nich sílu a naději.

Je sobota 19. srpna 2006. Jedu za Li, protože Eliška má své první narozeniny a já jsem jí udělala dort. Je nádherný slunný a teplý den. Hladíme pejsky – v jednom výběhu je Eliška s maminkou Boominkou, ve větším s rybníčkem pak Darlenka s Dráčkem. Krmíme je piškoty a mlčíme. S Li jsme vždycky nejvíc mlčely.

Ležím na trávě a objímám Dráčka. Slunce je stejně zlaté a teplé jako jeho kožich. Li sedí vedle a usmívá se. Je to tak silná chvíle, že si ji uvědomuji do morku kostí.

Li zvoní telefon a ona se zvedá, chodí a povídá dlouze, pak mi telefon podává a říká: „Hádej, kdo to je.“ Ležím na Dráčkovi a v zastaveném čase poslouchám neznámý a přece známý hlas se silným moravským přízvukem. Je to Tojefuk. Smějeme se spolu tomu, že jsem ho nepoznala. Nikdy jsme si nepsali, vždycky jsme se jeden druhého ostýchali, ale teď mi Tojefuk vypráví, jak pojede s Elementem na dovolenou a pak, až se vrátí, že si to všechno vynahradíme.

Ale už jsme to nestihli. Přesně za týden Tojefuk náhle zemřel. A 15. prosince pak odešel i Dráček, aby provázel cestou za Duhový most Kardiaka …

Psí výběh u jelenů osiřel letos na podzim, holky našly své nové doma na Moravě. Všichni a všechno zmizelo, jen ten zastavený okamžik je ve mně stále stejně hřejivý a barevný. Jako průhled do jiného světa. Snad až za Duhový most.

Věřím, že je tomu tak, Lídošku zlatej, a že jsi právě tam.

 

Vave

 

Další fotky najdete zde http://lizdrackova.rajce.idnes.cz/Li_z_Drackova_a_jeji_psi/

Kdo z vás by chtěla poznat Li lépe z jejích článků tak zde uvádíme veškeré odkazy, které se nám podařilo shromáždit.

O kavkazanech
Kavkazské úsměvy http://lajdn.unas.cz/prihody/kavk_usmevy.htm
Kavkazáci … dobré chůvy http://lajdn.unas.cz/prihody/dobre_chuvy.htm
Heč! http://lajdn.unas.cz/prihody/hec.htm
Chovatelská zpověď http://lajdn.unas.cz/prihody/bumlici.htm
Vodní zákony http://lajdn.unas.cz/prihody/voda050719.htm
Kavkazský pastevecký pes http://lajdn.unas.cz/o_plemenu/kpp.htm
Povídání o KPP http://lajdn.unas.cz/o_plemenu/povidani_o_kpp.htm
Život s KPP http://lajdn.unas.cz/o_plemenu/zivot_s_kpp.htm
Kpp podruhé http://lajdn.unas.cz/o_plemenu/kpp_splitkova.htm
Povaha kavkazáka http://lajdn.unas.cz/vychova/povaha_kavkazaka.htm
Nastěnka http://neviditelnypes.lidovky.cz/psi-nastenka-aneb-jak-jsem-potkal-pejsky-fdc-/p_zviretnik.asp?c=A060328_230011_p_zviretnik_dru

Eliška o Dráčkově http://neviditelnypes.lidovky.cz/psi-eliska-o-drackove-05n-/p_zviretnik.asp?c=A060223_235731_p_zviretnik_dru

Ostatní
Potrét Jednička http://neviditelnypes.lidovky.cz/portret-jednicka-0ei-/p_zviretnik.asp?c=A070326_212101_p_zviretnik_dru
Povídka Jelen http://lajdn.unas.cz/ruzne/jelen.htm
Povídání o Ajvíkovi http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.asp?r=p_zviretnik&c=A060215_015438_p_zviretnik_dru
Bejvávalo-1 http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.asp?r=p_zviretnik&c=A060320_184627_p_zviretnik_dru
Bejvávalo-2 http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.asp?r=p_zviretnik&c=A060321_224621_p_zviretnik_dru
Moje první závody http://neviditelnypes.lidovky.cz/psi-moje-prvni-zavody-0ui-/p_zviretnik.asp?c=A080901_171028_p_zviretnik_dru
O výstavách http://neviditelnypes.lidovky.cz/psi-ja-mam-doma-caciba-kdo-vi-co-to-znamena-fpp-/p_zviretnik.asp?c=A060823_220426_p_zviretnik_dru
Mlsotník http://neviditelnypes.lidovky.cz/mlsotnik-narozeninova-smes-dpb-/p_zviretnik.asp?c=A060529_213239_p_zviretnik_dru

***

Od Jirky – o Dráčkovi http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.asp?c=A060515_221520_p_zviretnik_dru
Od Jirky – o Nastěnce http://neviditelnypes.lidovky.cz/p_zviretnik.asp?r=p_zviretnik&c=A060328_230011_p_zviretnik_dru

Aktualizováno: 18.11.2010 — 08:06

183 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Zdravím vás všechny v tento předvánoční čas!

    Je zvláštní, jak může člověku chybět jiný člověk, kterého navíc nikdy osobně nepoznal… A vlastně to je to, co mě vždy, když na Li vzpomenu, zamrzí ze všeho nejvíc!
    Je to již několik let, co jsem Li na netu, právě skrze kavkazany, objevila. Bylo to něco neuvěřitelného! Tak zvláštní člověk, jako by sem ani nepatřila – však vy, co jste měli to štěstí ji poznat, musíte jistě vědět, co mám na mysli. Nedovedu to popsat slovy. Bohužel. Byla to dobrá víla, kouzelnice… Kdo četl její povídky, ví, jak uměla kouzlit se slovy – s těmi napsanými, ale i s těmi, co byla mezi ostatními ukryta. Ta zvláštní energie.
    A pak ten šok, když jsem zjistila, že Li už není! Že je pozdě! Že jsem ji objevila příliš pozdě…
    A přeci! Pokaždé, když čtu nebo jenom pomyslím na její slova, jakoby tu něco silného z ní zůstalo. Dělá ze mně lepšího člověka. Stále se učím žít s pokorou tady a teď. Ne, že by mi to zrovna šlo… Ale asi i to je výzva.

    Před lety jsem si nakonec nepořídila kavkazáčka, ale asiata. Už je z něj velký chlapák. A ano, stále mě překvapuje. Je to „koncentrát živoucí přírody“. Jak napsala paní Sehnerová: „Pastevecký pes je pro mne ztělesněním řádu a pořádku, zákonitostí a zákonů. cti a spravedlnosti, pronikavé inteligence, stále funkčních prainstinktů, stále rozvíjených vloh a schopností.“ Kéž by lidé byli také tak čistí, nezákeřní a měli svou čest a morální zásady! A kéž by ti, co takoví jsou, tady s námi byli ve zdraví co nejdéle!

    Milí Lídini přátelé, přejí vám a všem vašim zvířecím společníkům pevné zdraví, čistou lásku, hodně štěstí, pohody, a nám dvounohým navíc, ať najdeme uvnitř sebe mír! Pohodové svátky vánoční všem!

    S pozdravem Ann a smečka

  2. Liduško, sbohem !!! Vzpomínám na mládí s tebou a tvojí maminkou prožité ve Žďáře nad Sázavou.Pak ses mi odstěhovala do Prahy, umřela ti maminka…Navštívila jsem tebe i Jirku a tvoje báječné psy v Uhříněvsi…byla si pro nás – tvoje věrné přátele – a stále budeš,skromná a silná bytost!Posílám ti tam nahoru moc pozdravů,vzpomínám,Liduško = moc vzpomínám. Tvoje přítelkyně Zdena.

  3. Dobrý večer,píši Vám o radu,můj přítel koupil dvouměsíční štěně kavkazana a máme ho doma dva dny.Jenže máme ještě šestiletého psa čau čau,chová se ke štěněti přívětivě a nebo ho ignoruje,zato štěně kavkazáka na něj vrčí a snaží se ho vždy pokousat ,brání se jakémukoliv styku,zatím čao čao nechce přijmout,co v takovém případě dělat,moc by jsme si přáli ,aby kavkazan přijmul čao čaoa,a co máme jako majitelé pro to udělat,vím je to krátká doba,napište prosím,děkuji za odpověď Niki Vavřinová

  4. Milá Lído,
    byla jsi mi rádkyní i průvodkyní při mých začátcích s chovem psíčků kavkazáčů. Moc děkujeme a vždy na Tebe budeme vzpomínat.

    Helena

  5. já tomu nemůžu uvěřit……že to není pravda, to prostě nemůže být pravda!!!!! (think)

    a to jsem se těšila jak si Li přečte jak jsem závodila já s Terrym poprvé……nepřečte

    život je nespravedlivý!!!!

  6. Pořád jsem doufala, že se všechno v dobré obrátí a holky psí zase budou spolu s Li a Jirkou. Neobrátilo. Je mi to moc líto, ale už vás nic nebolí a jste spolu. Zapaluju svíčku a vzpomínám, čtu krásné povídky Li (u) (rose2)

  7. Milí přátelé manželů Švecových, je mi moc líto, co se stalo. Švecovy jsem sice osobně neznala, ale vím, že to byli moc hodní lidé, oddaní svým čtyřnohým, chlupatým kamarádům. Čtení Lídiných krásných článků mě vždy spolehlivě odrovnalo. Díky nim je naše rodina obohacena o významného (ne-li nejvýznamnějšího) člena – osobnost v psí podobě – Cipíska Lajdn Kasla. S mou sestrou ho spojuje téměř mystické pouto, které nás ostatní pozorovatele vždycky ohromuje.
    Je to vždy smutné a nespravedlivé, když tak brzy, a navíc těžce, odcházejí hodní lidé. Nevím, k čemu je to dobré, nejsem věřící. Vidím jen tu prázdnotu, která po nich zbývá, svou plačící, nešťastnou sestřičku, čtu si Vaše slova plná lásky, smutku a naděje, že jsou oba nyní již někde, kde je jejich duším dobře . Doufejme tedy, že něco jako psí ráj za Duhovým mostem existuje a oni se tam těší ze shledání se svými blízkými. Zasloužili by si to.

  8. Je mi to moc líto.Přijít o známého,milovníka zvířátek,je mi z toho smutno.Klid,ať tě milá Li nic netrápí,ať máš pokoj ty i tvůj manžel.

  9. Milá Lído,
    teprve teď jsem se dostala k počítači, abych se s Tebou taky rozloučila… Moc těžko se mi to píše ;(
    Poznaly jsme se, už je to dávno, snad devět let. Moc jsi mi pomohla radami nejen v době, kdy jsem měla svou první kavkazí holku, Chiaru a pak další. Společně jsme oplakaly ty z našich pejsků, kteří už mezi námi nejsou. Společně se radovaly ze štěňátek, ať už Tvých nebo mých. Kdysi jsem se Tě ptala, co znamená „LAJDN“, název Tvé chovatelské stanice. Řekla jsi mi, že je to „Lída, Ajvík, Jirka, Dráček, Nastěnka“.
    Teď už jste všichni spolu…a já na Tebe nikdy nezapomenu (h) (rose1)

  10. V podstatě vše již bylo napsáno….já i smečka přidáváme své poslední „Sbohem“ nebo jak by napsala Li…“Pa, pa“

  11. Je mi to moc líto. Osobně jem se s Vámi nepoznala o to mě to víc mrzí. (rose1) Ale Vaše stránky a krásné články Vás a Jirky rozhodly, že jsem si pořídila dva kavkazáky a nelituji. Věřím, že dnes už sedíte se všemi Vašimi pejsky a jste moc šťastní.

  12. Lídošku zlatej, i já jsem tě poprvé poznala přes články na Zvířetníku – v tom, jak ses zamilovala do kavkazáků, jak se ti pak povedlo pořídit si je k radosti i užitku. O kynologických začátcích s kolií a eredely… Byla jsi mi blízká svým přístupem ke zvířatům, a i když jsme si ani při osobním setkání moc nepopovídaly, měla jsem pocit, že nás něco spojuje.
    Když pak Boomi onemocněla a bylo jí čím dál hůř, prosila jsi mě, abych jí pomohla přes Duhový most – doma v Dráčkově, bez stresu z převozu, z veteriny a z bílého pláště pana doktora. Vyhověla jsem ti, pomuchlaly jsme štěňátka od Darlenky a pak šly za Boomiškou. Dlouho jsme tam seděly a mazlily se s ní. Odešla klidně a pokojně. Obě jsme věděly, že je to tak správně, ale stejně jsme to obrečely. Bohužel jsem od té doby měla pocit, že je mezi námi zeď. Kdykoli jsme se viděly, visel ten okamžik ve vzduchu. Zdálo se mi, že kdykoli se na mě podíváš, vzpomeneš si na ten den, na tu smutnou chvíli. Doufala jsem, že to překonáme, že při příštím srazu se dokážeme nejen pozdravit, ale i prohodit pár slov. Už jsme to nestihly a já teď jenom doufám, že se na mě nezlobíš, žes mi to už odpustila… ;(

    1. Určitě, Lucíšku. Stoprocentně! (f)

      Vrátila jsem se podívat (asi se ještě mockrát vrátím) a moc mne těší, že přišli i majitelé Liiných odchovanců, její kolegové, a hlavně že Jirkova Pavlína se tu mohla ujistit, že takovým průvodem láskyplných slov a skutků, jaký se dostával a dostává Lidušce a Jiřímu, se může každá dcera jen pyšnit.

      V životě jsem neviděla hezčí pohřební průvod. Jestli to není protimluv.
      A dneska už se já sama ani nevztekám; a přestala jsem vrtět hlavou; začíná fáze smíření, jen ty slzy, ty nezastavím – kdykoliv tuhle stránku otevřu. Pokapala jsem Bětušce celý záda, protože mi přiskočila na loket.

    2. Lucko, já s dovolením odpovím, protože když Li tehdy věděla, že pro Boominku není už možné vyléčení, že už jí jen musí zajistit bezbolestný odchod za Duhový most, tak mě napadlo: A co kdyby sis pozvala veterinářku Lucku, tu ze zvířetníku, do konírny, nepřišla by? Lída hned ožila, ano, že to je mnohem, mnohem lepší než někde v ordinaci…
      Zeď určitě pak nebyla, byla Ti za tento přístup velmi vděčná. A pocit že je zeď? Hádala bych že proto, že se trošku styděla, že jsi ji viděla brečet. Nebo – to spíš – měla strach, že při hovoru s Tebou se rozbrečí znovu… O.K.?

      1. Jarko, vy jste s Vavílou opravdu obě jak víly spadlé z nebes ve chvíli nouze.
        Ještě jsem Ti nikde osobě nepoděkovala za Li, tak teď. Jsi úžasná, kéž bych já někoho takového měla po boku, až budu muset odejít.
        A jak jsi statečná – zvládat takové problémy, to už není jen talent, to je dar. To je letora.
        Přijmeš kytičku? (f)

    3. Lucíšku, určitě nebyla zeď. Mluvila jsem hodně s Li před i po smrti Boominky a ona byla moc ráda, že jsi to byla Ty, že jsi přijela a že to byla v takovém klidu. Jarka má nejspíš pravdu, asi se bála, že se rozbrečí, ale určitěk Tobě neměla žádný odstup. Naopak.

    1. No, protože je má pán Bůh nejradějc, ne, Aspoň v případě mých kamarádů a známých to platí na 100 %, bohužel.

  13. S velkým smutkem v srdci jsem si dnes přečetla tuto zprávu. Krásně mi bylo vždycky u vyprávění o kavkazské smečce, i o dávných psích láskách, o jelenech, byla mi přitom Li velmi blízká, rozuměla jsem jí…. ani neumím slovy říct, jak je mi líto, že už tady není… Pokládám tady kytičku pro ni i pro jejího Jirku (rose1) (u)

  14. Nechtěla jsem psát, ale musím. Tyto 2 úžasné lidičky jsem potkala, když jsem si pořídila svého 1.psa. Denodenní vycházky k Podlesku byly a jsou krásné hlavně po ránu a večer, kdy tam není spousta lidí. Vždy jsme zašli se podívat na kavkazáky, to žil ještě Dráček, který mému tehdy 3měsíčnímu štěňátku vždy počůral hlavu. Nevím jak to dělal, ale vždy se mu to povedlo. S paní Li a jejím mužem jsme se začali znát „od vidění“ a vždy se zdravili. Nic víc. Přesto z nich vyzařovala úžasná síla, lidskost cosi, co nedokážu popsat slovy. Bavili jsme se jen jednou, a to když se loni nalezlo ukradené štěňátko. Byla tak šťastná, že je všechny má. A pak najednou od Podleska kavkazáci zmizeli a zbyli jen jeleni. A poté jsem se dočetla o té tragédii. Paní Li jsem potkala těžce nemocnou ještě 2x u nás v oboře při venčení, ale už to byl jen chodící stín. A pak už nic… Kolem Podleska chodím na vycházky stále. Naposled včera večer. Můj pes stále vyštěkává a ptá se mě svýma čokoládovýma očima, kde jsou moji kámoši kavkazáci??? Kde je ta paní??? Nemohu mu to vysvětlit a cítím hrozný smutek, že opět z našeho života navždy zmizelo něco krásného a neopakovatelného.
    Díky za to (h)

  15. Tak jsem se sem dostala až teď. Přiznávám, že jsem nevěděla, jak je na tom. Jen jsem tak letmo zahlédla, že hledá pro holky nový domov, ale na víc nebyl čas.

    Moc jsme se neznaly, ale bude mi chybět. (rose2) Sbohem Li

  16. Jsem ten, pro kterého Li pracovala.

    Nevím proč, ale dělalo jí dobře, že jsem jí časem začal oslovoval a mluvil o ní jako o „Ludmile“… Myslím, že to bylo privilegium, určené výhradně do práce.

    Byla to tichá, v jádru křehká bytost, se kterou byla zvláštní, pro mnohé někdy svízelná komunikace. Čím více bylo přítomno lidí, tím více mlčela. Nejraději v koutku, nebo na židli u zdi. Když byla možnost, s nezbytnou, ale asi také osudnou cigaretou v ruce…. Nerada řešila věci přímo, ale ráda o nich psala. Psali jsme si proto často. E-maily, SMSky, rovněž služebně, i když jsme se viděli skoro každý den. Je to zvláštní, ale nejvíce jsme si popovídali právě tímto způsobem. Při psaní ztrácela ostych a byla schopna „promluvit“ o věcech, které by z ní asi hned tak někdo ústně nedostal… Měla velké nadání na psaní. Dodnes mě mrzí, že se mi přes všechnu snahu nepodařilo prosadit její lidsko – psí povídání do knižní podoby….

    Myslím, že byla v práci vůbec nejšťastnější, když jsme jezdívali pozorovat jeleny na Dobříš z posedů. Vždycky to trvalo tak tři, čtyři hodiny odpoledne a končilo to až za tmy… Když líčila zážitky, tu s jelenem, tu s liškou, tu s čímkoliv dalším, co uviděla z posedu, rozpovídala se a oči jí jen svítily… V zimě, v létě, vždy ve vaťáku.

    Ludmila milovala zvířata a strašně ráda je pozorovala. Nakoukala spoustu věcí u jelenů v Podlesku a pozorovala tam každý den. Data, která jsem takto získal, budu zpracovávat ještě dlouhá léta. A tak s námi bude pobývat ještě dost dlouho…

    Namlouvám si, že ta léta, strávená u nás na oddělení, jí naplnila, a že na ně vzpomíná tam odkudsi ráda, jako na šťastnější období svého života…

    Když už to tak muselo dopadnout, bylo pro ni určitě milosrdné, že následovala v odchodu svého muže Jiřího z tohoto světa jen o necelé dva dny později, aniž by se dozvěděla, že on už není. Již před časem v minulosti, když se u ní objevilo po vyšetření podezření o recidivě rakoviny, svěřila se, že už by žádné ozařování, ani žádnou další chemoterapii nepodstupovala… Tenkrát to dopadlo dobře… Tentokrát odešla dříve než by se musela zase rozhodovat. Snad odešla včas…

    Milá Ludmilo, až bude klid a budu v noci počítat ty hierarchie z tabulek, cos mi do zásoby připravila, a nebudu si někde vědět rady, pošlu Ti maila, abych zas ráno našel Tvou odpověď…

    L.

    1. Děkuji za hezké doplnění mozaiky Li života. Pro někoho jako byla Li, kdo rád mlčí, ale skvěle vnímá život kolem sebe (ať už ten lidský, nebo zvířecí) musela být tahle její práce tou nejlepší a nejšťastnější, kterou si mohla v životě vybrat. Jste hodný, že jste nám jí trochu více přiblížil.

  17. Nevím, jestli se tu takhle pozdě ještě někdo objeví. Konečně se mi povedlo přečíst i komentáře a jako pohádku před spaním, jsem si dala Jirkovo povídání o Nastěnce.
    A nakonci psal:
    „Vím, že odejdou i další mí chlupatí kamarádi – proč jen vám letí čas tak rychle! – a je mi z toho smutno. Ale Nastěnka mi neskutečně chybí, a jestli je něco pravdy na tom, že na druhém břehu člověka čekají jeho blízcí, přál bych si, aby mě jednou přišla přivítat moje máma – a Nastěnka.“

    Není co dodat. Jemu a Li ten čas utekl taky moc rychle, ale Nastěnka a maminky je určitě přivítaly. A všichni ostatní, co tam na ně čekali. (rose2)

  18. Milá Li, v mém srdci zůstává poklad vzpomínek na tebe a naše společné zážitky – bylo jich hodně a hezkých… Humor je obrovský dar a tobě nikdy nechyběl, bylo mi s tebou dobře.
    Naše cesty se nikdy nerozešly, i když jsem tvoje štěstí s Jirkou a tvými kavkazáky mohla sledovat už jen zpovzdálí…proto mě taky těší, když vidím, kolik lidí kolem tebe bylo…a bolí, kolika lidem budeš chybět.
    Sbohem, Lído moje!

  19. Li a Jirko , plamínek svíčky ve tmě svými odlesky připomíná světlo, které jste rozdali na své pozemské pouti . Díky za něj. Sbohem. (rose2) (u)

  20. Milá Li, byla jsi v mnoha směrech obdivuhodný člověk a odešla jsi příliš brzy – budeš nám tu chybět! (h)

  21. Li a Jirko (rose1) budete mi moc chybět (u)
    Pořád tě mám před očima, když jsem u tebe byla na několikahodinové „drbané“ s Drakem, Darlou a Boominkou….
    A nikdy nezapomenu na čas strávený ve výběhu hraním s Boomi, ale hlavně Erlenkem a Eliškou. Erlen se tehdy vecpal do klubíčka do jedné pneumatiky a spinkal v ní a já a ty jsme nad ním seděly na bobku a skoro půl hodiny se na něj dívaly. Beze slova s úsměvem, jak s tebou jinak (h) nejdřív jsem byla z toho mlčení rozpačitá, ale pak jsem si ráda zvykla….dívat se na svět tvýma očima pro mne bylo dost jiné a velmi poučné. Často jsem na tebe a tvůj svět myslívala, tím svým způsobem ses mi zaryla někam hluboko do nevědomí. Jako prastarý vykřičník důležitých zásad, postojů a náhledů na svět.
    Odpočívejte v pokoji, míru a ve společnosti svých milovaných (h) (rose1) (h)

  22. Lído, vše už bylo řečeno…. Pro kavkazáky jsi toho udělala strašně moc! Neznala jsi klubové malichernosti, ale bylo pro Tebe důležité toto plemeno, o kterém jsi šířila informace do světa. Dělila se o fotky a nové informace… Budeš nám tady chybět, ale díky Tvému webu tu zůstaneš i pro novopečené majitele, kteří z něho budou jistě i nadále čerpat…a tak tu s námi vlastně zůstaneš (rose1)

  23. Ani Lidku, ani Jiřího jsem neznala osobně. S Li jsme si vyměnily pár mejlíků, spojovala nás láska ke zvířatům. Ráda jsem četla její články, tu a tam jsem zabloudila na stránky Lajdn. Ale je mi smutno, že už tady mezi námi nejsou. Vybrala jsem pro ně fotku, máme zapálenou svíčku a myslím na oba (rose2) .
    http://dig.rajce.idnes.cz/Pro_Li/#Lide_a_Jirkovi.jpg

  24. Všem vám hrozně moc děkuju za všechna ta upřímná a milá slovíčka.Jsem šťastná,že Liduška a taťka,měli kolem sebe tak úžasné lidičky.Nemůžu psát,promiňte!

    1. Pavlínko, hlubokou soustrast (h) (h) Přijďte někdy na Zvířetník trošku rozpustit smutek.

    2. Pavlínko, táta je něco, co bude vždycky chybět. Člověk se najednou přistihne, že váží a přemýšlí, co by na to neb ono táta řek. A za to mu musí být člověk nesmírně vděčnej. Protože on do nás uložil svoje myšlenky, abychom se v tom světě lépe vyznali. Ale dokud žijem, tak bude pořád s náma.

    3. Upřímnou soustrast.
      Táta je pro ženskou hrozně důležitej. Celej život, i tehdy, když už se mu nedá zavolat, je pořád trochu s náma.

    4. Upřímnou soustrast (rose2)

      …je mi to moc líto, vnímám, jak se cítíte, letos mi také zemřel táta…

    5. Paní Pavlíno!
      S vaším tatínkem Jirkou jsem se setkala jen několikrát, ale dnes, když jsem klikla na píseň, o které Lídina přítelkyně paní Ly napsala, že byla Lídy a Jirky nejoblíbenější – http://www.bomba.cz/video/mirek-cerny-zatim-co-ty-spis/ – lekla jsem se v první chvíli (a až do konce průběžně), že poslouchám opravdu Jirku…
      Li mnohokrát někoho z nás utěšovala, že smutek z odchodu milované bytosti časem přebolí (musí přebolet!) a zůstanou jen hezké vzpomínky na hezké chvíle společně prožité.
      A ve společnosti lidí, kteří mají rádi zvířata i jiné lidi, se ten smutek nějak lehčeji snáší – protože vždy se najde někdo, kdo v pravou chvíli pohladí bolavého přítele po pacce.
      Přijďte zase někdy pobejt! Když Vám bude smutno, i až vám bude líp!

  25. Celý den přemýšlím, co k napsanému dodat. Sluníčko od myšátek nepomohlo zahnat zlou nemoc, tak ať aspoň svítí za Duhovým mostem. (rose2)

  26. Žádná slova, ani virtuální, nedokážou vyslovit pocit smutku, zároveň s přáním, aby se za Duhovým mostem opět sešli- oba, i jejich chlupáči. Sakra, chlap by neměl brečet!

  27. Nemala som šťastie poznať Li osobne, ale bude mi chýbať. (u) Ale za dúhovým mostom bude v dobrej spoločnosti (h) (h) (h)

  28. Přes den jsem nemohla psát, ale nahlédla jsem párkrát. Potěšilo mě, kolik vidím položených kytiček a zapálených vzpomínkových svíček. Některá jména znám od Li, jiná vidím poprvé.
    Já jsem Li poprvé objala v roce 2005 nad Elinkou a Erlenkem. I když jsme se v mezidobí pravidelně nestýkaly, věděly jsme o sobě, občas se viděly, občas psaly, občas volaly. Hlavně ale poslední rok a půl, když Boomi začala chřadnout, když se ztratil Falco a objevila se nemoc u Jirky … pak Li doprovodila Boomíška za Duhový most a Jirka byl v nemocnici, a začaly problémy s výběhem. Čekali jsme na tání, abychom vybudovali nový – a objevili se mravenci. Když zmizeli mravenci, do domečků pro holky začalo pršet. Měla jsem pocit, že se pokoušíme postavit stan ve vichřici, ale Li se stále usmívala.
    Pak přišla její nemoc a ona najednou nemohla holkám dát to, co jim dát chtěla. Díky jedné z vás holky našly nový domov, pomocí dalších je tam Li odvezla. Myslím, že poznala, že Jirka odchází. Už jí tady nic nedrželo. Krajinu za Duhovým mostem znala a líbilo se jí tam.
    Teď tam je s Jirkou a všemi svými milovanými pejsky. Li konečně našla své doma, kde je jí dobře a nic ji nebolí.
    To jen nám je tady za ní teskno. (u) Zapaluju už bůhví kolikátou svíčku od soboty a šeptám Sbohem, Lidunko, sbohem holčičko moje. (h)

  29. Li, díváš se už, spolu s Jirkou, na Nejzazší hranici z druhé strany. Snad je ti tam dobře. Měl jsem v tobě spřízněnou duši co se týká průhledů do tajemna, Budeš mi chybět. Ať vás provází lux perpetua.

  30. S Li jsem se setkala jenom jednou. ale velice na mě zapůsobila svou zvláštní uzavřenou, ale při tom milou a laskavou osobností. Téměř denně jsem si na ní v jejím trápení vzpomínala a nechtěla se smířit s tím, co jsem tušila. Sbohem, Li. (rose2)
    A díky za krásná rozloučení.

  31. Milá Li a Jirko, osobně jsem Vás bohužel neměla čest poznat, ale i tak mi budete chybět. Sbohem a hodně štěstí ze shledání se všemi svými chlupatci, tam za Duhovým mostem. (u) (u) (rose2) (rose2)

  32. (rose2) (rain) I to počasí je takové smutné, plačtivé , jaké by také mělo být když odchází dobrý člověk (u)

    Píšu z jiného počítače Marska

  33. Li, jakkoliv málo se na Zvířetníku účastním, tentokrát nesmím zůstat schovaná. Byla jsi jeden ze základních zvířetníků a bez tebe tu bude velká díra. Dál hlídej koloušky i ostatní chlupáče z toho posedu tam nahoře…

  34. Vlastně ani moc nevím co napsat…
    Znaly jsme se poměrně dlouho, ale nikdy jsme spolu nemluvily o ničem jiném, než o těch našich psech 🙂 A vlastně jsme spolu vůbec moc nemluvily – spíš jsme psaly, protože „naživo“ jsi byla osoba spíš tichá, stále se usmívající, pozorující…
    Věřím, že i teď někde postáváš, kolem Tebe jsou ti co máš ráda – ať dvou, či čtyřnozí a Ty jen s úsměvem pozoruješ co my tady dole, jak občas řešíme naprosté malichernosti a velké věci nám často unikají…
    Měj se už jen dobře. M*

  35. Liduš ,těžko hledám slova , měla jsem tě ráda byla jsi prýma holka,je my to moc líto že se už nesejdem, tak zatím na duhovém mostě pohlad moje psí kamoše kteří už nejsou se mnou. zatím ahoj MM

  36. Milá Li a Jirko
    Jsem ráda, že jsem Vás oba poznala, že jsem poznala Dráčkov, že mi jsi dala nahlédnout do svého života. Díky kavkazákům, budeš stále s námi, při každém kliknutí na Tvůj web se myšlenka stočí na tebe, takže se s tebou vlastně neloučím.Budeme se setkávat každý den… (rose2)

  37. Díky článkům Li a Jiřího jsem si znovu uvědomila, jak je důležité a dobré si užívat dneška – jejich radost z denodenních drobností a psích úsměvů je ohromně posilující, děkuji.

  38. Co jsem na Li obdivovala bylo, ze pres vsechny prekazky a nastrahy bojovala se silou, kterou si neumim predstavit. Mozna proto ten lehce tajemny usmev, ktery znam jen z fotek. Treba vedela vic, nez vetsina z nas. A zustaly po ni generace krasnych psu. Ted uz je klid, Li, ted uz je mir.

  39. Ly
    Milá Li a Jirko, jsem šťastná, že jsem měla tu čest být s Vámi!
    Li, Tebe jsem znala již 31 let a přesto jsi mě uměla vždy něčím překvapit. I ten den 12.11., kdy jsem Ti slíbila přijít i s Pavlou, další Tvojí velikou kamarádkou a Ty jsi na nás už nepočkala. Je nám to moc líto.
    Pro ostatní, kdo ji měli rádi a poznali její plachost ale přesto silnou osobnost, její nenápadný ale vždy milý úsměv, pro Vás, které měla, protože měla velké srdce a lásku pro všechny.
    Li měla těžké dětsví, maminky povolání farářky v době nepřející věřícím je hnalo stále z místa na místo. Z fary na faru po celé republice. Vlastně nikde nebyla doma. Jedinou jistotou byli pro Li věrní pejsci. O všech svátcích, kdy maminka sloužila lidem, Li zůstávala sama s psíma kamarádama a čekala až se v noci vrátí po bohoslužbách. Proto pejskům tolik rozuměla, pro ni v dětství byli víc než kamarádi, byli posluchači jejích bolístek a jejího smutku ze samoty. V době dospívání dostala další rány od života. Nesměla jít studovat žádnou školu, pro ni zbyl jen učnák i když všichni víme, že měla daleko na víc. Brzy po vyučení ztratila Li maminku, ale zůstal jí věrný Ajvík – Elderteriér. A když přišla další rána, Li těžce onemocněla, měla stále sílu se s osudem prát – stále na ní čekal její Ajvík, a paničky se dočkal. Přišla domů, zesláblá, vyhublá ale jako vítěz. Pak se konečně sešli s Jiřím. Oba milovníci přírody, pejsků a hudby.
    Všichni si spolu i s pejsky ladili na stejné notě. Byla to krásná společná píseň, ale pro oba dosti krátká. Jiří těžce onemocněl a Li šla bojovat znovu ale už jí těch sil moc nezbývalo. Poslední ranou bylo pro Li vzdát se svých nejvěrnějších, kteří ji provázeli celým jejím životem, vzdát se pejsků. Už neměla pro koho bojovat a do prázného bytu se nechtěla vracet.
    Skoda, že už si společně nezaspíváme od Spirituálu Kvintetu -Šlapej dál. Tedˇ už pro Tebe není kam.
    Sbohem přátelé naši, už nám zbývá jen vzpomínat!
    P.S. Jirko prosím zazpívej Li tu Vaši – Zatím co ty spíš od Mirka Černýho

      1. Ano, to jsem já, má maličkost, Ly. Lídu a Jiřího jsem asi z Vás všech znala nejdéle. Taky jsem Lídě pomáhla, když jí umřela maminka. Její těžký život by byl na román, ale já nejsem takový psavec, jako byla Li. Škoda, že už neměla čas ho napsat.
        Musím všem za Li a Jiřího moc a moc poděkovat, byli jste všichni jejich druhá rodina. Já jsem musela na chvíli z její blízkosti odběhnout, taky jsem měla těžce nemocného manžela, tchána a tatínka. Semlelo se toho moc najednou a Li naštěstí měla Vás, kteří jste pomáhali.
        Díky Ly

        1. Mohla byste mi prosím příležitostně napsat? fialovajarka@post.cz
          (Některá „nevyřízená akta“ z mládí nestačila dotáhnout do konce, tak snad s Vaší laskavou pomocí…) Děkuji.

            1. bohužel tahle šklebící se tlamička se udělá, když po třech tečkách přijde uzavírací závorka… Často tečkuju, často závorkuju a pak se taky divím …)

    1. Milá Li, je mi to moc líto (u)
      O Vás Ly, jsem četla jako o tetě Lyntě v Pustince1, kde Li psala i o Ajvíkovi a bratranci M., kouzelné povídání o dětství plném trpělivosti a lásky (rose1)

  40. Sbohem Li a Jirko, postarejte se mi tam za Duhovým mostem o Verunku. Někdy se sejdeme…

  41. Milá Li, osobně jsme se neznaly, ale děkuji internetu, že jsem se jeho prostřednictvím měla možnost seznámit s tak výjimečnou osobností, jako jsi Ty… Hodně štěstí tam za duhou! (f)

  42. Milí moji, znali jsme se jen virtuálně, ale vzpomínky ani plamínek svíčky, kterou za vás oba zapalujeme, virtuální nejsou – a tak tu vlastně… tak trochu… budete pořád s námi (rose2) R.I.P.
    Terrové a smečka

  43. Na Li a Jirku jsem včera moc myslela. V poslední době čtu zvířetník jen sem tam a diskuse ještě míň. Zprávu o smrti Li a Jirky jsem si musela zpětně dohledávat. Ale o tom, že holky cestovaly na Moravu, protože Li je taky nemocná jsem věděla. Člověk pořád doufá v dobrý konec, ale to co jsem o její nemoci věděla moc šance nedávalo.
    Už ten boj o Jirku byl moc dlouhý a vysilující a tělo řeklo dost. Je mi strašně líto, že jsem si s ní víc nepopovídala, když jsem měla možnost. Nejsem z těch, co ruší cizí mlčení a ona opravdu většinou mlčela. Nebo si tiše povídala s některou z vás. Alespoň tu po ní zůstala její psaná vyprávění, a když se nám zasteskne, můžeme si je číst a prohlížet obrázky.
    Sbohem Li. (rose2)

    1. Tenhle ňouma jsem já. A nejhorší je, žejsem to věděla hned, že jsem ňouma, jenže mi upadlo spojení a pak jsem musela pryč. Tak se dodatečně omlouvám.

  44. Po dlouhé době jsem zavítala na Zvířetník, ale něco tak smutného jsem nečekala. Nejsem schopna najít slova…

  45. Ach jo, tohle jsem dnes opravdu číst nechtěla. A pro slzy vlastně nemůžu pořád… Li ani Jirku jsem osobně neznala, ale sledovala jsem je dlouho. Článek Li byl první, na který jsem na Zvířetníku a vlastně i na internetu vůbec kdysi reagovala – a Li mi odpověděla! Byla jsem z toho nadšená… Její vztah ke psům a zvířatům vůbec mi byl vždy velice blízký… Není co dodat, zůstává jen prázdné místo a vzpomínky, které mě budou provázet už navždy… Li, věřím, že za Duhovým mostem tě uvítalo bouřlivé vítací oblízání všemi tvými čtyřnožci, kteří tam na tebe už jistě čekali a jsou šťastní, že jste zase spolu. A za tou rozjuchanou smečkou se na tebe usmívá Jirka a nikoho z vás už nic nebolí ani netrápí… To jen mi tu pro vás roníme krokodýlí slzy a cítíme bolest v srdcích. Tak vězte, že nezapomeneme, že tu s námi zůstáváte napořád…

  46. Od rána přemýšlím co napsat a nejde mi to, nejde. Myslím na oba Li i Jirku, na jejich statečný boj s nemocí. Na tu doslova antickou tragédii, kdy dva lidé, kteří se milují odejdou po velkém utrpení společně na cestu, kterou se jednoho dne i my sami vydáme. Jen je to zatracěně brzy, měli jste oba ještě mnoho let počkat. Li a Jirko, jste navěky spolu tam někde, kde jsou i vaši milovaní psi a věřím, že jste všichni spolu šťastni. Prosím, vyřiďte tam nahoře pozdravy všem našim blízkým.
    Pokoj vašim duším, světélko, které jste zažehli bude stále hořet v srdcích všech vašich přátel.

  47. V poslední době Zvířetník bohužel trochu zanedbávám, a tak jsem si před týdnem v komentářích nevšimla. Ale o problémech Li a úspěšném hledání nového domova pro její milované kavkazáky jsem věděla. Vlastně jsem si na ni docela často vzpomněla a přemýšlela, jak se asi má. Tak nějak jsem si říkala, že to bude určitě běh na dlouhou trať, ale že bude krásné, až nám sem jednou zase Li napíše do diskuse a my budeme vědět, že už je zase dobře.

    Ta zpráva mě rozesmutnila. Sbohem, Li a Jirko. Ale ten, na koho se vzpomíná, vlastně nezemřel, je tu pořád s námi.

    1. TAPUZ, SEM SE PŘIPOJÍM RÁDA. I JÁ CELÝ DNEŠNÍ DEN PŘEMÝŠLELA, CO ŘÍCI.
      LI JSEM ZNALA ZE SETKÁNÍ A A VENČENÍ, TAKY JSME SI DOST TELEFONOVALY.O JEJÍM TĚŽKÉM DĚTSTVÍ JSEM VĚDĚLA TAKY.
      ČASTO MI LI VOLALA NEBO JEŠTĚ Z PC V PRÁCI Z POSÍLALA SOS.TO BYLO HLAVNĚ TEHDY, KDYŽ SI NEVĚDĚLA RADY S VAŘENÍM PRO JIŘÍHO A TAKY PRO DALŠÍ LIDIČKY, KTEŘÍ SE U NICH SEŠLI NA OBĚD. ONA VAŘILA NERADA A MĚLA HLAVNĚ VELILOU TRÉMU, ABY OBĚD NEZPACKALA A CHUTNAL VŠEM.
      KROM TOHO VAŘENÍ JSEM JÁ ( ZAPŘISÁHLÝ NEKUŘÁK) DO NÍ HODNĚ HUČELA, ABY ONA I JIŘÍ PŘESTALI S KOUŘENÍM.ONA JIŽ VĚDĚT MUSELA, CO JÁ VŮBEC NEVĚDĚLA. ONO BY TO NEKOUŘENÍ BYLO STEJNĚ NANIC A ŽIVOT BY JIM NEZACHRÁNILO. ASPOŇ SE UŽ NETRÁPÍ ANI JEDEN. LI, KDYBYS TAM NÁHODOU VIDĚLA MÉ NEJBLIŽŠÍ, KTEŘÍ MNE DÁVNO PŘEDŠLI , VYŘIĎ HLAVNĚ, ŽE JSME OK.

    1. Rputi, teď jsi mne dostala, a znovu do slz

      jako byli Lídin svět pejsci, tak Jirkův celý život byla muzika, trampská muzika… jsem si naprosto jistá, že tuhle poslanou tam teď oba slyší

  48. Dovolte mi pripojiť sa a vysloviť slová uznania pre tak zanietených psičkárov akými boli Lída a Jirka.
    Nepoznala som ich osobne, iba vďaka článkom z ktorých som mala skvelý pocit a čítala ich nespočetne krát. Ďakujem za ne a taktiež za stránku Lajdn. Denno denne som Lajdn navštevovala a tiež som mala tú česť prezentovať moju chov. stanicu prostredníctvom tejto stránky. ĎAKUJEM.

    Veľké ďakujem patrí tiež Jarke, a ostatným ktorí sa „postarali“ o spríjemnenie ťažkého osudu a chvíľ ktoré prežívala pani Švecová.

    P.S. Šťastní to psi, ktorí sa dostanú k majiteľom ako bola pani Švecova. Taký život je pre nich rajom na zemi.

    Milá Lida a Jirko, odpočívajte v pokoji !!!

  49. Vylétli dva motýli v poledne,
    tančili nad vodou
    a na paprsku spočinuli
    pod modrou oblohou.

    Pak dohromady odlétli
    nad moře plné pěn,
    až dosud v žádném přístavě
    jich přílet nebyl ohlášen.

    Zda potkali v tom blankytu
    loď válečnou či s obilím
    či s dálným ptákem mluvili –
    to už se asi nedovím.

    Nevymyslela bych to líp; toto je Emily Dickinson. (rose1)

    1. Stále hledám slova, všechny co najdu mi přijdou tak……………….tak jen Li a Jirko je mi tolik líto, že Váš čas skončil, čtu si Vaše povídání a doufám, že JE „za Duhou“ a Vám, že je fajn.

      Kdybyste tak měli možnost být účastni tohohle loučení a vzpomínání bylo by Vám blaho jak krásnou stopu jste tu nechali.

  50. (u) Pro slzy už zas nevidím na monitor, ale snad dokážu naposled popřát Li, Jirkovi i všem jejich bývalým pejskům, aby jim tam za tou Duhou, než se k nim připojíme, bylo moc a moc dobře a aby už je opravdu nikdy nic netrápilo!!! I ta dnešní velká svíčka bude patřit jen jim, tu malou zapaluji za své čtyřnohé, kteří už jsou za tou Duhou taky…. (rose2) (u)

  51. Drahá Li a Jirko,
    lituji, že jsem Vás a Vaše drahé nestihla lépe poznat. Ale i za tak krátkou dobu jsem mohla zjistit, že jste byli oba neuvěřitelně silní lidé, a tu sílu jste – i přes své životní strasti – předávali dál. Svědčí o tom třeba jen ty zástupy Vašich Zvířetnických přátel… (u)

    Připojuji se k modlitbám o klid Vašich duší. (rose2) Ať Vám věčné světlo svítí…

    http://www.youtube.com/watch?v=fhNrqc6yvTU

  52. Vážení Zvířetníci,

    Li jsem na rozdíl od řady z vás znala osobně. Třináct let jsme (učím se říkat „byly“) kolegyně na oddělení etologie VÚŽV v Uhříněvsi. Přišla jsem na etologii zhruba v době, kdy začínala Ludmilina kavkazská éra. Zpětně viděno, byla jsem třetí štěně, kterého se Li svým způsobem ujala. Prošla jsem základním výcvikem, kde nedělat loužičky a jak v nich zbytečně nešlapat, když už se stalo, a dostala tolik hřejivého lidského kontaktu, kolik se do mě vešlo. Fajn bonusem byly společné zpívací večery, ať už u Li a Jiřího doma nebo třeba před prasečákem, kde jsme tehdy celé noci šmírovaly, jak se chovají svině (ty čtyřnohé). Pozoruhodné je, že i při zpěvu Li nejraději mlčela.
    Byla to dobrá bytost a je dobře, že byla. Byť tak nespravedlivě krátce.
    Při vzpomínce vidím Li jako stojící siluetu, blonďatou, tichou, pozorující, s diktafonem nebo protokolem v ruce (v té, ve které zrovna nedržela cigaretu). Ve vaťáku, více či méně zkřehlou, bez ohledu na počasí. Snad proto, že tolik tepla šířila kolem sebe, na vlastní záchovu již nezbývalo. S díky i v sychravém oparu odmítající horký „mahlzeit“, neb zásadně pila jen falešný vaječňák z cukrářských špiček a výjimečně nějaký hodně sladký „tlamolep„ z mléčného baru. Kdeže rum v čaji!
    Naskakuje mi několik momentů.
    Zima, sníh, tma, že není vidět na hodinky, sama na posedu kdesi na Dobříši a Lídin mizející hlas „sejdeme se…“. Došly baterky ve vysílačce. Li milovala terénní pozorování čehokoli chlupatého, které posléze zejména kvůli psům omezila na naši jelení farmu. Tam se ovšem vyřádila do sytosti.
    „Podletí“. Šlapeme trávou a hledáme nově narozené kolouchy, které podle sbíráme jak houby, vážíme, značíme a vracíme mámě. Li s cigaretou a mateřským pohledem.
    Ujíždějící železná lavička. Na ní Li, já a štěně Dráček kdesi v pražském sadu, stíhající svého soka. Bez ohledu na nás.
    Obdobná situace, držíme Draka každá za jeden řetěz, obě zapřené o strom.
    Rok 2002. Společně chvatně přepisujeme stohy protokolů z roku 1989, hezky z papíru do elektronických tabulek a přes oceán je posíláme šéfovi. Pozorování zvířat byla Lídina vášeň. Přepisování dat a vytváření jakýchkoli datových tabulek byla její diagnóza. Neznám nikoho druhého, takto stiženého. Z její práce budu a budeme čerpat ještě roky.
    Řízky a větrníky. Životní slasti, kterými je nutno se hýčkat v dobách dobrých i zlých.

    Kdysi jsem se nepěkně opila, když Li vypadala na recidivu. Trocha strašení doktory a… Li si pořídila další „čokly“. Od té doby jsem ji podvědomě považovala za nesmrtelnou. Ošklivě jsem se spletla, bohužel.

    Díky Li, a někdy na shle. A pozdravuj Jiřího.
    jb

    PES Budeš mi chybět.

    1. Jitko, je moc dobře, že jsi nám napsala. Tvé vzpomínky jsou nádherné a jsem ráda, že jsi se tu s námi o ně podělila.

  53. Milá Li, moc dlouho jsme se neznaly, Kdysi dávno jsme si vyměnily pár mailů ohledně kavkazanů, pak přišel zvířetník, ale osobně jsme se viděly až letos. Ale nezapomenu na tebe, ani na tu cestu, kdy jsi jela odevzdat svoje milované fenky. Věděly, že je zle, že paničce je zle, ale nesly to důstojně, tiše. Všechny jste to nesly důstojně, jen očima jste se dorozumívaly a očima jste se loučily.
    Svíčka pro tebe hoří celý týden, dnes ji zapálím naposledy. Sbohem, Li.

  54. Lidošku, jsem ráda, že jsme se potkaly. Naše povídání by se vlastně vešlo do 3 hodinek a několika telefonů a mailů, ale zapomenout se nedá. Tolik jsem Ti chtěla pomoci. Nepřipouštěla jsem si, že jsi už vykročila jinou cestou. Za Jirkou, a všemi čtyřnohými přáteli. Já vím, už je líp. (u) Ale je nám smutno. (rose2)

  55. Napřed jsem si říkala, že sem nebudu vůbec koukat a ani psát, že se s vámi, Li a Jirko, rozloučím tak nějak soukromě. Při pohledu na vašeho „vnoučka“, rozvalujícího se po deštivé ranní vycházce spokojeně v kuchyni, vzala ovšem všechna má předsevzetí zasvé.
    Li, vděčím Ti za splnění životního snu, dala jsi mi jednu z největších lásek mého života – Cipíska. Nepřestanu Ti za něj děkovat, stejně jako za všechny milé chvíle, které jsem mohla strávit s Tebou a celou Tvou psí rodinkou u vás v Dráčkově.
    Pořád nemůžu uvěřit tomu, že už nejste…. Myslím na osiřelou konírnu, váš byteček a pořád doufám, že se z toho zlého snu proberu…
    Byli jste součástí naší rodiny, nikdy na vás nezapomeneme (rose1)

    1. Alko, Ty jsi udělala pro Li strašně moc!
      To Alka „Cipísková „našla nové prima pány a novou „farmu“ pro Darlenku a Elišku 🙂
      DÍIIK!

  56. Milá Li, bylo mi ctí, že jsem Tě mohl, byť nakratičko, poznat. Věřím, že jste opět tou obdivuhodnou dvojkou jako předtím a že … Ne, nemůžu psát dál, nejde to.
    R.I.P. Li a Jiří (u) (u) (rose2) (rose2)

  57. Milá Li, doufám, že jsi zase ve společnosti milovaných lidí a pejsků v tom krásném světě, do kterého jsi nahlédla již v bolesti své první nemoci. Jsem ráda, že jsem tě směla znát.

  58. Moc ráda jsem si s paní Lídou psala. Vždycky dobře poradila, rozesmála a dodala další
    odvahu a chuť do dalších zážitků s pesany (f)

    Připomínat nám ji nadále bude „její“ Brosika Lajdn s dcerou Bellou (dog)

  59. Mila Lidosku a Jirko, uz je dobre… (u) S Nastenkou, Drackem, Boomi, s Tojefukem, Kardiakem, s dalsimi Zviretniky a nasimi milovanymi zviratky, uzivejte za Duhou klidu a pokoje, na videnou (rose2)

    A dekuju ze srdce Zviretniku, ze je, ze vznikl, ze existuje. Ze dava dohromady ryzi lidi napric vsemi spektry, at uz zemepisnymi, oborovymi, lidskymi.. Rada vas vsechny znam (happy) (h)

  60. Dievčatá čo to robíte? Som si povedala že plakať už nebudem – a plačem zas. Nebo plače tiež – za dobrým človekom, ktorý vedel čo je podstatné. Li, pokoj tvojej duši!
    (u) (rose2)

  61. Nepsaly jsme si, ale věděly jsme o sobě. Po loňském Mikulášském venčení jsme si napsaly, že je nám líto, že jsme si nepohly povyprávět. A slíbily jsme si, že to letos vynahradíme. Bohužel, už to nikdy nestihneme. Z toho jsem si vzala ponaučení, nikdy neodkládej čas, který můžeš věnovat dobrému člověku.
    Milá LI. svíčička s plamínkem pro Tebe, stojí tady vedle PC a hoří od chvíle, kdy jsem se tu smutnou zprávu dozvěděla.

  62. milá Li, jsem ráda že jsem tě mohla poznat, vždy na setkání jsem poseděly spolu pár chvil stranou od společnosti, protože tak to vyhovovalo nám oběma

    podobně jako ve Vave i ve mně zůstane hlavně vzpomínka na jedno krásné teplé a prosluněné odpoledně, kdy jsem přijela za tebou do Dráčkova podívat se na štěňátka od Darlenky… slova. která jsme si vyměnily, by se dala snad i spočítat, ale bylo to mlčení v souznění, které obohacuje duši, mlčení plné vnitřního napojení na tu smečku tvých milovaných kavkazanů

    takto si tě budu pamatovat už navždy, věřím že teď jsi už v klidu a bez bolesti tam za Duhou, ve společnosti Jirky, který zase může uchopit svou milovanou kytaru, oba můžete volně dýchat a vaši drazí, kteří vás předešli, jsou tam s vámi

    Li, Jirko, odpočívejte v pokoji (h)

  63. Milá Li, je mi to moc líto, že už mám možnost psát jen takhle, Tobě naposledy ….
    Nejprve jsem byla jen Tvou čtenářkou, později jsme spolu na dálku proplkaly mnoho svých radostí a starostí, viděly jsme se jen párkrát, a vždy to bylo milé …
    V poslední době, vždy když jsem koukla na své psí holky, napadlo mě – co asi Li? Byla jsem vnitřně přesvědčená o tom, že jsi se odrazila od svého dna, že je vše již na dobré cestě, že prostě vyhraješ!!!!! Věděla jsem, že na Tebe myslí tolik lidí, že prostě jiná cesta, než že vyhraješ, není …. Překvapila jsi nás. A že nás takhle překvapených bylo …. neznám nikoho, komu by po dvoře běhal kavkazák, a neznal by Lídu Švecku a její LAJDN …. Li, díky za všecko, ani Dargani nikdy nezapomenou ….

  64. Milá Li – byla jsi neodmyslitelnou součástí Zvířetníků a já ještě dlouho budu vyhlížet, jestli se v záhlaví komentáře neobjeví tučné Li. Ty ani nevíš, jak moc tu budeš chybět. Přeji tobě i Jiřímu hezký slunečný den za Duhovým mostem a Na shledanou (vloni na Mikulášské jsme si slíbily, že až se příště potkáme, dáme konečně řeč – tak nezapomeň – já nikdy nezapomenu). (h)

    P.s.: moc hezky jste rozloučení napsala, děvčata. Já četla už doma, neb jsem tušila, že budu brečet. Slzy mi tekly doma, tečou mi i teď …

  65. Bolo a je mi cťou,že som aspoň virtuálne poznala Li a Jirku a snaď som ich par slovami mohla povzbudiť na konci ich životnej púte.Nemožem viac pisať,pre slzy nevidim na klavesnicu

  66. Ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla o odchodu Li, se mi vybavila slova apoštola Pavla v listu Timoteovi a tato slova se mi od soboty vracejí při každé vzpomínce na ni.
    Ano, Liduško, dobrý boj jsi bojovala, běh dokončila… Nyní je pro tebe připraven vavřín spravedlnosti…
    Pokoj tobě (h)

  67. Je mi to moc líto, odchod tak lidských přátel vždycky bolí. I když jsem je neznala a neznám ani souvislosti, na některé články si pamatuji a vybavuji si i své dojmy – vysoká profesionalita a lidskost v přístupu k milovanému plemenu psů. Ať odpočívají v pokoji.

  68. Už Tě nic netrápí, nebolí, milá Liduško, už je dobře. Jen nám tu kapou slzy a táhnem tu těžkou kládu dál. (u) (rose2)

  69. Neumím to tak hezky napsat,jako Vavísek,tak jen chci říct,že mě ani ve snu nenapadlo,že když se po půl roce vrátím, tak Li bude za Duhovým mostem ;( .
    Je mi to moc líto (u) a doufám,že Li je tam v dobré společnosti Tojefuka,Kardiaka a hlídá je Dráček (f) .Li je teď už dobře a díky vám všem,kteří jste pomohli s jejíma holkama je i šťastná (h)

  70. Li jsem viděla jen jednou, loni na Mikulášském venčení. Byla zvláštní, tichá, moc se neprojevovala. Jen občas vzala do ruky polštářek s pejskem, který jí darovali Zvířetníci. Sbohem, Li. Do tvého světa jsem díky Zvířetníku jen nakoukla… (u)

    1. Matyldo, napsala jsi přesně to co jsem chtěla, ale něvěděla jsem dost dobře jak.

      Li, Jirko, dráčci – už jste zase všichni spolu tam za duhou. Klid vaší duši. (rose1) (rose1)

  71. Je listopad 2006. Na výstavě psů v Praze se poprvé vidím se Zvířetníky „naživo“ Ten úplně první odvirtuálněný Zvířetník je panička od načesané, důstojně klidné, Darlenky – Li (u)

    Jarko, Vavís, Dede – dík za vzpomínku

    1. Taky jsem se tam tehdy vypravila.
      Li, budu na tebe vzpomínat.

      Díky, děvčata, za tuhle vzpomínku.

    2. I mě se vybavila tahle vzpomínka (h) Bylo to první setkání a následovala další. Kdykoli jsme se vyskytli v okolí Polesáku, vždycky jsme s Péťou vyrazily aspoň na chvilku pozdravit Li, Jirku a kavkazáčky. Péťa o Li říkala, že vypadá jako trochu smutná dobrá víla… zatím jsem neměla sílu jí říct, že už není mezi námi (u) Jirko, Li, ať jste kdekoliv, pevně věřím, že jste spolu a je vám tam dobře. A jsem moc ráda, že díky Zvířetníku jsem měla tu čest vás oba poznat.

  72. Milá Li, jsem moc vděčná za to, že jsme se (byť ne osobně) poznaly – odnáším si do života trochu větší pochopení potřeby statečnosti a odpovědnosti v lásce k nejbližším – lidem k zvířatům. Moc za to děkuju.

    Díky i Vave, Jarce F a Dede za článek.

  73. Li, nikdy jsme se neviděly a znaly jsme se velice krátce. Teď už mýho Šarika můžeš potkat za Duhou a já tu sedím smutná a uplakaná u klávesnice a snažím se smířit s tím, že už nejsi mezi námi a ani Tvůj Jirka. Přirostli jste mi k srdci..nejen Vy, ale i ostatní lidičky na Zvířetníku. Na shledanou… (rose1)

  74. http://marickac.rajce.idnes.cz/Pro_Li_a_Jirku/#Pro_Li_a_Jirku.JPG

    Milá Li, neznala jsem Tě osobně, ale patřila jsi k té spoustě virtuálních Zvířetnic a Zvířetníků, které nám naše Dede umožnila poznat. Sdílela jsem s Tebou velkou starost o Jirkovu nemoc a pak i Tvůj zápas se zhoubnou nemocí, která Vás nakonec oba přeprala. Ale odcházela jsi s jistotou, že o Tvoje milované psí holky je do budoucna dobře postaráno a že do poslední chvíle za Tebe bojovala Tvoje „zvířetnická rodina“. Chci věřit, že s tímto vědomím se Ti odcházelo lehčeji. Budeš v naší hospůdce velmi chybět (h)

  75. čekala jsem na půlnoc, abych se mohla připojit pod rozloučení s naší milou Li…protože v práci, v úřadě se nedá kapat slzy do klávesnice, obklopená smečkou, která ví…měla jsem to potěšení se s Li potkat osobně a je pro mě ctí, že jsem se mohla, byť z pohledu věčnosti jen chvilku přátelit s touhle úžasnou osůbkou, pejskařkou tělem i duší, s velkým srdíčkem a laskavou povahou, slunným pohledem na svět, který si zachovávala přes to všechno, co jí život nadělil těžkého a složitého. dlouhou dobu jsme si psaly mailíky a zprávy, pak práce ukradla čas a my si jen občas řekly, že na sebe myslíme. moje vzpomínka napořád zůstane na prosluněné letní odpoledne, sedíme pod velkým ořešákem na jelení farmě… kolem se povalují šelmy.. dělíme se o svačinu s tříhlavou smečkou … vyprávíme si, ustýlám si na trávě, opřená o bok odpočívající Boomi.. Li se na nás dívá a usmívá se.Li, asi jsem ti neřekla, že tě mám ráda… protože taková slova moc neumím říkat, stejně jako kočky a tvoji kavkazami.ale ty jsi to jistě věděla. odešla jsi, protože nešlo bojovat dál.už je dobře. teď jsi za Duhou, s Jirkou a Nastěnkou, Dráčkem a Boom… ale s námi zůstaneš napořád, dokud bude Zvířetník a jeho zvířetníci. papa, Li… (h) (rose2) (h)

    1. Taky se s dovolením přilípnu. Chybí mi slova, neumím popsat své pocity – Li vidím před sebou s jejím zvláštním náznakem tajemného úsměvu na loňském mikulášském venčení nebo na brigádách a pořád se mi nechce věřit, že už ten úsměv zůstane jenom ve vzpomínkách.
      A moc chci poděkovat všem, kteří se tak snažili….

    2. Jen se s dovolením přilípnu pod Louk, neřekla bych to lépe. (u) (rose2)
      Li a Jirko, slunce věčné ať Vám svítí na cestu ve spřežení Vašich snových psů , co trpělivě čekali. (*) (sun) (u)

    3. s dovolením se také přilípnu sem. Sbohem Li, ač jsem tě osobně skoro neznala, budeš mi chybět (u) (u) Šťastnou cestu za Duhu…

  76. Bohužel se mi stále nedaří se zde přihlásit, ale jako anonymní zabukista který to tady pročítá déle než rok se přidávám ke vzpomínce na Li. Ač jsem ji neznala osobně, bude mi chybět tady mezi Vámi v hospůdce. Zapaluju svíčku na památku (rose1) Terie

  77. S dovolením přidám ještě citát z jednoho starého meilu od Li:

    … úkol na tomto světě je mít rád – ten vnitřní pocit sounáležitosti…
    Li

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN